Lost in the middle - 17.kapitola

31. prosince 2009 v 14:57 | L!nduš |  Lost in the middle (od Neferer)
Druhá poviedka v poradí je ako vždy Lost in the middle...užite si to. Enjoy :) (17.kapitola, nezmyila som sa?)


Objala jsem ho kolem pasu a šťastně zabořila obličej do jeho hrudníku.
Nezlobil se na mě a měl o mě strach. Je to vůbec možné, potom co jsem mu tolik ublížila?
"Sole, já se ti tak moc omlouvám." Hlesla jsem a přimáčkla se k němu víc.
"Tak moc mě to mrzí, můžeš mi to odpustit?"
"Co ti mám odpouštět, že sis vybrala Lima? Ty bláhová. Umí vařit, například. To já neumím."
"Sole." Zaprotestovala jsem nespokojeně a on se jen usmál.
"Miluju tě, Mel, to se nikdy nezmění. Neměl jsem hezký život a zažil jsem spoustu bolesti. Vím, co je láska a umím si jí vážit. Lim je jako můj bratr, přeji mu to. Když s tebou bude šťastný a ty s ním…"
Tak nějak jsem nemohla vyhnat z hlavy Willova slova. "Sol je ten nejhodnější a nejšlechetnější člověk, co znám." To on opravdu byl a já byla šťastná, že ho znám.
Sedl si a stáhl mě sebou. Až teď jsem si všimla, že je oholený a má nové oblečení.
"Jsi jako nový." Uznale jsem kývla a on trhnul rameny.
"Dárek od tvého milujícího tatínka. Sice to smrdí jako oni, ale alespoň je to čisté."
Stáhla jsem obočí a zamračila se.
"Já ti taky smrdím, teď když už nejsem tak úplně člověk?"
"Jsi mnohem víc člověk, než si myslíš, Mel. Neboj, na Willa jsem si taky zvyknul a už mi to ani nepřijde."
"Will je tu. Nechal se najmout do kuchyně, vzhledem k tomu, že nám tu musí někdo připravovat jídlo."
"Viděla jsi ho?"
Musela jsem se usmát. Sol ožil a bylo to jako by mu někdo do žil nalil novou energii.
"Mám tě od něho pozdravovat." Neubránila jsem se trochu pitomému, zasněnému úsměvu při vzpomínce na Willa.
"Mělo mě to napadnout, vždycky se takhle tváříš, když o něm mluvíš." Pohladil mě po spánku a pak přejel něžně palcem po mé čelisti.
Nasucho jsem polkla.
"On mě opravdu nechtěl. Věděl, že mě miluješ a chtěl odejít, jen abych zůstala s tebou." Sklonila jsem hlavu a přemýšlela, jestli jsem zase neřekla víc než bylo třeba.
Sol mě objal kolem ramen a přitiskl si mě k boku.
"Jo, to je můj brácha."
"Musíme se odtud dostat co nejdřív. Otec mi dal ultimátum, teda tobě, nebo spíš nám. Chce tě proměnit."
Sol se nahrbil a všimla jsem si, že se jemně zachvěl.
"To radši smrt."
"To je ta druhá možnost, kterou mi navrhnul. Řekla jsem mu, že jsi lovec a budeš si to muset rozmyslet. Dá nám ještě trošku času, ale nevím, kdy mu dojde trpělivost. Musíme zmizet, jak to jen půjde."
"Fajn, řekni to Willovi. Já jsem připravený, jen mě odsud musíte pustit. Zkoušel jsem to, ale ty mříže se ani nehnou." Pokynul směrem k zamřížovanému okýnku.
Položila jsem mu hlavu na rameno a chvíli jsme jen tak seděli a hleděli na stále se zužující paprsek světla. Byl slabší a slabší a nakonec zmizel úplně. Nahlas jsem vzdychla, právě začínala další dlouhá noc.
Lehla jsem si na kraj matrace a on se položil vedle mne. Ležela jsem na boku, čelem od něho. Zavrtěl se a já cítila, že si lehl stejně jako já. Věděla jsem, jak hrozně mu tu musí být, samotnému, zavřenému a totálně izolovanému od okolního světa. Posunula jsem se boky trochu dozadu, až jsem zadečkem narazila na jeho pánev. Pak jsem posunula i zbytek těla a schoulila jsem se v jeho náručí. Leželi jsme jako dvě lžičky a naprosto přesně k sobě pasovali. Obě ruce jsem si podložila pod hlavu a on mne objal a přitiskl si mě blíž. Pak jsem jen cítila, jak zabořil svůj obličej do mých vlasů. Bylo to jiné, krásně teplé, když mi dýchal na temeno hlavy.
Zavřela jsem oči a nechala se unášet zvláštní intimitou téhle chvíle. Sice jsme oba věděli, že spolu nemůžeme být, ale také jsme oba cítili, že by to bylo naprosto dokonalé, kdybychom mohli.

Otevřela jsem oči a cítila jeho pravidelný, uvolněný dech. Slyšela jsem jeho srdce, bilo velmi klidně a vyrovnaně. Určitě usnul taky.
Velmi opatrně, tak abych ho nevzbudila, jsem nadzdvihla jeho paži, kterou mě objímal. Posunula se dál a vymanila se z jeho objetí. Byl naprosto kouzelný, když spal. Připadala jsem si, jako když se dívám na malé dítě, taky jsem od něho nemohla odtrhnout oči. Nespokojeně se zavrtěl a položil se na záda. Ze spánku něco zamumlal a pak se pousmál. Musela jsem se taky usmát. Opatrně jsem se nad něho nahnula a zlehka, tak abych ho nevzbudila, jsem ho políbila na čelo.
"Taky tě miluju, Mel." Zašeptal a já ztuhnula, než jsem si uvědomila, že to bylo jen ze spánku. I tak mě, ale píchlo u srdce. Neměla jsem přeci právo na to ho takhle trápit. Bylo by lepší, kdyby mě tenkrát v té uličce nenašel, pro něho rozhodně.
Mé slzné kanálky opět zapracovaly a po tváři mi stekla první slza, když jsem klepla na dveře, aby mě pustili ven.
Pascal mne dovedl pouze ke dveřím ústícím do domu a dál mne nechal jít samotnou. Asi nějaká novinka, nikdy mne nenechával chodit po domě bez dozoru.
Brala jsem to jako zkoušku a tak radši bez zavání zamířila zpět do mého pokoje. Jen jsem došla, mrkla jsem na hodinky. Byla právě jedna hodina v noci. Přešla jsem k posteli a posadila se. Očima jsem zabrousila k telefonu na nočním stolku. Volba byla jasná, potřebovala jsem viděl Willa a to hned.
Zvedla jsem sluchátko a podívala se na čísla, vypsaná vedle. Kuchyň byla čtyřka, hned jsem ji zmáčkla a počkala, až to vezme.
"Ano?" Jeho hlas bych poznala kdekoliv. Zlomek vteřiny jsem přemýšlela, jestli mám hrát nebo ne. Jenže jsem nevěděla, jestli někdo náhodou neposlouchá.
"Dobrý, chci se jen zeptat, mohl byste mi, prosím, donést něco k pití. Mám žízeň." Na druhé straně bylo ticho a pak se znovu ozval jeho sametový hlas.
"Jistě slečno, za okamžik to bude." Ústa se mi samovolně roztáhla do širokého úsměvu. Jak jen pokorně zněl, tak úslužného jsem ho ještě nezažila.
"Děkuji." Řekla jsem velmi silně a hlasitě a snažila se do toho dát všechnu nadřazenost a aroganci, co jsem v sobě v u chvíli našla. Vsadila bych si, že podle zvuku zaskřípal zubama. Will byl velmi hrdý a tohle pro něho muselo být peklo.
Položila jsem sluchátko a rozpustila si vlasy. Už dávno proschly a tak jsem je jen protřásla, aby se mi rozprostřely po zádech. Shodila jsem boty a sedla si doprostřed postele.
Mrkla jsem na sebe ve velkém oválném zrcadle, které stálo v rohu pokoje a nahodila svůdný pohled. Nikoho jsem nikdy předtím nesváděla a tak jsem si připadala jako slon v porcelánu.
Popotáhla jsem ramínko tílka a spolu s ramínkem od podprsenky ho nechala spadnout volně přes rameno. Naklonila jsem hlavu, zapřela se o paži a čekala až vejde.
Ozvalo se klepnutí a já se neubránila úsměvu.
"Dále." Nabrala jsem do červena, protože mi nervozitou přeskočil hlas.
Vešel a v ruce nesl kulatý nerezový tác, na něm obrovskou sklenici krve. Tvářil se naštvaně, ale když mě uviděl, zarazil se a pak za sebou rychle přirazil dveře, opírajíc se o ně zády.
Jeho výraz by se dal přirovnat k dítěti, které vidí poprvé stánek se zmrzlinou.
"Wille?" Zašeptala jsem, když se mi zdálo, že tam stojí už moc dlouho. Byl jako socha, nedýchal, ani se nepohnul, jen na mě se zvláštním majetnickým výrazem zíral.
Pomalu položil tác na stůl, a pak ve zlomku vteřiny přeletěl pokoj a klekl si ke mně na postel.
"Melanie." Brouknul a sehnul se ke mně.
Zavřela jsem oči a položila se do polštářů. Jeho ledová ústa jsem právě teď potřebovala, aby mi pomohla pročistit hlavu a urovnat zmatené myšlenky. Objala jsem ho kolem krku a stáhla ho na sebe.
Cítila jsem jeho ledový dech ve tváři a pak se jemně otřel rty o ty moje. Pootevřela jsem ústa a on mě začal líbat. Cítila jsem, jak mi jeho sladká vůně stoupá do hlavy a jak se začínám chvět touhou.
Skláněl se nade mnou a jeho tělo se pohybovalo mezi mýma pokrčenýma nohama. Opíral se o lokty vedle mé hlavy a prsty proplítal mými vlasy. Cítila jsem to známé horko bující v mém nitru a zaplavující postupně celé mé tělo.
Když sjel svými ledovými rty na můj krk, musel mi přiložit ruku k ústům.
"Tak tohle nejde." Hlesl a otočil se směrem ke dveřím.
"Jsi moc hlasitá, Mel."
Vyprskla jsem smíchy, nemohla jsem za to, že mě vždycky donutil vzdychat tak nahlas. Ten smích byl ale napůl hysterický. Řekl, že tohle nejde?
Rozhlédl se po pokoji a za ruku mě vytáhl na nohy, táhnouc mě přes ložnici do koupelny. Přirazil mě neuvěřitelně rychle k chladné, obklady obložené stěně a zavřel dveře, pak ještě pustil sprchu a kohoutek u vany.
Můj pohled byl asi dost vyděšený a nechápavý, musela jsem se sama sobě začít smát. Chvíli ztuhnul a zaposlouchal se, pak se prudce otočil a mne v tu chvíli smích přešel.
Jeho oči se podobaly očím divokého zvířete. Byla v nich vepsaná všechna láska, vášeň a chtíč celého světa.
Prudce mě chytil za ramena a přitiskl se ke mně. Drtil mi rty svými a vášnivě se jazykem dobýval do mých úst. Tady už mě neusměrňoval a tak jsem za chvíli začala zrychleně dýchat a tiše sténat. Strčil své dlouhé studené prsty pod vrchní okraj mého tílka a prudce trhl. Látka povolila a on ze mě stáhl na podlahu je pár cárů.
Ruce se mi klepaly, když jsem z něho stahovala tričko. Položil své dlaně na můj krk a pomalu je posunoval přes ramena na má ňadra. Naskočila mi z toho doteku husí kůže, ale nebyla mi zima. Podprsenka dopadla stejně jako tílko, ani se nepokoušel mi ji sundat. Sklonil se níž a tam kde byly ještě před okamžikem jeho dlaně, jsem ucítila jeho rty a jeho ledový jazyk. Už jsem pochopila tu tekoucí vodu. Z úst se mi dralo celkem hlasité sténání, proložené zvláštním hrdelním chrčením.
Když se nabažil mých ňader, postupoval jazykem níž přes mé bříško a pak mi rozepnul rifle a stáhnul mi je ke kotníkům. Poslušně jsem nadzdvihla nohy, aby mě jich zbavil a on mi pomalu přejel prsty od kotníků po vnitřní straně lýtek, přes kolena až ke stehnům. Strhl mi tanga, samozřejmě, proč je sundávat.
Musela jsem se kousnout do jazyka, abych nevykřikla, když mi nadzdvihl jednu nohu a položil ji na své rameno. Stála jsem jen na jedné, ale o svou rovnováhu, jsem se opravdu bát nemusela. Podepřel mě a tvrdě přirazil ke stěně, o kterou jsem se opírala.
Když mě jeho jazyk zastudil v mém klíně, zatočil se se mnou svět a já se musela zapřít o vyzděný pult na umyvadlo.
Když se konečně rozhodl vstát, musel mě pevně přidržovat, abych neupadla. Klepala se mi kolena a podlamovaly se mi nohy.
V jeho obličeji byl zvláštní vítězoslavný výraz, když si rozepínal pásek a pak i své černé rifle. Chytil mě pevně za zadek a posadil mne na pult s umyvadlem. Objala jsem ho nohama kolem pasu a rukama opatrně zajela pod jeho rifle, stáhla jsem mu je do půli stehen. Podíval se mi upřeně do očí, když do mne tvrdě vstoupil.
Zatnula jsem pevně čelist, abych nekřičela a jednou rukou se zapřela o pultík, druhou jsem mu obmotala kolem krku.
"Wille." Zasténala jsem.
Byla jsem opravdu ráda, že jsem byla otočená k velkému zrcadlu nad umyvadlem zády. Vzhledem k tomu, že Will neměl svůj odraz v zrcadle, asi bych se rozesmála nad bizarností celé situace.
"A do háje." Náhle ztuhnul a zabořil svůj obličej do mého krku.
Nerozuměla jsem tomu, co se proboha, zase dělo?
"Otec je u tebe v pokoji." Šeptnul mi do kůže a mne v tu chvíli zamrazilo.
Zlomek vteřiny trvalo, než se Will vzpamatoval a sáhl po osušce. Omotal mi ji kolem těla a pak mě postavil na nohy.
"Zbav se ho nějak." Sykl a postrčil mě ke dveřím. Cestou jsem zavřela sprchu a zatáhla špunt ve vaně. Pomalu jsem vzala za kliku.
Otec stál u okna a díval se do zahrady.
"Mel." Řekl překvapeně, když se otočil a sjel mě pohledem.
Trapas, co teď? Přešla jsem k posteli a vzala do ruky župan, který jsem tam pohodila. Zhluboka jsem se nadechla a snažila se udržet vyrovnaný výraz a pevný hlas.
"Děje se něco? Právě jsem chtěla jít do vany."
"Ne, jen jsem se tě chtěl zeptat, jestli si s ním mluvila a jaký má na to názor."
Trochu jsem se zamračila a zavrtěla hlavou.
"Přesně jak jsem říkala, chtěl trochu času na to, aby se mohl rozhodnout."
Chápavě kývnul a pak se usmál.
"Říkal jsem si, jestli by sis nechtěla vyrazit zítra do klubu. Je tam zábava a poznala bys nové lidi."
Zatvářila jsem se nevěřícně, nevěděla jsem v tu chvíli, jestli myslí upíry anebo nějakou dobrou večeři.
"No a ještě jsem ti chtěl říct, že ti muži, co tě hlídali, asi už nebudou potřeba. Samozřejmě, že Sola jsem nechal hlídat o to více."
Kývla jsem a udělala dva kroky ke dveřím koupelny.
"Ještě něco?" Otočila jsem se už jen přes rameno.
"Ne, myslím, že to už je vše. Máš povoleno se pohybovat po domě." Úsečně jsem kývla a vydala se do koupelny. Když jsem brala za kliku, slyšela jsem jak cvakly dveře. Rozhlédla jsem se pro jistotu po pokoji, ale otec tam už nebyl.
Zhluboka jsem se nadechla, bylo to o chlup.
Vešla jsem dovnitř. Will seděl na okraji vany, na sobě měl oblečené rifle a když jsem vešla, střelil po mně netrpělivým pohledem.
Zavřela jsem za sebou a opřela se zády o dveře. Přitiskla jsem si dlaně na tvář a snažila se dýchat zhluboka, abych se uklidnila.
"Bože, to mohl být průšvih."
"Ale nebyl, jsi dokonalá herečka." V tu chvíli stál u mě a já cítila, jak jemně prsty uvolňuje uzel na osušce.
"Nechtěla jsi jít do vany?" Mrknul na mě a pokynul směrem k vířivce až po okraj naplněné bublinkami.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Angel Angel | 31. prosince 2009 v 15:59 | Reagovat

musim sa priznat, tuto poviedku som zacala citat iba nedavno - ale musim povedat, klobuk dole, je fakt dobra 8-)

2 KaTeCuLLeN KaTeCuLLeN | 31. prosince 2009 v 20:15 | Reagovat

úžasný diel :-D moc sa tesím na další,táto poviedka mi chybala :-)  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.