close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Lekce slušného chovaní - 2.kapitola

22. dubna 2010 v 16:13 | L!nduš |  Lekce slušného chováni (od LoveCullenky)
Poviedky - 4






Keďže sa vám minulá kapitolka páčila, rozhodla som sa pridať vám novú, 2.kapitolu :) Tak si ju užite, príjemné čítanie, a Enjoy!


2. Kapitola: Oběd
Pohled: Isabella Marie Swanová


,,Dobré odpoledne slečno Swanová - jsem velice rád, že jste přišla," pozdravil mě doktor carlisle Cullen, když jsem vstoupila do restaurace - kde jsme si domluvili místo setkání. Nesměle mi podával svou ruku.
Jak jsem si mohla myslet, tak zvěsti o tomto doktorovi nelhali. Vypadal neskutečně mladě, na to, že o sobě tvrdí, že je mu třicet-pět let.  Na tváři měl pro něj charakteristický úsměv. Byl zosobnění toho, co si ženy přál na mužích.
Ale jeden dokonalý muž byl jen jeden.
,,Dobré odpoledne pane Cullene, jsem také ráda. A ještě jednou se omlouvám za to nedorozumění,ů potřásla jsem si s ním rukou- byla tvrdá a studená.
,,Nic se nestalo," usmál se.
Nervózně nazdvihl obočí. ,,Nemohli bychom si prosím tykat? Připadám si pak moc starý?" ptal se nesměle.
On a starý? Každá ženy mu jistě závidí jeho mladiství obličej.
,,Ráda. Jsem Isabella - eh Bella," stiskla jsem jeho ruku pevněji.
,,Carlisle," pustil mou ruku a přesunul se za mě. Odsunul mi židli, abych si mohla sednout. Jak říkám - dokonalý gentleman.

,,Děkuji," špitla jsem. Tohle pro mě udělal nějaký muž naposledy před pěti lety a to ještě můj otec, když jsem slavila narozeniny. Tedy, když nepočítám lekce slušného chování.
Carlisle obešel stůl a také se posadil. Za nedlouho přišel číšník a my si objednaly.
Vzala jsem si můj oblíbený zeleninový salát s kuřecím masem. To ne, že bych to tolik milovala, ale znala jsem se. Jistě bych se pokecala. On by si jistě pak rozmyslel koho bude najímat.
,,Měl bych na tebe velikou prosbu, nebo spíše pracovní nabídku. Nikdy bych se k tomuhle nerozhoupal, kdyby mě můj nejlepší přítel neujistil, že jste ta nejlepší z nejlepších," zalichotil mi.
Cítila jsem jak rudnu. Nebyla jsem nejlepší, byla jsem dobrá ve své práci a tvrdě jsem na tom dřela, abych se dostala tak kde jsem teď. Ale mé dobré jméno bude spíše známo díky tomu, že je nás jen pár. Pár učitelek slušného chování.
,,Určitě nejsem nejlepší. Ale přejděme rovnou k věci," rušila jsem, že v tom bude háček.
,,Mám tři syny, kteří jsou momentálně na vysoké škole a oni nějak nechtějí vyrůst z těch dětských let. Jsou jak utržení ze řetězu," specifikoval je. Tři? Tak tohle bude docela fuška.
,,Carlisle, takže jestli se nemýlím, tak  po mně chceš, abych vychovala tři dospělé, kteří o to nestojí?" přemýšlela jsem nahlas. Tohle by byla nová zkušenost.
Miluji výzvy, ale pochybuji, že bych na tohle měla. Maminka mě vždy učila ať nic nevzdávám předem, vždy je alespoň maličká šance na vítězství. I když nepatrné.
,,Ano, tak nějak," usmál se.
Zrovna nám přinesli jídlo. S chutí jsem se do něj pustila, ale pan Cullen nevypadal, že by měl hlad.
Nejistě převaloval kousky masa v ústech a netvářil se, že by mu to zrovna dvakrát chutnalo.

Nemohla jsem se zbavit dojmu, že v tom bude ještě nějaký háček. Pečlivě jsem pozorovala Carlislea Cullena jestli na něm něco nebude znát. Ale nic.
,,O čem přemýšlíte?" zeptal se pobaveně, když zjistil, že ho sleduji.
,,Na Sněhurku a sedm trpaslíků," obila jsem ho.
Jak se takhle může ptát? Řekne mi, že mu  má převychovat tři syny a on se mě ptá na co myslím?
,,Tak ten plán se mi zamlouvá čí dál více," přiznal se.
,,Emmettovi se budete líbit," zasmál se.

Trochu mě to polekalo. Já jsem se neměla líbit svým žákům, ale naučit je jak správně vystupovat ve společnosti.
,,Carlisle pořád se nemohu zbavit dojmu, že v tom bude nějaký háček," přiznala jsem bez obalu. Stejně bych nic nevykoumala.
,,To jsem tak snadno čitelný?" zasmál se. Ale já jsem zůstala sedět jako přimražená. Ani teď mě má intuice nezklamala.
,,Můžeš přejít k jádru věci?" zeptala jsem se. Má zvědavost byla nehorázná. No, ale třeba si to rozmyslí a já to nebudu muset odmítnout. Prostě uzná, že nejsem vhodná a tadá! Každý půjdeme opět vlastní cestou. Já se vrátím do lovišť, kde to znám a kde si bud jistá a pan Cullen se vrátí ke své práci.

,,Asi ano. Bude to tak nejlepší," zamračil se.
,,Bello chtěl jsem tě poprosit jestli by jsi se po dobu, kdy budeš naše hochy učit slušnému chování, nepřestěhovala k nám do domu. Máme tam spoustu místa. A za druhé," pokračoval dále.
Zůstala jsem s pusou otevřenou do kořán. Nikdy - nikdo po mně tohle nechtěl. A on má těch bodů více?
,,jsem bych chtěl požádat. Jestli by si nenastoupila na stejnou vysokou školu jako hoši, abys jsi je měla pod dohledem," pokračoval
Cítila jsem jak mi brada spadla ještě níže - jestli to bylo možné.
,,Samozřejmě všechny náklady s tím spojené hradím já," řekl ihned, když viděl můj obličej. Momentálně mě žádné náklady nezajímaly. Jako jsem se snažila strávit, to co mi tu Carisle Cullen říká.
Já a chodit na vysokou?
Bydlet u něj doma? Se třemi pubertálními výrostky, kteří o tom nevěd a vsadila bych se, že o tom nemají ani potuchy. Budu vypadat jako jejich chůva.
Aneb jak říká má babička - jako osina v zadku.

,,Carlisle, tohle není o výdajích. Jen si nejsem jistá, jestli by to byla práce pro mě. Nevím jestli mám na vysokou školu. Je to velká výzva. Nevím jestli to zvládnu," začala jsem blekotat jedno přes druhé.
Připadala jsem si jak totální blbeček. Máchala jsem rukama ze strany na stranu až se po nás otáčeli ostatní hosté v restauraci. Carlisle se stále více usmíval.

Do tváří se mi vehnala červeň. Chtělo se mi řvát, ne chtěla jsem utéct!
,,Budeš ta nejlepší. Zvládneš to! Věřím ti. Kdybych o vás pochyboval, tak už tu nesedíme," přemlouval mě. A něco v jeho očích se změnilo. Chtěl na mě zapůsobit, tím kr-á-sný-m ště-ně-čím p-pohledem?
Zakoktávala jsem se i ve svých myšlenkách. Ten chlap sakra ví jak na ženské!
Rozčilovala jsem se.

Carlisle se najednou začal smát a já jsem se na něj podívala s nadějí.
,,Tak jo! Kde je skrytá kamera?" zeptala jsem se ihned a dala se do smíchu.
Carlisle se zasekl.
,,Žádná není Bello. Myslím to vážně!" řekl a jeho obličej byl velmi vážný. Jakoby na tom závisel svět.

Do tváři jsem dostala křeč a můj úsměv se měnil v úšklebek.
,,Ne-ne ní?
,,Ne," potvrdil
,,Buď jste se zbláznil vy nebo já," zakroutila jsem hlavou a mnula si spánky.
,,Bello přijímáš nabídku? A tykej mi," připomněl mi.

,,Já nevím," usmála jsem se. Bylo to šílené, ale na druhou stranu to byla obrovská výzva a za druhé mohla bych si dodělat vysokou školu.
Tak tahle stránka se mi líbila.

,,Budu ti platit 400dolarů za hodinu, i v době kdy budete spát. Výdaje spojené se školou a jídlem. Potřebuji tě. Jsi nejlepší," prosil mě. Zase ty jeho oči. ÁÁÁ.
Ten chlap mě zničí.

,,Jsi blázen," smála jsem se a on se ke mně přidal.
Zasmáli jsme se tomu jak bláznivá tahle situace vůbec je.

,,Já vím, ale opravdu vás prosím. Klidně si tu i kleknu,"
,,Ne!" zařvala jsem
,,Prosím,"
,,Carlisle nutíš mě uvažovat o tom, co to máš doma vlastně za zvěrstvo,"  zatvářila jsem se vážně. Nechtěla jsem modelovat materiál, který by byl naprosto nepoužitelný.
,,Bello oni nejsou zase tak hrozní, ale už jsou dospělí a občas jim pěkně hrábne," smál se asi si vybavil nějakou vzpomínku.
,,Carlisle nekul na mě takhle ty oči. Nutí mě to přemítat jestli jsem ti náhodou nevzala nějakou hračku,"

,,Promiň," omluvil se, ale nemyslel to vážně. V koutku úst mu škubalo.
,,Asi jsem blázen, ale přijímám. Doufám, že pokud se u vás zblázním, tak budeš hradit výdaje za blázinec," řekla jsem ironicky. Ale já vážně měla strach co tam na mě čeká.
,,Kdy chceš, abych nastoupila?"
,,Byl bych velice rád, kdybys dorazila zítra na snídani. Tak nějak jsem počítal s mým přesvědčovacím talentem a dovolil jsem ti zařídit to s tou školou. Jen tam musíš donést ještě nějaké doklady a zaregistrovat se tam. Budeš s nimi chodit ba přednášky," vybalil to na mě jako by se nic nedělo.
Zrovna jsem pila, takže mi půlka obsahu, který jsem měla v puse vytekla. Ale já si toho nevšímala.

,,Cože?"
,,Tak jak jsem řekl. Doufám, že se nezlobíš," usmál se na mě. Chtěla jsem mu říci pár peprných věcí, ale zrovna mu zapípal peeger.
,,musím do nemocnice - naléhaví případ. Očekávám tě zítra u nás doma. Přines si s sebou věci. Budeme tě očekávat," podal mi lísteček s adresou. Položil peníze za oběd na stůl a odešel.

Mohlo uběhnout už dobrých dvacet minut a já jsem stále zůstala sedět a koukat do prázdna. Halenka už mi pomalu usychala.
,,Slečno budete si ještě něco přát?" uslyšela jsem toho samého číšníka, který nás obsluhoval i předtím.

Nemohla jsem mluvit a tak jsem jen bezmocně zakroutila hlavou. Jako omámená jsem se zvedla a šla domů.
Nevím jak jsem se tam dostala, ale už jsem stála u dveří bytu. Vůbec jsem nevnímala.
Pořád mi v hlavě zněla Carlisleova slova.
Bral to tak samozřejmě. Jakoby se nechumelilo a pak si klidně odejde.

***
Seděla jsem v kuchyni s Rosalie i Alice a líčila jsem jim celý oběd s Carlisleem Cullenem.


,,Že se musíš nastehovat ke Cullenům?" ptala se mě Rosalie nevěřícně - stále podrážděná Rosalie.
,,Ano a také jít studovat vysokou školu, abych je měla pěkně na očích," ještě jsem se vzpamatovávala z toho šoku.
,,Tak v tom bude určitě nějaký háček," povzbuzovala mě dál
,,Já si spíše myslím, že ti hoši budou pěkní neřádi. Mám z toho docela vítr," přiznala jsem se.
,,Jo, proto je to tak placené," smála se Alice - i jí jsem musela dát za pravdu. V tom bude ještě něco.
Zamračila jsem se na ně. Zasadili mi pěkného brouka do hlavy. Teď nebudu spát - prosím pěkně!
,,Hm, vždycky jsem chtěla studovat literaturu," zasmála se Alice a upřela své veliké hnědé oči do dáli. Naše vědma zase syslovala plány na budoucnost a nám nic samozřejmě neřekne.
,,Alice co se zase honí v tvé hlavičce?" zeptala jsem se jí nedůvěřivě.
,,Jen si myslím, že je nejvyšší čas vrhnout se na studium, co myslíš Rosalie?" otočila se na ní. Zamračila jsem se na ní ještě více.
Tohle se mi nelíbilo.
,,Hm, noví kluci, školní párty," zasnila se Rosalie. Zklamala mě! Myslela jsem, že při své náladě seřve Alice, co to má za nápady!
,,Jdu obhlídnout terén," zamumlala Alice a už byla na půli cesty z kuchyně…
,,A zítra by sis na sebe neměla brát nic bílého!" zakřičela.
Kruci, jak sakra mohla vědět, že si chci vzít ten bílý kostýmek? A proč si to nemám brát? Alice!

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 KaTeCuLLeN KaTeCuLLeN | 22. dubna 2010 v 17:54 | Reagovat

super :-) ;-)

2 bib2 bib2 | 22. dubna 2010 v 19:22 | Reagovat

perfekto...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.