
Tak, máme tu zase novú poviedku od LoveCullenky. LoveCullenka prišla s ďalším, novým a znovu nás prekvapuje svojou originalitou. Aby vás to zaujalo: Bella sa s priatelom (nie Edwardom) pokúša o dieťa ale nejde to. Pôjde na umelé oplodnenie ale spermie sa zamenia - za Edwardove. Edward zrazu chce byť otcom ale Bella ho neznáša, podá trestné oznámenie, no Edward je nešťastný a unáša ju na ostrov Esme. Ak chcete vedieť viac, prečítajte si prolog (čo je to isté ako toto) a 1.kapitolu. Prosím o komentáre ale hlavne si to užite
Prolog
Carlisle Cullen je doktor a momentálně chce detailně studovat svou rodinu a zapsat své poznatky pro budoucí generace. Odebere vzorky své rodiny.
Jenže se stane co nikdo nečekal.
Isabella Swanová je devatenáctiletá dívka, která neví co ze životem. Se svým přítelem se pokouší o miminko, ale neúspěšně. A proto chce umělé oplodnění. Se svým přítelem Richem jdou do nemocnice, kde toto provádějí.
Jenže, co když se sperma zamění? Co když Bella otěhotní, ale dítě nebude jejího přítele, nýbrž pro ní neznámého upíra?
A co, když si Bella přijde pro výsledky testů ke Carlisleovi, který ní ucítí Edwarda? Co když přijde na to co se stalo?
Jakmile se to doví Edward, tak u něj propukne zcela nový cit. Chce to dítě! Setkává se s Bellou do které se zamiluje. Pokouší se s ní dohodnout, ale Bella opravdu není typ, který by se zahazoval pro ní s naprosto nemožným - pubertálním klukem. Edward Bell stále pronásleduje. Bella toho jednoho dne má už dost a podává na něj trestní oznámení. Edward se tam samozřejmě jako ,,člověk" bez úhony dostaví a s okamžitou platností dostane zákaz přiblížení se k Bell.
Edward je nešťastný už neví co má dělat. Miluje ženu, který jeho city neopětuje a zároveň ji nenávidí za to, že mu nechce dopřát dítě, které už teď miluje a chce být součástí jeho života. Edward s pomatením smyslů Bell unáší na ostrov Esmé, kde ji drží.
Jak tohle dopadne?
Carlisle Cullen je doktor a momentálně chce detailně studovat svou rodinu a zapsat své poznatky pro budoucí generace. Odebere vzorky své rodiny.
Jenže se stane co nikdo nečekal.
Isabella Swanová je devatenáctiletá dívka, která neví co ze životem. Se svým přítelem se pokouší o miminko, ale neúspěšně. A proto chce umělé oplodnění. Se svým přítelem Richem jdou do nemocnice, kde toto provádějí.
Jenže, co když se sperma zamění? Co když Bella otěhotní, ale dítě nebude jejího přítele, nýbrž pro ní neznámého upíra?
A co, když si Bella přijde pro výsledky testů ke Carlisleovi, který ní ucítí Edwarda? Co když přijde na to co se stalo?
Jakmile se to doví Edward, tak u něj propukne zcela nový cit. Chce to dítě! Setkává se s Bellou do které se zamiluje. Pokouší se s ní dohodnout, ale Bella opravdu není typ, který by se zahazoval pro ní s naprosto nemožným - pubertálním klukem. Edward Bell stále pronásleduje. Bella toho jednoho dne má už dost a podává na něj trestní oznámení. Edward se tam samozřejmě jako ,,člověk" bez úhony dostaví a s okamžitou platností dostane zákaz přiblížení se k Bell.
Edward je nešťastný už neví co má dělat. Miluje ženu, který jeho city neopětuje a zároveň ji nenávidí za to, že mu nechce dopřát dítě, které už teď miluje a chce být součástí jeho života. Edward s pomatením smyslů Bell unáší na ostrov Esmé, kde ji drží.
Jak tohle dopadne?
***
Kapitola první: Nová šance!
Pohled: Isabella Marie Swanová
Jmenuji se Isabella Marie Swanová - je mi devatenáct let a žiji se svým o deset let starším přítelem - Patrickem. Potkali jsme se na mém maturitním plese. Jelikož jsem byla chytrá, tak jsem střední školu dokončila dříve. Od té doby jsme spolu. Zamilovali jsme se do sebe takřka ihned a já ho moc milovala a byla jsem si jistá, že i on mě miluje. Patrick si tolik přál miminko a já už teď vlastně také. Bylo mi jedno, že jsem tak mladá. Nikdy jsem neprožila pubertu a byla jsem tak nějak vyspělá - tedy spíše těmi myšlenkovými pochody a proto jsem si nakonec vybrala Patricka. Byl starší a měl rozum. Už věděl co chce. Už je to rok, co zkoušíme počít miminko, ale nedařilo se nám to. A teď tu sedím a mám pocit, že by to konečně mohlo vyjít, že bychom konečně mohli mít naše vysněné miminko. Nemenstruovala jsem už druhý měsíc a to v nás vzbudilo naději.
Seděli jsme v čekárně a Patrick dřímal mou ruku v té své - v jeho očích plálo nadšení a i nervozita, která z něj přímo sálala.
,,Dobrý den slečno Swanová." usmál se na mě doktor Ivanhoe, kterému jsem bezmězně důvěřovala. Byl to známí Patricka a já jsme tomu byla ráda. Byl velice příjemný a uměl jednat s pacienty. Už kolikrát nás utěšoval ať to nevzdáváme. Radil nám ať se na to snažím tolik nemyslet, ale copak by jsme mohli, když jsme po tom miminku tak toužili?
,,Dobrý den." usmála jsem se. Bylo to poprvé za dlouhé dny, co jsem měla skutečně radost.
,,Tak jdeme na to?" mrkl na mě. Patrick mi pevněji stiskl ruku a já se na něj usmála. Kývla jsem na souhlas - i já už jsem to chtěla mít za sebou a konečně vědět výsledek.
Doktor pokynul rukou k oponě a já s tam vydala vysvléknout.
Nedočkavě jsem si lehla na lůžko a doktor okamžitě přešel k prohlídce. Nesnášela jsem tyhle prohlídky, ale dnes to bylo jiné. Byla jsem šťastná, ale jen do okamžiku, než doktor skončil s prohlídkou a tvář měl zkamenělou.
Ne! Znělo mou hlavou. Ještě nic neřekl a já už jsem měla slzy v očích. To není možné.
,,Je mi to líto, ale…" říkal a bylo na něm vidět jak ho to mrzí. Slzy si brázdily cestu po mých tvářích. Zakroutila jsem hlavou a pokoušela se popadnout dech.
,,Ale vždyť jsem nemenstruovala." nemohla jsem tomu věřit.
,,To bylo nejspíše stresem. Je mi to opravdu líto. Ani nevíte jak právě vám bych toužil říci ano!"
Ještě se o něčem bavili s Patrickem, ale já jsem je nevnímala. Stáhla jsem se do sebe. Naděje se opět rozpadly a já jsem byla tak, kde předtím. Rozpadly s mi poslední naděje na to, že bych mohla mít miminko.
,,Iss?" pohladil mě po tváři Patrick.
,,Iss!" zatřepal se mnou a to mě vrátilo zpět do reality a zároveň způsobila nový příval slz.
Zdvihla jsem k němu oteklé oči a měla jsem pocit, že i tento pohyb mne neskutečně bolí.
,,Doktor nám navrhl, že by jsme mohli podstoupit umělé oplodnění. Mé sperma už mají - jen máme zavolat a půjdeme co nejdříve. Robert nám to zařídí." nepatrně se na mě usmál. I jeho to bolelo.
***
Právě jsem seděla v parku na lavičce a proudy slz mi stékaly po tváři. Opět jsem doufala - snila, ale opět se to zhroutilo a tentokrát to vypadalo tak nadějně. Tentokrát to vypadalo, že se to konečně povedlo. Začínala jsem si bláhově plánovat nákupy a zařízení dětského pokoje, ale teď je to pryč.
Dívala jsem se na park plných dětí a šťastných rodičů, kteří ruku v ruce zamilovaně sledovaly své ratolesti.
Nevím jak dlouho jsem tu seděla. Čas pro mě přestal existovat. Jen jsem tu seděla a sledovala ty andílky. Zvláště mě upoutala blonďatá holčička s velkýma modrýma očima a plnými rtíky. Vypadala opravdu jako andílek. Měla jsem chuť jí popadnout a utíkat s ní pryč. Dávat jí svou lásku a hrát si s ní.
Když Patrick přišel s návrhem, že by jsme se mohli pokusit o miminko, tak se mi to zdálo brzo. Nebyla jsem přesvědčená, že bych mohla být dobrá matka, ale Patrick mě přesvědčil o opaku a já byla přesvědčená, že on by byl výborný otec.
Teď jsem si přála mít vedle sebe maminku, které bych to mohla říci, které bych se mohla vyplakat na rameno. Ale já ji neměla. Sice nezemřela, stále žije, ale ona se mě jako své dcery řekla. Pocházím z velice bohaté rodiny. Můj otec je uznávaná osobnost. Lidi ho milují nebo spíše jen ti bohatí - pro něj jsou ti, kteří nemají peníze a moc nuly. Tohle jsem na nich nesnášela. Tu jejich povrchnost a nadřazenost. Stejně jako má sestra Elizabeth. Milovali ty své večírky a přepychové věci. Nikdy jsem jim nic neodepřela, vždycky jsem udělala to co si přáli. Jen jedinkrát jsem se vzepřela jejich přání - tedy oni tak tomu říkali, ale pro mě to znamenal rozkaz. Rozkaz, který jsem nesplnila a dopadlo to jak to dopadlo. Jako dcery se mě zřekli a vydědili. Jak ze společnosti, tak i ze své rodiny.
Ta obrovská hádka se strhla jednoho večera, kdy se na počest mého zasnoubení s Danielem Watsonem - pracoval pro mého otce a patřil mezi vybranou smetánku. Byl stejný jako mí rodiče. Nic je nezajímalo tak jako jejich moc a peníze. Bylo mi z toho na zvracení. O ničem jiném se ani bavit neuměli.
Daniel mě naprosto ignoroval, přišel jen, když se se mnou chtěl vyspat. Byl to ten nejkrásnější a nejarogantnější muž jakého, kdy svět viděl., ale já tenkrát byla zaslepená jeho krásou místo toho, abych si všímala jeho nedostatků. Ale to, že nedorazil na náš zásnubní večírek kvůli tomu, že ceny na burze se daly do pohybu už na mě bylo dost. Zrušila jsem to zasnoubení - veřejně.
Ten večer na mě matka řvala, že jsem zostudila celou naši rodinu,, že to musím vzít zpět. Ale já jsem nechtěla. Nebylo by to správné.
Tenkrát došlo i na facku, kterou jsem si vysloužila od svého otce. Měla jsem příšerně nateklou tvář.
Vlastně jsem Danielovi v duchu děkovala, protože to, že nepřišel mi konečně otevřelo oči a já mohla vidět jaký doopravdy je a na čem mu záleží.
Vyhazov z domu jsem si vysloužila až po tom, co jsem se dala dohromady s Patrickem, který byl právníkem, nijak známým, ale dobrým a miloval mne. Nemyslím, jak mi tvrdil Daniel, ale skutečně a já milovala jeho.
Už zapadalo slunce a já si uvědomila, že bych se měla vrátit domů. Patrick o mě určitě bude mít starost a to jsem nechtěla. Měla jsem vypnutý telefon a zrovna ho chtěla zapnout.
,,Jste v pořádku?" zeptal se mě nádherný sametový hlas, který odehnal mé chmurné myšlenky na přítomnost. Chtěla jsem se otočit na majitele toho nádherného hlasu. Ale, když jsem se otočila už tam nikdo nebyl. Píchlo mne z toho u srdce. Přála jsem si ho spatřit. Ten krásný hlas mi pořád zněl v hlavě, i když jsem se ho snažila setřást.
***
,,Už jsem doma." zakřičela jsem a vzápětí ucítila nádhernou vůni linoucí se z kuchyně. Patrick zase vařil. On moc dobře věděl jak mne rozveselit.
,,Kdepak jsi byla lásko? Víš jak jsem se o tebe bál." strhl mne do své náruče. Do náruče ve které jsem se cítila bezpečně.
,,Promiň potřebovala jsem být na chvíli sama."omluvila jsem se a on už to nijak neřešil. Jistě mi nechtěl způsobovat ještě větší bolest než jsem cítila. Byl vždy tak ohleduplný. Nechtěl dávat najevo jak moc ho to bolí.
,,Copak to kuchtíš?" zeptala jsem se s nadšením a v ten okamžik mi zakručelo v břiše na souhlas toho, že mám opravdu hlad.
,,Dělám tvé oblíbené palačinky." řekl rychle a vběhl zpět do kuchyně, protože se mu evidentně nějaký pálila. Musela jsem se tomu usmát.
Sedla jsem si ke stolu a nechala se obsloužit tak jako vždy.
,,Patricku já jsem přemýšlela o tom návrhu, který nám dal doktor. Myslím, že bychom to mohli zkusit." usmála jsem se. Viděla jsem na něm, že mu to udělalo radost. Nechal palačinky palačinkami a běžel k telefonu. Stoupla jsem si k plotně místo něho a dodělala večeři.
***
,,Lásko, už je čas vstávat. Nemocnice volá." probudil mě důvěrně známí hlas a já si přetáhla deku přes hlavu. Tolik se mi nechtělo vstávat. On se jen rozesmál a stáhl ji ze mě. Než jsem se nadála tak jsem seděla v autě a vyjížděli jsme do nemocnice.
Byla jsem nervózní. Tahle varianta je poslední, kterou jsem ochotna podstoupit. Nechápala jsem jak je možné, že ještě nejsem těhotná. Dělali jsme si s Patrickem oba testy a všechny vyšli pozitivně - jsme plodní oba!
,,Slečno Swanová, Patricku jsem rád, že jste se tak rychle rozhodli." usmál se na nás doktor ihned ode dveří. Byla jsem tak ráda, že ho Patrick zná a mohli zařídit, abych to podstoupila hned druhý den. Nevím jak dlouho bych jinak musela čekat. Všechno jsme už měli. Veškeré záznamy o mne, o Patrickovo sperma, pro případ, že bychom se usídlili k této možnosti.
Zavedl nás do ordinace, kde se celá akce měla spáchat a jak jsem stačila postřehnout mezi tím co jsem se rozhlížela po místnosti, tak to bude provádět jiný doktor. Patrick s tím nesouhlasil. Měl jedinou špatnou vlastnost, a to byla ta, že strašlivě žárlil - na každého. A bylo mu jedno, že je to doktor. Ale i přesto ho miluji.
,,Tak si zatím odložte a za chvíli přijde pan Mitch a provede zákrok." usmál se a odešel.
Vysvlékla jsem si silonky a bundu. Lehla jsem si na lékařské křeslo. Pokrčila nohy a čekala na doktora. Jakmile byl doktor ve dveřích tak si ho Patrick měřil naštvaným pohledem. Vzala jsem ho za ruku a on se na mě omluvně usmál.
Několikrát mi vysvětloval, že by nepřežil, kdyby o mě měl přijít. Ale já se bála toho, že mě nakonec opustí, protože mu nebudu moci dát děti. Jen myšlenka na to mě bolela.
,,Jmenuji se doktor Mitch a budu provádět tento zákrok. Začneme hned?" zeptal se hrubý hlas a já přikývla. Už jsem to chtěla mít za sebou. Věděla jsem, že je to doktor a že je to pro dobrou věc, ale i tak jsem se děsně styděla a byla to pro mě ponižující záležitost. Snažila jsem se nevnímat, že se mi v rozkroku hrabe cizí chlap a místo toho jsem si představovala jak ležím na krásné pláži a omývá mne moře. Byla jsem na nějakém ostrově - nádherném ostrově.
Zavřela jsem oči a obraz byl dokonalejší. Otočila jsem svou hlavu napravo a viděla Patricka jak přichází ke mně a objímá mé vystouplé bříško. Já byla těhotná. Tahle iluze se mi moc líbila.
,,Tak a hotovo." zašveholil opět ten hrubý hlas a já si oddychla.
,,Ani nevíte jak se mi stýská po starém dobrém způsobu početí dětí." usmála jsem se a vyskočila na nohy.
Pohled: Carlisle Cullen
Zrovna jsem šel pro vzorky. Rozhodl jsem se prozkoumat blíže možnosti našeho druhu - inspirovala mě k tomu kniha - tedy velmi stará kniha ve které bylo zmíněn jeden případ, kdy existoval napůl člověk a napůl upír, byl to jeden jediný doložený případ a já se rozhodl zjistit co je na tom pravdy. Měl jsem k dispozici vajíčko i Edwardovo sperma.
Trvalo mi to fakt dlouho než jsem někoho přesvědčil. Nejdříve jsem to chtěl po Emmettovi, ale ten mi řekl ať jdu za Edwardem. Ten nejdříve také odmítl. Ale mě to pořád vrtalo hlavou a jeho už rozčilovaly mé myšlenky a tak nakonec souhlasil. Daroval mi své sperma.
I když jsem ho litoval, protože Emmett s ním neměl slitování. Už dříve se mu posmíval, že je nejstarší pani na světě, ale teď má něco nového. Teď se mu posmívá, protože za jeho prvním sexuálním zážitkem stojí nahé ženy v časopise.
Litoval jsem toho, ale byl jsem příliš vzrušen tím, že se do toho konečně můžu pustit, že jsem to nijak nekomentoval.
Připravil jsem si zkumavky a nástroje a hnal se k lednici, kde jsme je uschovávali, dal jsem jej úplně do zadu a pro jistotu tam napsal, že tento vzorek je už zabraný.
Otevřel jsem lednici a rentgenoval ji mým upířím zrakem. Ale jak jsem se díval jak jsem se díval, tak jsem jej neviděl. V té chvíli jsem zcepeněl.
,,Tak hotovo." uslyšel jsem hlas kolegy z vedlejší místnosti a já si přál, aby se mé tušení nevyplnilo, protože to by byla katastrofa.
Lidskou chůzí jsem vyrazil do vedlejší místnosti, kde už nikdo nebyl. Rychle jsem přispěchal ke stolku s nástroji a oddychl si, že to zatím nikdo nevyhodil.
Přál jsem si, aby se mi zhoršil zrak. I když u upíra asi těžko.
Vzal jsem do ruky nádobu ve které jsme sperma uchovávali a k mému zděšení mé tušení bylo správné. Nemohl jsem se ani pohnout jen jsem stál na místě a v ruce pořád do kola otáčel nádobkou.
,,Jsi v pořádku Carlisle?" zeptal se mě kolega, ale já mu neodpověděl. Vzal jsem si nádobku a vydal se na chodbu. Vůbec jsem nevěděl co budeme dělat. Jak jim to jen řeknu. Jak jsem mohl být tak neopatrný?
Co, když je to pravda a ona bude čekat Edwardovo dítě?
Už jsem měl v ruce mobil a chtěl jsem zavolat Edwardovi.
,,Carlisle!" vykřikl a já jsem ztuhl. Tohle bude ještě horší než jsem si myslel. Bylo mi na omdlení.
Pomalu jsme se otočil a svou mysl zaměstnával tím, že jsem počítal do milionu. Edwardovi se to evidentně nelíbilo. Budu muset s pravdou ven.
,,Carlisle! Alice mi řekla, abych za tebou okamžitě jel! Co se děje? A proč si oba chráníte myšlenky?" ptal se naštvaně.
Chtěl jsem mu to říci, ale slova nepřicházely.
Zhluboka jsem se nadechl a spustil.
,,Edwarde… "
Seděli jsme v čekárně a Patrick dřímal mou ruku v té své - v jeho očích plálo nadšení a i nervozita, která z něj přímo sálala.
,,Dobrý den slečno Swanová." usmál se na mě doktor Ivanhoe, kterému jsem bezmězně důvěřovala. Byl to známí Patricka a já jsme tomu byla ráda. Byl velice příjemný a uměl jednat s pacienty. Už kolikrát nás utěšoval ať to nevzdáváme. Radil nám ať se na to snažím tolik nemyslet, ale copak by jsme mohli, když jsme po tom miminku tak toužili?
,,Dobrý den." usmála jsem se. Bylo to poprvé za dlouhé dny, co jsem měla skutečně radost.
,,Tak jdeme na to?" mrkl na mě. Patrick mi pevněji stiskl ruku a já se na něj usmála. Kývla jsem na souhlas - i já už jsem to chtěla mít za sebou a konečně vědět výsledek.
Doktor pokynul rukou k oponě a já s tam vydala vysvléknout.
Nedočkavě jsem si lehla na lůžko a doktor okamžitě přešel k prohlídce. Nesnášela jsem tyhle prohlídky, ale dnes to bylo jiné. Byla jsem šťastná, ale jen do okamžiku, než doktor skončil s prohlídkou a tvář měl zkamenělou.
Ne! Znělo mou hlavou. Ještě nic neřekl a já už jsem měla slzy v očích. To není možné.
,,Je mi to líto, ale…" říkal a bylo na něm vidět jak ho to mrzí. Slzy si brázdily cestu po mých tvářích. Zakroutila jsem hlavou a pokoušela se popadnout dech.
,,Ale vždyť jsem nemenstruovala." nemohla jsem tomu věřit.
,,To bylo nejspíše stresem. Je mi to opravdu líto. Ani nevíte jak právě vám bych toužil říci ano!"
Ještě se o něčem bavili s Patrickem, ale já jsem je nevnímala. Stáhla jsem se do sebe. Naděje se opět rozpadly a já jsem byla tak, kde předtím. Rozpadly s mi poslední naděje na to, že bych mohla mít miminko.
,,Iss?" pohladil mě po tváři Patrick.
,,Iss!" zatřepal se mnou a to mě vrátilo zpět do reality a zároveň způsobila nový příval slz.
Zdvihla jsem k němu oteklé oči a měla jsem pocit, že i tento pohyb mne neskutečně bolí.
,,Doktor nám navrhl, že by jsme mohli podstoupit umělé oplodnění. Mé sperma už mají - jen máme zavolat a půjdeme co nejdříve. Robert nám to zařídí." nepatrně se na mě usmál. I jeho to bolelo.
***
Právě jsem seděla v parku na lavičce a proudy slz mi stékaly po tváři. Opět jsem doufala - snila, ale opět se to zhroutilo a tentokrát to vypadalo tak nadějně. Tentokrát to vypadalo, že se to konečně povedlo. Začínala jsem si bláhově plánovat nákupy a zařízení dětského pokoje, ale teď je to pryč.
Dívala jsem se na park plných dětí a šťastných rodičů, kteří ruku v ruce zamilovaně sledovaly své ratolesti.
Nevím jak dlouho jsem tu seděla. Čas pro mě přestal existovat. Jen jsem tu seděla a sledovala ty andílky. Zvláště mě upoutala blonďatá holčička s velkýma modrýma očima a plnými rtíky. Vypadala opravdu jako andílek. Měla jsem chuť jí popadnout a utíkat s ní pryč. Dávat jí svou lásku a hrát si s ní.
Když Patrick přišel s návrhem, že by jsme se mohli pokusit o miminko, tak se mi to zdálo brzo. Nebyla jsem přesvědčená, že bych mohla být dobrá matka, ale Patrick mě přesvědčil o opaku a já byla přesvědčená, že on by byl výborný otec.
Teď jsem si přála mít vedle sebe maminku, které bych to mohla říci, které bych se mohla vyplakat na rameno. Ale já ji neměla. Sice nezemřela, stále žije, ale ona se mě jako své dcery řekla. Pocházím z velice bohaté rodiny. Můj otec je uznávaná osobnost. Lidi ho milují nebo spíše jen ti bohatí - pro něj jsou ti, kteří nemají peníze a moc nuly. Tohle jsem na nich nesnášela. Tu jejich povrchnost a nadřazenost. Stejně jako má sestra Elizabeth. Milovali ty své večírky a přepychové věci. Nikdy jsem jim nic neodepřela, vždycky jsem udělala to co si přáli. Jen jedinkrát jsem se vzepřela jejich přání - tedy oni tak tomu říkali, ale pro mě to znamenal rozkaz. Rozkaz, který jsem nesplnila a dopadlo to jak to dopadlo. Jako dcery se mě zřekli a vydědili. Jak ze společnosti, tak i ze své rodiny.
Ta obrovská hádka se strhla jednoho večera, kdy se na počest mého zasnoubení s Danielem Watsonem - pracoval pro mého otce a patřil mezi vybranou smetánku. Byl stejný jako mí rodiče. Nic je nezajímalo tak jako jejich moc a peníze. Bylo mi z toho na zvracení. O ničem jiném se ani bavit neuměli.
Daniel mě naprosto ignoroval, přišel jen, když se se mnou chtěl vyspat. Byl to ten nejkrásnější a nejarogantnější muž jakého, kdy svět viděl., ale já tenkrát byla zaslepená jeho krásou místo toho, abych si všímala jeho nedostatků. Ale to, že nedorazil na náš zásnubní večírek kvůli tomu, že ceny na burze se daly do pohybu už na mě bylo dost. Zrušila jsem to zasnoubení - veřejně.
Ten večer na mě matka řvala, že jsem zostudila celou naši rodinu,, že to musím vzít zpět. Ale já jsem nechtěla. Nebylo by to správné.
Tenkrát došlo i na facku, kterou jsem si vysloužila od svého otce. Měla jsem příšerně nateklou tvář.
Vlastně jsem Danielovi v duchu děkovala, protože to, že nepřišel mi konečně otevřelo oči a já mohla vidět jaký doopravdy je a na čem mu záleží.
Vyhazov z domu jsem si vysloužila až po tom, co jsem se dala dohromady s Patrickem, který byl právníkem, nijak známým, ale dobrým a miloval mne. Nemyslím, jak mi tvrdil Daniel, ale skutečně a já milovala jeho.
Už zapadalo slunce a já si uvědomila, že bych se měla vrátit domů. Patrick o mě určitě bude mít starost a to jsem nechtěla. Měla jsem vypnutý telefon a zrovna ho chtěla zapnout.
,,Jste v pořádku?" zeptal se mě nádherný sametový hlas, který odehnal mé chmurné myšlenky na přítomnost. Chtěla jsem se otočit na majitele toho nádherného hlasu. Ale, když jsem se otočila už tam nikdo nebyl. Píchlo mne z toho u srdce. Přála jsem si ho spatřit. Ten krásný hlas mi pořád zněl v hlavě, i když jsem se ho snažila setřást.
***
,,Už jsem doma." zakřičela jsem a vzápětí ucítila nádhernou vůni linoucí se z kuchyně. Patrick zase vařil. On moc dobře věděl jak mne rozveselit.
,,Kdepak jsi byla lásko? Víš jak jsem se o tebe bál." strhl mne do své náruče. Do náruče ve které jsem se cítila bezpečně.
,,Promiň potřebovala jsem být na chvíli sama."omluvila jsem se a on už to nijak neřešil. Jistě mi nechtěl způsobovat ještě větší bolest než jsem cítila. Byl vždy tak ohleduplný. Nechtěl dávat najevo jak moc ho to bolí.
,,Copak to kuchtíš?" zeptala jsem se s nadšením a v ten okamžik mi zakručelo v břiše na souhlas toho, že mám opravdu hlad.
,,Dělám tvé oblíbené palačinky." řekl rychle a vběhl zpět do kuchyně, protože se mu evidentně nějaký pálila. Musela jsem se tomu usmát.
Sedla jsem si ke stolu a nechala se obsloužit tak jako vždy.
,,Patricku já jsem přemýšlela o tom návrhu, který nám dal doktor. Myslím, že bychom to mohli zkusit." usmála jsem se. Viděla jsem na něm, že mu to udělalo radost. Nechal palačinky palačinkami a běžel k telefonu. Stoupla jsem si k plotně místo něho a dodělala večeři.
***
,,Lásko, už je čas vstávat. Nemocnice volá." probudil mě důvěrně známí hlas a já si přetáhla deku přes hlavu. Tolik se mi nechtělo vstávat. On se jen rozesmál a stáhl ji ze mě. Než jsem se nadála tak jsem seděla v autě a vyjížděli jsme do nemocnice.
Byla jsem nervózní. Tahle varianta je poslední, kterou jsem ochotna podstoupit. Nechápala jsem jak je možné, že ještě nejsem těhotná. Dělali jsme si s Patrickem oba testy a všechny vyšli pozitivně - jsme plodní oba!
,,Slečno Swanová, Patricku jsem rád, že jste se tak rychle rozhodli." usmál se na nás doktor ihned ode dveří. Byla jsem tak ráda, že ho Patrick zná a mohli zařídit, abych to podstoupila hned druhý den. Nevím jak dlouho bych jinak musela čekat. Všechno jsme už měli. Veškeré záznamy o mne, o Patrickovo sperma, pro případ, že bychom se usídlili k této možnosti.
Zavedl nás do ordinace, kde se celá akce měla spáchat a jak jsem stačila postřehnout mezi tím co jsem se rozhlížela po místnosti, tak to bude provádět jiný doktor. Patrick s tím nesouhlasil. Měl jedinou špatnou vlastnost, a to byla ta, že strašlivě žárlil - na každého. A bylo mu jedno, že je to doktor. Ale i přesto ho miluji.
,,Tak si zatím odložte a za chvíli přijde pan Mitch a provede zákrok." usmál se a odešel.
Vysvlékla jsem si silonky a bundu. Lehla jsem si na lékařské křeslo. Pokrčila nohy a čekala na doktora. Jakmile byl doktor ve dveřích tak si ho Patrick měřil naštvaným pohledem. Vzala jsem ho za ruku a on se na mě omluvně usmál.
Několikrát mi vysvětloval, že by nepřežil, kdyby o mě měl přijít. Ale já se bála toho, že mě nakonec opustí, protože mu nebudu moci dát děti. Jen myšlenka na to mě bolela.
,,Jmenuji se doktor Mitch a budu provádět tento zákrok. Začneme hned?" zeptal se hrubý hlas a já přikývla. Už jsem to chtěla mít za sebou. Věděla jsem, že je to doktor a že je to pro dobrou věc, ale i tak jsem se děsně styděla a byla to pro mě ponižující záležitost. Snažila jsem se nevnímat, že se mi v rozkroku hrabe cizí chlap a místo toho jsem si představovala jak ležím na krásné pláži a omývá mne moře. Byla jsem na nějakém ostrově - nádherném ostrově.
Zavřela jsem oči a obraz byl dokonalejší. Otočila jsem svou hlavu napravo a viděla Patricka jak přichází ke mně a objímá mé vystouplé bříško. Já byla těhotná. Tahle iluze se mi moc líbila.
,,Tak a hotovo." zašveholil opět ten hrubý hlas a já si oddychla.
,,Ani nevíte jak se mi stýská po starém dobrém způsobu početí dětí." usmála jsem se a vyskočila na nohy.
Pohled: Carlisle Cullen
Zrovna jsem šel pro vzorky. Rozhodl jsem se prozkoumat blíže možnosti našeho druhu - inspirovala mě k tomu kniha - tedy velmi stará kniha ve které bylo zmíněn jeden případ, kdy existoval napůl člověk a napůl upír, byl to jeden jediný doložený případ a já se rozhodl zjistit co je na tom pravdy. Měl jsem k dispozici vajíčko i Edwardovo sperma.
Trvalo mi to fakt dlouho než jsem někoho přesvědčil. Nejdříve jsem to chtěl po Emmettovi, ale ten mi řekl ať jdu za Edwardem. Ten nejdříve také odmítl. Ale mě to pořád vrtalo hlavou a jeho už rozčilovaly mé myšlenky a tak nakonec souhlasil. Daroval mi své sperma.
I když jsem ho litoval, protože Emmett s ním neměl slitování. Už dříve se mu posmíval, že je nejstarší pani na světě, ale teď má něco nového. Teď se mu posmívá, protože za jeho prvním sexuálním zážitkem stojí nahé ženy v časopise.
Litoval jsem toho, ale byl jsem příliš vzrušen tím, že se do toho konečně můžu pustit, že jsem to nijak nekomentoval.
Připravil jsem si zkumavky a nástroje a hnal se k lednici, kde jsme je uschovávali, dal jsem jej úplně do zadu a pro jistotu tam napsal, že tento vzorek je už zabraný.
Otevřel jsem lednici a rentgenoval ji mým upířím zrakem. Ale jak jsem se díval jak jsem se díval, tak jsem jej neviděl. V té chvíli jsem zcepeněl.
,,Tak hotovo." uslyšel jsem hlas kolegy z vedlejší místnosti a já si přál, aby se mé tušení nevyplnilo, protože to by byla katastrofa.
Lidskou chůzí jsem vyrazil do vedlejší místnosti, kde už nikdo nebyl. Rychle jsem přispěchal ke stolku s nástroji a oddychl si, že to zatím nikdo nevyhodil.
Přál jsem si, aby se mi zhoršil zrak. I když u upíra asi těžko.
Vzal jsem do ruky nádobu ve které jsme sperma uchovávali a k mému zděšení mé tušení bylo správné. Nemohl jsem se ani pohnout jen jsem stál na místě a v ruce pořád do kola otáčel nádobkou.
,,Jsi v pořádku Carlisle?" zeptal se mě kolega, ale já mu neodpověděl. Vzal jsem si nádobku a vydal se na chodbu. Vůbec jsem nevěděl co budeme dělat. Jak jim to jen řeknu. Jak jsem mohl být tak neopatrný?
Co, když je to pravda a ona bude čekat Edwardovo dítě?
Už jsem měl v ruce mobil a chtěl jsem zavolat Edwardovi.
,,Carlisle!" vykřikl a já jsem ztuhl. Tohle bude ještě horší než jsem si myslel. Bylo mi na omdlení.
Pomalu jsme se otočil a svou mysl zaměstnával tím, že jsem počítal do milionu. Edwardovi se to evidentně nelíbilo. Budu muset s pravdou ven.
,,Carlisle! Alice mi řekla, abych za tebou okamžitě jel! Co se děje? A proč si oba chráníte myšlenky?" ptal se naštvaně.
Chtěl jsem mu to říci, ale slova nepřicházely.
Zhluboka jsem se nadechl a spustil.
,,Edwarde… "

%20%E2%80%93%20okraj.png)





Dobre to uz to zacina no ale mna uz boli oci ale newa je to supa...