Tešili ste sa na novú kapítolu QS? Dúfam že hej :) Komentáre má kladné. Inak, ako pre každého, aj pre mňa je toto obdobie horor - polrok. Ja neviem že či som neviditeľná ale nikto ma neskúša a nevyvoláva...chemikárka raz kľudne začínala skúšať ľudí druhý krát a musel jej niekto pripomenúť že som tam ešte ja :D A potom si na polroku na mňa spomenú a všetci ma chcú vyskúšať :(
No nič, Enjoy :)
Kapitola pátá: Následující ráno!
Pohled: Edward Cullen
V době, kdy jsme oba dosáhli vrcholu se se mnou zatočil celý svět cítil jsem se šťastný. Ale teď?! Teď jsem se díval na mou manželku vedle sebe, která už tvrdě spala. Usnula ihned co jsem jí položil do polštářů. Kolem nás byla naprostá tma a její tělo ozařovaly jen svíčky, které pomalu dohasínaly. Ale i v tom malém světle jsem viděl, jak je její tělo zohavené. Nechápal jsem co se to se mnou stalo. Jsem zrůda. Slíbil jsem jejímu otci, že jí neublížím a já udělal tohle.
Nechápal jsem jak mě mohl ten vztek a ta vášeň ta smyslná vášeň, která mi zatemňovala mysl. Ta touha ukojit vlastní potřebu. Ta touha dotýkat se jí, mi dočista zamlžila myšlení. Litoval jsem toho.
Jen jsem seděl a nemohl jsem odtrhnou oči od jejího těla, které vypadalo jakoby na něm někdo skákal nebo spíše jako by ho přejelo auto.
Ale nejhorší bylo, že jsem toho nelitoval. Nelitoval jsem toho, co se dnes v noci stalo. Nelitoval jsem milovaní s ní, i když mé zacházení bylo hrubé. Ale viděl jsem, v těch jejím nádherném uhrančivém pohledu, že se jí to líbilo a vzrušovalo. Zarývala mi nehty do těla a škrábala. Jenže na mém těle to nebylo vidět.
Jen jsem pomyslel na to jak jsme ze sebe zuřivě strhávali oblečení, jak jsme byli jedno tělo. Na to jak se naše těla pohybovala v dokonalé souhře a naše jazyky tančily ve víru vášnivého tance. Jen jsem si to vybavil a prostoupil mnou znovu ten chtíč. Ten obrovský chtíč, kdy jsem toužil po jejím těle. Měl jsem chuť jí probudit a dovolit mému lidskému chtíči, aby se ukojil ten chtíč. Už jsem natahoval ruku, ale včas jsem se zastavil.
Ve mně se hádaly dva rozporuplné pocity. Jeden hlas mi říkal, abych jí vzbudil a opět si jí vzal, ale ten druhý jí nechtěl zranit. Tedy ještě více ji nechtěl zranit.
Zabalil jsem její tělo do deky. Ze dvou důvodů. Ten první byl abych se nemusel dívat na její zohavené tělo a ten druhý, aby nemrzla. Nechtěl jsem, aby byla nemocná.
Ulehl jsem vedle ní a pozoroval ji. Jak je možné, že teď když vedle ní jen tak ležím k ní cítím ten nádherný pocit tu lásku! Ale jakmile promluví nebo něco udělá, tak se mě zmocní vztek a musím se hodně přemáhat, abych nevybuchl. Proč? To byla otázka, který se mi honila neustále dokolečka v hlavě. Bell něco zamumlala ze spaní a přitiskla se k mému chladnému tělu. Byl jsem tím gestem natolik překvapený, že jsem zapomněl dýchat. Tedy né, že bych to překvapoval. Užíval jsem si ten pocit, který mnou procházel. Opatrně jsem ji sevřel v náručí a nechal spát. I když to bylo moc těžké.
Pohled: Isabella Marie Swanová Blacková Cullenová
Cítila jsem po celém těle bolest. Nemohla jsem se ani pohnout. Celé mé tělo bylo nehybné. Cítila jsem jak mi sluníčko propaluje mou bělostnou kůži. Cítila jsem jak se něco pode mnou pohnulo.
Ležela jsem na něčem velice tvrdím. Zavřela jsem oči, ale pak je rychle otevřela. Mou myslím proběhla vzpomínka na včerejší den a na včerejší noc. Prudce jsem se posadila, což jsem neměla dělat, protože jsem vyjekla bolesti. Byla jsem nahá. Podívala jsem se nepostel, kde ležel ON. A vyděšeně mě pozoroval. Ignorovala jsem fakt, že jsem nahá a vydala se do koupelny, kde bylo velké zrcadlo. Podívala sem se do něj a v očích se mi ihned objevili slzy. Byli to slzy hněvu a bolesti.
Dívala jsem se na své tělo, které vypadalo jako by mě porazil při nejmenší náklaďák. Vypadala sjem příšerně. Po celém, těle jsem měla jen škrábance a modřiny. Nepochybovala jsem o tom, že to odnesly i má žebra a ruka, která byla určitě zlomená. Mé rty byly opuchlé od jeho zuřivého líbání. Vypadala jsem jako příšera. Ale projelo mnou to stejné vzrušení a ten chtíč po něm i když mi udělal tohle. I přes tu bolest.
,,Bell já se ti omlouvám. Je mi to líto" přišel za mnou do koupelny.
Dostala jsem na něj neuvěřitelný vztek. Tak jemu je to líto? Je mu to líto?
Hystericky jsem se zasmála a po tvářích mi stékali slzy.
,,Tobě je to líto?" řekla jsem nevěřícně
,,Já-já nevím co bych měl říci."
,,Edwarde Cullene raději mlč. Podívej se na mě." , ale jeho pohled padl na podlahu.
,,Jen se na mě podívej." , ale on stále nereagoval. Přiskočila jsem k němu a praštila ho. Tím jsem si nejspíše přivodila další úraz.
,,Ty ani nemáš odvahu se na mě podívat. Nemáš odvahu se podívat na to ,, co jsi ze mě udělal. Jsi zrůda a tohle to jen potvrdilo." řekla jsem mu tvrdě a dala jsem mu facku. Věděla jsem, že ho to spíše jen pohladilo, ale mě se ulevilo. Konečně zvedl své oči ke mně a já v nich viděla tu bolest, kterou jsem mu tím výbuchem způsobila. Chtěla jsem vzít svá slova zpět, ale nemohla jsem.
Chtěl ještě něco říci, ale já jsem zakroutila hlavou. Nechtěla jsem nic slyšet. Zavřel svá ústa a vyběhl pryč.
Okamžitě jsem se zhroutila na podlahu a plakala. Tolik mě to vše bolelo. Bolela mě ztráta své lásky, bolela mě skutečnost, že je můj život v troskách, bolelo mě celé tělo a ještě k tomu se přidal fakt, že jsem mu ublížila. Sice jinak, než-li on mě, ale efekt to mělo stejný. Co se ním vůbec zajímám? Nadávala jsem si. Nemělo by mi být náhodou jedno, co jsem mu tím způsobila?! Mělo mi být jedno jak se tvářil a jak silná bolest zračila v jeho pohledu. Mělo mi být jedno, kde je! Ale nebylo. Toužila jsem po něm, stejně jako včera v noci, kdy jsme se milovali. Toužila jsem po tom, aby tu byl se mnou a já byla opět v jeho náručí. Chtěla jsem se ocitnout zpět, tak kde jsme byli včera v noci těsně před tím než jsem se vydala do říše snů. Kde se mi zdálo o našem miminku. Musela jsem se nad tím usmát a následně zamračit. Isabello Marie Swanová Blacková Cullenová! Přestaň už s tím. Nemůžeš se těšit z toho a toužit po miminku s člověkem, který ti ublížil, kterého nemiluješ! Nadávala jsem si v duchu a modlila se, aby mě ta nálada přešla.
Aby zmizel ten blažený úsměv z mých rtů při představě mě, jak čekám miminko.
Pohled: Edward Cullen
Vyběhl jsem z domu. Všichni se mě snažili zastavit, ale já jen vycenil zuby a utíkal jsem. Nevěděl jsem kam běžím a najednou jsem skončil na své louce na svém oblíbeném místě, kam jsem chodil přemýšlet. Klesl jsem na kolena a plakal, plakal, ale bez slz. Ani to jsem nemohl! I to mi bylo odepřeno. Nikdo si neumí představit jak mě slova Bell zasáhla. Nevyčítal jsem jí je. Říkala pravdu. Nechtěl jsem vidět, to jak jsem zohavil její tělo. Nechtěl jsem vidět to, že jsem zrůda. Měla pravdu a já te´d za ní musím pikat. Zasloužil jsem si zemřít. A chtěl jsem to. Nenáviděl jsem sám sebe za to co jsem jí provedl. Jak jsem jen mohl dovolit chtíči, abych ji takhle zřídil.
,,Próóóóóóóč?" řval jsem na celý les a ta bolest ta šílená bolest neupadala………
Pohled: LoveCullenka
Oba trpěli! Oba plakali! I když každý na jiným místě, ale pro stejný důvod a to sice pro lásku, kterou k sobě chovali. Lásku o které zatím nevěděli. Lásku, kterou zatím zaslepila jejich nenávist k tomu druhému. Nenávist jejich životů.

%20%E2%80%93%20okraj.png)





skvelé,a trošku aj smutné..teším sa na další