
Som rada že táto poviedka má dobrý ohlas - zaslúži si to. Nová kapitola rodiny má názov Zlom a asi ste si domysleli čo tam bude - zlom :D
Enjoy :)
Zlom
Bella
Už to je půl roku od mých narozenin. Emmett a Jasper mě nutí hrát baseball, ale je to zábava. Zvláštní ale je, že jsou všichni tak rychlí a taky se mnou nikdy nikdo nejí. Musím se na to zeptat taťky, ale zrovna je venku s bratry. Když jsem se ptala, jestli můžu jít taky, řekli ne. Tak jsem doma s Ros a čekám až přijdou. Alice jela někam s mamkou, taky mě nechtěli vzít sebou. Vlastně to vypadá, že Ros je tady semnou abych nebyla sama a nejraději by byla někde jinde. Zrovna se v obýváku díváme na pohádky. Teda já se dívám na pohádky a Ros mi připravuje večeří. 'Ros ty si nedáš semnou?''Ne zlatíčko, nemám hlad.' Tuhle větu jsem slyšela už tolikrát.
Po večeři mě Ros vykoupala a já jsem letěla za taťkou do pracovny, vrátili se během mojí koupele. Ještě než jsem stačila zaklepat ozvalo se 'Pojď dál zlatíčko'. 'Jak jsi mohl vědět že jsem to já?'
'Myslíš si, že nepoznám svojí holčičku?' Odvětil a poklepal si na koleno, okamžitě jsem přeběhla přes pracovnu za taťkou sedícím u stolu, a s jeho pomocí jsem si sedla na nabízené koleno. Uvelebila jsem se v jeho náručí. Hned nato mě sklepala mě zima, zřejmě si toho všiml proto že mě zachumlal ještě víc do mého županu.
'Co jsi potřebovala Bello? Nebo jsi mi přišla dát dobrou noc?' Otočila jsem se tak abych mu viděla do obličeje a nevědomky si kousala spodní ret. 'Bello co se děje? Víš že mi můžeš říct všechno'.
Pozorně jsem sledovala jeho usměvavou tvář a spustila příval otázek 'Tati proč jsem tak neohrabaná a pomalá? Všichni jste tak rychlí, ty mamka Al, Jas, Em Ros a hlavně Edward, jenom já jsem tak pomalá. A proč se mnou nikdy nejíte? Copak se u stolu chovám špatně? Občas mi sice něco spadne, ale málo. Třeba dneska mi nespadlo nic.'
Calisles
Díval jsem se do čokoládových očí své nejmladší dcery a ztratil řeč. Čekal jsem kdy to přijde, kdy se začne prát. Vlastně jsme to čekali všichni, ale nikdo nepočítal s tím, že to bude tak brzo. Ve chvíli, kdy Bella vyslovila své otázky nastalo v domě hrobové ticho rušované jen jejím dechem a tlukotem jejího srdce. Netušil jsem, co jí mám říct. Mohla uběhnout vteřina, minuta, den, čas přestal hrát roli. Díval jsem se do těch hlubokých zvědavých čokoládových očí s mlčel.
Najednou jsem začal pociťovat únavu přicházející ve vlnách. Belle se začali klížit víčka, do půl minuty mi usnula v náručí. Hned nato otevřel Jasper dveře. Uložili jsme Bellu a šli do obýváku. Nikdo se nenadechl, nikdo se nepohnul a nikdo nic neřekl. Jediným zdrojem zvuku bylo pravidelně bijící srdce mé dcery.
'Možná by bylo lepší najít jí nový domov někde...'Edwardovů řeč přerušilo nesouhlasné vrčení. Ale možná by to bylo opravdu lepší, byla by v bezpečí, daleko od nás u milujících lidí, ano, to by bylo nejlepší.
O setinu sekundy později začala Alice vřískat 'Ať tě to ani nenapadne!!! Nechat jí u někoho cizího, opustit jí, víš jak by trpěla? Jak by se jí stýskalo? A jak by jsme trpěli mi? Chceš aby se tahle rodina rozpadla definitivně? Chceš znovu vidět Esme smutnou?' Poslední věta byla ránou pod pás, a Alice si to uvědomovala. Po Alicině proslovu na mě začala vrčet Rosálie a Esme, moje Esme, od které bych to nikdy nečekal, ale chápal jsem jí, vzdát se dítěte nedokáže. Zvlášť poté co jí umřel její chlapeček.
Jasper se je snažil uklidnit, do jisté míry se mu to povedlo. 'Nechci se jí vzdát, ale co dál? Teď ji něco namluvíme, ale co až bude starší? Až si všimne, že nestárneme?' Na tohle neměl nikdo odpověď.
Jasper
Ty pocity se nedají vydržet. Všichni jsou zmateni, každý cítí neuvěřitelní spektrum pocitů lásku, strach, naději, nenávist, touhu, bolest, nevíru ale jeden pocit převládá, strach, všichni se báli o Bellu, o naší rodinu, o své milované.
Nechci aby Bella odešla. Pocity mé rodiny těsně před tím něž jí Ros donesla byli nesnesitelné. Byla to bolest, strach, nedůvěra. Láska a štěstí se úplně vytratilo. Ale potom co se zde zjevila , jako anděl, se vše vrátilo do starých kolejí. Láska a štěstí, které nám donesla stálo za to riziko, za možnost odhalení. Stálo to trochu přetvářky, pokud s í budu muset každý den jíst, pokud se budu muset pohybovat i zde pomalu stojí to za to.
'Lásko to je perfektní, jsi genius' vykřikla radostně Alice a vášnivě mě políbila. Byl jsem tak zabraný do pocitů v místnosti, že jsem si ani nevšiml jejího skelného pohledu.
Jakmile jsem se dolíbali podíval jsem se na Edwarda, který se usmíval jako sluníčko.
Rosálie
Nikdy bych nedovolila, aby mi mojí malou vzali. Sice jsme se dohodli, že Calisles a Esme budou její rodiče, ale to mi nebránilo milovat jí jako svou vlastní. Začala jsem plánovat její 'únos' pokud se tomu tak dá říct, nedovolím jim vzít mi jí. V tom Alice radostně vykřikla, pochybuju že by měla takovou radost z mého plánu.
Ale Alice se vrhla na Jaspra se slovy 'Lásko to je perfektní, jsi genius', hned nato ho začala líbat. Nechápavě jsem se podívala na Edwarda, ten se usmíval jako vánoční stromeček. Emmett už to nevydržel 'Vysvětlí mi tady někdo o co jde?'
Edward začal vysvětlovat 'Jasper přišel s nápadem. Znamenalo by to pro nás spoustu omezování, ale podle Alice to víjde. Bylo by to jako ve škole, pohybovali by jsme se pomalu a museli bychom s ní jíst. Snídani by jedla sama nebo s jedním z nás, oběd by s ní protrpěla Esme nebo Calisles, jestli bude doma, ale večeři by jsme museli jíst všichni.'
Jíst lidské jídlo je hnus, ale stálo to zato.
Bylo vidět, že všichni souhlasí. 'Dobře to půjde, začneme od zítřka. Musíme se domluvit kdy sní kdo bude jíst.' souhlasil Calisles.
'A co její dnešní otázky?' zajímala se Esme. 'Pokud se znovu zeptá, tak odpovím. Za pár let zapomene, pokud to nebude považovat za sen už nyní.
Už to je půl roku od mých narozenin. Emmett a Jasper mě nutí hrát baseball, ale je to zábava. Zvláštní ale je, že jsou všichni tak rychlí a taky se mnou nikdy nikdo nejí. Musím se na to zeptat taťky, ale zrovna je venku s bratry. Když jsem se ptala, jestli můžu jít taky, řekli ne. Tak jsem doma s Ros a čekám až přijdou. Alice jela někam s mamkou, taky mě nechtěli vzít sebou. Vlastně to vypadá, že Ros je tady semnou abych nebyla sama a nejraději by byla někde jinde. Zrovna se v obýváku díváme na pohádky. Teda já se dívám na pohádky a Ros mi připravuje večeří. 'Ros ty si nedáš semnou?''Ne zlatíčko, nemám hlad.' Tuhle větu jsem slyšela už tolikrát.
Po večeři mě Ros vykoupala a já jsem letěla za taťkou do pracovny, vrátili se během mojí koupele. Ještě než jsem stačila zaklepat ozvalo se 'Pojď dál zlatíčko'. 'Jak jsi mohl vědět že jsem to já?'
'Myslíš si, že nepoznám svojí holčičku?' Odvětil a poklepal si na koleno, okamžitě jsem přeběhla přes pracovnu za taťkou sedícím u stolu, a s jeho pomocí jsem si sedla na nabízené koleno. Uvelebila jsem se v jeho náručí. Hned nato mě sklepala mě zima, zřejmě si toho všiml proto že mě zachumlal ještě víc do mého županu.
'Co jsi potřebovala Bello? Nebo jsi mi přišla dát dobrou noc?' Otočila jsem se tak abych mu viděla do obličeje a nevědomky si kousala spodní ret. 'Bello co se děje? Víš že mi můžeš říct všechno'.
Pozorně jsem sledovala jeho usměvavou tvář a spustila příval otázek 'Tati proč jsem tak neohrabaná a pomalá? Všichni jste tak rychlí, ty mamka Al, Jas, Em Ros a hlavně Edward, jenom já jsem tak pomalá. A proč se mnou nikdy nejíte? Copak se u stolu chovám špatně? Občas mi sice něco spadne, ale málo. Třeba dneska mi nespadlo nic.'
Calisles
Díval jsem se do čokoládových očí své nejmladší dcery a ztratil řeč. Čekal jsem kdy to přijde, kdy se začne prát. Vlastně jsme to čekali všichni, ale nikdo nepočítal s tím, že to bude tak brzo. Ve chvíli, kdy Bella vyslovila své otázky nastalo v domě hrobové ticho rušované jen jejím dechem a tlukotem jejího srdce. Netušil jsem, co jí mám říct. Mohla uběhnout vteřina, minuta, den, čas přestal hrát roli. Díval jsem se do těch hlubokých zvědavých čokoládových očí s mlčel.
Najednou jsem začal pociťovat únavu přicházející ve vlnách. Belle se začali klížit víčka, do půl minuty mi usnula v náručí. Hned nato otevřel Jasper dveře. Uložili jsme Bellu a šli do obýváku. Nikdo se nenadechl, nikdo se nepohnul a nikdo nic neřekl. Jediným zdrojem zvuku bylo pravidelně bijící srdce mé dcery.
'Možná by bylo lepší najít jí nový domov někde...'Edwardovů řeč přerušilo nesouhlasné vrčení. Ale možná by to bylo opravdu lepší, byla by v bezpečí, daleko od nás u milujících lidí, ano, to by bylo nejlepší.
O setinu sekundy později začala Alice vřískat 'Ať tě to ani nenapadne!!! Nechat jí u někoho cizího, opustit jí, víš jak by trpěla? Jak by se jí stýskalo? A jak by jsme trpěli mi? Chceš aby se tahle rodina rozpadla definitivně? Chceš znovu vidět Esme smutnou?' Poslední věta byla ránou pod pás, a Alice si to uvědomovala. Po Alicině proslovu na mě začala vrčet Rosálie a Esme, moje Esme, od které bych to nikdy nečekal, ale chápal jsem jí, vzdát se dítěte nedokáže. Zvlášť poté co jí umřel její chlapeček.
Jasper se je snažil uklidnit, do jisté míry se mu to povedlo. 'Nechci se jí vzdát, ale co dál? Teď ji něco namluvíme, ale co až bude starší? Až si všimne, že nestárneme?' Na tohle neměl nikdo odpověď.
Jasper
Ty pocity se nedají vydržet. Všichni jsou zmateni, každý cítí neuvěřitelní spektrum pocitů lásku, strach, naději, nenávist, touhu, bolest, nevíru ale jeden pocit převládá, strach, všichni se báli o Bellu, o naší rodinu, o své milované.
Nechci aby Bella odešla. Pocity mé rodiny těsně před tím něž jí Ros donesla byli nesnesitelné. Byla to bolest, strach, nedůvěra. Láska a štěstí se úplně vytratilo. Ale potom co se zde zjevila , jako anděl, se vše vrátilo do starých kolejí. Láska a štěstí, které nám donesla stálo za to riziko, za možnost odhalení. Stálo to trochu přetvářky, pokud s í budu muset každý den jíst, pokud se budu muset pohybovat i zde pomalu stojí to za to.
'Lásko to je perfektní, jsi genius' vykřikla radostně Alice a vášnivě mě políbila. Byl jsem tak zabraný do pocitů v místnosti, že jsem si ani nevšiml jejího skelného pohledu.
Jakmile jsem se dolíbali podíval jsem se na Edwarda, který se usmíval jako sluníčko.
Rosálie
Nikdy bych nedovolila, aby mi mojí malou vzali. Sice jsme se dohodli, že Calisles a Esme budou její rodiče, ale to mi nebránilo milovat jí jako svou vlastní. Začala jsem plánovat její 'únos' pokud se tomu tak dá říct, nedovolím jim vzít mi jí. V tom Alice radostně vykřikla, pochybuju že by měla takovou radost z mého plánu.
Ale Alice se vrhla na Jaspra se slovy 'Lásko to je perfektní, jsi genius', hned nato ho začala líbat. Nechápavě jsem se podívala na Edwarda, ten se usmíval jako vánoční stromeček. Emmett už to nevydržel 'Vysvětlí mi tady někdo o co jde?'
Edward začal vysvětlovat 'Jasper přišel s nápadem. Znamenalo by to pro nás spoustu omezování, ale podle Alice to víjde. Bylo by to jako ve škole, pohybovali by jsme se pomalu a museli bychom s ní jíst. Snídani by jedla sama nebo s jedním z nás, oběd by s ní protrpěla Esme nebo Calisles, jestli bude doma, ale večeři by jsme museli jíst všichni.'
Jíst lidské jídlo je hnus, ale stálo to zato.
Bylo vidět, že všichni souhlasí. 'Dobře to půjde, začneme od zítřka. Musíme se domluvit kdy sní kdo bude jíst.' souhlasil Calisles.
'A co její dnešní otázky?' zajímala se Esme. 'Pokud se znovu zeptá, tak odpovím. Za pár let zapomene, pokud to nebude považovat za sen už nyní.

%20%E2%80%93%20okraj.png)





WoW paráda
rýchlo pokračovanie 