close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Cullenová bez násilí? Zapomeň! - 3,4.kapitola!

20. dubna 2010 v 20:45 | L!nduš |  Cullenová bez násilí? Zapomeň! (od Huny)
Poviedky - 4






Cullenová bez násilí? Zapomeň! Tretia a štvrtá kapitola!!!! To je odškodnenie za to čakanie. Takto to čakajte aj s ostatnými poviedkami. Enjoy!!! :)


Místo odpovědi se mi kolem pasu omotaly jeho mužné ruce a já zase měla co dělat, abych se na něj nevrhla. Snažila jsem se z jeho sevření vyprostit, ale když mi přejel svými rty přes krk, snahu jsem vzdala. ,,Co si zpříjemnit zbytek odpoledne a večer?" pošeptal mi a zuby zavadil o můj ušní lalůček. Mým tělem projela vlna vzrušení a otřásla jsem se. Moc dobře věděl, jak na mě.
,,Měl by sis zvykat, že mě nebudeš mít každou chvíli jen pro sebe. Za pár dní už budu vdaná a budeš mít smůlu. Taky si se mě ale mohl alespoň trochu zastat, ne?" začala jsem do něj rýpat.
,,No jo, ale vezmi si, že až budeš vdaná, bude to větší zábava," obrátil to v žert.
,,Možná pro tebe, protože až se budu rozvádět, tak mě Aro nejspíš sežere," povzdychla jsem si.
,,Tebe ne," zašeptal a rychle mě přitisknul na zeď.
Ani jsem nestačila postřehnout částečky vzduchu. Které se kolem rozvířili a Caius se zmocnil mých pootevřených rtů. Tímhle mě dokonale odzbrojil a já byla se vším svolná.
Chytla jsem ho za ruku a táhla na druhý konec pevnosti do jednoho z mých pokojů. Docvaklo mu, že vyhrál a celou cestu mě líbal a dráždil, až jsem si myslela, že skončíme v pokoji cizím.
Dveře jsme rozrazili tak silně, že jsem se divila, že to vůbec vydrželi. Už cestou k posteli jsme ze sebe přímo strhali oblečení a než jsme na ní dopadli, Caius mě strhnul pod sebe a uvěznil mě svým božským tělem.
Zase jsem spojila naše rty v polibku a jen co se dotkly naše jazyky, spojili se i naše těla. Slastně jsem zavzdychala a mohla začít divoká jízda, kterou nikdo jen tak nezažil.
Nehty jsem mu zarývala do zad a jediná výhoda upíra bylo v tom, že jsem mu nemohla ublížit. ,,Bello," zavzdychla a dodělala své dílo.
Prohla jsem se jako luk, ale jedno číslo mi rozhodně nestačilo. Přetočila jsem se na něj tak zuřivě až dřevěná, masivní postel zapraskala, ale vydržela.
Mezitím, co jsem divoce přirážela, stihla jsem se ještě věnovat jeho bradavkám a rtům. On se nezapomněl věnovat mě a o to byl můj orgasmus procítěnější.
Ještě stále v milostné křeči jsem se svalila vedle něj a oba jsme se pokoušeli zklidnit dech. Caiusovi neposedné ručičky si však zase začaly prohlížet mé tělo a bylo po zklidňování. Rozjeli jsme třetí kolo a rozhodně o něco hlasitější. ,,To se Aro zase nevyspí," pomyslela jsem si a málem vyprskla smíchy, jenže můj mozek zaměstnávala mnohem hezčí činnost.
Ještě mě čekalo pár přírazů, abych zase vystoupala na vrchol. Oba jsme zrychlili a tentokrát jsem vykřikla, abych dala všem ostatním najevo, že existence není jen nuda, ale i zábava.
Když jsme konečně dodělali to, co jeho ručičky začaly, skončily jsme oddechujíc vedle sebe. tohle byla jedna z nocí, kdy m ukázal, co v něm všechno je. ,,Ještě pár cvičení a bude to dokonalé," neodolatelně se na mě usmál.
,,Díky," zašklebila jsem se. ,,To abych si někoho našla, co?"
,,Obětuju se,"
,,Napíšu si tě do seznamu," kývla jsem a zvedla se.
,,Kam jdeš," natáhl po mě ruku.
,,Osprchovat se,"
,,Můžu se přidat?" nadzvedl obočí. Zvážněla jsem a dělala, že přemýšlím.
,,Ty můžeš vždycky," kývla jsem, když se začal mračit.
Rychlostí blesku vyskočil z postele a za ruku mě táhl přímo do koupelny. Pustil sprchu a přirazil mě na zeď. Kapky vody dopadaly na naše kamenná těla a smáčeli nám vlasy.
Caius mě za zadeček zvednul tak, aby se nemusel ohýbat a vášnivě začal jazykem dorážet na mé rty. Nenechala jsem se dvakrát pobízet a jazyk jsem zapojila taky. Pánví jsem se třela o jeho místečko a bylo vidět, že už to dlouho nevydrží.
Hrdelně zavrčel a jedním plynulým pohybem jsme zase byly jedno tělo. Přirážel tak zběsile, že jsem cítila, jak pode mnou téměř praská zeď. ,,Zeď," zašeptala jsem mu do ucha a slastně vzdychla.
Asi pochopil, co tím myslím a vylezl ze sprchového koutu. Myslela jsem, že půjde do ložnice, ale on zůstal v koupelně, jen mě opřel o jinou zeď. ,,Aaaa," vzdychla jsem, když mě znovu přivedl k vrcholu.
S posledním odezníváním orgasmu jsem z něj seskočila a s posledním polibkem šla zpátky do ložnice pro oblečení.
Ale protože byla Caius při svlékání trochu divočejší, z mého oblečení toho moc nezbylo. Otevřela jsem skříň a bezradně si před ní stoupla. Byla skoro prázdná, až na pár strašných modelů z minulého století, které jsem ještě nevyhodila.
S povzdechem jsem jí zase zavřela a šla si vzít z koupelny ručník. Jako na potvoru tam nebyl žádný velký, ale jen takový, aby zakryl vážně jen to nejnutnější.
Jenže, jestli jsem si na sebe nechtěla vzít ty příšernosti, nic jiného mi nezbylo. Proč si tu oblečení nenechávám a dávám do toho druhého pokoje blíž Arově pracovně? Nadávala jsem si v duchu a upravovala ručník tak, aby bylo vidět co nejméně, kdybych náhodou někoho potkala.
Po dlouhém boji se mi to téměř povedlo, tak jsem se vrátila zpátky do ložnice. Caius už byl oblečený, ale viděla jsem v jeho očích, že je schopný si to oblečení zase sundat. ,,Jsem zvědavá, kdo to bude u Ara žehlit, jestli mě načapá," nadzvedla jsem obočí.
,,To já taky," pokrčil rameny a usmíval se.
,,Možná si to někdy zopakujeme," zašeptala jsem mu do ucha a lehce se rty otřela o jeho tvář.
Zhluboka jsem se nadechla a co nejrychleji vypálila z pokoje. Se všemi napnutými smysly jsem se řítila chodbami pro oblečení. Bohužel jsem asi nevnímala dostatečně, protože když jsem se v rychlosti formule 1 vyřítila ze zatáčky, do někoho jsem prudce narazila a svalila jsem se na zem.
Vyděšenýma očima jsem jela po postavě nahoru a mohla jsem si oddychnout, protože to byl jen Felix. ,,Ahoj," pozdravila jsem s úsměvem a vyskočila na nohy. Radši jsem zkontrolovala ručník, jestli zakrývá to,c o má a pak jsem se na něj znovu podívala. ,,Neviděl si mě tu," hodila jsem po něm prosebný pohled a rychle se zdechla.
S nesmírnou radostí, že to byl jen Felix jsem zapadla do pokoje a s úsměvem se opřela o dveře. ,,No konečně," ozvalo se z rohu, tak jsem rychle otevřela oči.
Na křesle u okna seděl Aro a vražedně se na mě díval. ,,Páni, vyděsils mě. Co tady děláš?" zeptala jsem se s nevinným úsměvem a čekala na výbuch.
,,Nic. Čekám tu na tebe," pokrčil rameny a tvářil se až moc klidně. ,,Až se oblečeš, stav se za Felixem a Demetrim. Budete trénovat," oznámil mi a zvednul se.
,,Štít?" zeptala jsem se nechápavě, když odcházel.
,,Co jiného," odseknul. ,,No, i když v tvém případě bych si tak jistý nebyl," zamumlal si nejspíš pro sebe, ale já to slyšela. ,,Jen počkej, však ono tě to přejde," mumlal dál, ale to už jsem ho neposlouchala.
Naštvaně jsem za ním zabouchla dveře a šla k šatníku. Z prádelníku jsem vytáhla spodní prádlo, na to jsem si vzala červené tričko s bílým nápisem I´m vampire, které mi dal Demetri, když jsem nedávno oslavila své 50 narozeniny a k to mu krátké džínové kraťásky. Korunovala jsem to černo-červenými teniskami Nike a mohla jsem vyrazit.
Při cestě jsem si ještě stáhla vlasy gumičkou, aby mi nepřekáželi, ale to už jsem byla v ,,tělocvičně" ,,Čau kluci," pozdravila jsem je s úsměvem.
,,Bello," oplatili mi kývnutím a dokonale si mě prohlédli.
,,Mohla si klidně přijít v tom ručníku. Nám by to nevadilo," nadhodil Felix a mrknul na Demetriho.
,,To věřím," zašklebila jsem se a začala se soustředit.
Všechnu svojí energii jsem nacpala do neviditelné bubliny, kterou jsem postupně zvětšovala a přenášela k Felixovi, abych ho obalila. Pak jsem shromáždila další energii a bublinu jsem uvedla do pohybu.
Snažila jsem se, aby se pohybovala co nejrychleji, a když se mi zdála rychlost dostatečná, napálila jsem to s ním rovnou do zdi, jen to zadunělo. Naštvaně se na mě podíval a já se jen smála.
Když jsem to s ním do zdi napálila po druhé, rozesmál se i Demetri a tím na sebe strhnul mojí pozornost. Nechala jsem Felixe ve vzduchu a snažila se vytvořit další bublinu pro Demetriho. Než se mi to ale povedlo, Demetri po mě skočil  a strhnul mě na zem.
Tím jsem se přestala soustředit  a Felix nejspíš spadl na zem, protože se ozvala hrozná rána. Hned na to mě chytil za nohy, takže moje teorie o pádu byla pravdivá. Demetri mě držel za ruce a Felix za nohy a oba se strašně smály, když jsem se snažila vyprostit. ,,Ale Bellince se něco nelíbí?" šklebil se Demetri a Felix se jen hlasitě smál.
,,Hej, pusťte mě, vy smradi," křičela jsem a dál se zmítala v jejich pevném sevření.
,,Jo smradi," dýchl mi Demetri na krk. ,,Když smradi, tak smradi," šeptal a přitom se rty dotkl mého ucha.
,,Alecu," zavolal Felix a podezřele se přitom usmíval.
Koukla jsem se ke dveřím, do kterých právě vcházel Alec a usmíval se. Snažila jsem se sebrat dostatek energie, abych je od sebe mohla odhodit, ale vůbec mi to nešlo. ,,Páni Bello, nezestárla si nějak?" rýpnul si, když k nám přišel a já si ho jen odměřeně měřila. ,,Já jen, že tady máš vrásku," chtěl mi sáhnout na čelo, ale uhnula jsem. ,,Tak se pořád nemrač," pokračoval a začal mě lechat. Tohle byla vážně nevýhoda. Proč zrovna já musím být vyjímečná, když toho ostatní jenom zneužívají. Třeba jako teď. Já jediná tady na hradě a s upírů byla lechtivá. Nikdo nedokázal vysvětlit, proč to tak je a ani se o to moc nesnažili.
,,NEEEE," křičela jsem a pořád se smála, když nepřestával.
,,Ale, naše princeznička se nechce smát?" pošeptal mi Demetri.
Protože jsem se na nic víc nezmohla, jen jsem zakroutila hlavou a dál se smála.
,,Alecu, tak už jí nech. Však ona si to ještě rozmyslí, jestli bude s někým lítat a mlátit do zdi, že jo?" zastal se mě Demetri, a když jsem kývla, Alec konečně přestal.
,,Díky," oddechla jsem si a uvolněně ležela na zemi. Ovšem tohle jsem si nechtěla nechat jen tak líbit a nejsnazší cíl byl právě Alec. Chvíli jsem ještě zůstala ležet, a pak jsem rychle vyskočila na nohy, zformovala štít a zaměřila se na Demetriho s Felixem.
Stáli ode mě dost daleko a k mé výhodě na druhé straně stál Alec. Pěkně jsem si poupravila štít a vyslala ho k těm dvoum, aby se k nám nemohli přiblížit. Na Aleca jsem se pěkně vyzývavě usmála a udělala k němu krok. ,,Ale no tak. Přivítej porážku s úsměvem," rýpla jsem se a s úsměvem po něm skočila.
Koutkem oka jsem zkontrolovala, jestli štít drží a držel. Oba byly sice zaskočení, ale když si všimli, jak se po sobě s Alecem válíme vybuchli smích. Tímhle jsem se uklidnila a dál jsem se mohla věnovat jen rvačce s Alecem.
Válely jsme se po sobě, dokaď jsme nenarazily do zdi a nespadla na nás omítka. ,,O-ou," zasmála jsem se, ale vítězně seděla na Alecovi. Tím jsem si na své konto připsala další výhru a Aro může být spokojený. ,,Vítěz," oznámila jsem to i Alecovi a zvedla se z něj.
Oplatil mi to kyselým úšklebkem a taky se zvednul.
S pyšným výrazem jsem odcházela a postupně z nich stahovala štít. ,,Ty padavko, tobě to nandá i holka. Dělej ze sebou něco," slyšela jsem ještě Felixe a jen jsem pobaveně zakroutila hlavou.
,,Bello, máš se stavit za Arem," přidala se ke mně Jane.
,,Nevíš proč?"  zeptala jsem se otráveně.
,,Vážně netuším," pokrčila rameny a zase se odpojila.
Moje dobrá nálada byla v trapu a otráveně jsem se ploužila k jeho pracovně. ,,Chtěl si se mnou mluvit?" zeptala jsem se už ve dveřích, protože jsem neměla v plánu se zdržovat.
,,Jsem rád, že jsi přišla tak brzo," usmál se.
,,Tak co chceš?" zeptala jsem se s očima v sloup.
,,Pozval jsem Patricka, aby ti navrhnul šaty na zásnubní ples. Čeká na tebe v přijímacím salonku," oznámil mi pyšně.
,,Fajn," zahučela jsem a odešla.
Už cestou jsem plánovala, že si vyberu takové šaty, aby Aro zuřil. ,,Patricku," pozdravila jsem ho kývnutím hlavy.
S Patrickem jsme se znali už docela dlouho. Nebylo to přátelství jako takové, ale bylo to fajn a navíc, on byl jeden z mála, z kterými jsem si neužila. Znali jsme se hlavně díky Arovi, protože ho pozval vždycky, když jsem potřebovala nové šaty.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 kikinka kikinka | 20. dubna 2010 v 20:56 | Reagovat

úplne fantastické :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.