close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Tajemství - 23. kapitola

27. listopadu 2009 v 22:15 | L!nduš |  Tajemství by Chuckyna:)
Je piatok, každý má čas a myslím že aj na prečítanie si poviedky. Kto číta Tajemství, bude potešený novou kapitolou. Čítajte a dozviete sa

vaša L!nduš


Zbytek noci jsem se jen převalovala a rozhodovala se, jestli bude lepší usnout nebo zůstat vzhůru. Josh seděl vedle mě a nevypadal, že by měl náladu na povídání.
Začalo se rozednívat. Vyhrabala jsem se z peřiny a došla si do kuchyně pro pití. Přeleželá záda mě bolela a hlava mi třeštila. Doplazila jsem se zpátky k pohovce a posadila se vedle Joshe.
"Seš si jistá, že si nechceš ještě chvíli pospat?" přeměřil si mě kritickým pohledem.
"Jo. Spaní bylo už dost," ujistila jsem ho a snažila se potlačit mocné zívnutí. "Carrie, vážně se nemusíš bát," začal, ale já ho nenechala dokončit větu.
"Já vím, nebojím se. Ty mě ochráníš a před domem stojí policejní auto. Jenom je toho prostě teď moc. Promiň," řekla jsem a opřela si hlavu o jeho rameno. Ačkoliv jsem tvrdila, že už spát nebudu, jeho příjemná vůně mě uklimbala.
Ve snech se mi neustále dokola míhaly obličeje mých známých a to, jak mi jejich hlasy splývaly v jeden tón, mě téměř dohánělo k šílenství. Bylo to jako bych byla na horské dráze, dokonce mi z toho ztěžkl žaludek.

"Vstávej," zatřásl se mnou Josh a já otrávěně rozlepila víčka. "Hm," zamručela jsem a pokusila jsem se otočit na druhý bok. Bohužel jsem si neuvědomila, že neležím, ale sedím, takže jsem se převážila a praštila sebou pod pohovku. Josh se na mě jen vyjeveně díval. Nechápavě jsem ho sledovala. Potom jsme oba propukli v hurónský smích. On ještě pořád seděl a já se mu hlavou opírala o kolena a snažila se popadnout dech.
"Proč jsi mě budil?" zeptala jsem se ho, když jsme oba byli natolik uklidnění, že jsme dokázali komunikovat.
"Volala Billie," ukázal na mobil na stolku. "Aha, jasně," zamumlala jsem a prohrábla si zacuchané vlny. "Takže, jak to dneska bude?" zeptala jsem se, když jsem se natahovala pro telefon.
"No, měla jsi pravdu. Já už musím jít lovit. Necítím sice tvoji krev, ale už se mi sbíhají sliny na sousedku. Takže pojedu na lov," obeznámil mě se svým plánem. Musela jsem zavrtět hlavou, když jsem si uvědomila, jak absurdně to vlastně zní. Jak absurdní je vlastně celý můj život.
"Jasně. Já pojedu s Lee nakupovat. Pokud se nepletu, dneska má mít službu Billy, takže pojede s námi. Do večera budu doma." Josh přikývl. "Zní to rozumně," usmál se. Vytočila jsem Leeino číslo a čekala, než to zvedne.
"Jo?" ozval se na druhé straně její melodický hlas. "Čau, Cohenová, tak co dneska podnikneme?" zahlaholila jsem do sluchátka.
"No to je dost," zamručela. "Vymyslela jsem to takhle. Půjdem bruslit, má bejt naposledy teplo. Pak bych to viděla na nákupy nebo tak něco. Spíš někam na jídlo. Protože předpokládám, že ti došly finance, když jsi nebyla v práci. A mě vlastně taky, tak za hoďku u tebe, oukej?" Celou dobu jsem jen přikyvovala. "Jasný, tak zatim," rozloučila jsem se.
Nemělo smysl skákat jí do řeči, stejně jsem se vším souhlasila.

Za hodinu jsem už společně s Joshem vycházela z bytu. V každé ruce jsem držela jednu brusli a pokoušela se přimět svoje tělo k nějakému pohybu.
"Vážně je to dobrý nápad?" zeptal se mě znovu Josh a pevně mě objal kolem pasu. Zpražila jsem ho vzteklým pohledem, protože už mi to vážně lezlo na mozek.
"No, dobře. Ale kdyby něco, hned mi zavolej. Vrátím se dřív. Stejně jedu jen kousek za město," zopakoval mi znovu instrukce.
"Nic se nestane," ujistila jsem ho a vyčarovala úsměv, abych ho přesvědčila. Podržel mi dveře od vchodu a já vyšla ven. Po slunečných dnech už nebylo ani památky, podzim už vypukl v plné míře. Vlastně byl zázrak, že dneska nepršelo.
"Hurá," zahuhlala pod schody Lee a vydala se ke mě, aby mě objala.
"Ahoj," pozdravila jsem ji. "Tak já jdu, užijte si to," vtiskl mi Josh letmý polibek a šel ke svému autu.
"Co bude dělat on?" zeptala se Billie. "Lov," pokrčila jsem rameny a ona chápavě přikývla.
"Stejně je to všechno neuvěřitelný," zasmála se suše a zastrčila si pramen černých vlasů za ucho. "To je," souhlasila jsem.
"Ahoj, holky," pozdravil Billy, který zrovna vylezl z policejního auta. "Ahoj," pozdravily jsme obě najednou. Lee k němu došla a krátce ho objala. Usmál se a něco jí zašeptal do ucha. Soudě podle jejího výrazu, to nejspíš nebylo nic, co by se mohlo rozhlašovat před desátou večerní.
"Půjdeme pěšky?" zeptala jsem se. "Jasně, proč ne," opáčila Lee. Společně jsme se vydali do parku. Billy se posadil na jednu z volných laviček a my si mezitím nazuly brusle.
"Pěkně dlouho jsme spolu takhle nebyly," postěžovala si Lee a já znovu musela souhlasit. Přemluvila jsem se k pohybu a vydala se na první kolečko kolem parku. Na chodníku leželo spadané listí, takže jsem musela být hodně opatrná, abych se tam nerozplácla.
"Co se děje, Owenová?" přerušila po chvíli ticho. "Kromě toho, že jsem další na seznamu obětí sadistickýho vraha, nic moc důležitýho," zafuňela jsem a snažila se vyrovnat ztracenou rovnováhu tím, že jsem se Billie chytila za ruku. Jen tak tak jsme to ustály a na chvilku se zastavily. Lee se mě pořád držela a upírala na mě její fialové oči.
"Jo, tohle," pohodila hlavou. "Přece se nenecháš zastrašit nějakým magorem," zachechtala se. A já najednou byla v klidu. "Máš pravdu," usmála jsem se na ni.
"To já vždycky," mrkla na mě a znovu se rozjela. Táhla mě za sebou jako hadrového panáka. Ujeli jsme ještě několik koleček a poté jsme se přesunuli do blízkého obchoďáku, kde jsme si dali jídlo.
Nakonec Billie navrhla, že bychom si mohli udělat filmové odpoledne u ní doma, s čímž jsem okamžitě souhlasila, protože představa, že se courám někde po obchodech mě vážně nelákala. Po cestě k Lee jsme nakoupili ještě několik balení popcornu a dvě koly.
V půlce druhého filmu mi začal zvonit telefon.
"Joshi?" zvedla jsem to. "Ahoj, už jsi doma?" odpověďěl mi okamžitě.
"No, ještě ne, proč?" zeptala jsem se nechápavě a pokusila se vyhlédnout ven škvírou mezi závěsy.
"Ještě ne?! Vžďyť už se setmělo! Kde jsi?"
"A kde jsi ty?" odvětila jsem okamžitě.
"Lov se trochu protáhl, ale už přijíždím k městu. Jsi s Billym?" Jeho hlas zněl ustaraně, živě jsem si dokázala představit, jak se asi zrovna tváří. "Jsem. Odveze mě k nám domů, jsem jen u Billie, to je pár minut cesty," oznámila jsem mu.
"No dobře," povzdechl si.
"Zatím," rozloučila jsem se a zavěsila. "Billy, odvezeš mě teda?" zeptala jsem se. On odtrhl pohled od Lee a přikývl.
"Josh už je zpátky?" zeptala se nepřítomně. "Už brzo bude," usmála jsem se a uvědomila si, že se mi po něm už stýská. Možná bychom dneska v noci mohli dokončit to, co jsme posledně začali. Na obličeji se mi usadil úsměv.
"No, je mi to jasný," zašklebila se na mě Billie a popostrčila mě ke dveřím. "Tak se mějte," mávla na nás a zabouchla dveře.
"Tak pojď," usmál se na mě Billy a přátelsky mě objal kolem ramen. Společně jsme došli k jeho autu a on mi galantně podržel dveře.
"Nevadilo by ti, kdybych si ještě rychle zajel za mojí mamkou? Potřebuju jí jenom dát nějaké peníze," zeptal se, když nastartoval. Nervózně jsem se ošila a ignorujíc výstražný alarm ve své mysli, jsem přikývla.
"Jasně, ale rychle, protože Josh se za chvíli vrátí do města."
"Neboj," uklidnil mě vyjel na silnici. "Na," podal mi plechovku koly. S díky jsem ji přijala a lačně se napila. Dívala jsem se ven do tmy a nějak se nemohla přimět k přemýšlení.
Byla jsem tak unavená, že se mi nechtělo ani nadechovat. Vrátila jsem se zpátky k celému dnu a pokoušela se vybavit si každou jeho vteřinu. Všechno se mi ale rozmazalo do jedné šmouhy. Josh, Lee, Billy, park i obchodní centrum. Hlasy mi splývaly v jeden. Začalo mi hučet v uších. Stěží jsem odtrhla pohled od okýnka. Otočila jsem se na Billyho.
"Je mi špatně," hlesla jsem a zapřela se dlaněmi o palubní desku. On po mě jen střelil rychlým pohledem a nereagoval.
Žaludek mi nepříjemně ztěžkl, když mi došlo, co se děje.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 LiL_Bella LiL_Bella | 28. listopadu 2009 v 10:48 | Reagovat

WoW..poprosím rýchlo pokračko ! Ďakujem :-)  :-)

2 anka anka | 28. listopadu 2009 v 21:14 | Reagovat

presne tak...RYCHLO...je to bezva... :D  :D  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.