
No dobre, DiD sa rozhodla že ma kvôli poviedkam začne vydierať - to ti nedarujem :D :( Tak fajn, tentokrát som vyhovela a vďaka nej si môžete prečítať novú kapitolu (ale nie že to teraz začnete praktizovať! :D) Prosím o komentáre. Enjoy!!!
Kapitola třináctá: Nekonečné čekání
Pohled: Edward Cullen
Nemělo cenu za ní běžet. Jednak jsem se nechtěl prozradit a za druhé věděl jsem, že to nemá cenu.
Rozhodl jsem se, že na ní počkám doma.
,,Emmette!" zařval jsem na celý dům.
,,Ano bratříčku?"
,,Tohle si vypiješ. A měl by jsi si dojed pro auto Bell ho tam nechala." řekl jsem mu lhostejně a vůbec mě nezajímalo jak se tváří.
,,Ona tam nechala mého miláčka?" řekl s tragickým hlasem a vypadal, že se každou chvílí rozbrečí.
Než jsem se nadál tak vyběhl z domu. Jen jsem nad tím zakroutil hlavou a vydal se do svého pokoje a možná bych tam i došel, kdyby mě nezastavila Alice.
,,Edwarde co jsi to zase vyvedl?" zeptala se zkroušeně. Měla Bell velice ráda, tak jako zbytek rodiny. Ke všem se chovala v rámci možností přátelsky, ale jak došlo na mě tak se naznala.
,,Co jsem provedl?" zakroutil sem hlavou. Samozřejmě věděl, že to viděla a jak to asi muselo vypadat, ale já jsem neměl chuť na jakékoliv vysvětlování.
,,Alice teď ně." řekl jsem chladně a vstoupil do svého pokoje.
Do pokoje, který mi bez Bell připadal tak prázdný. Posadil jsem se na postel a v rukou třímal polštář na kterém spala. Vdechoval jsem tu opojnou vůni.
Bylo už třetí hodina ráno a Bell se pořád nevracela. Dusil jsem v sobě řadu pocitů. Jedním z nich byl vztek, druhým strach a tím třetím žárlivost. Žárlil jsem na toho kluka, který si Bell odvezl. Moc dobře jsem viděl jak jí to moc v těch vyzývavých šatech slušelo a jak moc byla sexy.
Každá vteřina byla jako hodina. Pořád jsem hypnotizoval hodiny a modlil se ať už přijde domů. Už jsem jí chtěl držet ve svém náručí. Dnes jsem toho byl tak blízko. Blízko toho abych řekl Bell co k ní doopravdy cítím.
Ale musela to překazit ta blbá Jessica. V tu chvíli jsem měl neodolatelnou chuť zakroutit jí tím mrňavým krkem. Zkazila to co bylo tak krásné. Musím to Bell vysvětlit.
,,Edwarde jedeme na lov. Jedeš s námi?" zeptala se mě ustaraná Esmé.
,,Ne, zůstanu tu a počkám na Bells." oznámil jsem jí a v jejím obličeji jsem viděl zklamání. Ale už nic neřekla. Jen se na mě usmála a odešla.
Ani nevím jak dlouho jsem seděl strnule na posteli a hleděl před sebe. Nevím jak dlouho to je od okamžiku, kdy jsem se naposledy nadechl. Nevěděl jsem co budu dělat. Nevěděl jsem nic. Byl jsem jak pomatený. Za tu nejdelší noc svého života jsem mě napadlo tolik různých variant toho co se jí mohlo stát. Tolik různých variant jak jí drží v náručí ten kluk co jí odvážel.
Znovu jsem se zadíval na hodinky a už bylo sedm hodin pryč. Byl jsem rozhodnutý ji jít hledat. Už jsem byl u dveří, když najednou jsem uslyšel motorku. Vyskočil jsem na nohy a podíval se z okna. Viděl jsem ji jak sedí na motorce a tiskne se k tomu klukovi. Všechno ve mně plálo. Měl jsem sto chutí vyběhnout ven a dovést ji domů. O něčem se bavili a Bell se najednou podívala do okna a já jsme rychle zmizel. Nechtěl jsem, aby mi pak vyčinila, že jí sleduji. I když pravdou je, že jsem k tomu měl pádný důvod. Totiž Lásku!
Sedl jsem si na postel a začal si hrát se snubním prstýnek, jak jsem byl nervózní. Nervózní z toho jak dopadne naše shledání, i když jsem tušil, že to nedopadne dobře. Opět se budeme hádat a opět pocítím ten vztek vůči ní a samozřejmě nehoráznou chuť jí políbit.
Jakmile vstoupila do pokoje tak jsem vzhlédl a viděl jak je nervózní. Bolelo mě to. Bolela mě skutečnost, že byla celou noc s někým jiným zatímco já jsem tu seděl a čekal tu naní.
Emoce v její tváři se měnili. Viděl jsem zmatek,který přešel v lásku. Ano viděl jsem ji v jejích očích. Píchlo mne u srdce. A pak se v její tváři nahromadil vztek a bezmoc.
Vypadala jakoby nad něčím přemýšlela, jakoby nad něčím váhala. Byla to trapná chvíle ticha, kdy jsme se navzájem propalovali očima a snažili se pochopit chování toho druhého. Vyčíst z obličeje cokoliv, co by nám pomohlo.
,,Kde jsi byla celou noc?" zeptal jsem se jí chladně a v mém hlase byla skryta bolest. Ale nechtěl jsem, aby to poznala. Nechtěl jsem, aby poznala jak moc mi chyběla. Nechtěl jsem dát na sobě nic znát dokud nepochopím její city ke mně.
Shlédl jsem jí ze zdola na horu. Na sobě už neměla ty příšerně provokující - vyzývavé a sexy šaty. Momentálně na sobě měla větší kalhoty a černou košili. Určitě to byli věci toho kluka. To znamenalo, že u něj spala celou noc až teď ke mně dolehla tíživá část tohoto rozhovoru.
,,Co tě to vůbec zajímá?" vykřikla na mě a já cítil jak se mi bolestně stáhl obličej. Věděl jsem, že nejsem žádný svatoušek. Že jsem se k ní choval hrubě a teď jsem toho příšerně litoval.
,,Co by mě to zajímalo. Vždyť já jsem jen TVŮJ MANŽEL ŽE!" prohodil jsem ironicky.
,,A od kdy prosím tě? Včera, pokud vím, ti byla milejší společnost Jessici než moje" zeptala se provokativně a její slova mě zasáhla. Otevřel jsem pusu a chtěl jem jí to vysvětlit. Ale uvěřila by mi to?
Provokativně špulila svá nádherná ústa, která vybízela k polibku.
Přiskočil jsem k ní a hrubě si ji přesunul na svou hruď. Podívala se mi do očí, ale nesnažila se z mého obětí vymanit. Než se stihla vzpamatovat tak jem přitiskl svá ledová ústa na její a začal jí líbat. Polibek mi oplácela a bylo v něm tolik emocí. Ta bolest, hněv a láska. Ano, cítil jsem v něm i lásku, kterou jsme k sobě cítili, ale nechtěli jsme jí jeden druhému přiznat. Byla to malichernost a dětinskost.
Poprvé za celou noc jsme se nadechl a těšil jsem se, že ucítím její nádhernou vůni, ale místo toho jsem z ní cítil jeho a to skončilo náš polibek. Nakrčil jsem nos.
,,Dobré ráno má drahá." řekl jsem hrubě. Mrzelo mě, že se k sobě takhle chováme, ale byl jsem natolik zaskočený tím pachem, který jsem z ní cítil, že jsem se nekontroloval.
Viděl jsem na jejím obličeji jak byla mou reakcí vykolejená stejně jako já
,, A ty si s nikým nebyla co?" vrátil jsem jí argument a její pusa se zavřela. Sklopila oči. Proto tomuhle obvinění nemohla nic namítat. Tolik jsem si přál, aby to popřela. Nevěděl jsem jestli bych byl raději, kdyby se pokoušela alespoň o lež než aby jen sklopila oči a potvrdila tak mou druhou nejhorší obavu.
Pohled: Isabella Marie Swanová Blacková Cullenová
Rychle jsem se převlékla a spěchala za Edwardem, který už stepoval před domem a čekal až se konečně uráčím vyrazit do školy. Bylo mi špatně od žaludku. Bylo mi špatně z toho, protože jsem nevěděla co mě čeká. Cítila jsem se jako ta nejhorší mrcha na světě. Ne já byla nejhorší mrcha na světě. Bylo mi ze sebe zle. Nejdříve jsem přísahala nehynoucí lásku k Mikovi. Jenže to jak jsem zjistila bylo něco, no zkrátka přirovnala bych to k dětské lásce. Edward - můj manžel, to bylo něco jiného. Cítila jsem mezi námi to napětí. Tu lásku a tu nenávist. Miluji ho a nenávidím zároveň. Ne, už bych to nenazvala nenávistí, spíše strachem. Strachem ze skutečného vztahu. Ze vztahu s upírem. S upírem, kterého miluji. Ale na druhou stranu tu byl Michael. Nechápu, jak jsem se do něj mohla tak rychle zamilovat. Vždyť ho znám jen jediný den. Byl tak hodný a pozorný, že mě naprosto okouzlil a já toužila být v jeho společnosti. Byla jsem si jistá, že to není ta samá láska, kterou cítím k Edwardovi. Láska, kterou cítím k Edwardovi je silnější. Láska k Michaelovi bych řekla, že je spíše z donucení. Protože já jsem toužila po pochopení a po někom, kdo se mi nebude bát vyznat lásku. Po někom, kdo na mě bude něžný a hodný. Někoho, kdo na mě nebude pořád křičet.
Věděla jsem, že tři čtvrtě z našich hádek s Edwardem mohu já a nemůžu ho obviňovat z toho jak se ke mně chová, protože já se k němu chovám stejně tak. Kolikrát mám tíživou potřebu po něm něco hodit a nebo si do něj praštit. Nevěděla jsem jak to bude dál. Nevěděla jsem co bude. Ale jednu věc jsem věděla. Ublížím třem lidem, kteří jsou mi nejblíže. Třem lidem, které miluji. I když nevím jestli do toho můžu ještě počítat Mika. Sice jsem mu také ublížila, ale můj cit k němu nebyl takový jako k Edwardovi a Michealovi.
Zatřepala jsem hlavou, dřívě než-li jsem se ze sebe stačila pozvracet. Byla jsem ráda za to, že mi Edwrard nemůže číst myšlenky.
,,No konečně." zahlaholil, když jsem došla k autu. Ani jsem nečekala na to až mi otevře dveře tak jak to měl ve zvyku a rovnou nasedla.
Jen zakroutil hlavou a nic neříkal. Jak jsme se blížili ke škole tak mi bylo stále více špatně. Byla jsem děsně nervózní. Tak moc jsem se bála toho až se Edward potká s Michaelem. Bála jsem se toho, co prozradí jeho myšlenky.
V jednu chvíli mě napadlo, že jsem mu měla říci, aby si své myšlenky chránil. Ale okamžitě jsem to zase zatrhla! Copak jsem k němu mohla přijít a říci:
,,Hele nechci, aby se o nás dověděl můj starej. Prosím nemysli na nás." už jsem ti to představovala. Musela jsem se tomu usmát, i když ve skutečnosti to vůbec úsměvná situace nebyla.
Děsila jsem se dnešní hodiny tělocviku. Na hodinu, kterou jsem měla s Edwardem.
Vystoupila jsem z auta a první co mě praštilo do očí byla Jessica, která měla na sobě podobné šaty jako já včera a začala se vystavovat tak, aby na ni Edward viděl. Projel mnou osten žárlivosti. Hádala jsem se se svým svědomím, že mi to patří. Patřilo by mi kdyby se za ní Edward rozeběhl a začal se s ní líbat. Vážně měli jsme dokonalé manželství jedna báseň. A z velké části to byla má vina.
,,Isabello Marie Swanová Blacková Cullenová! Jak jsi se mohla byť jen opovážit nechat mého miláška na parkovišti a odjet si bůhví kam." přilítl ke mně Emmett se zděšený a zároveň rozzlobeným výrazem.
,,Bráško ber to třeba jako daň za ten včerejší podvod a buď rád, že jsem ti s ním nic neudělala." poplácala jsem ho po rameni a vydala se ke škole. Ještě jsem se stihla podívat na Alice, která měla rozzlobený obličej. Zatřepala jsem se. V tenhle moment vypadala vážně jako upír.
,,Ale on tam byl celou noc sám." slyšela jsem Emmetta jak skřehotal a naštvanou Rose jak mu jednu pleskla.
***
Byla jsem ve škole první hodinu a už jsem zívala. Byla jsem si naprosto jistá, že už nikdy se nepůjdu bavit, když jdu druhý den do školy. Ale jak jsem si bolestně vzpomněla tak původní plán byl takový, že jsem měla odtáhnou manžela domů. Ale bouhžel to dopadlo jinak. Na jednu stranu jsem toho litovala, protože jsem mohla být s Edwardem. Mohlo to být mezi námi jinak. Teď jsem nemusela sama chodit po chodbě, ale mohla jsem tu být s ním a držet ho za ruku. Smát se s ním. Vdechovat jeho vůni. A na druhou stranu jsem toho litoval nedokázala, protože díky tomu jsem potkala Michaela.
´Tak dost Bello! Jsi odporná´ nadávala jsem si v myšlenkách. Otřásla jsem se a vydala se na další hodinu, kterou jsem měla s Alice.
,,Bello, co to vyvádíš?" zeptala se mě. Chvíli mi trvalo než mi došlo co má na mysli.
,,Alice já se o tom bavit nechci." řekla jsem jí tvrdě. Ačkoliv jsem se zapřísáhla, že nikdy k ní nikdy citově nepřilnu, tak se to nepovedlo. Měla jsem ji moc ráda. Byla opravdu jako má sestra a mě bylo líto, že se k ní teď chová takhle. Ale já jsem se o tom nechtěla bavit.
,,Bell já vím, že to tak asi nevypadá, ale Edward tě moc miluje." šeptala mi do ucha. Vyhrkly slzy do očí. Nezasloužila jsem si jeho lásku.
,,Tak proč mi to neřekne?" zeptala jsem se jí s roztřeseným hlasem.
,,A proč mu neřekneš, že miluješ ty jeho?" oponovala mi. Věděla jsem, že má pravdu a ona také.
Po zbytek hodiny jsem s ní nemluvila.
Pohled: Edward Cullen
Celý den mě naháněla Jessica v těch rádoby sexy šatech. Sice to byl podobný střih jako měla včera Bell, ale mě to sexy rozhodně nepřipadalo. Nikdy pro mě nebyla sexy. Ale za to Miku Newtonovi se zdála sexy až příliš. V duchu jsem se modlil, aby se dali dohromady a já měl tak jednu překážku z krku. Opět jsem v tom viděl možnost, že Belliino srdce bude patřit jednou mě. Ale to jsem nevěděl co mě čeká na hodině tělocviku.
Na kterou jsem se mimochodem moc těšil. Byla to dnes jediná hodina, kterou jsem měl s Bell. Ranní vztek mě už dávno přešel. Uvidím jí po celém dnu, protože se na obědě neukázala a Alice mi nechtěla říci, kde je. I své myšlenky si chránila.
Převlékl jsem se do věcí na tělocvik, které mi připravila Alice, jak jinak.
Dělala si z nás své barbie, ale mělo to jednu výhodu. Nemuseli jsme se starat o oblečení. O to co se nocí, protože to za nás obstarával náš malý - otravný skřítek.
Dnes měl dorazit ten nový učitel. Popravdě řečeno byl jsem na něho trochu zvědavý, ten před ním nestál za nic.
Vstoupil jsme do tělocvičny a hledal Bell. Po důkladném rozhlížení jsem jí kočeně našel. Seděla v rohu tělocvičny. Vydal jsem se za ní.
,,Bell omlouvám se za to ráno. Měl jsem o tebe strach." řekl jsem ponuře. Čekal jsem záchvat vzteku a výčitek, že se taky nezajímá o to, kde jsem byl s Jessicou, ale ona mě překvapila.
,,Ne, to já se omlouvám. Měla jsem přijet domů." řekla roztřeseným hlasem. Z něčeho byla vystrašená a nervózní.
Chtěl jsem se zeptat co se děje, ale to do třídy přišel učitel.
,,Dobrý den třído." pozdravil. Otočil jsem se za tím hlasem a spatřil ho. Na tváři měl krásný úsměv. Nechápal jsem to. Svou krásou a barvou hlasu se mohl rovnat upírovi, ale on byl člověk. V ten okamžik ke mně přiběhl Emmett.
,,Edíku - já normálně nemít Rose, tak po něm snad skočím." šeptal mi do ucha.
Porozhlédl jsem se po spolužácích a všichni měli otevřenou pusu do kořán. Hlavně holky, které zaskočila jeho krása. Podíval jsem se na Bell, ale ta se na něj nedívala. Nervózně si zavazovala tkaničky. Něco mi na tom všem nehrálo.
,,Jmenuji se Michael Murray a jsem váš nový učitel. Mimo tělocviku také učím ještě biologii, na kterou se nevýslovně těším." řekl tím krásným hlasem. Jak ho nazval Emmett, který se vedle mne rozplýval.
V ten moment mi něco došlo. Já nemůžu číst jeho myšlenky! To se mi u člověka nikdy nestalo. Nemohl jsem číst myšlenky jen Quiletům a Belle. Jak je tohle možné?
Učitel pátral po tělocvičně a když uviděl Bell tak jeho srdce nabralo rychlost a na tváři se mu usadil úsměv. Holky si jen povzdechly.
***
Část hodiny jsme hráli přehazovanou a tu druhou jsme měli skákat přes kozu.
Bell a ten nový po sobě pořád pokukovali. Vůbec se mi to nelíbilo.
Měl jsem co dělat, abych se na odrazovém můstku nevyšvihl moc, jak jsem byl vzteklý. Bylo mi špatně z toho jak z něj holky skoro slintaly a schválně padaly.
Jakmile jsem skočil tak jsem ucítil jeho vůni. Málem jsem narazil do zdi, kterou bych zcela jistě zbořil. Ten samý pach jsem cítil dnes ráno na Bell. Zuřivě jsem se na něj podíval, ale jeho pohled patřil Bell, která se zrovna rozbíhala ke skoku.
Měl jsem nehorázný vztek. Tak s tímhle byla celou noc? Všechno do sebe naprosto zapadalo. Tak proto byla dnes tak mimo! Proto na mě nekřičela, když jsem se jí šel omluvit.
Bell se naplno rozeběhla, ale odrazila se moc a padala přes kozu. Chtěl jsem jí zachytit, aby si neublížila. Ale zachytil jí ON! Bral mi mou práci, mou povinnost. Povinnost starat se o Bell. Dlouhou chvíli se dívali jeden druhému do očí a obou srdce třepotalo nehoráznou rychlostí.
,,Jsi v pořádku?" promluvil tak sladce, že mi z něj bylo špatně. Já mu ukážu, že si se mnou nemá zahrávat. Klidně nebudu bojovat čestně. Ale Bella je prostě má!
,,A-ano." vykoktala ze sebe a on se na ni usmál.
Postavil ji na nohy, ale stále měl ruku položenou na jejím kříži. Tam, kde jsem se jí měl dotýkat já. Já a jen já! Zaregistroval jsem, že jsem si u toho dokonce i dupl jako malé dítě.
Nevím jak daleko by došli, kdyby si Emmett decentně neodkašlal.

%20%E2%80%93%20okraj.png)





:-o ja a vydierat
ved ja som taka sveta ako Emmett :) O
ale budis, moc ma novy diel potesil...uz budem pokojnejsia :)
hah... ale vdaka :)
inaksie, ako ze mi to nedarujes?