close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Rodina - 2. kapitola

27. listopadu 2009 v 21:36 | L!nduš |  Rodina (od 4dd4)
Som rada že sa vám poviedka od 4dd4 páči, dávam vám totiž druhú kapitolu s názvom narodeniny. Tak, čo tam bude? Nechajte sa prekvapiť.

pekné čítanie :)

Narozeniny

Esme

Ze vzpomínek mě vytrhla Bella. Objevila na vrcholku schodiště, a opatrně sestupovala dolů tak, aby nespadla. Na sobě měla krásné světle modré šaty po kolena, ve vlasech stuhu stejné barvy a na nohou tmavě modré balerínky. Alice s Ros si z ní dělaly panenku na hraní, ale Belle to, jak se zdá nevadilo. Jakmile sešla bez škobrtnutí i poslední schod vítězně se na všechny usmála, rozhlédla se po místnosti a vykulila oči. V ten moment jsme vykřikli 'Všechno nejlepší k narozeninám Bello' a ona putovala z náruče do náruče.
Každý jí objal a dal jí pusu, Emmett si samozřejmě nemohl odpustit něco extra a začal jí vyhazovat do vzduchu. Bella se smála na celé kolo, a my ostatní vrčeli. Nakonec musel zasáhnout Edward, když jí Emmett vyhodil po šesté do vzduchu odstrčil ho a chytl Bellu do náruče.

Bella

Ros mi vyndávala listí z vlasů a přitom nadávala na Ema, kdyby jí slyšela máma tak by jí pěkně vyčinila.

Dnešek je zvláštní den, nikdo mi ale nechce říct proč. Jakmile jsem ráno otevřela oči už u mě byl Em s Jasem a tahali mě z postele, většinou je tu máma, Ros nebo Alice a pomáhají mi s oblečením. V kuchyni na mě čekal Ed se snídaní. Vždycky jsem jedla sama, ostatní se na mě jen koukali a Em se při každém mém soustu šklebil, jako bych polykala citrón. Když jsem dojedla utíkala se mnou Al do pokoje tak rychle, že za mnou vlály vlasy. Vůbec celá má rodina se pohybuje nějak rychle, jenom já jsem pořád tak pomalá, budu se na to muset zeptat taťky.
V pokoji mě Al oblékla do věcí na ven a poslala dolů, kde čekal taťka s Emmem. Vzali mě na procházku do lesa, kam jinam jít tady je všude kolem jenom les. Domů jsem se vracela celá špinavá, s listím ve vlasech.

Jakmile jsem sešla poslední schod všichni mi příli k narozeninám. Netušila jsem, že je to dneska. O to větší to bylo překvapení. Všichni mě objímali, pusinkovali a Em mě samozřejmě musel vyhazovat do vzduchu, když to udělal po několikáté Edward ho odstrčil, chytil mě a nesl k naprosto ke krásnému čoko dortu polepenému pusinkami.
Nastalo předávání dárků, Emmett mi dal fotbalový míč a rukavic na baseball s tím, že mě to naučí hrát. Ros mi pořídila dress na fotbal a baseball. Od Al a Jase jsem dostala krásného velkého plyšového tygra. Mamka s taťkou mi dali velkou pohádkovou knížku, kterou jsem ani neuzvedla. Hned po prohlédnutí knížky, mě mamka poslala za Edwardem sedícím u piana. Vysadil mě vedle sebe a začal hrát. Tu skladbu jsem znala, vždycky mi jí broukal, pokud mě chtěl donutit usnout. S posledními tony se ke mně sklonil 'Tvoje ukolébavka, doufám, že se ti líbí, včera jsem jí dokončil'. Objala jsem ho kolem krku a poděkovala mu.

Carlisles

Sledoval jsem Edwarda, jak hraje Belle ukolébavku, kterou pro ni složil, a začal vzpomínat.

O tři roky dříve

Když jsem viděl radost v očích své rodiny pochopil jsem, že i kdyby Isi někdo hledal, neřekl bych jim to. Po dlouhé době všichni vypadali šťastně a spokojeně, nejvíc má láska Esme. Tak šťastnou jsem jí neviděl už hodně dlouho, zrovna s Alicí rozebírala vybavení dětského pokoje. To jsem musel ale zastavit. 'Nejlepší bude, když se přestěhujeme, nevím, jak bychom vysvětlovali Isinu přítomnost. V novém domově jí můžeme vydávat za naše biologické dítě, nikdo se nebude na nic ptát, nebo se tomu divit.' Všichni, dokonce i Ros souhlasila, poté jsme začali probírat místa přicházející v úvahu.

Poprvé za svou existenci, jsem přišel do práce pozdě, bylo to sice jen 10 minut, ale i tak. Nikdy bych neřekl, že tak malé stvoření dokáže upoutat pozornost 7 upírů jenom spánkem. Omluvil jsem se kolegovi a převzal službu.
Dnešek patřil ke klidným dnům, proto jsem začal hledat informace o pohřešovaných kojencích. Po 2 hodinách jsem zjistil, že Isabellu nikdo nepostrádá. Byl jsem šťastný, ne jenom šťastný, bylo to něco víc, hodně se to blížilo lásce k Esme, ale zároveň se to mísilo s pocity k mým 'dětem'. Měl jsem potřebu tu malou holčičku chránit před vším, a zároveň jí splnit každé přání. Když jsem na to pomyslel, došlo mi to, přesně toto mi popisoval kolega Jim, když se mu narodila dcera, a já pochopil, že odedneška jsem plnohodnotný otec. Ne že bych Edwarda, Alici, Jaspera, Rosálii a Emmetta nemiloval jako své děti, ale tohle bylo něco jiného, oni mě už nepotřebovali, tak jako dřív, byli dospělí, a to nejen po lidské, ale i upíří stránce. To se ovšem nedalo říct o malé Isabelle.
Poté co jsem si utřídil pocity a skončila mi služba, jsem dal v nemocnici výpověď a spěchal domů za svou rodinou vstříc novým dnům.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 dominika dominika | 28. listopadu 2009 v 1:03 | Reagovat

jeziiis super to je pokrackoooo  :-)  :-)  :-)

2 Angel Angel | 28. listopadu 2009 v 16:05 | Reagovat

prekrasne, dufam, ze pokracko bude cim skor :-)

3 anka anka | 28. listopadu 2009 v 21:01 | Reagovat

uzastne... :-D  :-D  :-D RYCHLO POKRACKO... :-D  :-D  :-D

4 KaTeCuLLeN KaTeCuLLeN | 29. listopadu 2009 v 11:59 | Reagovat

na pokračovanie sa už moc teším ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.