close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Rodina - 8.kapitola

8. prosince 2009 v 19:48 | L!nduš |  Rodina (od 4dd4)
Rovno vám sem prihadzujem novú kapitolu Rodiny. Kapitola sa volá Prázdniny. Bella dostala vysvedčenie a...? Prečítajte si. Enjoy :)


Prázdniny
Bella

Dneska jsem dostala vysvědčení, bylo výborné. Co taky jiného, když vaše nejlepší kamarádka bydlí přes půl státu. Je to rok co jsem Polly viděla naposledy. Loni o prázdninách jsem u nich strávila 2 týdny, a ona potom byla 2 týdny u nás. Ale už je to strašně dlouho co jsem jí viděla, skoro jsem zapomněla jak vypadá. Strašně se mi po ní stýská, sice si aspoň 2x do týdne voláme, ale není to ono. Je to moje vůbec první kamarádka, pokud nepočítám sestry.

Tady v Maidindu mám taky pár kamarádů ale není to ono. Vlastně jediný kdo mi přirostl k srdci je Lukas. Je to strašně fajn kluk. Dost mi připomíná Emmetta s těmi svými vtípky. Když jsem byla první den v nové škole přišel, sedl si ke mně na oběd a začal mě zpovídat. Za 20 minut věděl snad všechno o mě a o mé rodině. Po obědě mi nabídl, že mě odvede do třídy s čímž jsem vděčně souhlasila. Nerada bych bloudila další půlhodinu po škole a hledala správnou učebnu. S čím jsem ale nesouhlasila bylo, aby mi při naší další společné hodině nasypal do batohu žížaly. Dodnes netuším kde je vzal, ale to že je mám v batohu jsem zjistila až doma. Emmett se smál na celé kolo. Další den mě vezl do školy s tím že 'toho kluka co měl odvahu dát mojí sestřičce do batohu žížaly musím znát'. Když Luk uviděl obrovského Emmetta kráčejícího vedle mě viditelně zbledl, což mi poskytlo zadostiučinění, ale jen do chvíle, než si s Emmem začali vyměňovat vtípky. Od té doby si na něj dávám pozor a všechny vtípky mu s vervou a Jasovou a Emmettovou pomocí vracím.
Lukas je taky první kluk, od kterého jsem dostala pusu. Bylo to před rokem, dívali jsme se u něj na film a z ničeho nic mi dal pusu a já mu jí vrátila. Hned nato jsem od nich vystřelila jak splašená. Celý týden jsme kolem sebe chodili po špičkách. Nakonec to celé vyšumělo samo.

Nebýt Luka a mé rodiny cítila bych se osaměle. Edward mě neustále učil hrát na piano, poslední dobou mi to šlo opravdu dobře. Mamka u nás vždycky stála a poslouchala, jak spolu hrajeme. Pokaždé měla v očích takovou lásku, po posledním tónu nás oba pokaždé objala a řekla "Bylo to krásné děti."
Jas mě neustále učil hrát šachy, nebo se o to aspoň pokoušel. Vždycky když jsem prohrála, což bylo v 9 případech z 10, tvrdil že jsem den ode dne lepší a lepší, ale věřit mu to nemůžu. Vlastně s Emmem, Edem a tátou taky hraju šachy, ale ne tak často a má průběžná bilance výher je naprosto stejná jako u Jaspera.
Včera večer jsme spolu opět hráli. Vysvětloval mi Grunfeldova indickou obranu, ale popravdě řečeno z teorii které mi kdy vysvětloval chápu jen Sicilskou oběť. Holt šachy hraju pomocí intuice a ne mozku, podle toho to taky dopadá.
To Emmett se věnuje rozvíjení mých reflexů. Neustále mě 'nutí' hrát s ním videohry. Popravdě řečeno je to zábava, jednou za čas mě nechá vyhrát a předstírá, že jsem to dokázala sama. Je to holt můj velký bratr.
Alice mě aspoň jednou do týdne musí vytáhnout na nakupovací maratón. Zvláštní je, že já přijdu, spíše se přivleču, utahaná jako kotě, na rozdíl od ní, vypadá, že by zvládla další 3 kolečka. Pokaždé to skončí obnovením části šatníku celé rodiny. Nepamatuju si, kdy mi Al naposledy dovolila vybrat si sama oblečení, natož obléct něco dvakrát.
S Ros je to mnohem přímější. Je takový rodinný automechanik a své znalosti mi ráda předává. Vůbec nechápu, kde se to stihla naučit. Zrovna vylepšujeme Jasperův harley. Teda Ros vylepšuje a já kolem ní skáču a ptám se na všechno možné, divím se, že má se mnou takovou trpělivost.
Máma rozvíjí můj cit pro design, jak tomu říká. V praxi to vypadá tak že sedíme za stolem v jídelně a kolem sebe máme různé návrhy domů, nábytku a vzorníky barev. Vždy mi vysvětlí jak si to představuje ona a mě se ptá na názor a občas na nějaké detaily kterými si není jistá. Ale její návrhy jsou tak perfektní, že není co dodat. Minulou středu jsme řešili jak má vypadat můj nový pokoj. I když jediné co po mě chtěla vědět byla barva, do které ho má sladit.
S tátou je to jiné, jak říká rozvíjí můj mozek. Pokud něco nechápu ochotně mi všechno vysvětlí, přičemž mu asistuje Edward. Nevím jak to dělá, ale vždycky přesně ví, co na dané věci nechápu. Ale hlavně s tátou čteme. Pochybuju, že někdo z mých vrstevníků toho přečetl tolik co já. Zrovna čteme Oněgina a je to mnohem příjemnější než Hamlet, a hlavně nás u toho nevyrušuje Emmet. U Shakespeara si usmyslel, že mi celé drama musí předvést, a donutil Jase a Edwarda spolupracovat. Shakespear se musel v hrobě obracet.

Zrovna jsem dobalila poslední kufr. "Jasi můžeš prosíme přijít!" Zakřičela jsem na celý dům. Za chviličku se objevil u mých dveří. "Tak co zabaleno? To jedeš jenom se 2 kufry? Alice o tom ví?" Ptal se mě vykuleně. "Jsou to moje věci a Alice mi do toho nemá co mluvit." Odsekla jsem nakvašeně. Dobře věděl, že tohle téma je tabu. Rezignovaně povzdechl, chytil moje kufry a odnesl je do auta. Vzala jsem si batoh, naposledy se rozhlédla po pokoji a spěchala dolů.
"Mami opravdu nechcete s balením pomoct?" "Ne zlatíčko, ty si leť užít prázdniny mi to tady zvládneme i bez tebe." Cítila jsem se provinile, oni všechno oddřou a já si budu užívat v Nazku s Polly. Vlastně to navrhli oni sami s tím, že až přijedu do Fairfieldu bude všechno perfektní a já nadšeně souhlasila. Polly už jsem neviděla víc jak rok. Bude to naprosto perfektní měsíc.
Z úvah mě vyrušila Ros. "Bello z ničím si nedělej starosti, my všechno zařídíme a až přijedeš budeš mít ten nejkrásnější pokoj. A o svoje věci se neboj, Alici k nim nepustím a zabalím všechno." Musela jsem jí skočit kolem krku. Ros byla naprosto perfektní sestra.
Rozloučila jsem se se všemi a šla za taťkou do auta. Chudák se mnou letěl na otočku do Nazka. Nemůžu letět sama, někdo by mě prý ukrad jak prohlásil Emmett.

V Nazku na letišti jsme se s taťkou rozloučili. Měl ty typické řeči 'Bello nezlob. Chovej se slušně. Poslouchej Steva a Emili (Pollyni rodiče). Hlavně si nic neudělej. A volej nám.' Všechno jsem mu slíbila a objala Polly, která během 'rodičovských rad' přišla. Taťka něco probíral se Stevem a Emily a my se bouřlivě vítali. Z čeho nás otec opět vyrušil "Bello už budu muset jít, měj se a nezapomeň co jsem ti říkal." Naposledy jsem ho objala.

Počkali jsme než nastoupil do letadla a vydali se k Polly domů. V autě hrála potichu muzika a já jim odpovídala na otázky typu: "Bello jaký je Maidind." nebo "Jak se ti tam líbí?" a "Těšíš se na nový domov?" "Co sourozenci." "Co Esme jak se pořád má?" a tak dále.
Poté mě ale Stev zaskočil otázkou. "Jak to Carlisles dělá, že vypadá pořád stejně." Když viděl můj nechápavý obličej dodal. "Za těch 5 let co jsme se neviděli se nezměnil. Vlastně za celých 10 let co ho znám jsem na něm nepostřehl změnu." Nechápala jsem, co by se na něm mělo měnit. Co si pamatuju byl pořád stejný. Poté jsem se pozorně zadívala na Pollyniny rodiče. Emily měla kolem očí a koutků jemné vrásky, její vlasy byli rovněž méně lesklé než loni a zahlédla jsem v nich jeden šedivý vlas. Stevovi vlasy se začali pomalu ale jistě ztrácet, tvořila se mu malá, ale roztomilá pleška. Jeho obličej vypadal ztrhaněji než jsem si ho pamatovala.

Probírala jsem se vzpomínkami, ale nepamatovala jsem si, že by rodiče nebo mí sourozenci vypadali kdy jinak. Podle fotek, co máme doma se mění. Na prvních fotkách jsem s Esme a Carlislem jako čerstvě narozené miminko. Vlastně na těch fotkách jsou mi něco přes 2 týdny. Mamka měla po porodu komplikace a proto nemůže mít další děti. No a taťka z toho byl tak vyděšený, že mě ani nestihl vyfotit, ale jakmile se maminka uzdravila hned to začali napravovat. Z toho období mám s rodiči spoustu fotek.
Mamka mě měla v 18, taťka byl v té době v třetím ročníku na medicíně. Jednou mi líčila, jak se poznali. Byla u doktora a tam ho uviděla, podívala se do jeho karamelových očí a v tu ránu byla ztracena, ještě ten večer šli do kina a za rok jsem se narodila já. Rok po mém narození adoptovali průběžně Emmetta, Alici, Edwarda a nakonec Jaspera s Rosálii. Rodiče chtěli mít vždycky velkou rodinu a tak si to vynahradili takhle. Edward a Alice jsou staří jako já a Emmet, Ros a Jas jsou o rok starší. Když na tím tak přemýšlím tak nikdy nechodili na stejnou školu jako já a vypadají starší než já, taťka tvrdí, že dřív vyspěli. Zvláštní, nikdy jsem nad tím takto nepřemýšlela.
Po mých prvních narozeninách jsme na fotkách a videu postupně všichni. Nejraději mám video, kde mi jsou 4 roky. Je natočená na zahradě a já tam honím Emmetta a Jaspera, proto že mi ukradli Pana Tučňáka, plyšáka kterého Em o pár týdnů později zničil. Na tom videu je i mamka s taťkou ale vypadají mladší než teď. Matně si na ten den pamatuju, ale v mých vzpomínkách jsou všichni stejná jako teď, což je nesmysl. Leda že by…

"Bello pojď, už jsme tady." Řekla nadšeně Polly. Okamžitě jsem z hlavy vypustila bláhové představy a letěla si užít prázdniny.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 kikinka kikinka | 8. prosince 2009 v 20:11 | Reagovat

skvelé...ach nech už je ďalšia kapitolka  8-)

2 Angel Angel | 8. prosince 2009 v 20:20 | Reagovat

no som zvedava, ako toto budu Cullenovci vysvetlovat :-) super :-)

3 anka anka | 8. prosince 2009 v 21:04 | Reagovat

nádherné...som zvedavá ako to dopadne... :-D

4 KaTeCuLLeN KaTeCuLLeN | 9. prosince 2009 v 14:42 | Reagovat

no som zvedavá,že ked sa vráti domov ,či sa ich bude pytať :-) teším sa na dalši diel :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.