
Aby som vám urobila radosť, máte tu poslednú časť Sourozencov. Ako to nakoniec dopadne? Čítajte! Enjoy :)
Jediný důvod, proč jsem souhlasila, byl, že Emma chce vidět dědu s babičkou, taky slíbil, že tam nebude Viktor. Nevím, co bych dělala, kdyby jí uviděl, okamžitě by mu to došlo, jejich podoba byla až neskutečná. Na letišti jsme si vzali taxi a vydali se na cestu domů. Emma byla celou dobu nervózní, moc se těšila, až pozná prarodiče.
Řidič zastavil u brány a zazvonil na Eduarda. "Vila Villárdových, přejete si?" Jeho hlas byl pořád stejný, za ty čtyři roky se nezměnil, stejně jako příjezdová cesta.
"Edmunde, to jsem já, El." Naklonila jsem se dopředu, aby mě slyšel.
"Vítejte, slečno Elizabeth." Ozvalo se z repráčků, hned na to se otevřeli velké vrata a my pokračovali k domu. Řidič zastavil před vchodem a vytahoval naše kufry, které sluhové okamžitě nosili dovnitř. Emma vyskočila, jenom co zastavilo auto a pátravým pohledem sledovala dům.
"Emmo, pojď rychle dovnitř, ať nenastydneš." Popadla jsem jí do náruče a donesla do haly. Postavila jsem jí na zem a vysvlékla si kabát. Emma se mezitím točila dokola a rozhlížela se po vstupní hale. Klekla jsem si k ní a začala jí svlékat, oblečení jsem podávala služce stojící vedle mě.
"Mami." Začala svým roztomilým dětským hláskem plným očekávání. "Vypadá to taky jako v zakletém zámku." Nebylo pochyb, že je to moje dcera, podobně jsem ho pojmenovala i já. "Myslíš, že tady je zakletá princezna? A černokněžník, princ a královna." Byla nadšená, a přitom ani nevěděla, jakou má pravdu.
"Nevím, ale když se budeš pořádně koukat, třeba je uvidíš." Usmála jsem se na ní a postavila se. Otočila jsem se směrem k salónku, a ztuhla. U dveří, nejen že stál otec s Viktorií, ale taky Viktor s nějakou blondýnou! Zděšeně jsem ho pozorovala, rostl ve mně vztek. Vztek na otce, a hlavně na sebe, že jsem to dovolila.
Sledovala jsem překvapenou Viktorii, otce s provinilým, opravdu provinilým výrazem a Viktora, který měl v obličeji tolik pocitů, že se to nedalo ani popsat, střídavě se díval na mě a Emmu.
"Mami, kdo je to?" Upoutala mou pozornost Emma, která mě tahala za ruku a napůl se za mě schovávala.
"To je dědeček Charles, babička Viktorie a strejda Viktor." Představila jsem jí rodinu.
"Takže moje druhé jméno je po druhé babičce?" Ptala se zvědavě.
"Ano, jmenuješ se po babičkách." Kývla jsem, asi bych jí těžko vysvětlovala, že je to památka na Viktora.
"A to blonďatá paní?" Její zvědavost byla neukojitelná.
"Tu neznám…"
"Ahoj, já jsem Laura." Představila se oslovená. Kývla jsem na ní a čekala, co se bude dít dál. Emma si je zvědavě prohlížela. Jakmile skončila s prohlídkou, vydala se k nim. Viktorie si dřepla, tím se dostala do stejné výšky jako Emma.
"Ahoj, já jsem tvoje babička, ale klidně mi říkej Viky." Přivítala jí mateřsky.
"Ahoj babí." Emma jí objala svými malými ručičkami, Viktorie jí obětí oplatila, přitom měla na tváři šťastný úsměv. Takhle se přivítala i s mým otcem a Viktorem, který na ní nevěřícně zíral.
"Emmo, co kdyby si šla se strýčkem Lucasem do kuchyně? Dá ti sušenku a kakao, co ty na to?" Navrhla jsem jí.
"A bude to šokoládová sušenka?" V očích jí zářily jiskřičky.
"To se musíš domluvit se strejdou Lukem." Usmála jsem se na ní. Emma docupitala k Lucasovi a upřela na něj své zelené oči, které zdědila po otci.
Chvíli si dívali do očí, když Luck kapituloval. "Nějakou určitě najdeme." Emma nadšeně poskočila a vydala se za Lucasem. Pozorovala jsem, jak dělá velké kroky, aby na každou kachličku v hale šlápla jenom jednou.
Jakmile zmizela za rohem, otočila jsem se na svou rodinu a vydala se za otcem do salónu. Viktorie s Laurou si sedli na pohovku a pozorovali nás. Byli jsme jako tři znepřátelené strany, každý z nás stál za jednou židlí a pozoroval ty ostatní.
"El, proč jsi nám neřekla, že máš holčičku?" Přerušila mlčení Viktorie, její otázku jsem ignorovala.
"Slíbil si, že tady nebude!" Vražedným pohledem jsem sledovala otce.
"Neměl, ale před hodinou se tady objevil, volal jsem ti, ale měla si vypnutý mobil." Opravdu litoval toho, co provedl.
"Jak nebudu! To jsi mi jí chtěla zatajit! Mám právo vědět, že mám…" Viktor zuřil. Nemělo cenu mu zapírat, že je Emma jeho, jejich podoba byla až neuvěřitelná.
"Ne, nemáš. Je to moje dcera a tím to končí!" Dívala jsem se mu přímo do očí.
"Takže, nejdřív mě beze slova, bez vysvětlení opustíš, a potom mi ještě zatajíš, že mám dceru!!!" Viktorie s Laurou zalapali po dechu.
"Bylo to pro tebe lepší."
"Co na tom pro mě bylo lepší?" Nevěřícně na mě zíral. "Jediný, komu to mohlo prospět, byl on…" Ukázal na otce a ztuhl, bylo vidět, že mu to došlo. "Tak takhle to tedy bylo. To ty jsi jí k tomu donutil. Ty jsi jí vyštval. Co jsi jí namluvil, že si okamžitě zabalila a zmizela." Viktorovi z očí sršeli blesky, vydal se k otci a chytil ho za klopy saka. "Co jsi jí namluvil! To pro tebe je politika tak důležitá, že jsi nám musel zničit život?" Třásl s ním.
"Bylo to jenom pro vaše dobro." Otec si to nenechal jenom tak líbit a bránil se. "Co by z toho vztahu vzniklo? Vždyť vás mohli i zavřít!"
"Tss pro naše dobro? Jenom pro tvoje dobro, to kvůli tobě neznám svou dceru a asi bych jí ani nepoznal." Pustil otce a díval se na mě s lítostí a nespravedlností v očích. Chtěla jsem mu něco říct, ale nevěděla jsem co.
V tom do pokoje vtrhla Emma, ruce a pusu měla špinavou od čokolády, kterou držela v ruce. Lucas utíkal za ní, ale už to nebyl ten atlet, co za mlada.
"Princezno kampak." Rychle jsem nasadila veselý úsměv a chytla jí do náruče. "Kdopak ti dovolil čokoládu." Na oko jsem se na ní mračila.
"To ty." Tvářila se jako nevinnost sama.
"Já ti dovolila čokoládovou sušenku, ne čokoládu." Zamračila jsem se.
"Ona šokoládová nebyla, tak jsem si vzala nešokoládovou a k ní šokoládu." Usmívala se jako andílek. Musela jsem se zasmát.
"Ty můj chytrolíne. Jdeme umýt ruce." Na zádech jsem cítila Viktorův pohled, ale teď jsem se tím nemohla zabývat. Emma se nesměla o ničem dozvědět. Vzala jsem jí do svého starého pokoje, kde jsem jí umyla ruce. Potom jsem nám nechala donést večeři, dneska už jsem nechtěla nikoho vidět, musela jsem si rozmyslet, co bude dál. Emma se celou dobu rozplývala nad vším, co viděla, musela jsem jí slíbit, že zítra projdeme celé okolí. Jakmile jsme se společně vykoupaly, dala jsem se do čtení pohádky, někde v půlce malá usnula.
V malé útulně zařízené pracovně stála žena zralého věku a zuřivým pohledem sledovala muže naproti sobě.
"Proč jsi mi to neřekl?!"
"Co by se tím změnilo?"
"Co by se tím změnilo? Ty se mě ptáš, co by se tím změnilo? Pche… Všechno by se tím změnilo! Viktor mohl být se ženou, kterou miluje, mohl vidět vyrůstat svou dceru! Mohl být šťastný. A ty se ptáš, co by se tím změnilo!" Žena zuřila.
"Viktorie, oni jsou sourozenci! Bratr a sestra, proboha, já jsem jejich otec!" Muž na ní nevěřícně zíral.
"Sourozenci…" Blondýnka to slovo pronesla s naprostým pohrdáním, to vyvolalo zájem v obličeji jejího manžela.
"Co tím myslíš?"
"Tobě nevadí, že jsou sourozenci, ale že by to zničilo tvojí politickou karieru." Konstatovala žena.
"Ano jenom já a moje kariera, opravdu si myslíš, že jsem až takový sobec?!"
"Ano, myslím, za posledních deset let nebyl náš vztah o ničem jiném, než o tvé politické kariéře!"
"Dělal jsem to kvůli vám, abyste si mohli žít jako v bavlnce, a jak se mi odvděčíte? Pohrdáním a urážkami! Nenapadlo tě, že by jim ten vztah mohl ublížit? Víš jaká je pravděpodobnost, že Emma bude mít nějakou vážnou chorobu? Chceš se potom dívat na své děti, jak trpí?" Muž měl na tváři opravdový zájem, nebyla to jenom hraná maska.
"Myslíš to vážně?"
"Ano, myslím." Přikývl.
Manželka přešla přes pracovnu a objala svého manžela. "Myslím, že ti budu muset něco říct." Zašeptala mu do ramene.
Seděla jsem na okraji postele a sledovala svůj středobod vesmíru. Někdo otevřel dveře a nakouknul dovnitř, vešel a blížil se k nám. Nemusela jsem se otáčet, abych věděla, kdo to je, tuhle osobu bych poznala kdekoliv. Viktor si sednul vedle mě, společně jsme sledovali naší dceru.
"Proč jsi mi o ní neřekla? Proč jsi ho nechala zničit náš vztah?"
"Bylo to tak nejlepší, měl pravdu. Podívej se na sebe, jsi úspěšný právník, nejmladší společník ve firmě, máš největší procento výher…"
"Ale nikdo se neptá, jestli jsem šťastný. V den kdy jsi odešla, zmizel i kus mého srdce, umřel. Tobě zůstala naše dcera, ale já neměl nic, jenom vzpomínky. Nevěděl jsem, proč jsi to udělala. Jeden den si mi vyznávala lásku a v druhém mi říkáš, že mě nemiluješ a odcházíš."
Zvedla jsem hlavu a zadívala se mu do očí, které byli 10 centimetrů od sebe. "Viktore, promiň… Můžeš mi někdy odpustit?"
"Nevím, hodně jsi mi ublížila, ale i přesto tě neustále miluju. Odpustím ti, ne hned, ale časem ano." Opřeli jsme si o sebe čela a užívali si společnou chvilku, bylo to jako dřív, skoro.
"Je v pořádku?" Zeptal se po chvíli Viktor.
"Ano, dělali jí testy, doktor říká, že je malá pravděpodobnost, aby se u ní objevila degenerace. Na další testy má jít po Vánocích." Usmála jsem se na svou malou holčičku ležící v mé obrovské posteli.
"Chci, aby jí ty testy udělali taky, a taky."Podíval se mi do očí. "Chci, aby znala pravdu, aby věděla, že jsem její otec." Chvíli jsem na něj zírala a potom pokývala hlavou.
"To první půjde, a s tím druhým… Nejsem si jistá, jestli… Nechápej mě špatně, chci, abyste se poznali, ale musíš mi dát čas… Musíš jí dát čas… Nejdřív se musíte poznat, potom jí to řekneme."
"Dobrá, nejdřív se poznáme." Souhlasil.
"A co ty a Laura?" Zajímala jsem se. Přece jen to byl otec mé dcery a muž, kterého miluju.
"Je to má kamarádka, rozhodla se dělat mi doprovod, zahrála si na mou přítelkyni." Usmál se.
"Proč?"
"Kvůli Viktorii, neustále se mě ptá, kdy si najdu přítelkyni, manželku a budu mít děti… myslím, že po dnešku už se ptát nebude." Usmál se.
"Co na to řekla?"
"Je v šoku, momentálně řve na otce a obviňuje ho ze všeho, co se kdy stalo."
"A Laura?"
"Vzala to celkem v klidu, její rodiny je ještě větší blázinec než ta naše. Zítra odjede." Usmál se a objal mě kolem ramen. Seděli jsme si v objetí a pozorovali naší dceru, pomalu se mi začaly klížit oči a zívla jsem.
"Měla by si jít spát. Můžu tady dneska zůstat s vámi?" Tázavě jsem se na něj podívala. "U mě je Laura a chtěl bych být tady." Jenom jsem kývla. Viktor mě uložil do postele vedle Emmy a lehl si za mě. Objal mě, za chvilku jsem o sobě nevěděla.
"Mami, strejdo Viktore vstávat, musíme jít ven." Cloumala se mnou má dcera. Otevřela jsem oči a dívala se do tváře svého bratra, který se na nás křenil.
"Emmo, ještě chviličku." Zamumlala jsem a přehodila si přes hlavu peřinu. Emma mi jí okamžitě začala stahovat z hlavy a Viktor jí v tom pomáhal.
"Dobře, vzdávám se." Kapitulovala jsem, když ze mě stáhli peřinu a začali mě lechtat. "Emmo, běž se umýt, a ne že jenom namočíš mýdlo!" Zašklebila se, ale poslušně odcupitala do koupelny. Viktor jí celou dobu sledoval.
"Je dokonalá." Konstatoval zjevný fakt a lehl si vedle mě.
"Já vím." Usmála jsem se. "Měl si jí vidět, když dělala první krůčky." Viktorovi se na tváři objevil bolestný pohled. "Promiň, já…"
"To je dobré, já to chápu." Přikývl. "Ale už to nikdy nedělej!"
"Slibuju, už nikdy." Usmála jsem se na něj, na jeho tváři se taky objevil úsměv. Poté udělal něco, co jsem nečekala, sklonil hlavu a políbil mě. Bylo to nečekané! Když se naše rty spojily, bylo to jako dřív, jako by neuplynuly čtyři roky. I po těch letech to byl stejný dokonalý pocit, jako předtím.
"Mami, už jsem se umyla." Vběhla Emma do pokoje, Viktor okamžitě ukončil náš polibek a otočil se na Emmu. Poprvé jsem litovala, že mám dceru, ale jenom na chviličku. "Já chci taky pusu od strejdy Viktora." Pronesla rozhodně.
Viktor rozevřel náruč, Emma mu do ní okamžitě skočila a nastavila líčko. Bylo nádherné je sledovat. Nechala jsem je spolu a vydala se do koupelny.
Když jsem se o deset minut později vrátila, našla jsem je v šatně. Viktor bezradně stál uprostřed a sledoval svou dceru, jak mu ukazuje všechno své oblečení a snaží se ho na sebe navléct. Nedalo mi to, musela jsem se začít smát. Viktor se na mě nevěřícně podíval, to mě rozesmálo ještě víc. Poslala jsem Viktora do svého pokoje a oblékla sebe i Emmu.
Viktor už nás čekal na chodbě, společně jsme se vydali na snídani. Emma se postavila mezi nás, chytla se našich rukou a poskakovala mezi námi. Takhle jsme vpluli do jídelny, kde snídal otec a Viktorie. Okamžitě se na nás otočili.
"Dobré ráno." Prohlásila zvesela Emma a běžela si sednout vedle Viktorie. "Mami, můžu dostat šokapik?" Sledovala mě prosebnýma očima.
"Musíš se zeptat babičky, jestli ho má." Usmála jsem se a šla si sednout vedle ní, Viktor mě následoval.
"Babi, můžu?" Tentokrát upírala oči na Viki.
"Samozřejmě holčičko." Odpověděla jí s úsměvem a začala to zařizovat u hospodyně. Za chvilku před Emmu postavili misku plnou chocapicku a hrnek kakaa. Emma slušně poděkovala a pustil se do jídla.
U stolu vládlo tíživé ticho, nikdo nechtěl začít konverzaci. Jediný, kdo si atmosféry v jídelně nevšímal, byla Emma. Nadšeně chroupala čokoládové cereálie a vysvětlovala nám, co všechno musíme vidět, byl to malý nezmar. Když v její malé pusince zmizelo i poslední sousto, vyskočila ze židle a pelášila umýt si zuby, s úlevou jsem jí následovala. V pokoji jsme si umyly zuby, převlékli se do teplejších věci a zabalené v šálách se vydali na zahradu, kde už n nás čekal Viktor se sáňkami.
Celý den jsme blbly, teda Viktor s Emmou, já se je snažila usměrňovat, marně. Začalo to už, když jsme vyšli z domu. Emma si sedla na sáňky a nechala se vozit, na tom by nebylo nic neobvyklého, kdyby se přitom sněhovými koulemi nestrefovala přímo do mě a Viktora, nejhorší bylo, že on jí v tom podporoval. Celé to potom vyústilo v bitku, kdy se ti dva spikli proti mně a vyváleli mě ve sněhu. Byla jsem vděčná za své tři vrstvy oblečení. V podobném duchu pokračoval celý den. Odpoledne jsme si zašli na oběd, potom jsme si prošli středověké vánoční trhy, ochutnali pečené kaštany, trdelníky a spoustu dalších dobrot. Taky jsme si dali horký čaj, medovinu, navštívili výstavu betlémů, a dělali spoustu dalších vánočních věcí. Emma si Viktora okamžitě oblíbila, jako by byli propojeni nějakým neviditelným poutem, jako otec a dcera. Byli jsme úplná rodiny.
Domů jsme se vraceli, pozdě odpoledne. Byla tma, cestu nám osvětlovali pouliční lampy a pod nohami chroupal sníh. Emma byla po celém dni unavená, ale nechtěla do sáněk, ty jsem táhla já. Viktor nesl malou Emmu v náručí a tiskl jí k sobě jako ten nejcennější poklad.
"Strejdo Viktore…" Mumlala Emma v polospánku.
"Ano holčičko?" Sklonil k ní hlavu.
"Nechceš být můj tatínek?" zamumlala téměř nezřetelně.
"Samozřejmě, že chci." Políbil jí na čelo. Emma se spokojeně zavrtěla v jeho náručí a ještě víc ho objala kolem krku, Viktor si jí rovněž přitáhl ještě víc k sobě.
"Řekneme jí pravdu… hned zítra." Oznámila jsem po chvíli mlčení a podívala se mu do očí.
"Děkuju." To bylo to jediný, co na to Viktor řekl, potom si mě jednou rukou přitáhl k sobě a políbil mě, Emma celou cestu spokojeně spala.
V hale jsem si od Viktora vzala malou, aby se mohl svléknout a vydala se s ní po schodech nahoru, ještě jsem nebyla ani v půlce, když mě dohnal. Objal mě kolem pasu a společně jsme vešli do mého pokoje. Opatrně, tak abych jí nevzbudila, jsem jí převlékla a Viktor jí uložil do postele. Celou dobu, dokud jsem se nevrátila z šatny, u ní seděl a hlídal jí.
"Dneska už se nevzbudí, klidně se jdi převléct." Zašeptala jsem.
"Nechci jí opustit." Otočil na mě hlavu.
"Je zvláštní, jak rychle přijde rodičovská láska, co?" Usmála jsem se na něj a postavila se vedle něj a ruce si položila na jeho ramena.
"Až neskutečné." Souhlasil. Nakonec se Viktor odešel převléct, předtím ale Emmu políbil na čelo, aby se jí nezdáli zlé sny. Bude, vlastně už je dokonalý otec.
Chvíli jsem zůstala s Emmou, než mi zakručelo v břiše a já si uvědomila, jaký mám hlad. Opatrně, jako zloděj jsem se vykradla z pokoje, abych jí náhodou nevzbudila, ale bylo to zbytečné, teď by jí nevzbudilo nic. Vydala jsem se do jídelny, cestou mě zastihl Viktor, který si mě okamžitě přitáhl k sobě, v objetí jsme vešli do jídelny, kde seděli rodiče. Oba dva se na sebe mračili.
"Jak jste si užili den?" Zeptala se se zájmem Viky.
"Bylo to krásné. Ty trhy jsou opravdu krásné, Emma se projela na poníkovi, ochutnala kaštany…" Viktor jí začal líčit každý nás zážitek, hlavně to, co vyváděla Emma, byl z ní opravdu nadšený, stejně jako Viktorie, která ho poslouchala se stejným zápalem, jaké mělo Viktorova vypravování.
Zato otec byl zamlklejší, než je obvyklé. Celou dobu mě pozoroval pátravým pohledem, připadala jsem si pod jako pod mikroskopem, bylo mi to velice nepříjemné.
Viky s otcem dojedli a omluvili se, odešli do salónu, S Viktorem jsme je téměř okamžitě následovali.
"… Musíme jim říct pravdu!" Viktoriin hlas byl slyšet z pootevřených dveří.
"Ano, ale…" Odpovídal otec, to už ale Viktor vešel dovnitř.
"Co nám musíte říct?" Vyhrkl hned.
"Pravdu." Pronesla Rozhodně Viktorie.
"Viktorie…" Přerušil jí otec, ale se nenechala odbýt.
"Mají pravdu to vědět." Utnula ho a otočila se na nás. "Musíme si promluvit, sedněte si prosím." S Viktorem jsme si sedli a pozorovali naše rodiče.
"Já a Emma, tvá matka, jsme byli nejlepšími přítelkyněmi, to já jsem jí seznámila s Charlesem. Tehdy jsme spolu byli dva roky. Okamžitě jsem poznala, že se mu Emma líbí, ale nečekala jsem, jak to dopadne, že se semnou kvůli ní rozejde. Tehdy jsem s Emmou přestala mluvit a o dva měsíce později zjistila, že jsem těhotná. Charles se ke mně vrátil s tím, že mě miluje a já neměla důvod nevěřit mu, co jsem ale neočekávala, že zůstane i s Emmou. Jakmile jsem to zjistila, udělala jsem mu scénu, bylo to po tom, co si se narodil." Usmála se na Viktora.
"Hned jsem se s ní rozešel, nechtěl jsem ničit svou rodinu." Osvětlil otec.
"O necelé dva měsíce se u mě objevila tvá matka s tím, že je těhotná." Pokračovala Viktorie. "Nevěděla, co dělat, byla na dně a tehdy mi řekla, co se stalo. Elizabeth, Charles není tvůj otec." Vykulila jsem oči a nevěřícně jí sledovala.
"Ale…ale to není… to nejde… Nechal přece udělat ty testy a je v rodném listě a…" Kroutila jsem hlavou.
"Za to můžu já." Povzdechla si. "Tvoje matka se vlastně rozešla s Charelsem, ať říká, co chce." Chápavě se na svého manžela usmála. "Poznala totiž Danyho a strávila s ním pár nádherných týdnů, přitom ze začátku ještě byla s Charelsem. Dany je tvůj otec."
"A co je s ním? Kdo to byl?" Vyhrkl Viktor a pevně mi stiskl ruku.
"Dany měl nehodu na motorce, byl to rebel srdcem i duší. O tři týdny později Emma zjistila, že je těhotná, tehdy ještě nevěděla, či jsi. Jakmile to bylo možné, nechali jsme udělat testy. Když vyšlo najevo, že Dany je tvůj otec Emma nevěděla co dělat. Jeho rodina o ní nechtěla ani slyšet a nikoho kromě mě neměla, v tu dobu se jí taky moc nedařilo psát, a tak jsem vymyslela plán. Nechala jsem zfalšovat testy DNA, a tak si se stala Villardová."
Nevěřícně jsem na ní, vlastně na ně zírala. "Takže já nejsem, já… Viktor není můj brat… Emma je…" V hlavě jsem měla prázdno a tmu, byl to takový ten pocit, když víte, že musíte přemýšlet, že potřebujete přemýšlet, ale váš mozek to odmítá. Prostě jsem tam seděla, zírala na mě a nebyla schopna slova.
"Kdybych věděla, co s Viktorem k sobě cítíte, řekla bych vám pravdu, ale nikdy mě nenapadlo, že… Je mi to moc líto." Omlouvala se nám.
"Takže, to znamená, že můžeme být spolu a to legálně." Viktor se na mě nadšeně díval. "El vezmeš si mě?"
"Já…" Vstala jsem a vyprostila svou ruku z jeho sevření. "Já… musím… já si… já… chci být sama." Dostala jsem ze sebe nakonec a utekla z místnosti. Nevěděla jsem kam jít, chtěla jsem jenom chvíli klidu, abych si všechno urovnala v hlavě. Popadla jsem kabát a vyběhla ven. Běžela jsem přes zasněženou zahradu, dokud jsem se nedostala ke starému stromu, v jehož koruně nám otec nechal kdysi postavit dům, vlastně už to není můj otec, nikdy jím nebyl. Vyšplhala jsem se nahoru a schoulila se v rohu starého, ale stále pevného a udržovaného domu ve větvích.
Nevěděla jsem, co tady dělám, proč je mi tak mizerně. Měla bych jásat a skákat radostí. Nejen, že Viktor poznal Emmu a zamiloval si jí, ale taky mi odpustil, požádal mě o ruku a to hlavní, nejsme sourozenci. Místo toho se tady schovávám v koruně starého domu a nevím co dělat. Měla bych být rada, a taky jsem, asi. Charles mi byl otcem, sice nebyl ten nejlepší a nejstarostlivější rodič, ale byl jím. Místo toho se teď dovím, že nejsem Villardová ale… vlastně ani neznám své příjmení, vždyť nemám nejmenší tušení, kdo jsem! Pomalu, ale jistě jsem začala panikařit, přišla na mě menší krize identity.
Po pár příšerných okamžicích jsem si uvědomila, že nejsem sama, a vím, kdo jsem. Villardová je jen příjmení, příjmení, které mi stejně bude za pár měsíců patřit, jenom jedno slovo. Mám Emmu, Viktora, přátele a Viky s Charlim.
Naprosto promrzlá, ale uklidněná a rozhodnutá jsem se rozběhla do domu. Vběhla jsem dovnitř a okamžitě se vydala nahoru, věděla jsem naprosto přesně, kde bude. Rozrazila jsem dveře svého pokoje, překvapeně se na mě podíval, jeho oči svědčily o strachu, jaký o mě měl, a o síle jeho lásky.
"Ano." Vyhrkla jsem ze sebe.
"Ano?" Zeptal se tázavě s nadějí v hlase.
"Ano." Přikývla jsem. Viktor okamžitě vyskočil z křesla, které si přitáhl k posteli a vydal se mým směrem. Šťastně jsem mu skočila do otevřené náruče a pevně ho objala.
"Miluju tě." Pošeptal mi do ucha, hned na to mě políbil.
"Já tebe taky."Šťastně jsem se na něj usmívala.
O tři roky později
Nakonec všechno dopadlo dobře. Emma vzala informaci o tatínkovi s obrovským nadšením. Viktor vzal všechno do svých rukou, nechal nám udělat nové testy, které potvrzovali, že nejsme sourozenci, našel rodinu mého biologického otce a nechal přepsat můj rodný list. To všechno stihnul v rekordním čase, odůvodňoval to tím, že nechce riskovat, abych mu znovu utekla, ale to by šlo těžko, vzhledem k tomu, že se Emma od něj nechtěla hnout. Dokonce jsem se seznámila s Danyho rodinou, nebylo to zas tak strašné, ale matka měla pravdu, přání k Vánocům byla dostačující konverzace. Školu jsem nakonec dodělala v Oxfordu, a svatba byla pár týdnů na to.
Za ruku jsem držela šestiletou ruku, Viktor nesl našeho dvouletého syna, kterého nadmíru fascinovali otcovy vlasy. Naše dcera si vymínila, že musíme jít navštívit zoo, a tak jsme jako správní rodiče šli. Procházeli jsme kolem knihkupectví s obrovskou výkladní skříní, když nás Viktor zastavil.
"Tvoje kniha jde na dračku." Usmál se a poukazoval na vystavený žebříček, kde se na prvním místě už tři týdny skvěla má prvotina 'Sourozenci'.
"Kdo by čekal, jak to všechno dopadne." Usmála jsem se na něj a letmo ho políbila, naše děti nám víc nedovolili. Museli jsme vyrazit do zoo, kde na nás čekal Charlie s Viky.

%20%E2%80%93%20okraj.png)





woow, nádherný design x)