close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Quiletská smlouva - 8.kapitola

8. února 2010 v 20:28 | L!nduš |  Quiletská smlouva (od LoveCullenky)
Pardon, nejako som na to zabudla na túto poviedku. Vážne, Sorry :(((( No, kapitola sa volá Láska? To leda ve snu. Podľa názvu je to teda zaujímavé, čítajte ďalej. Enjoy! :)


Kapitola osmá: Láska? To leda tak ve snu!
Pohled: Edward Cullen
Otevřely se dveře a z nich vyšla Bell. Byla zabalená jen v ručníku. Cítil jsem jak mnou projel chtíč jako předešlí večer. Opět mě začala ovládat ta touha. Touha po jejím těle. Než jsem stačil cokoliv postřehnout. Tak jsem byl přitisknutý na ní a začal jí líbat.
,,Edwarde…" vydechla ze sebe vzrušeně.
Líbali jsme se tvrdě a se stejnou vášní jako předešlí večer. Vyhoupl jsem si jí do náručí a ona mi hbitě obmotala nohy kolem pasu. Horlivě se na mě přitiskla a dále zuřivě líbala. Přitiskl jsem jí zády na zeď a tvrdě jí líbal na krku.
,,Edwarde ahh Edwarde! Já už to nevydržím." vzdychala mi do hrudi. Ale já jsem jí chtěl trápit. Líbal jsem jí všude kam jsem jen dosáhl, ale na ústa ne. Kousala, štípala, ale všechno zůstalo skryto za jejími nedočkavými vzdechy.
,,Edwarde dělej!" křičela na mě a provokativně mě kousla do ucha. Usmál jsem se jejímu chtíči.
,,Edwarde Cullene! Okamžitě toho nechej!" zařvala Alice, která stála naštvaně ve dveřích.
,,Alice!" zavrčel jsem. Nechtěl jsem Bellu pouštět z mého náručí. Podíval jsem se do jejího obličeje, který byl nateklý a na paži měla novu modřinu. Okamžitě jsem jí pustil a šokovaně si jí měřil. Nemohl jsem uvěřit tomu, že se to stalo zase. Že jsem jí chtěl opět ublížit. Pustil jsem jí na zem a odstoupil od ní. Tak daleko, abych mohl ovládnout své tělo.
Podíval jsem se na Bell, která těkala pohledy mezi mnou a Alice. Viděl jsem snad v jejích očích zklamání?
Pohled: Isabella Marie Swanová Blacková Cullenová
Cítila jsem opět to vzrušení jako předchozí večer. Tu statickou energii, která námi probíjí. Ten neodolatelný chtíč, který vládne naším tělům. Ano chemie a tělesná potřeba po tom druhém tu byla. O tom nebylo pochyb. Nedovolovala jsem se to zpochybňovat, protože je to je naprostý fakt a nalhávat si to, že to tak není je blbost.
Cítím touhu. Lačnou touhu po jeho těle. Jeho ruce jezdili po mém roztouženém těle. Roztouženém po jeho polibcích a jeho dotecích. Objala jsem ho pevně nohama kolem pasu a přitiskla se k němu. Z mého lůna se ozýval chtíč a rozléval se do celého těla. Svíjela jsem e mu v náručí. Naříkala, volala jeho jméno. Vzdychla. Ani jemu se to nepodařilo utišit. Nepodařilo se mu utišit vzdechy, které se ozývaly z jeho hrudi.
Mučil mě. Mučil mě tím, že se nedotkl mých rtů. Lačně mě líbal kam jen dosáhl, ale na rty mě nepolíbil. Věděla jsem, že se mu líbí takhle mě mučit. Ale kdo to má vydržet?
Dráždivě jsem ho kousla do ucha a cítila jsem jak se pode mnou otřásl. Tohle ho vzrušovalo. Chystala jsem se kousnout do krku jako upír, ale v tom se otevřely dveře a v nich stála nazlobená Alice. Měřila si naštvaným pohledem Edwarda.
Edward se na mě podíval zkoumavým pohledem. Jak jsem si všimla tak ta touha z jeho očí ještě neodezněla. Díval se na mou paži a v očích mu proběhlo zděšení. Nemusela jsem se zrovna dvakrát vsázet o to co tam viděl. Bylo mi to jasné. Kdo by po sexu s ním neměl modřiny? Mimochodem po nádherném sexu. Sexu plném vášně, nenávisti a vzteku, který jeden k druhému chováme.
Pustil mě na zem a já se ocitla zase sama. Začínalo mi to být nepříjemné. Bylo mi nepříjemné, že mě neobjímají jeho paže a že mě zuřivě nelíbá po mém dychtícím těle.
Když jsem byla v jeho náručí, tak to bylo jakoby okolní svět zmizel. Byla jsem tu jen já a on. Naše vášeň a naše oddanost k tomu druhému. Ale jakmile nebyly naše těla zaklesnuty do sebe tak to bylo úplně něco jiného. Cítila jsem opět ten vztek a to nechutenství vůči celé této situaci.
Podívala jsem se na něj a to co jsem viděla mi vyrazilo dech. Díval se na mě zmučeným pohledem a jeho tvář byla ztrhaná. Než jsem se nadála tak byl zase pryč. Pryč jako dnes dopoledne.
,,Alice, teď jsi tomu dala." zavrčela jsem na ní. Nechtěla jsem být sama. Chtěla jsem ho. Já jsem ho potřebovala.
,,Ne, vy jste tomu dali! Bello podívej se na sebe…" řekla káravým hlasem.
,,Sakra Alice a jak to dítě asi máme udělat co?" vyhrkla jsem na ní a do očí se mi hrnuly slzy. Slzy nad tím jak by tahle situace nemusela být kdybych byla se svým Mikem.
Se svou láskou.
,,Je mi jasné. Co musíte udělat! Ale proboha. Nechej své tělo odpočinou, zítra jedete do školy. Jak takž se ti to zahojilo, ale zítra by jsi vypadala opět jako …" nenechala jsem jí to do říci a ladným pohybem ruky jsem jí ukázala na dveře. Udělala smutný obličej z kterého mě bolestně píchlo u srdce, ale odešla.
Vzdychla jsem si a sedla na zem. Hlavu jsem sklonila do dlaní a plakala. Připadala jsem si jako ubožák, protože mi najednou připadalo, že jsem a sexu s Edwardem závislá. Potřebovala jsem ho. Byla to jediná chvíle s ním, kdy jsem nemyslela na nic. Kdy jsem se soustředila na to, abych ukojila touhu.
Pohled: LoveCullenka
Edward opět utekl. Celou cestu si nadával. Byl naštvaný na Alice, že je vyrušila, ale zároveň jí byl vděčen za to, že Bell neublížil. Nevěděl jak dál to bude pokračovat. Nevěděl, co přesně by měl dělat. Protože všechno co udělal mu připadalo špatné. Nechtěl Bell ublížit. Ale ta touha byla nezvladatelná. Nešlo mu na rozum, proč po Bell touží, když k ní cítí nenávist.
Ale opravdu jen to? To je otázka, kterou si ani jeden z nich nechtěl položit a už vůbec ne odpovědět. Nepřáli si nic jeden k druhému cítit. Ale momentálně cítili zmatek. Zmatek ve svých citech. V citech ve kterých se nevyznaly. A nevyznaly se v nich, protože si nebyli schopni připustit, že za tím vším vězí něco jiného. Něco naprosto jiného, ale dokonalého a magického.
Pohled: Edward Cullen
Seděl jsem opět na té louce jako dopoledne. Pomalu abych si dělal zářezy na palouček. Ironicky jsem se usmál. Zazvonil mi mobil. Zjistil jsem, že je to Alice, ale nechtěl jsem s ní mluvit. Nechtěl jsem mluvit s nikým. Zamračil jsem se na hodiny. Uvědomil jsem si, že se budu muset vrátit. Na jednu stranu se mi odtud nechtělo a na druhou jsem chtěl za Bell. Chtěl jsem jí políbit a držet ve svém náručí. Zatřásl jsem hlavou, abych vyhnal podobné myšlenky.
Vyskočil jsem zpět do našeho pokoje. Bell ležela na zemi. Stále zabalená jen v ručníku. Zakroutil jsem hlavou. Vyzdvihl jí do náručí, uložil do postele a zabalil do deky.
Chtěl jsem odejít, ale ona mi křečovitě svírala košili.
,,Zůstaň prosím." zaprosila a já jsem jí nemohl odolat. Pečlivě jsem jí zabalil do deky a lehl si vedle ní. Přitiskla se na mě a spokojeně oddychovala. Cítil jsem jak se mnou rozlévá nový pocit. Pocit, který tu byl do prvního dnes, ale já jsem si ho nechtěl přiznat.
Bell se na mě více namáčkla a z jejích úst vyšel vzdech. Bylo to tak roztomilé.
,,Miluji tě, Miku." řekla a pohladila mne po hrudi. S těmito třemi slovy pohřbila pocit, který mnou do tohoto okamžiku proploval. Pocítil jsem vztek. Měl jsem strašlivý vztek a bolest. Musel jsem se přemáhat, abych jí ze sebe opatrně odstrčil a vydal se do obývacího pokoje.
Sešel jsem ze schodů, kde byla celá má rodiny.
,,Hej! Co se to dělo nahoře?" zeptal se Emmett a v očích měl opravdu udivení. Nechápal jsem co tím myslel a tak jsem jen nazdvihl obočí.
,,Nevím, co tím myslíš?" pokrčil jsem rameny a šel si sednou k ostatním.
,,No, že tam bylo ticho. Ty-Ty jsi jí zabil viď?" řekl tragicky Emmett a ve tváři mu zračilo skutečné zděšení.
,,Né." vyjekl jsem až příliš rychle
,,No já jen, že tam bylo ticho. Žádné křičení. ´Edwarde, dělej! Já už to nevydržím.ˇ" citoval Bellu. Rozeběhl jsem se proti němu a srazil ho na zem.
,,Ty jsi takový hovadí Emmette." vrčel jsem na něj. Měl jsem takový vztek a ten nebyl z poloviny ani tak zásluhou Emmetta jako Belly a jejího Mika, kterého tak milovala. Uvědomil jsem si, že to, že se s Emmettem poperu ničemu nepomůže. Maximálně budu muset s Alice na nákupy a Esmé bude líto, že jsme jí zase něco rozbili.
,,Měl bys jít nahoru. Bella se probouzí." zašvitořila Alice jakoby se nechumelilo. Se jménem které vyslovila ve mně narostla ještě větší zloba.
,,A co jako?" obořil jsem se na ní až moc příkře a ihned toho začal litovat. Ona si tohle nezasloužila. Měl bych si vztek vybíjet na někom komu to patří. Se zábleskem v očích jsem se podíval ke schodům.
Pohled: Isabella Marie Swanová Blacková Cullenová
Otevřela jsem oči a zjistila, že jsem v posteli. Nevzpomínám si, že bych se do ní vůbec dostala. Posadila jsem se na posteli a všimla si jak jsem úhledně zamotaná do peřin, aby mi nebyla zima. S úsměvem jsem si uvědomila, že to musel být Edward.
Usmála jsem se pro sebe a vmotala se z dek. Vzpomínala jsem na svůj sen, který se mi zdál v noci.
Byli jsme s Edwardem na nějakém ostrově kolem nás bylo rozprostřené nádherné moře a my seděli na bílé houpačce a láskyplně jsme se dívali do očí jeden druhému. Edward měl ruku položenou na mém vystouplém bříšku a já ho políbila ne jeho nádherná ústa.
,,Miluji tě." řekl mi a políbil na bříško.
Pocítila jsem jak se mnou rozlévá štěstí. Chtěla jsem se k němu přitisknout, ale najednou.
,,Miku.." zakřičela jsem zděšeně. A tím můj sen skončil.
Usmívala jsem se pro sebe jako pitomec. Najednou se mým tělem rozptýlil nový pocit. Najednou jsem pocítila touhu mít miminko s Edwardem.
Šla jsem se obléknout, ale za malou chvíli mě někdo vyrušil. No někdo. Řekněme, že jsem to věděla s naprostou jistotou. Věděla jsem, že je to ten, kterému od dnešního rána patří mé srdce.
,,Ahoj." pozdravila jsem ho s úsměvem. Podle jeho reakce jsem si byla jistá, že takhle vřelé přivítání nečekal.
,,A-hoj." vysoukal se zebe.
Usmála jsem se na něj a jeho očí se nakrabatilo. Nerozuměla jsem tomu výrazu, ale nijak jsem to neřešila. Chtěla jsem si užívat nově nabitého pocitu, který jsem k němu cítila.
,,Měli bychom si promluvit." vydechl konečně po více jak minutě trapného ticha.
,,To nejspíše měli." přitakala jsem a šla se posadit.
,,Tak začni." vybídl mě.
,,Ne začni ty." řekla jsem. Chtěla jsem vědět co má na srdci, protože byl celý napjatý a vypadalo to, že i nervózní.
,,Tak fajn. Myslím, že to co se dělo, než, tedy než jsem vlítla Alice, že-že to byl omyl. Já nechci, aby se to už opakovalo. Ano vzal jsem si tě a tím to končí….." chtěl pokračovat ve vysvětlování, ale já jsem ho utnula. Bolest v mém srdci byla větší a jak mluvil dále tak tím více se prohlubovala.
,,Fajn! A nevíš jak mám asi otěhotnět?" zařvala jsem na něj. A maskovala tu bolest z toho, že on ke mně necítí to co já k němu.
,,Tohle nebylo jen o tom počít dítě Bello!" zahřměl jeho zlobný hlas.
,,Víš co fajn. Klidně nás vystav nebezpečí mě už je to všechno jedno!" zařvala jsem na něj stejně zlověstně a hodila po něm první věc kterou jsem měla po ruce. Obvykle nebývám agresivní. Tedy nikdy jsem nebyla agresivní tedy až od té doby co jsem s NÍM.
,,Isabello neznamená, že když mě to nebolí, že je hezké po svém manželovi něco házet!" zahřměl a v očích mu zračil vztek
,,Jestli chceš být můj manžel, tak se tak konečně začni chovat. Zatím jsi jen…." nestihla jsem to doříci protože ke mně přiskočil a umlčel mě tvrdým polibek. V polibku byly obsaženy všechny naše pocity.
Cítila jsem jak pomalu taji, ale on se příliš rychle odtrhl.
,,Už buď konečně zticha. Máme návštěvu. A obleč se, protože dnes jdeme do školy." odtrhl se ode mne a nechal mne samotnou. Opět. Zhroutila jsem se na zem a vzlykala. Bolelo mě to. Bolel mě fakt, že odmítl mé srdce i když jsem mu ho dnes chtěla nabídnout. Prakticky mu patří, ale on jej nepřijme.
Pohled: LoveCullenka
Edward odešel z místnosti se smíšenými pocity. Dělala mu starost skutečnost, že viděl v pohledu Bell bolest. Viděl tam bolest, vztek a slzy. Všechno by snesl, ale slzy to ne.
Bell se zapřísáhla, že už nedá najevo jak je zranitelná a tak se opláchla a vyšla s hlavou vzpřímenou ven, kde na ní čekal Edward. Podržel jí dveře a ona si povzdechla. Moc jí to neulehčoval. Oba trápila stejná otázka: Proč?
Pohled: Edward Cullen
Čekal jsem na ní až se konečně uráčí přijít. Odolal jsem pokušení zvednou své dlaně a zatleskat, když její výsost vyšla. Podívala se na mě smrtelně nebezpečným pohledem.
Otevřel jsem jí dveře a ona jen uraženě vzhlédla.
,,Zapni si pás Bello!" napomenul jsem jí a ona dělala, že mě neslyšela. Počítal jsem do pěti a zopakoval jsem svůj požadavek, ale ona zase nic.
,,Bello!" zakřičel jsem a ona sebou trhla.
,,na koho tu sakra řveš! Nemusíš mít o mě starost! To, že by jsi náhodou naboural by bylo fajn. Alespoň bych tu s tebou nemusela sedět a ty neměl starosti s tím jak zplodíš dítě aniž by jsi se nemusel otravovat se mnou." prskala na mě.
Au! Tak tohle bolelo.
Nehodlal jsem se s ní hádat a tak jsem popadl její pás, ale ona se chtěla prát. Nakonec jsem jí přepral a cvakl pásem .
,,Fajn. Jsi spokojený!" zahřměla a dál se se mnou nebavila. To tíživé ticho mě štvalo a tak jsem si pustil CD! Zdálo se mi to nebo její výraz právě zjihl?
Podíval jsem se jejím směrem a viděl Mika…………..
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.