
Nová kapitola, dvanásta, sa už "servíruje" tak vám prajem príjemné čítanie :) Enjoy!!! :)
Kapitola dvanáctá: Zrada
Pohled: Isabella Marie Swanová Blacková Cullenová
Vyběhla jsem ven. Sice jsem si nebyla jistá jestli za mnou běží, ale raději jsem utíkala.
Nechtěla jsem se s ním střetnou, ale také jsem nechtěla jet Emmettovým autem už předtím jsem měla s jeho řízením problémy.
,,Počkej prosím." zakřičela jsem na kluka před klubem, který chtěl zrovna startovat motorku.
Mé šaty byly má zbraň. Přiběhla jsem k němu a on měl na své roztomilé tváři úsměv.
Kudrnaté - černé vlasy, které mu spadaly v culíku na ramena a v obličeji neposlušný pramen vlasů, který mu zakrýval ty nádherné, hnědé - hluboké oči. Byl krásný. Řekla bych, že svou krásou se vyrovnával i Edwardovi. Jakmile jsem pomyslela na to jméno, tak se jsem se opět vrátila do reality.
,,Nemohl by jsi mě svést prosím?" zaprosila jsem a snažila se na své tváři vykouzlit ten nejkrásnější úsměv jaký jsem dovedla.
,,Tak slečna je v nesnázích."
,,Ano." přitakala jsem a prstýnek na mé ruce mě pálil na prstě. Snažila jsem se to ignorovat.
Na tváři se mu objevil úsměv z kterého se mi zastavilo srdce. V tom úsměvu skýtalo vše.
Podal mi helmu a já s díkem nasedla na jeho mašinku.
,,Kam chceš odvézt?" zeptal se mě. Nevěděla jsem kam půjdu. Ale také jsem věděla, že se nemůžu schovávat navždy. Sice Volturiovi už dnes odpoledne odjeli, ale i tak jsem měla důvod se vracet.
,,Já nevím." sklonila jsme hlavu
,,Tak co kdybych tě vzal na večeři?" opět se usmál a mě se málem podlomila kolena.
,,A-ano." zahlaholila jsem a nasedla na motorku.
Pevně jsem se k němu přitiskla. Musela jsem uznat, že nevím co je lepší . Jestli se dotýkat Edwarda nebo tohoto neznámého. Když jsem se přitiskla na jeho hruď tak mé srdce vyvádělo jako šílené.
,,Tak už jsme tu." řekl a já v jeho hlase slyšela stopy úsměvu. Úsměvu, který se mi tak líbil. Nechtěla jsem rušit tu krásnou chvíli, nechtěla jsem přerušit dotek mezi námi.
Po minutě jsem usoudila, že je čas vstát.
Mrzutě jsem vstala a svezla se zpět na zem, protože jsem zakopla. Ten neznámí zachránce se usmál a podal mi ruku. Bylo fajn, když někdo nebyl silný. Když mu dělalo problémy mne zvednout.
,,Tak teď je načase se představit." řekl kouzelným - tichým hlasem.
,,J-jo to asi měli." řekla jsem to tak pitomě, že bych si za to nejraději nafackovala. On se tomu jen usmál.
,,Tak já začnu. Jsem Michael Murray a budu učit na Forkské střední škole tělocvik a biologii."
Tohle nádherné stvoření, tento nádherný člověk je učitel? Ano, správně měla jsem radost z toho, že je člověk.
,,Ahoj, já jsem Isabella Swanová, ale prosím říkej mi jen Bella. Já chodím na Forkskou střední do posledního ročníku." odpověděla jsem po nějaké chvíli a v duchu doufala, že mu to nebude vadit.
,,Wau tedy na studentku rozhodně nevypadáš." řekl užasle a shlédl mě od shora dolů. Pod jeho pohledem jsem roztávala a zčervenala.
,,A takhle ti to sluší ještě více." usmál se a strčil mi neposlušný pramen vlasů za ucho.
,,Na tady máš. Už je chladno a ty šaty nevypadají, že by nějak extra hřály." přehodil mi své sako, přes má ramena. Jakmile byl tak blízko, tak jsem měla co dělat abych nespadla. Nádherně voněl. .
,,Tak jdeme?" nastavil své rámě a já jej více jak ochotně přijala. Byl tak roztomilý. Vůbec nevypadal jako učitel. Možná bych nakonec mohla mít tělocvik i ráda. Ale bojím se, že se před ním dokonale ztrapním.
Během večeře jsme se skvěle bavili, smáli jsme se a užívali si společných chvil, které nám jsou dopřány.
Postupným a důkladným pátráním jsem zjistila, že ho doma žádná manželka ani přítelkyně nečeká. Udělalo mi to obrovskou radost. Ale záhy jsem pocítila veliký smutek, že on sice není zadaný, ale já ano. Doma na mě čeká manžel, kterého miluji. Ale právě jsem se zamilovala i do Michaela! Je vůbec možné, aby člověk miloval dva lidi zároveň?
,,Tak kam chceš odvést? Rodiče už o tebe budou mít určitě strach." řekl napjatě. Nemohla jsem si nevšimnout, že ani on nechce odejít.
,,Já nebydlím s rodiči." řekla jsem a sklonila hlavu. Tiše jsem doufala, že se mě více nebude vyptávat. Prstýnek na prstě mne pálil ještě více.
Michael se vítězoslavně usmál a v očích se mu objevily jiskřičky.
,,Tak jestli nepospícháš tak bychom mohli jet ke mně." navrhl. Věděla jsem, že bych neměla souhlasit, že bych se měla nechat odvést domů jenže já jsem byla natolik zaskočena novým citem, který mě pohltil, že mi bylo mé svědomí ukradené. Chtěla jsem s ním být, chtěla jsem být s někým, kdo mé city opětuje a né jako Edward.
Při pomyšlení na jeho jméno jsem sebou nepatrně škubla. Miluji ho jak můžu uvažovat nad tím, že bych šla s Michaelem domů?
,,Haló princezno?!" cítila jsem hebký - teplý dotek na své tváři. V ten moment bylo rozhodnuto.
Podívala jsem se do jeho nádherných očí, které se teď vpíjeli do mých. Neschopná se od nich odtrhnout jsem kývla hlavou.
***
Dorazili jsme k němu domů a jeho byt mě ohromil. Na to, že byl muž a nebyla tu ženská ruka tu měl natolik pořádek, že to bylo nemožné. Vše dokonale vkusně zařízené.
,,Dáš si něco k pití?" zeptal se po chvíli co mě nechal se rozhlížet po jeho bytě.
,,Myslím, že to není zrovna moudrý nápad." usmála jsem se a v jeho očích problesklo pochopení.
,,Tak já alespoň postavím na čaj. Jestli chceš tak si můžeš dát zatím sprchu." řekl a rychle někam odběhl. Oběhl tou normální lidskou rychlostí. Jaký to byl najednou nezvyk.
,,A tady máš něco na spaní." podával mi svou bílou košili.
Poděkovala jsem mu a zamířila do koupelny.
Shodila jsem ze sebe ty šaty a vlezla si pod sprchu. Po dlouhé době jsem si ji vážně užila. Nechala jsem vodu téci po mém těle a myla si své vlasy.
Po půl hodině blahodárné sprchy jsem konečně vylezla. Na zrcadle jsem měla vzkaz a u toho čistý kartáček. Srdce mi poskočilo nad tím jak moc byl pozorný.
***
Konečně jsem vyšla z koupelny a do oka mi padl nádherný anděl spící v křesle. Měl rozpuštěné - mokré vlasy a na sobě jen kalhoty od pyžama. Musela jsem uznat, že sice neměl tak nádherné tělo jako Edward. Michael byl lidštější, vypadal jako naprostý andílek, kterému se nikdo neopováží zlomit byť jen jediný vlásek na hlavě. Opatrně jsem k němu přistoupila, ale podlaha mne zradila a anděl otevřel své oči.
,,Ahoj." rozespale a na tváří opět onen úsměv.
,,Ahoj." přitakala jsem a došla k němu.
,,Ta košile ti moc sluší." zkonstatoval a já jsem cítila jak opět celá hořím.
,,Děkuji." to bylo poslední co jsem ze sebe dostala než……
Než ke mně přistoupil. Jemně si mne přesunul do náručí. Chytl můj obličej do svých dlaní.
,,Já vím, že to bych to nejspíše neměl dělat, protože jsi má budoucí studentka, ale já si nemohu pomoci." řekl a svá ústa přiložil na ta moje. Ten polibek byl tak něžný, ale bylo v něm tolik citu, že jsem se zajíkala.
Podlomily se mi nohy a já v polibku cítila jeho úsměv. V ten moment jsem byla v jeho náručí a on mně odnášel do svého pokoje.
Jemně mne položil na postel a své křehké tělo položil na mě. Tiskl se na mne celou vahou. Ne jako Edward. Né, Edward. Prolétlo mi hlavou. A v ten moment jsem viděla skrz zavřené oči Edwardovu strhanou tvář.
,,Michaeli." šeptla jsem a on okamžitě polibek ukončil.
,,Co se děje Bell?" řekl to tak něžně.
,,Já ještě nemůžu." sklonila jsem hlavu, aby neviděl slzy. Slzy lásky, slzy bolesti a slzy vzteku.
,,Chápu to. Mám si jít lehnou někam jinam?" zeptal se a pomalu vstával, ale já ho zadržela. Nechtěla jsem být sama. Věděla jsem, že jsem strašně sobecká, ale opravdu jsem nechtěla být se svou bolestí sama.
Jen mě pohladil po tváři a lehl si vedle mě. Položil svou ruku na mou a jemně ji tiskl. Byl to krásný pocit, ale zároveň zvláštní, když tady vedle mne leží a nepotýká se s tím, že, by mne chtěl zabít.
***
Ráno mne vzbudilo řinčení budíku. Otevřela jsem oči a s radostí, ale i s jistým zoufalstvím jsem zjistila, že to nebyl jen sen. Cítila jsem tu hřejivou ruku obtočenou kolem mého pasu a u srdce teplo.
,,Michaeli?" zašeptala jsem a on jen zamlaskal.
Seděla jsem s Michaelem opět na motorce, tentokrát mě vezl domů. Měla jsem z toho strach. Věděla jsem co mě čeká a nemine. Budu se muset podívat Edwardovi do očí a přetvařovat se. Miluji ho. Tak moc ho miluji. Ale teď miluji i Michaela a jsem i jistá, že on cítí ke mně také hlubší cit.
,,Tak jo princezno, uvidíme se ve škole. Ale prosím nezapomeň na to, že tam si musíme vykat." řekl smutně. Tohle byla vážně prkená situace. Rozloučila jsem se s ním jemným polibkem. Viděla jsem na ně, že on by chtěl jinačí polibek, ale já si to nepřála. Nechtěla jsem, aby ze dveří vylít rozzuřený Edward a zabil ho.
Drtila jsem si palce, když jsem odemykala dveře od domu. Srdce mi bilo jako splašené. Nevěděla jsem co očekávat.
V domě byl klid. Vyšla jsem nahoru do pokoje, kde jsem našla Edwarda jak sedí na posteli a hraje si s prstýnkem.
Jakmile jsem vešla tak vzhlédl a já viděla jeho bolestnou tvář. Nahromadil se ve mně vztek. Tolik jsem k němu chtěla přitančit a políbit ho. Ale copak jsem mohla? Včera byl s Jessicou! A já zase s Michaelem. Nemohla jsem se ospravedlnit a svádět to jen na něj.
,,Kde jsi byla celou noc?" zeptal se chladně, ale já věděla, že to zatím klidem vře. Podíval se na mé oblečení. Na oblečení, které se skládalo z pánské košile a kalhot, které mi půjčil Michael.
,,Co tě to vůbec zajímá?" vykřikla jsem na něj. A v jeho obličeji se objevila ještě větší bolest.
Tak moc mě bolel pohled na jeho bolestnou tvář. Tolik jsem si ji přála odstranit a nahradit veselým obličejem. Tím nádherným úsměvem. Měla jsem nutkání k němu přiskočit a políbit ho.
,,CO by mě to zajímalo. Vždyť já jsem jen TVŮJ MANŽEL ŽE!" rozkřičel se na mě.
,,A od kdy prosím tě? Včera pokud vím, ti byla milejší společnost Jessici než moje." vyjekla jsem na něj.
Chtěl ještě něco říci, ale vypadalo to, že se nad něčím rozmýšlí. Přiskočil ke mně a téměř hrubě si mě přesunul na svou hruď. Dívala jsem se do těch vážných očí a než jsem se stačila vzpamatovat tak mě začal hrubě líbat. Byl to úplně jiný polibek, než který jsem dostala od Michaela, ale vzbuzoval ve mně stejný chtíč. Přitiskla jsem se k němu co nejvíce a užívala si tu chvíli.
Po více jak dvou minutách se ode mne odtrhl a díval se mi do očí.
,,Dobré ráno má drahá." řekl téměř hrozivě.
Byla jsem vykolejená z toho jak rychle změnil náladu. Vždyť mě před chvílí líbal ne.
,,A ty jsi s nikým nebyla co?" vrátil mi stejnou mincí a já na to neměla žádný argument.

%20%E2%80%93%20okraj.png)





suprová kapitolka