Nevysvětlitelná náhoda - 5.Lov

31. prosince 2009 v 19:30 | L!nduš |  Nevysvětlitelná náhoda (od hollis)
Sorry, robila som chlebíčky :P. Nestíham ale v pohode. Idem vyprášiť deky...uuu, aká "zábava" a teraz na mňa kričia nech donesiem príbory a taniere :( Teraz je na rade Nevysvětlitelná náhoda...už piata kapitolka od hollis. Enjoy :)


Nevydržela jsem v bytě dlouho, když se začal snášet soumrak, vyrazila jsem do ulic. Většinu noci jsem prochodila. Jenže když začalo svítat, musela jsem se vrátit.
Původně jsem měla v úmyslu jít si zalovit, ale teď jsem na to nějak neměla náladu. Napadlo mě, že Edward už se možná nevrátí, že odešel z města. Možná jsem ho nějak urazila, odešel velmi rychle...
Slunečný den se vlekl, ale teď už bylo pozdě chodit na lov. Snad zítra. Proti svému založení jsem věnovala velkou pozornost přípravě do práce a oblečení. Alice by ze mě měla určitě radost, já jsem byla mrzutá.
Vypadla jsem, jen co to trochu šlo, ale bylo příliš brzy. Rozhodla jsem se navštívit zdejší knihkupectví, které za moc nestálo, ale dnes mi to stačilo.
Zdá se, že Jenifer moje nálada vůbec nevadila a pořád něco žvatlala. Nevěnovala jsem jí pozornost, možná si toho ani nevšimla.
Neměla jsem už co na práci. Opírala jsem se o bar a upřeně hleděla skrz výlohu. Vyhlížela jsem, jestli se náhodou neobjeví za rohem. Bylo to bláznivé.
Narovnala jsem se a zvedla obočí, když se skutečně objevil za rohem a zamířil ke vchodu. Rychle prošel lokálem a zastavil se přede mnou.
" Ahoj," vyhrkl.
" Ahoj," odpověděla jsem zmateně. " Stalo se něco?" Cítila jsem na sobě Jennin pohled a vůbec mi to nebylo příjemné.
Opřel se rukama o linku a zakřenil se. " Ne. Mělo by?"
" Já nevím," znejistěla jsem. " Chováš se takhle normálně?" Mě to normální nepřišlo, ale vůbec jsem ho neznala. Natáhla jsem se pro hadr a začala leštit už vyleštěný pult.
" Ne," odpověděl okamžitě a já se zamračila. " Říkal jsem ti přece, že jsem nikdy nepotkal nikoho, jako ty."
" Aha, jistě," souhlasila jsem temně. " Jsem pro tebe výzva. Takže co chceš, Edwarde?" Jeho jméno mě pálilo na jazyku.
" Zníš naštvaně, udělal jsem něco?"
" Ne." Nemusím si mu vysvětlovat, že mě štve, že ho zajímám jen kvůli tomu, že se nemůže dostat přes můj štít do mé hlavy. Je to trapné.
" Tak dobře." Jeho hlas nabral předchozí nadšení. " Mám návrh."
Zvedla jsem k němu oči. " Mám se bát?" V koutku mi zaškubalo.
" Nevím," řekl pomalu, ale potom se usmál. " Všiml jsem si, že už máš tmavé oči a tak mě napadlo-"
" Co?" skočila jsem mu do řeči. Naklonil hlavu na stranu. Jeho výraz nebylo těžké pochopit. " Promiň. Pokračuj." Znovu jsem zaujatě začala leštit desku baru.
" Napadlo mě," ztišil hlas, abych ho slyšela jen já, " že bychom mohli jít společně na lov." Překvapeně jsem se na něj podívala a snažila se vstřebat myšlenku, že bych lovila společně s ním. Bylo to téměř nepředstavitelné. " Jsme teď přátelé, ne?" připomněl.
" No jo," polkla jsem, " kamarádi. Ale vůbec tě neznám."
" Právě. Seznámíme se," naléhal.
" Ne, ne, ne," zamumlala jsem, " já nevím." Ale vlastně to nebyl zas tak špatný nápad. Doma jsme taky chodili na lov po skupinkách, nebavilo mě lovit sama. A stejně jsem to měla dnes v plánu. Edward zavětřil snadné vítězství.
" V kolik tu končíš?" zeptal se vesele.
" Jsi v tom vážně dobrý," zabručela jsem.
" V čem?" Byl zmatený.
" Ve čtení mých myšlenek," řekla jsem temně. Potom jsem se zarazila. " Odhadování," opravila jsem se.
Zasmál se. " Střílel jsem na slepo, ale díky. Takže souhlasíš?"
Povzdechla jsem si. " Ano. Stejně potřebuju jít, tak můžeme jít klidně spolu."
" V kolik končíš, Bello?" zeptal se znovu.
" V šest."
" Vyzvednu tě?"
Zavrtěla jsem hlavou. " Chci se převléct. Sejdeme se zase na útesech, ano?"
Přikývl. " O půl sedmé." Než jsem stihla říct, že je to brzy, byl pryč.
" Jasně, proč ne," zamumlala jsem do prostoru před sebou.
Zprava se ke mně přisunula Jenifer. " Kdo to byl, Bello?" vyzvídala zvědavě.
" Do toho ti nic není," odsekla jsem a vzápětí toho litovala, ale nehodlala jsem to brát zpět. Měla bych si konečně začít zvykat ignorovat lidi. Až se vrátím, půjdeme určitě zase všichni do školy. Bude se mi to hodit.

V rychlosti jsem na sebe natáhla staré rifle a triko a pospíchala k útesům. Malá část mého já se zabývala tím, že bych si přece jen měla vzít něco lepšího, ale pak mi to přišlo dětinské. To nebyla schůzka. Byli jsme přátelé a mezi přáteli se staré rifle tolerují, ne? Ne. Alice by na to měla docela jasný názor. Ale já jsem si nemohla teď dovolit nové oblečení. Spíš jsem neměla náladu ho kupovat...
Už na mě čekal. " Jdu pozdě, promiň," řekla jsem místo pozdravu. Zaregistrovala jsem, že má pořád stejnou mikinu a tmavé kalhoty. Proč jsem si dělala starosti se starými džínami?
" Ne," usmál se na mě a nenápadně přejel očima mé oblečení, dělala jsem, že jsem si toho nevšimla. " Jdeš právě v čas. Vyrazíme?"
Zajela jsem si prsty do vlasů. " Jo. Víš kam? Za chvíli vyjde slunce."
Pokrčil rameny. " Nikam daleko, předpokládám, že musíš večer do práce..." Nechal větu vyznít do ztracena.
" Správně," souhlasila jsem. " Tak pojďme."
Pokynul mi rukou. " Dámy první."
Nelíbila se mi představa mít ho za zády. Našpulila jsem pusu. " Slyšel jsi slovo feminismus, Edwarde?" zeptala jsem se kousavě.
Zachechtal se. " Sarkastická," poznamenal. " Skvěle. Bude to mnohem zábavnější." Vyběhl sám. Následovala jsem ho. Neběžel rychle, brzy jsem ho doběhla.
Uculila jsem se. " Závod?" navrhla jsem.
Vycenil zuby v širokém úsměvu. " Jak chceš."
" Start!" zavelela jsem a vyběhla. Chvíli mě stíhal, ale pak bez nějakého varovného zvuku, nebo čehokoli, zrychlil a hladce mě předběhl a rychle získával náskok.
Následovala jsem jeho pach, protože už jsem ho dávno ztratila z očí.
Čekal na mě, pohodlně usazený na jedné ze spodních větví rozložité borovice. " Vyhrál jsi," zkonstatovala jsem mrzutě.
Skočil dolů, přímo vedle mě. " Měl jsem tě asi varovat."
" Jsi rychlý," přikývla jsem.
" Stále se dozvídáš něco nového. V tom je kouzlo seznamování. Jak to, že máš tak skvělý přehled o počasí?"
Zakroutila jsem hlavou nad nenadálou změnou tématu. " Mám přístup k perfektnímu zdroji předpovědi," odpověděla jsem a pousmála se nad vzpomínkou na Alici.
" Můžu vědět, kde jsi k němu přišla? Taky by se mi hodil."
Zasmála jsem se. " Tak nějak náhodou." Zamračil se. " Moje sestra," upřesnila jsem.
Koutky mu sjely ještě níž. " Měl bych vědět, co to znamená?"
" Ještě ne. Možná někdy," pokrčila jsem rameny. Zvláštní bylo, že jsem si Edwarda docela dobře dokázala představit vedle mé rodiny. Rychle jsem tu představu zahnala. Znovu jsem se rozběhla.
Následoval mě a držel se mnou krok.
" Povídej mi o své rodině."
Nabrala jsem do plic vzduch a pak jsem zjistila, že vlastně nevím, co mu říct, kde začít. " Promiň," zavrtěla jsem hlavou, " možná jindy."
Chvíli bylo ticho. " Stýská se ti?" zeptal se tiše nakonec.
Přes rty mi unikl krátký vzdech. " Ta sázka je pitomost." Chtěla jsem odvést rozhovor jinam. " Co tvůj stvořitel? Můj otec by ho jistě rád poznal."
Zastavil se, chvíli mi trvalo, než jsem si to uvědomila a vrátila se k němu. Nebyla jsem si jistá, jestli jsem neudělala něco špatně. Přišlo mi to jako docela nevinná otázka, ale podobně zareagoval i minule. Pravděpodobně to bylo zakázané téma.
" Edwarde?" oslovila jsem ho nesměle. Stál jako socha a koukal do dálky.
" Odešel jsem od něj. Od něj a jeho ženy. Taky to byla pitomost. Když jsem se vrátil, už jsem je nenašel. Já jsem se o rodinu připravil svou hloupostí. Promiň, ale nedokážu pochopit, proč ty jsi to udělala kvůli sázce."
" Mrzí mě to." Jeho výraz se mi nelíbil. Na chvíli jsem měla strach, že mi uteče jako před dvěma dny. Nechtěla jsem o něj přijít. Nebyla jsem si jistá, kdy jsem dospěla do tohohle bodu, ale teď jsem si byla jistá. " Žádné otázky o rodině, platí?" navrhla jsem. " Svou minulost ze seznamování vynecháme."
Pousmál se. " Platí. Pojďme lovit, Bello. Proto jsme dnes tady."
" Správně," přikývla jsem. " Pojďme lovit." Rozběhli jsme se hlouběji do lesa. " Kus na západ odsud by mělo být pár medvědů," prohodila jsem.
" Preferuješ nějaký druh?" nadhodil.
Zamyslela jsem se. " Asi ne. Medvědi mě zrovna neberou. Ty?"
Zasmál se. " Mě taky ne. Jsem spíš na pumy."
" Zajímavá volba," pokývala jsem hlavou a vyhoupla se na jeden ze stromů a přeskočila na druhý, abych se nemusela prodírat křovím. Následoval mě.
" Máš něco proti pumám?"
" Ne, jsou to kočky, lépe se brání. Je to zábavnější. Taky je ráda lovím," přiznala jsem lhostejně a skočila zpátky na zem. Byli jsme blízko.
Zastavila jsem a zavětřila. Postavil se vedle mě. " Tak do toho," ušklíbl se a společně jsme vyrazili.

Zatáhla jsem kohoutek a natáhla se pro ručník. Přitiskla jsem si ho k obličeji. Byl to zajímavý den. Možná jeden z nejlepších vůbec. Něco úplně nového. Ne jako když jsem šla na lov s Jasperem, nebo s Emmettem a přitom podobné.
Edward byl jiný. Nebyl to můj bratr, ale přítel. Možná. Po dnešku už spíš ano.
Zabořila jsem ručník do vlasů a začala si z nich vytírat vodu. Napadlo mě, kde teď asi je. Jen tak se potlouká. Byla to zvláštní představa, ale takovým zvláštním způsobem lákavá.
Pousmála jsem se a vyklouzla ze sprchy.
Těšila jsem se, až ho znovu uvidím. Nepochybovala jsem o tom, že se zase odněkud znenadání vynoří. Chtěla jsem ho poznat, vědět o něm víc. Byl to můj první přítel, který nepatřil do mé rodiny. Tahle nová zkušenost byla docela vzrušující.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 KaTeCuLLeN KaTeCuLLeN | 31. prosince 2009 v 20:33 | Reagovat

:-) pecka ;-)

2 Angel Angel | 31. prosince 2009 v 21:08 | Reagovat

uzas fakt - tato poviedka je perfektne napisana, konecne som sa dozvedela nieco blizsie o Edwardovi ... prosim rychlo dalsie

3 anka anka | 31. prosince 2009 v 23:11 | Reagovat

... :-P  :-P  :-P ...niet co dodat...nemozem sa dockat pokracka... :-D

4 nika nika | 1. ledna 2010 v 13:09 | Reagovat

krasne  :-) ... dufam, ze pokracko pridas co najskôr  :-D

5 Angel Angel | 5. ledna 2010 v 23:05 | Reagovat

jaj uz nej chce tu dalsia kapitolka, som moc zvedava :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.