close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Rodina - 6.kapitola

5. prosince 2009 v 22:24 | L!nduš |  Rodina (od 4dd4)
Keďže k tejto poviedke sú pozitívne komentáre a máte ju radi, budem ju dávať častejšie...snáď vás to poteší. Šiesta kapitola má názov Vianoce takže...asi viete o čom bude. Enjoy :)









Vánoce
Tanya

Cullenovi jsme neviděli víc jak 8 let, přesně 8 let 4 měsíce a 69 dní. Tehdy u nás byli naposledy jako rodina. Nikdy jsem nečekala, že zrovna oni budou mít problémy ale opak je pravdou, vlastně byl. Podle toho co Esme říkala, když nás zvala na Vánoce, jsou zase rodina.

Všichni jsme nadšení z jejich znovu nalezené rodinné pohody. Ani nevím kdy jsem viděla Edwarda naposledy, samozřejmě že vím ale už je to dávno. Možná, teď když se jejich vztahy uklidnili, bych jsme mohli být spolu. Když jsem se o to pokusila minule byla jejich rodina v rozkladu, ale teď je podle Esme všechno v pořádku, tak že nevidím jediný důvod proč by jsme nemohli být spolu. Představy mě a Edwarda spolu mi zabraly zbytek cesty.

Přestěhovali se do Farmingtonu, městečka uprostřed Main. Všude bylo krásně bílo, jeli jsme po cestě směrem ke Cullenovic domu. Bydleli na kraji lesa, zvláštní byla ta blízka k lidským obydlím, většinou bydlí dál. Na domě byla poznat Esmina péče. Byl to krásný dvoupatrový dům. Celý zasněžený s lesem kolem sebe působil jako z pohádky.

Zastavili jsme před domem a vyběhli na verandu, kde už stál Carlisles. 'Vítám vás Elezare, Carmen, Katy, Irino, Tanyo.' s každým se zvlášť přivítal. 'Dlouho jsme se neviděli, taky tě rádi vidíme, kde máš zbytek rodiny?' opětoval pozdrav Elezar, 'Šli do lesa pro stromeček, za chvíli tady budou. Pojďte dál.' odvětil náš hostitel.

Bylo to zvláštní, Alice sice výzdobu na Vánoce vždy přeháněla, vlastně na jakýkoliv svátek, ale nikdy do toho nezatáhla celou rodinu. Lépe řečeno nikdo, až na Jaspra, se do jejího vánočního běsnění nenechal zatáhnout, a teď skoro celá rodina pobíhá někde v lese a hledá vhodný vánoční stromeček.

Přišli jsme do obýváku, byl v typicky světlých barvách. Obrovská pohovka a velké množství křesel béžové barvy stály okolo moderního sklo kovového stolu. Na stěně byla připevněna největší plazmová obrazovka, jakou se dalo sehnat. U protější prosklené stěny vedoucí na zahradu stálo Edwardovo černé piano.

'Pojďte, ukážu vám vaše pokoje, ať si můžete vybalit. Zbytek rodiny by se měl vrátit do půl hodiny. Elezare půjdeš prosím semnou?' Poté co nám ukázal pokoje pro hosty odvedl Carlisles Elezara do své pracovny. Jenom co jsme si vybalili těch pár kousku oblečení, nemělo cenu brát si toho víc, Alice nás stejně vytáhne na nákupy, jsme spěchali dolů, kde už seděl Elezar s Carlislem.

Jenom co jsem si sedla ozval se z lesa smích. Poznala jsem v něm Emmetta, Jaspera, Edwarda a ještě někoho. Tu osobu jsem neznala, zaposlouchala jsem se pozorněji a slyšela tlukoucí lidské srdce. Buď změnili Cullenovi jídelníček, o čemž pochybuji, a nebo si vedou hosta. Tázavě jsem se na něj podívala a nebyl jsem sama. 'Vlastně jsem vám něco neřekl. Rozrostla se nám rodina.' V jeho zlatých očích se při těch slovech objevili záhadné jiskřičky. 'Před 5 lety přinesla Rosálie holčičku a my si jí nechali. Neví co jsme, takže se prosím pohybujte pomalu a nechoďte na slunce. A hlavně na ní nevystartujte, voní opravdu dobře. Vím že jsme vám to měli říct dřív, ale mělo to být překvapení.' To se povedlo, víc než překvapení byl to šok, nevěřila jsem tomu. Mají dalšího člena, člověka a nám o tom neřekli. Všichni kromě Elezara jsme zaraženě seděli a sledovali zahradu.

Na zahradě se objevili, Jasper, Emmett a Edward nesoucí stromeček, vlastně strom. Pochybuju, že se tady vleze. Kolem poskakovali upírky a strefovali se do nich sněhovými koulemi. O kolo všech pobíhala 5letá holčička a smála se na celé kolo. Když došli k domu otevřel Carlisles dveře a vyšel ven. 'Alice jsi si jistá, že se sem vleze?' Všichni se na něj otočili, Alice s úšklebkem, Emmett s Jasperem se začali smát, Edward častoval Alici poznámkou 'Já to říkal', Ros dusila smích a Esme se shovívavě usmála a pohladila Alici po vlasech. Ale naše pozornost byla zaměřena na holčičku, která běžela ke Carilstovi a skočila mu kolem krku. 'Tatí, že je ten stromeček krásný. Pomáhala jsem ho vybrat.' 'To víš že je.' Na Carlislově tváři se objevil odzbrojující a zároveň zbožňující úsměv. V tu chvíli jsem chtěl být tou dívkou v jeho náručí Edward ne Edward.

Mezitím co si nás holčička zvědavě prohlížela usazena v Esmině náručí, stavěla mužská část, vlastně upíří část rodiny stromeček. Strom sahal až po strop, být o 5 cm vyšší rozhodně by se sem nevešel. Alice s Ros donesly ozdoby. To byl povel pro holčičku, vymrštila se z matčina náručí a vrhla se na zdobení stromečku. Bylo zábavní jí sledovat. Vzrůstem nedosáhla ani do půlky stromečku, přesto všechny dirigovala jak má vypadat. Vlastně mi v té chvíli připomínal Alici, ale Al neposlouchá celá rodina. Bylo překvapující, že jí Alice nechává stromeček zdobit, aniž by do toho nějak zvlášť zasahovala. Když se jí zdálo, že někde něco chybí a někde přebývá, okamžitě to napravila sledována ostřížím zrakem malé generálky.

Holčička se stříbřím ve vlasech nečekaně skočila Edwardovi do náruče a on sní několikrát zatočil ve vzduchu. Ona se smála nahlas, on očima. V jeho výrazu bylo něco, co jsem u něj ještě nikdy neviděla. Tento pohled měli všichni muži v místnosti, když se dívali na své manželky. Byl to pohled slibující nesmrtelnou lásku a zbožňování. Když Edward zaslechl moje myšlenky zarazil se v půli pohybu a strnule na mě hleděl. Jeho topazové oči prozrazovali šok nevíru popuzení a snad i náznak pochopení. 'Edwarde promiň ale já to takhle vnímám' poslala jsem mu v myšlenkách. 'Tak to se pleteš' zavrčel nenávistně. V místnosti nastalo tíživé ticho. Všichni nás obezřetně pozorovali. Bylo jasné že co brání Edwardovi, v tom, aby se na mě vrhnul je Bella v jeho náručí. Ještě více si jí k sobě přitisknul. Bella se spokojeně zavrtěla a začala Edwardovi vplétat do vlasů stříbří, nevšímajíc nebo ignorujíc napjatou situaci v místnosti.

První se vzpamatoval Carlisles. 'Vlastně ještě neznáte naší dceru. Bello' Natáhl se po holčičce, v bratrově náručí. Vzal jí a položil na zem. 'Bello tohle je strejda Elezar a jeho rodina.'
Bella si nás zamyšleně měřila. Když dospěla k poslednímu členovi, Irině, zářivě se usmála a vydala se k zaražené Carmen. Způsobně jí podala ruku a řekla 'Ahoj teto Carmen' takhle to pokračovalo u všech, když došla ke mně Edward téměř neslyšně ale výrazně a výhružně zavrčel. Nepřekvapilo mě, že nás zná jménem, ale zarazilo mě, že nás bere jako rodinu a nebojí se nás. Na dítě v jejím věku byla až překvapivě odvážná.

Rosálie

Denaliiští měli v očích šok. Samozřejmě, že je šokovala Bella, byla neuvěřitelná. Netušila jsem, že si je všechny pamatovala ale hlavně je brala jako rodinu. Celý den si s ní hráli.
Při obědě se tvářili nevraživě, ale statečně jídlo polykali. Poté co Bells odešla Katy prohlásila "Kdybych věděla, že mě budete nutit jíst lidské jídlo nikdy bych nepřijela." Čímž rozesmála Emmetta, až se dům otřásal v základech.
Po slavnostní večeři vzali Carlisles a Esme unavenou Bellu nahoru do postele. Když usnula začali jsme pod stromeček strkat dárky. Ani se Alici nedivím, že vybrala kat velký strom, menší by se pod dárky ztratil.

Jakmile umístila Alice poslední dáreček na své místo všichni jsme si sedli a čekali až spustí otázky. Začala Carmen "Proč jste nám o ní neřekli?" Provinile jsme se po sobě podívali a mlčeli. "Nechtěli jsme, aby jste o ní věděli. Ne že bychom vám nedůvěřovali ale čím méně upírů to ví tím líp." "Ale to…" začala Irina, Jasper jí mávnutím ruky utišil. "To není jediný důvod. S námi je neustále v nebezpečí, vždycky se může stát nějaká nehoda. A my žijeme s vědomím, že se jí budemem muset jednou vzdát nebo říct pravdu. Byla by malá šance, že by si na nás pamatovala a stýskalo by se jí. Teď už nejsme schopni se jí vzdát, to jsme zjistili před 2 roky. Takže nastal čas jí s vámi seznámit a Vánoce jsou vhodná doba, navíc Carlisles si potřeboval něco ověřit u Elezara." Jenom co Jasper domluvil nastalo ticho. Nikdy jsem o tom takhle neuvažovala, ale má pravdu.
"Je opravdu roztomilá a odvážná" usmála se na nás Carmen "ani se vám nedivím, taky bych její existenci tajila." Takže je nám odpuštěno. Šťatně jsem se přitulila k Emmettovi a sledovala konverzaci.

"Carlisle co jsi chtěl od Elezara vědět?" zeptala se Esme. Carlisles Ed Al a Jas se po sobě rychle podívali a kývli. "Schopnosti Edwarda, Jaspera a Alice na Bellu občas nepůsobí." To byl šok, ale lecos by to vysvětlovalo. "Hledal jsem v knihách a na nic jsem nenarazil. Nakonec mě napadlo, že Elezar by o tom mohl vědět víc." Všechny oči se upřeli na Elezara. "Bella je štít" odvětil nevzrušeně Elezar. "Co je?" zeptal se nechápavě Em. "Štít, to znamená že od sebe odráží vaše schopnosti. Je zvláštní, že se to objevuje už nyní, jako upír bude hodně silná. Když jsme hráli na schovávanou tak jí Alice neviděla a Edward neslyšel." Jmenovaní přikývli na souhlas a Elezar pokračoval. "Taky jsem jí necítil. Takže to aktivuje nevědomky, když nechce, aby o ní někdo věděl, je to chytrá holka." Ukončil svou řeč. Všichni jsme seděli a přemýšleli. Takže Bella je štít, hezké. Ale hlavní je že nám o tom nic neřekli, vsadila bych se že o tom ví už pěkně dlouho. Byla jsem pořádně naštvaná, měla jsem chuť něco rozbít a podle výrazu na tom byl Emmett stéjně. "Pochopte, nechtěli jsme vás strašit dřív, než to bude nutné." Snažil se nás Edward uklidnit. Mělo to logiku, ale nic to nemění na tom že s ním nepromluvím pěkně dlouho, vlastně tak dlouho jak mi to Bella umožní.

"Co kdybychom šli na vánoční lov" navrhla Alice a Jasper se toho hned chytil. "Kdo zůstane s Bellou?" "Nic se nestane, vidím jí jasně, budeme doma dřív než se vzbudí, už jsme dlouho nebyli všichni spolu." Snažila se to vyžehlit, bylo to vidět na její obličeji. Esme se moc nelíbílo že by tady měla Bella zůstat sama, a já na tom byla stejně, ale nakonec jsme povolili a šli lovit.

Když jsme se vrátili Edward se mračil na Tanyu a držel se od ní co nejdál, zajímalao by mě co se mezi nimi stalo. Jakmile mě Ed uslyšel mračil se na mě jako tisíc čertů.
Alice měla jako obvykle pravdu Bella se vzbudila půl hodiny po našem návratu a nedočkavě seběhla schody. Právě seděla pod vánočním stromečkem, oči jí svítili jako dvě svíčky a rozbalovala nadšeně dárky. Byla radost se dívat, jak její malé ručičky trhají balící papír a září štěstím. Právě teď jsme byli jedna velká šťastná rodina a za to vděčíme jenom jí.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 KaTeCuLLeN KaTeCuLLeN | 6. prosince 2009 v 14:46 | Reagovat

táto poviedka je super :-)  ;-)

2 anka anka | 6. prosince 2009 v 19:39 | Reagovat

je to super...velmi som sa pootešila ked som zistila že sa tu bude objavovat častejšie... :D  :D  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.