close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

UdR - 3.kapitola

28. února 2010 v 12:18 | L!nduš |  Útěk do ráje (od Tilly)
Máme tu novú kapitolu Útěku do ráje. Enjoy!
PS: dalo mi zabrať kým som to vybavila takže zanechajte prosím koment


Bella:

Po čtvrthodině chůze jsme dorazili k nějaké gigantické budově. Před námi se tyčily kolosální dubové okované dveře a ty se začaly těžkopádně otvírat. To, co jsem spatřila uvnitř, mě paralyzovalo. Všude okolo byli upíři a pár lidí. Po celém obrovském sálu se rozprostíralo tržiště. Všude byl hluk a chaos. Obchodníci nabízeli látky, šperky, vína, jídla (zřejmě pro smrtelníky a otroky), zbraně a další krásné věci… Povykovali na sebe a smlouvali o cenu. Připadala jsem si jako na arabském tržišti, jenže zde se dražili i lidé… vlkodlaci. Dotáhli nás k nějakému velkému podiu se schody a nahnali nás za něj. Až nyní jsem si všimla, že mužští vlkodlaci mají okolo krku zvláštní obojek. Jeden z nich se začal cukat k přeměně, a ten obojek začal elektrizovat. Do těla mu vpravil silné dávky elektřiny, a muž se svezl na kolena. Zepředu se vynořil zas ten upír s jizvou a výhružně na nás koukal.
"Nepokoušejte se o přeměnu, každý muž má tento obojek… Jak jste mohli vidět, zaručeně funguje. Bolest vám nedovolí se přeměnit, takže je to marné. Buď přestanete anebo chcípnete, vy prašivci! Ženským jsme sebrali jejich amulety, takže je zbytečné se pokoušet po nich pátrat. Nenajdete je. Každý pokus o útěk se krutě trestá. Potřetí je však trestem poprava! Váš pán má právo na vaše životy, na vaše tělo, na vaše služby. Nemáte žádná práva! Buď budete poslouchat, nebo zemřete bolestivou smrtí…" zasmál se jako šílenec a z velkého stanu za ním vyšel malý obtloustlý upír.
Od pohledu vypadal slizce. Měl velký kulatý nos jako bambuli. Uprostřed hlavy mu trůnila lesklá pleška. Měl krátké ručičky a nepřirozeně tlusté prsty. Na tváři se mu usadil úlisný úsměv a roztáhl paže v uvítacím gestu směrem k tomu upírovi. Pak zvolal svým pisklavým hlasem.
"Vítej, Luciusi! Vidím, že mi přinášíš bohatou kořist. Dáš si někoho příteli? Mám ve vnitř jednu dost nešikovnou lazebnici," perversně se usmál a Lucius potěšeně zvedl obočí.
"Možná až pak, Eugene. Ještě mám práci a trochu mě tlačí čas. Tak si vyber rychle… Cena se ale od minula trochu zvýšila, tak s tím počítej. Je to samé pěkné zboží. Jsou zdraví, klidní a svolní."
Založil si ruce na prsa a sledoval obtloustlého Eugena, jak se k nám valí. Šel od jednoho zajatce k druhému a pečlivě si je prohlížel.
"Ty ne… Moc zapáchá… Příliš slabá, tahle by ušla, tu zrku beru a tu bloncku taky… Má hezký oči. Tenhle rok modrá a hnědá barva očí podle všeho dost frčí. Toho siláka mi taky přibal a toho kudrnatého taky."
Jako poslední jsem přišla na řadu já. Ztuhle jsem tam stála a neopovažovala se strachy hnout. Nešetrně mě chytil za bradu a prohlížel si moji tvář. Pak vzal do ruky pramen mých mahagonových vlasů a přičichl k nim. Ruce jsem zatínala v pěst a v očích měla stále svůj vzdorovitý výraz. Usmál se na mě s určitým zadostiučiněním a zvolal.
"Výborně! Výborně, drahý Luciusi. Tak tuhle beru a jsem ochoten si i připlatit… Je moc pěkná, má jemnou kůži, vypadá, že se nebojí. Podle postavy míním, že k zahození v posteli taky nebude. Vskutku pěkný kousek. Prsa má pěkná a nohy taky. Krásné zdravé vlasy a zuby jedna báseň. Navíc, ať čichám, jak čichám, téměř vůbec není cítit po vlkodlačině… Voní jako luční kvítí a lesní jahody. Za ní dostanu pěkné peníze. Tu chci."

Moje srdce poskočilo úlekem a já se začala třást. Měla jsem hrozný strach z neznáma přede mnou. Nevěděla jsem, co semnou bude, a když jsem si vzpomněla na Eugenova slova, že nebudu v posteli k zahození, po celém těle mi naskočila husí kůže. Jeden z upírů ke mně přiskočil, vysvobodil mé odřené ruce z pout a hrubě mě táhnul za sebou. Já se nezmohla na sebemenší odpor, jen jsem se za ním poslušně táhla. Strčili nás do nějakého divného stanu, kde se pohybovali jiní otroci a nikdo se neodvážil coby jen špitnout.
Jedna z těch žen mě čapla za ruku a já jen vyděšeně zalapala po dechu. Dotáhla mě do nějakého vykachlíkovaného kouta a snažila se mě zbavit šatů.
"Ne pust! Nech moje šaty na pokoji!" Ta žena se na mě jenom zlostně podívala a za ní se vynořil Eugen.
"Copak, naše princeznička se stydí? Svlékni se holubinko moje a dneska dostaneš najíst," přikázal mi a já zkoprněle stála.
Ta žena ze mě servala mé šaty, a já stála uprostřed stanu plného lidí, upírů a vlkodlaků, nahá. Zčervenala jsem a bylo mi hrozně trapně. Jenže pak na mě ta ženská chrstla studenou vodu a já se probrala. Celá jsem se třásla a nechala se od ní drsně omýt. Pak mi hodila nějaké bílé šaty z hebké látky a já si je rychle oblékla. Sahaly až po kotníky, byly sněhově bílé a měly po stranách rozparky až ke stehnům. Uvazovaly se kolem krku a odhalovaly víc než by měly.
Pak mi urychleně pročesali vlasy a vyhnali ze stanu ven. Vylezla jsem na nějakém prostranství a znenadání mě za paži chytli nějací dva upíři. Ani nevím jak, ale najednou jsem byla na kolenou. Větší z nich si stoupl přede mě a v očích mu zajiskřilo. Poté mě chytil za krk a druhou rukou mně držel v železném sevření má zápěstí. Vyděšeně jsem zírala na jeho špičky a v tu chvíli jsem ucítila příšernou pálivou bolest na rameni. Začala jsem sebou mlít, vytryskly mi slzy a bolestivě jsem vřískla. Poté mě hrubě zvedli a já stále vzlykala.
"Přestaň brečet, slzy ti nepomůžou… Seš ocejchovaná a připravená k prodeji, tak se snaž a doufej, že si tě koupí někdo normální," ten jeden se na mě s náznakem lítosti podíval a trochu opatrněji mě dovedl ke skupince stejně označených lidí. Každý z nich měl na rameni vypálený kruhový znak s ďáblem a velkým V přes něj. Podle toho, co jsem si domyslela, to bylo označení otroků. Poté nás nahnali v řadě na pódium.


Edward:
Konečně skončilo to příšerné zasedání a my se chystali k odchodu. Zastavil nás až Carlisleův známý, Samuel.
"Chtěl jsem vás pozvat na dnešní trhy… Třeba si tam někoho vyberete. Bude zábava, Carlisle, a navíc tvoje žena a dcery by si tam mohly koupit krásné šperky… Ten trh je nejlepší široko daleko. Nenech se přemlouvat." Carlsile se na něj jen rozpačitě usmíval. Esmé se kysele zatvářila a zbytek osazenstva také nevypadal potěšeně. Přišlo nám to nehumánní a prostě jedním slovem hrozné. Trh s lidmi…
"Je mi líto, Samueli, ale ještě dnes večer se vracíme zpátky do Kanady."
"Ale Carlislee, to mi neuděláš, prosím." Carlisle povolil a spoléhal na mě jako na doprovod.

Jasper s Emmettem si jenom radostně plácli a pak zmizeli i s ostatními. Carlisle se na mě jenom soucitně usmál a já s povzdechem odcházel bok po boku s mým otcem a tím bohémem. Když jsme došli k trhu, bylo to přesně takové, jak jsem očekával. Všude byli otroci, zboží, obchodníci a chaos. Samuel nás zatáhl na dražbu otroků. Stáli jsme s Carlisleem pod podiem a znechuceně to sledovali. Bylo to tak odporné a zároveň smutné… Svět se vrátil opět do dob středověku a starověku. Vždyť každý měl právo na svobodu…
Na podium vylezl malý tlustý mužík a náležitě si užíval svou popularitu. Všichni upíři okolo začali tleskat, a když jsem četl v jejich myslích, dělalo se mi zle. To, co plánovali udělat s těmi nebohými otroky, bylo strašné.
"Vítejte, milí občané a návštěvníci Volterry. Jsem Eugen a mohu vám zaručit, že nebudete zklamáni dnešním výběrem. První jakost, povolní a zdraví a krásní, především. Prosím připravte si pánové a dámy své peněženky, začínáme dražbu!!!" Ozval se ohlušující aplaus a my s otcem jenom nevěřícně kroutili hlavami.
"Jako první přichází mladý muž původem z Finska. Je silný, tichý, na těžkou práci jako stavěný. Tak co, dámy, líbí? Tak prosím můžete začít, přátelé. Kolik jste ochotni dát za tohoto mladého a krásného Herkula?!"
"400£!"
"500£"
"Ale no ták! To si ho tak málo ceníte?" popichoval je Eugen.
"1000£!"
Dál už jsem je nevnímal, bylo mi to proti srsti. Díval jsem se okolo po ostatních upírech a viděl jejich fanatické obličeje. Kam jsem se to dostal? V tu chvíli mě do nosu praštila ta nejkrásnější vůně na světě. Obklopila mne vlna jemné vůně podobající se lučnímu kvítí a lesním jahodám. Nevím, jestli je to vůbec v mém případě možné, ale zatočila se mi z toho hlava. Poté jsem se podíval na podium, a spatřil jsem krásnou mladou ženu. Vzpurně se dívala neznámo kam a nehnula ani brvou.
Měla alabastrovou, na první pohled hedvábnou kůži. Měla srdcovitý tvar obličeje, který ji rámovaly dlouhé mahagonové lokny. Její oči plály zlostí… Jakživ jsem tak krásnou barvu neviděl, byly jako čokoláda. Její plné rtíky měly barvu jahod a byly semknuté v pevnou linku. V obličeji byla trochu strhaná, ale přesto byla nádherná. Křečovitě držela své drobné ručky u sebe a při pohledu na ošklivé krvavé oděrky na jejích štíhlých zápěstích, mě bolestivě bodlo u srdce. Nemohl jsem z ní spustit oči a navíc, oblečení, co měla na sobě, toho dost odhalovalo. Měl jsem už pár žen, ale žádná z nich mě tolik neokouzlila. Byla jako víla… jako samotná Venuše. Jenže pak jsem si uvědomil, že ona je vlkodlak. Viděl jsem její čerstvě vypálený cejch.
Takže nepřítel… Kdyby byla člověk, neváhal bych ani vteřinu a koupil ji. Carlisle by ji mohl proměnit a byli bychom spolu celou věčnost… Vedle mě se vynořil vysoký svalnatý upír s velmi zlým pohledem a ještě horšími myšlenkami.
"Tak a teď tu máme krásnou mladou ženu. Vlkodlak, pozor, který nepáchne, vždyť posuďte sami. Navíc má schopnost štítu, což je u těchto tvorů neobyčejné!"
"Dám za ni 20 000£." Sálem se rozhostilo ticho a na toho muže směřovaly všechny okolní užaslé pohledy.
"Jste si jistý, Raule? Dá někdo víc za tuhle krasavici?! Pánové?" Nikdo nechtěl dát tak horentní sumu za vlkodlaka, ale když jsem viděl v jeho mysli ty odpornosti, co se s ní chystá provádět, hlasitě jsem zvolal.
"Za tuto mladou dívku dám 25 000£!"
Carlisle na mě jenom nevěřícně zíral stejně jako zbytek upírů okolo mě. Samuel si mě uznale prohlížel.
"Edwarde, nemyslíš, že je to trochu dost peněz?"
"Otče, v Raulově mysli jsem viděl strašné věci… Prosím, nenech ji zemřít tak strašnou smrtí, prosím…" Z mého pohledu čišelo zoufalství. Carlisle si jenom povzdechl a dopověděl mi.
"Mé peníze, tvé peníze, ale jestli půjde výš, počítej s tím, že si budeš muset najít práci, protože mě finančně zruinuješ, synku."
"Dám 30 000£!" zvolal Raul a pobaveně si mě prohlížel. Neváhal jsem ani minutu, a cenu zvýšil.
"34 000£…"
"40 000£!" zvolal teď už vítězoslavně Raul a myslel si, že má vyhráno. Ta dívka mě něčím učarovala a její utrpení bych nesnesl. Carlisle vypadal, že se snad každou chvilku složí a v duchu se loučil se svými úsporami.
"Jsem ochoten zaplatit 50 000 £." Carlisle jen zavrávoral a v duchu hořekoval nad svými těžce vydělanými penězi. Raul si mě vztekle měřil a všichni na mě překvapeně hleděli. Především ta dívka… Jenže v jejím pohledu nebyl kousek vděčnosti, převládala nenávist a odpor. Jednou mi poděkuješ…
"Tak, půjde někdo s cenou výš?" Eugen se zvědavě podíval na Raula a pokračoval.
"Vážně nikdo? Pak tedy blahopřeji tomuto mladíkovi. Tato mladá dáma patří vám! Prodáno za 50 000£. Prosím zatleskejte tomuto šťastlivci!"
Všichni začali tleskat, ale já měl oči jen pro ni. Byla tak krásná, až to bolelo… Chvíli se na mě zadívala takovým zvláštním pohledem, kterému jsem nerozuměl… Každopádně nebyl nepřátelský. Poté lhostejně odvrátila hlavu a má dobrá nálada vyzněla do ztracena.

Nepřeji si, aby tyto články byly jakkoliv šířeny dál bez mého povolení. Prosím, nekopírujte ani netiskněte bez mého povolení! Děkuji Tilly.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 dada dada | 28. února 2010 v 13:02 | Reagovat

uzasna poviedka

2 kikinka kikinka | 28. února 2010 v 13:35 | Reagovat

Fantastická poviedka a perfektná kapitolka  :D už sa teším na pokračovanie  :D

3 Angel Angel | 28. února 2010 v 13:49 | Reagovat

wau, tak toto bol teda diel  ??? uplne namakane ... takto poviedka sa mi velmi paci, som rada ze si ju pre nas vybojovala Lindus ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.