Zpátky ke kořenům - 4. kapitola

31. prosince 2009 v 20:43 | L!nduš |  Zpátky ke kořenům (od Chuckyny)
Ja som strašné blbá. Neviem z čoho som dala ďalšiu kapitolu Zpátky ke korenum ale tá poviedka to nebola. Preto vám ju pridávam ešte raz. Ospravedlňujem sa :(


4. kapitola

Stála jsem na molu a pozorovala poklidnou hladinu jezera. Les byl tichý, ale ačkoliv jsem tam postávala sama, nebála jsem se. Cítila jsem se úplně prázdná, jako by mě půlka chyběla. A tušila jsem, že tak už to bude navždy. Zvedl se studený vítr, ale nereagovala jsem na to. Během vteřiny zesílil natolik, že jsem se zakýmácela a s výkřikem spadla do ledové vody. Jezero nebylo u břehu moc hluboké, takže jsem si odřela kolena a narazila zápěstí. Vynořila jsem se ven a zalapala po dechu. Začala jsem drkotat zuby a brodila jsem se ke břehu. Tak jako to začalo, tak rychle to i přestalo. Všude byl klid. Na pláži jsem zahlédla dvě povědomé postavy. Utřela jsem si obličej a odlepila si vlasy z čela. Rychle jsem se k nim blížila. Proč se ještě neotočili? Musí mě slyšet, napadlo mě. Noční ticho narušilo jen hlasité zakrákání. Poplašeně jsem zvedla hlavu a tak tak jsem se stačila skrčit. Místem, kde jsem ještě před chvílí měla hlavu, proletěl obrovský černý pták. Šokovaně jsem vydechla a snažila se přestat s hlasitým drkotáním zubů. Oblečení se mi přilepilo na kůži a mokré džíny mi bránily v rychlém pohybu.
"Dixie," vydechla jsem, když jsem byla jen několik metrů před nimi. "Logane!" vykřikla jsem, když se ani jeden z nich neotočil. Nereagovali. Došla jsem až k nim a chytila Dixie za loket.
"Co se děje? Kde je Josh?" zafuněla jsem, protože jsem byla udýchaná. Ani jeden z nich nevzhlédl. Pomalu jsem otočila hlavu směrem, kterým se koukali oni a zůstala vyjeveně zírat před sebe. V duchu jsem si poskládala všechny dílky skládanky. Ten pocit prázdnoty, který už nic nezaplní, jejich zamlklost. Dál jsem se dívala do vykopané díry na Joshovo tělo a ještě naposledy zadoufala, že to není pravda.
"Joshi?!" kníkla jsem a klekla si k díře. Natáhla jsem k němu ruku, ale nedosáhla jsem na něj, byl moc hluboko. Černý pták znovu zakroužil nad našimi hlavami. "Je to tvoje vina," zašeptal nenávistně Logan. A já se probudila.
Ležela jsem na naší pohovce a slyšela jen cvakání klávesnice. "Dobré ráno," promluvil Josh a já se otočila ke kuchyňskému stolu, za kterým seděl. "Ahoj," odvětila jsem.
"Dneska jsi spala docela klidně," řekl a s těmito slovy zaklapl notebook. "Ano," přitakala jsem a snažila se vymazat z mysli pohled na mrtvého Joshe. Posadila jsem se a prohrábla si vlasy. "Zdálo se ti něco důležitého?" zeptal se a najednou seděl vedle mě. Trochu jsem se lekla, ale pousmála jsem se.
"Ne, jenom samé hlouposti," opáčila jsem a našpulila pusu k polibku. Jen se svými rty něžně dotkl těch mých, ale na mě to zapůsobilo jako exploze. Celé tělo mi zaplavil pocit neskonalého štěstí. Věděla jsem, že s ním budu v pořádku. Že nedopustí, aby se mi něco stalo. Prohrábl mi dlouhé vlny a laškovně se na mě usmál. "Co mi uvaříš?" zeptala jsem se ho ze smíchem a on jen potřásl hlavou. Odtáhl se ode mě a zašmátral někam za sebe. Vylovil balíček jídla od Bobbyho. Znovu jsem musela čelit prudkému přívalu štěstí. Jen jsem se na něj usmívala a vybalila si cheeseburgera. "Nevím, co bych si bez tebe počala," přiznala jsem, když jsem dožvýkala první sousto.
"To já taky ne," vydechl a položil mi dlaň na tvář. Opřela jsem se o ni a snažila se nemyslet na to, jak mrtvolně je ledová. "Jak daleko jsi pokročil s tím filmem?" kývla jsem směrem k počítači na stolku. "Už jsem za půlkou," odvětil.
"A vážně mi to nechceš dát přečíst?" zkusila jsem to znovu. "Počkej, až to zfilmujou," zakřenil se. Joshe totiž napadl skvělý námět na scénář, takže ho po nocích sepisuje, když mě zrovna nehlídá, jestli se mi nezdá něco šíleného. Byla jsem z toho nadšená, dokud mi neoznámil, že mi to nedá přečíst. "To bude ještě doba," povzdechla jsem si a odložila obal od jídla na stolek. "Uteče to jako voda," mrknul na mě a povalil mě na pohovku.
Překvapeně jsem na něj koukala a čekala, co udělá. Tělem mi projela vlna vzrušení a tak jsem se k němu víc přitiskla. Nastavila jsem mu rty k polibku a čekala, až se ke mě sehne. Opravdu se ke mě začal sklánět. Zastavil se milimetr od mého obličeje. Přerývavě jsem dýchala a co nejvíc se k němu tiskla.
"Tobě to nestačí v noci?" uchechtl se tiše, ale jeho hlas byl zastřený vzrušením. Pousmála jsem se a spojila naše rty. "Zlobíš," zašeptal a pohladil mě po boku. Otřásla jsem se zimou, když mi zajel rukou pod tričko.
A pak mě dloubl prstem pod žebro.
Překvapeně jsem vypískla a snažila se od něj odsunout. Začal mě lochtat a já se hlasitě rozchechtala. Snažila jsem se uhnout z jeho dosahu, ale dost dobře to nešlo, když jsem ležela pod ním. "Joshi! Dost! Prosím!" vyrážela jsem ze sebe a cítila, jak mi po tváři stékají slzy smíchu. Po chvíli se nade mnou smiloval a sedl si. Já zůstala udýchaně ležet na zádech a nepřestávala jsem se smát.
"To nebylo fér," vytkla jsem mu s úsměvem a vyškrábala jsem se do sedu. "No jo, život není peříčko," zazubil se na mě.
"Myslím, že ti přišla smska," vzpomněl si. Během vteřiny mi do natažené dlaně podával mobil. Už jsem se vám zmínila, že je to docela výhodné mít neúnavného, ochotného, božsky krásného a naprosto dokonalého přítele?
Měl pravdu, rychle jsem si přečetla zprávu od Billie a vyťukala jí odpověď. "Lee?" hádal a já jen přikývla. "Slíbila jsem, že se za ní odpoledne stavím," vysvětlila jsem. Josh přikývl. "Já bych mezitím mohl vyzvednout peníze od Dixie," poznamenal. Na chvíli jsem se zamračila.
"Stejně mi to připadá moc," povzdechla jsem si. "Musel jsem ji donutit, aby tě nenechala vyhrát dva miliony," protočil oči a já zalapala po dechu. "Stejně věděla, že bys tolik nepřijala," dodal rychle. Jen jsem nevěřícně zavrtěla hlavou.
"Tak já se sebou jdu něco dělat," vyhrabala jsem se z peřin. "Dokonalá seš i takhle," obdaroval mě Josh úsměvem a já se na něj zašklebila.

Prohrábla jsem si mokré vlasy a jen ve spodním prádle došla ke skříni. Dvě ledové paže mě objaly kolem pasu. "Jsi úžasná," zašeptal mi Josh do ucha a mě z toho přeběhl mráz po zádech. Cítila jsem, jak mi rudnou tváře, tak jsem rychle vytáhla úzké rifle a růžové tílko. Beze slov jsem se oblékla a snažila se zaplašit divný pocit, který mě pronásledoval už od té doby, co jsem vylezla z postele. Rychle jsem si zalezla zpátky do koupelny, kde jsem si vyfénovala vlasy a jemně se nalíčila.
Žaludek se mi nepříjemně svíral, jako bych se na něco těšila. Možná na ty peníze? Ne, to ne. Zjistila jsem, že po pár měsících strávených s Joshem pro mě peníze znamenají asi tolik, co pro něj. Nic. Možná, že kdyby tenhle přístup měli všichni, bylo by na světě hned líp, pomyslela jsem si, když jsem vycházela z koupelny. Žaludek mi znovu nepříjemně zavibroval. Spíš mi Bobby udělal cheese se zkaženou tatarkou, usmála jsem se sama pro sebe. Josh znovu seděl u stolu a psal. Věděla jsem, že ani nemá cenu za ním chodit, aby mi něco ukázal. Neudělal by to.
Sedla jsem si na pohovku a pozorovala jeho soustředěný výraz. Na chvíli zavřel oči, nejspíš se snažil na něco vzpomenout. Srdce se mi na chvíli zastavilo. Vypadal přesně jako v mém snu. Mrtvolně bledý a hlavně mrtvý. Josh poplašeně vzhlédl. "Co se děje?" zeptal se a přemístil se ke mě.
"Ne, nic," usmála jsem se na něj. "Jenom se už těším za Billie," zalhala jsem. Ten sen byla hloupost, to uzvnávám. Ale stejně ve mě zanechal nepříjemný pocit. "Tak jestli chceš, tak jdi. Já dopíšu kapitolu a vyzvednu ti ten dárek," navrhl. "Dobře," souhlasila jsem bezmyšlenkovitě. Došla jsem do předsíně a tam jsem si nasadila šedý kabát. Josh se zamyšleně opřel o zeď a pozoroval mě, jak si zapínám kozačky.
"Vážně se nic neděje?" ověřoval si. "Ne, v pohodě," zasmála jsem se a naklonila se k němu, abych ho políbila na rozloučenou.
"Joshi, můžete někdy umřít?" zeptala jsem se, když jsem se odtáhla. "No, svým způsobem už ani nežiju, takže asi ne. Proč?"
Zastrčila jsem si neposlušnou vlnu za ucho. "Ale ne, já myslím, jestli vás někdo může, ehm, zabít.." upřesnila jsem. "Plánuješ vraždu?" zachechtal se a já sebou trhla, když jsem si vybavila, co mi ve snu řekl Logan. "Budu tě muset zklamat. Musela bys mě roztrhat a spálit," mrkl na mě a rychle mě ještě jednou políbil. "A stejně jsi nějaká divná. Já to z tebe dostanu," zašeptal a zmizel v kuchyni.
"Ahoj," rozloučila jsem se a vyrazila ven.

Zachumlala jsem se do kabátu, abych si udržela alespoň trochu tepla. Možná jsem si měla vzít i mikinu, napadlo mě, když jsem čekala na autobus. Naštěstí jsem přišla včas, takže jsem čekala jen pár minut. Užila jsem si dvě zastávky tepla a pro jednou mi ani nevadilo, že se tam na mě někdo pořád lepí. Ze zastávky jsem běžela přímo do knihkupectví. Rozrazila jsem dveře a vběhla dovnitř.
"No, no, no, Owenová!" okřikla mě se smíchem Lee a šla mi naproti. "A-ahoj," vykoktala jsem a znovu drkotala zuby. Pevně jsem ji objala a užívala si to nádherné teplo. "Čaj?" zeptala se Billie a já s díky přijala. Sedla jsem si na jeden z taburetů a rozepla si kabát. Určitě budu nemocná, pomyslela jsem si, když jsem už celá rozmrzla.
"Budeš nachcípaná," postavila přede mě Lee čaj a já se jen suše zasmála. "Tak co dovolená? Co ta jeho banda krvežíznivců? Jsou děsivý?" vyzvídala a já se dala do vyprávění. Teprve až když jsem jí odříkala každý den strávený u jezera mi dovolila skončit.
"To zní suprově. Musí to tam být báječný," přikývla Lee. "I když ten sen se mi nezdá," zamračila se.
"Ale to vůbec neřeš, neplánuju jet nikam k vodě. Navíc, Josh nemohl být mrtvý, museli by ho spálit," uklidnila jsem ji a zároveň i sebe.
"O čem to mluvíš?" zeptala se vyjeveně. Chvíli jsme na sebe jenom zmateně zíraly, než mi došlo, že mluvila o tom snu, kde si prostřelím hlavu. "Aha. Tenhle. No. To se nějak vyřeší," odvětila jsem s úsměvem.
"A dneska se ti nezdál?"
"Ne. Nesměj se, ale myslím, že to je kvůli tomu lapači," přiznala jsem jí svou domněnku. "Je to dost možný," souhlasila. Vyjeveně jsem se na ni podívala, ohromená zjištěním, že by něčemu podobnému mohla věřit.
"Co na mě tak vejráš. Podle mě je to sugesce. Řekla sis, že se ti to zdát nebude a nezdá," pokrčila rameny. "Možná," zamručela jsem.
"A cos to říkala o Joshovi?" dorážela. "Dneska se mi zdála taková hloupost, nic důležitého," přešla jsem to. Nemohla jsem se zbavit toho nepříjemného pocitu, nechtěla jsem na to už ani myslet. "No, myslím, že letos jsem ti konečně koupila užitečný dárek," zakřenila se na mě Lee a já jen pozdvihla obočí. "Sice se to nevyrovná výhře v loterii, ale myslím, že se bude hodit," mrkla na mě a zpod pultu vytáhla knížku omotanou křiklavě červenou stuhou.
"Děkuju, Billie," převzala jsem dárek a pevně ji objala.
"Snář," přečetla jsem název a usmála jsem se. "Nic lepšího mě nenapadlo. Ještě snad, že zítra tě zvu na nákupy a platim," řekla.
"Fajn. To beru," souhlasila jsem. Tohle byl náš každoroční rituál, už jsem se nemohla dočkat, až si vyzkouším všechno oblečení v obchoďáku. Dopila jsem čaj a ještě chvíli si povídala s Lee o Joshovi a jeho rodině. "No, měla bych jet. Je brzo tma," zvedla jsem se a znovu si zapnula kabát. Tlustou knížku jsem strčila do kabelky a mávla na Billie. "Tak zítra, Cohenová. Díky moc," rozloučila jsem se. "Čau."

Nejspíš jsem měla štěstí na autobusy, protože jsem znovu nemusela čekat moc dlouho. Kupodivu jsem doma byla dřív než Josh.
Rozsvítila jsem si světlo v obýváku a vytáhla z lednice čokoládový jogurt. V obýváku jsem si sedla na pohovku a z kabelky vytáhla knížku, kterou jsem dostala. Rychle jsem ji prolistovala. Byla tam jen hesla a u těch napsané, co to znamenalo. Uvědomila jsem si, že moje sny mi řeknou úplně přesně, co se stane a nemusím to vůbec používat. Billie mi chtěla dát asi jen symbolický dárek. Jako Logan.
Podívala jsem se na lapač snů, který včera Josh pověsil nad pohovku. Je možné, aby fungoval? Co když mi dneska zaplašil nějaký důležitý sen? Nervózně jsem se ošila. Znovu jsem prolistovala snář a rozhoupal se mi žaludek.
Jsou to jenom hloupé náhody, ukliďnovala jsem se v duchu a prohrábla jsem si vlasy.
Zaslechla jsem zachrastění klíčů v zámku. Josh se objevil v obýváku.
"Ahoj. Tak jsem ti ty peníze nechal rovnou převést na účet a-" zarazil se a zkoumavě se na mě podíval. Klekl si přede mě a opřel si obličej o moje kolena. Roztřesenou rukou jsem vedle sebe položila snář a dívala se mu do očí.
"Hele, já vím, že se něco děje. Tak už to vybal," řekl a přitom mě něžně štouchl prstem do břicha. "Ne, nic. Jenom.." začala jsem a letmo se podívala za sebe. "Jenom co?" dorážel Josh.
"Sundáme ten lapač, ano? Mám pocit, že mi dneska lapl důležitý sen," řekla jsem a sklopila oči. Znovu jsem si přehrála, co jsem řekla a začala jsem se hlasitě chechtat. Josh na mě jen vyjeveně zíral.
"Jsem děsně paranoidní," zaskučela jsem a znovu jsem se rozesmála.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 anka anka | 2. ledna 2010 v 15:57 | Reagovat

perfektne...dufam ze to nebude nic vazne...tesim sa na pokracko... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.