
Keď už tu máme hromadne poviedky...dávam sem aj rodinu. Kapitola má názov schopnosti...dúfam že sa bude páčiť. Enjoy :)
Schopnosti
Emmett
Od chvíle, kdy jsme se rozhodli kvůli Belle předstírat i doma uplynuly víc jak 2 roky. Carlisles měl pravdu, nenapadlo jí znovu se zeptat, už k tomu neměla žádný důvod. Každý den s ní někdo z nás snídal. Rozvrh, který kvůli tomu Esme napsala se stal předmětem sázek.
Teď s ní musím snídat celý týden já. S Jasperem jsem se vsadili, o jednu snídani, v šachu. Skoro jsem ho měl, sázku jsem protáhl na celý týden a v tu ránu začal Jasper vyhrávat. Podezírám Alici, že ho nechtěla nechat tak dlouho trpět, ale nic jí nemůžu dokázat dokázal. Večeři sní musíme protrpět všichni, čas od času se někdo nenápadně vytratí s tím, že jde do restaurace. Dokonce už mi zbavování se jídla nepřijde tak strašné jako dřív, a přitom je to odpornost, nechápu jak jsem to mohl kdysi jíst.
Pohyb po domě je jiná věc, všichni musíme chodit nechutně pomalu, pokud se Bella dívá. Ale všechno to stojí zato. Stačí jeden její úsměv a jsem nejšťastnější brácha na světě. Pamatuju si jakou měla radost, když se jí podařil odpálit první míč v baseballu, dát první gól nebo zahrát bez chyby stupnici. Edward jí učí hrát na klavír, byť jsem s ní měl dlouhý rozhovor jak je nevhodné aby mladá dáma hrála na klavír.
Zítra se stěhujeme. Nazko je krásné město s velkým množstvím mědvědů, ale jsme tady už pět let a někomu by mohlo přít divné, že nestárneme. Esme zařídila nový dům ve Farmingtonu v Main. Naštěstí se tam přemnožili medvědi a pumy. Počasí je tam stejné jako zde, takže nebude problém, jenom se děsím až se Bells začne vyptávat i na tohle, nevím jak ji vysvětlíme, že na slunci záříme.
Edward
Bellina mysl je zvláštní. Občas neslyším její myšlenky a dělá mi to starosti. Například jsem vůbec netušil, že má v plánu vyptávat se Carlisla na naše stravovací návyky. Alice taky nic neviděla, takže usuzuje, že to bylo momentální rozhodnutí, ale to se mi nezdá. Podle Rosálilných myšlenek byla Bella celý den zamlklá a nemohla se dočkat až se vrátíme. Nevím co se děje. Všechny ostatní, ať lidi nebo upíry, slyším normálně. Nechci, aby se znovu opakovalo to co před 2 roky. Musím si o tom promluvit s Carlislem než vystraším celou rodinu. Taky bych se mohl zeptat Jaspera a Alice jak na ní funguje jejich moc. To bude asi nejlepší. Podle Jasperových myšlenek Alice právě dobaluje a on plánuje rozloučit se s pokojem důstojně, tak jako nyní Emmett s Rosálii.
Zaklepal jsem na dveře od jejich pokoje a vstoupil, Alice právě balila posledních pár věcí. Když mě Jasper uviděl, začal mi v duchu nadávat 'Musel si přít zrovna teď? Nemohlo to počkat do rána?'
'Promiň Jasere ale jde o Bellu, potřebuju se na něco zeptat…'
'Co se děje?' začala se Alice strachovat a měla velice morbidní myšlenky. To mě překvapilo, čekal bych, že bude vědět co se děje. Její mysl byla zmatená, nevyznal jsem se v ní. Vyděl jsem tmu ve spojitosti s Bellou. Alici to děsilo ale nechápal jsem proč. Tázavě jsem zvedl obočí. 'Nic je v pořádku s rodiči. Alice co to bylo? Ta tma ten tvůj strach, nikdy jsem to u tebe neviděl. Proč se to týká Belly? Nechápu.'
'To nic. Proč si přišel?' snažila se mě odbýt a začala překládat Havrana (báseň E. A. Poa) do latiny, něco mi tají. 'Alice co mi tajíš?' neodpověděla. Začala se na překlad soustředit ještě víc, tentokrát do ruštiny. Zavrčel jsem na ní, na to reagoval Jasper obranným postojem a vlnou klidu. 'Dobře dobře, promiň Jaspere už jsem v klidu. Přišel jsem se zeptat na vaše schopnosti. Jestli občas 'nevypadnou' v souvislosti s Bellouy'. V tu ránu se přestala Alice soustředit a já slyšel její tajemství.
Bella se jí občas ztratí, vidí jenom tmu, jako tehdy, když se vytasila se svými otázkami. Nebo před týdnem, když se sama vydala ne nečekaný 'výlet' do lesa. Alice jí neviděla a byla z toho vystresovaná, jediný kdo to věděl byl Jasper.
Z Jasperových myšlenek jsem poznal, že jeho moc na Bellu taky občas nepůsobí, převážně během velkých citových výkyvů. Byli to 2 měsíce zpátky, co jí Emmett omylem roztrhl Pana Tučňáka, jejího nejoblíbenějšího plyšáka. Bellu popadla hysterie, brečela, lépe by se hodilo řvala na celý dům. Jasper se jí snažil uklidnit, ale nemohl. Bella ho 'zablokovala', vlny klidu se od ní odráželi, bylo to jako sklo, jako neviditelná bariera.
Díval jsem se na ně a narůstal ve mně vztek. 'Proč jste mi to neřekli?' 'Ty jsi se taky nesvěřil s tím, že jí neslyšíš.' podotkla mračící se Alice 'Tak buď tak laskavý a nekřič na nás. Nechtěli jsme zbytečně stresovat rodinu, dokud nebudeme mít jistotu co se děje.' 'Měli bychom jít za Carlislem'
Šli jsme za naším adoptivním otcem. Byl s Esme a Bellou na zahradě, zrovna si hráli. Carlisles houpal smějící se Bellu na houpačce. Esme je pozorovala se s jiskřičkami v očích.
Esme
Za necelý měsíc jsou Vánoce, všude je krásně bílý sníh. Částí mysli jsem pozorovala vysoké stromy prohybující se pod tíhou sněhu ale zbytkem jsem se plně soustředila na Carlisla a Bellu. Hráli si na hřišti, které pro ni postavili kluci loni v létě. Carlisle houpal smějícím Bellu, té to ale nestačilo a chtěla pořád víš a víš. Bylo zábavné je pozorovat.
'Esme potřebujeme si promluvit s Carlislem', byla jsem tak zabraná do svých myšlenek, že jsem si Ewarda ani nevšimla. 'Děje se něco?' 'Ne nic jenom si potřebujeme promluvit.' Snažil se působit uklidňujícím dojmem ale jeho oči vypovídali o opaku. To přilákalo Carlislovu pozornost, přišel k nám se smějící se Bellou v náručí.
Vzala jsem si jí 'Zlatíčko pojď půjdeme si dát teplý čaj.' Bells začala odmlouvat 'Mě ale není zima.' a natahovala se k Jasperovi stojícím za námi. 'Jasi, že si se mnou půjdeš hrát?' a udělala psí oči. Jasper se oslnivě usmál 'Později, teď běž s mamkou'. Bella udělala něco, co nikdo nečekal. Vyskočila mi z náruče, vyplázla na nás jazyk a utekla do domu, nevěřícně jsem za ní koukala. 'Začíná chytat roupy, možná jí moc rozmazlujeme.' Nevěřícně jsem kroutila hlavou a vydala se za ní.
Alice
Dívala jsem se za utíkající Bellou a přemýšlela co nám ještě připraví za překvapení.
Počkali jsme než Esme odešla, nemusíme jí strašit předčasně, a Edward spustil.
'Je to zvláštní, ale občas na Bellu nepůsobí naše schopnosti.'
'Co tím myslíš?'.
Tentokrát se slova ujal Jasper. 'Alice jí nevidí, například neviděla chvíli, kdy tě zpovídala. Taky neviděla její výlet z minulého týdne.'
Tohle byla velmi bolestivá vzpomínka. Bella chtěla jít na procházku, ale zrovna svítilo slunce. Když se dozvěděla, že s ní nikdo nepůjde, rozhodla se jít sama. Jakmile jsme zjistili, že je pryč, je zvláštní, že dokázala odejít z domu plného upírů, vydali jsme se jí hledat slunce neslunce. Soustředila jsem, ale viděla jsem jenom tmu. Nakonec jí našel Emmet, hrála si v jeskyni 2 míle od našeho domu. Naštěstí zašlo slunce, takže nás neviděla třpytit se na slunci.
Mezi tím Jasper dále pokračoval 'Edward občas neslyší její myšlenky a já někdy nemůžu upravovat její emoce.' Carlisles se zamyslel.
Edward reagoval na jeho myšlenky 'Opravdu netušíš čím by to mohlo být?' 'Ne nevím podívám se do knih jestli jsem něco nepřehlédl, ale nic mě nenapadá. Začal bych s pátráním hned ale všechno je zabalené, podívám se na to ve Farmingtonu slíbil jsem Esme že do nového roku budu doma, takže času bude dost.'
Teď s ní musím snídat celý týden já. S Jasperem jsem se vsadili, o jednu snídani, v šachu. Skoro jsem ho měl, sázku jsem protáhl na celý týden a v tu ránu začal Jasper vyhrávat. Podezírám Alici, že ho nechtěla nechat tak dlouho trpět, ale nic jí nemůžu dokázat dokázal. Večeři sní musíme protrpět všichni, čas od času se někdo nenápadně vytratí s tím, že jde do restaurace. Dokonce už mi zbavování se jídla nepřijde tak strašné jako dřív, a přitom je to odpornost, nechápu jak jsem to mohl kdysi jíst.
Pohyb po domě je jiná věc, všichni musíme chodit nechutně pomalu, pokud se Bella dívá. Ale všechno to stojí zato. Stačí jeden její úsměv a jsem nejšťastnější brácha na světě. Pamatuju si jakou měla radost, když se jí podařil odpálit první míč v baseballu, dát první gól nebo zahrát bez chyby stupnici. Edward jí učí hrát na klavír, byť jsem s ní měl dlouhý rozhovor jak je nevhodné aby mladá dáma hrála na klavír.
Zítra se stěhujeme. Nazko je krásné město s velkým množstvím mědvědů, ale jsme tady už pět let a někomu by mohlo přít divné, že nestárneme. Esme zařídila nový dům ve Farmingtonu v Main. Naštěstí se tam přemnožili medvědi a pumy. Počasí je tam stejné jako zde, takže nebude problém, jenom se děsím až se Bells začne vyptávat i na tohle, nevím jak ji vysvětlíme, že na slunci záříme.
Edward
Bellina mysl je zvláštní. Občas neslyším její myšlenky a dělá mi to starosti. Například jsem vůbec netušil, že má v plánu vyptávat se Carlisla na naše stravovací návyky. Alice taky nic neviděla, takže usuzuje, že to bylo momentální rozhodnutí, ale to se mi nezdá. Podle Rosálilných myšlenek byla Bella celý den zamlklá a nemohla se dočkat až se vrátíme. Nevím co se děje. Všechny ostatní, ať lidi nebo upíry, slyším normálně. Nechci, aby se znovu opakovalo to co před 2 roky. Musím si o tom promluvit s Carlislem než vystraším celou rodinu. Taky bych se mohl zeptat Jaspera a Alice jak na ní funguje jejich moc. To bude asi nejlepší. Podle Jasperových myšlenek Alice právě dobaluje a on plánuje rozloučit se s pokojem důstojně, tak jako nyní Emmett s Rosálii.
Zaklepal jsem na dveře od jejich pokoje a vstoupil, Alice právě balila posledních pár věcí. Když mě Jasper uviděl, začal mi v duchu nadávat 'Musel si přít zrovna teď? Nemohlo to počkat do rána?'
'Promiň Jasere ale jde o Bellu, potřebuju se na něco zeptat…'
'Co se děje?' začala se Alice strachovat a měla velice morbidní myšlenky. To mě překvapilo, čekal bych, že bude vědět co se děje. Její mysl byla zmatená, nevyznal jsem se v ní. Vyděl jsem tmu ve spojitosti s Bellou. Alici to děsilo ale nechápal jsem proč. Tázavě jsem zvedl obočí. 'Nic je v pořádku s rodiči. Alice co to bylo? Ta tma ten tvůj strach, nikdy jsem to u tebe neviděl. Proč se to týká Belly? Nechápu.'
'To nic. Proč si přišel?' snažila se mě odbýt a začala překládat Havrana (báseň E. A. Poa) do latiny, něco mi tají. 'Alice co mi tajíš?' neodpověděla. Začala se na překlad soustředit ještě víc, tentokrát do ruštiny. Zavrčel jsem na ní, na to reagoval Jasper obranným postojem a vlnou klidu. 'Dobře dobře, promiň Jaspere už jsem v klidu. Přišel jsem se zeptat na vaše schopnosti. Jestli občas 'nevypadnou' v souvislosti s Bellouy'. V tu ránu se přestala Alice soustředit a já slyšel její tajemství.
Bella se jí občas ztratí, vidí jenom tmu, jako tehdy, když se vytasila se svými otázkami. Nebo před týdnem, když se sama vydala ne nečekaný 'výlet' do lesa. Alice jí neviděla a byla z toho vystresovaná, jediný kdo to věděl byl Jasper.
Z Jasperových myšlenek jsem poznal, že jeho moc na Bellu taky občas nepůsobí, převážně během velkých citových výkyvů. Byli to 2 měsíce zpátky, co jí Emmett omylem roztrhl Pana Tučňáka, jejího nejoblíbenějšího plyšáka. Bellu popadla hysterie, brečela, lépe by se hodilo řvala na celý dům. Jasper se jí snažil uklidnit, ale nemohl. Bella ho 'zablokovala', vlny klidu se od ní odráželi, bylo to jako sklo, jako neviditelná bariera.
Díval jsem se na ně a narůstal ve mně vztek. 'Proč jste mi to neřekli?' 'Ty jsi se taky nesvěřil s tím, že jí neslyšíš.' podotkla mračící se Alice 'Tak buď tak laskavý a nekřič na nás. Nechtěli jsme zbytečně stresovat rodinu, dokud nebudeme mít jistotu co se děje.' 'Měli bychom jít za Carlislem'
Šli jsme za naším adoptivním otcem. Byl s Esme a Bellou na zahradě, zrovna si hráli. Carlisles houpal smějící se Bellu na houpačce. Esme je pozorovala se s jiskřičkami v očích.
Esme
Za necelý měsíc jsou Vánoce, všude je krásně bílý sníh. Částí mysli jsem pozorovala vysoké stromy prohybující se pod tíhou sněhu ale zbytkem jsem se plně soustředila na Carlisla a Bellu. Hráli si na hřišti, které pro ni postavili kluci loni v létě. Carlisle houpal smějícím Bellu, té to ale nestačilo a chtěla pořád víš a víš. Bylo zábavné je pozorovat.
'Esme potřebujeme si promluvit s Carlislem', byla jsem tak zabraná do svých myšlenek, že jsem si Ewarda ani nevšimla. 'Děje se něco?' 'Ne nic jenom si potřebujeme promluvit.' Snažil se působit uklidňujícím dojmem ale jeho oči vypovídali o opaku. To přilákalo Carlislovu pozornost, přišel k nám se smějící se Bellou v náručí.
Vzala jsem si jí 'Zlatíčko pojď půjdeme si dát teplý čaj.' Bells začala odmlouvat 'Mě ale není zima.' a natahovala se k Jasperovi stojícím za námi. 'Jasi, že si se mnou půjdeš hrát?' a udělala psí oči. Jasper se oslnivě usmál 'Později, teď běž s mamkou'. Bella udělala něco, co nikdo nečekal. Vyskočila mi z náruče, vyplázla na nás jazyk a utekla do domu, nevěřícně jsem za ní koukala. 'Začíná chytat roupy, možná jí moc rozmazlujeme.' Nevěřícně jsem kroutila hlavou a vydala se za ní.
Alice
Dívala jsem se za utíkající Bellou a přemýšlela co nám ještě připraví za překvapení.
Počkali jsme než Esme odešla, nemusíme jí strašit předčasně, a Edward spustil.
'Je to zvláštní, ale občas na Bellu nepůsobí naše schopnosti.'
'Co tím myslíš?'.
Tentokrát se slova ujal Jasper. 'Alice jí nevidí, například neviděla chvíli, kdy tě zpovídala. Taky neviděla její výlet z minulého týdne.'
Tohle byla velmi bolestivá vzpomínka. Bella chtěla jít na procházku, ale zrovna svítilo slunce. Když se dozvěděla, že s ní nikdo nepůjde, rozhodla se jít sama. Jakmile jsme zjistili, že je pryč, je zvláštní, že dokázala odejít z domu plného upírů, vydali jsme se jí hledat slunce neslunce. Soustředila jsem, ale viděla jsem jenom tmu. Nakonec jí našel Emmet, hrála si v jeskyni 2 míle od našeho domu. Naštěstí zašlo slunce, takže nás neviděla třpytit se na slunci.
Mezi tím Jasper dále pokračoval 'Edward občas neslyší její myšlenky a já někdy nemůžu upravovat její emoce.' Carlisles se zamyslel.
Edward reagoval na jeho myšlenky 'Opravdu netušíš čím by to mohlo být?' 'Ne nevím podívám se do knih jestli jsem něco nepřehlédl, ale nic mě nenapadá. Začal bych s pátráním hned ale všechno je zabalené, podívám se na to ve Farmingtonu slíbil jsem Esme že do nového roku budu doma, takže času bude dost.'

%20%E2%80%93%20okraj.png)





skvelé.....vsak bude pokračovanie už zajtra, prosííííím