
So súhlasom /ehm...myslím že mi to odsúhlasila. Ja dám jej poviedku na môj a ona moju na sovj blog/ autorky pridávam novú kapitolu poviedky, ktorá má totálne uchvátila. Nesie názov Rodina a je od 4dd4. O čom bude?O rodine :D, Cullenovcov. Čo sa tam stane a ako sa to vyvinie sa dočítate v celom článku. Odporúčam je to veľmi originálne, 4dd4 má skvelé nápady /a nehovor mi, 4dd4, že zase preháňam! :P/ O a zablahoželajte jej aj k narodeninám, ktoré oslavovala.
Rodina - 1.kapitola
´Esme ty pusinky se za 10 vteřin začnou pálit.' Rychle jsem vytahovala plech z trouby, a v duchu děkovala Alici za její vidění. Vzala jsem pusinky a začala je pomocí krému lepit na čokoládový dort. Byl to druhý dort, co jsem pekla během své upíří existence, ten první jsem tvořila přesně před rokem. Důvodem toho, že peču dort a už 2 týdny každý skáče tak jak Alice píská, je malá, dnes již tří-letá holčička. Dokonce i Carlisles šel s Alicí dobrovolně nakupovat a nevymlouval se na práci. Zrovna teď byl venku s Emmettem a snažil se zabavit našeho malého ďáblíka, než dokončíme výzdobu domu.
Alice vletěla upíří rychlostí do kuchyně a přerušila tok mých myšlenek. 'Esme ten dort je krásný a bude jí chutnat, dej ho prosím na stůl za 5 minut tu budou. Jo a bude potřebovat převléct s Emettem si zase hráli na schovku v listí. Šaty už má nachystané v pokoji'.
Alice vletěla upíří rychlostí do kuchyně a přerušila tok mých myšlenek. 'Esme ten dort je krásný a bude jí chutnat, dej ho prosím na stůl za 5 minut tu budou. Jo a bude potřebovat převléct s Emettem si zase hráli na schovku v listí. Šaty už má nachystané v pokoji'.
Zanesla jsem dort do obýváku a znovu žasla nad Alicinou schopností vyzdobit místnost. Kdybych nevěděla, že je to náš obývák, nevěřila bych tomu. Všude byli girlandy, lampiony, kloboučky, rozházené filtry. Všemu dominovali balónky všech možných barev, lemovaly celé schodiště, vchod, dokonce i Edwardovo piano. Podívala jsem se na svého 'nejstaršího' syna, zachmuřeně pozoroval své piano a podával Ros poslední dárky. Jasperovi se právě podařilo zavěsit, podle instrukcí své manželky, klauna nad schodiště.
Najednou Edward temně zavrčel a pohledem propaloval Alici, která zvedala ruce, jako že se vzdává
'Promiň bráško, vím, že to piano zbožňuješ, ale opravdu mi trochu překáží, v garáži by mu bylo líp'. Edward zavrčel ještě temněji, Ros protočila oči a Jasper se postavil před Alici, byť věděl, že by jí Edward nikdy neublížil.
Alice ignorujíc si Edwardova vrčení udělovala poslední pokyny 'Právě vybíhají z lesa, Ros vem ji prosím tě nahoru a uprav jí, tak aby nic neviděla'.
Rosálie se zvedla a s okouzlujícím úsměvem otevřela dveře a rozevřela náruč, do které jí okamžitě skočila malá holčička s listím ve vlasech. Ros na nic nečekala a okamžitě s ní vyběhla nahoru, tak že malá neměla šanci všimnout si výzdoby. Šla jsem se přivítat s Carlislem, poté jsem se mu otočila v náručí a sledovala schodiště. Přitom jsem vzpomínala, jak se k nám naše malá dostala...
O 3 roky dříve
Rosálie se zvedla a s okouzlujícím úsměvem otevřela dveře a rozevřela náruč, do které jí okamžitě skočila malá holčička s listím ve vlasech. Ros na nic nečekala a okamžitě s ní vyběhla nahoru, tak že malá neměla šanci všimnout si výzdoby. Šla jsem se přivítat s Carlislem, poté jsem se mu otočila v náručí a sledovala schodiště. Přitom jsem vzpomínala, jak se k nám naše malá dostala...
O 3 roky dříve
Nadpozemsky krásná blondýnka vybíhala z velkého bílého domu. Vyraz v jejím obličeji se k její kráse vůbec nehodil. A co bylo překvapivější nikdo se jí nesnažil v útěku zabránit.
Rosalie
Nedívala jsem se, kam běžím, nejdůležitější bylo dostat se co nejdál od toho domu, od těch bytostí, od mé rodiny. Už pár let se mi rodina rozpadá před očima. Nikdy by mě nenapadlo, že to tak dopadne. Bylo to jako by nám někdo chyběl, jako bychom postrádali malý, ale důležitý kousek nás. Ze začátku to byli jenom drobné náznaky.
Edward se začal ztrácet z domu častěji než obvykle, za posledních 8 let jsem ho ani jednou neviděla sedět za pianem. Nebýt Esme, tak jsou na něm tuny a tuny prachu. Pokud byl dnes doma tak jenom kvůli Esme, nechtěl jí ublížit svým odchodem.
Calisles, ten dokonalý milující otec trávil všechen volný čas v nemocnici. Jest-li že nebyl tam, tak lovil nebo seděl zavřený v pracovně nad knihami a spisy pacientů.
Alicin a Jasperův idilický vztah, založený na souznění duší se také rozpadal před očima. Dřív trávili každičkou volnou chvilku spolu. Dnes byla Alice věčně na nákupech, ale už se nevracela s těmi jiskřičkami v očích jako dřív. Jasper byl naopak neustále na lovu s tím, že nemůže riskovat své již takřka dokonalé sebeovládání. Lidskou krev ochutnal naposledy před 38 lety, a to jen kvůli nehodě. Jak později řekl Calisles ten muž by stejně umřel, ale tím nezmírnil Jasperovi výčitky.
Emmett, můj milující Emmett jezdil neustále na lov s Jasperem, takže není divu, že se medvědi stali na Olympiiském poloostrově kriticky ohroženým druhem. Dokonce si ani neutahoval z Edwarda, že je nejstarším panicem na světě. Ale nejhorší bylo, že jsme spolu nedokázali trávit čas tak jako předtím a to ani po fyzické stránce natož po psychické.
Nejhůř ze všech tento stav nesla Esme, její dokonalá milující rodina se jí rozpadala před očima, a ona nevěděla jak tomu zabránit. Většina jejích pokusů končila katastrofou a ještě větším odcizením naší rodiny.
Poslední pokus o usmíření proběhl před půl hodinou, a skončil neuvěřitelnou hádkou, vztek a beznaděj z nás všech čišela tak moc, že to oni ani Jasper nedokázal napravit.
Bylo to jako by část nás chyběla, jako by lepidlo co nás drželo pohromadě přestalo lepit, jako by na Zemi přestali působit gravitační síly a ona se rozletěla do vesmíru. Nikdo z nás netušil co dělat, nikdo nevěděl jak tomu zabránit.
Posadila jsem se na kámen a sledovala západ Slunce. Nechtěla jsem myslet na mojí rodinu na to, čím procházíme, chtěla jsem se vrátit do doby před 10 lety, kdy to všechno začalo, ale nevěděla jsem jak.
Snažila jsem se vypnout mozek, soustředit se jenom na přírodu okolo sebe, zaposlouchala jsem se do těch nádherných zvuků. Od moře bylo slyšet zvuk vln narážejících na útesy, ševelení zbarveného podzimního listí padajícího na zem, cvrkot ptáků a ještě něco. Znělo to jako kotě, beznadějné mňoukání hladového ztraceného kotěte. Nedalo mi to a vydala jsem se za tím zvukem. Čím blíže jsem byla víc mi to připomínalo dítě. Doběhla jsem k původci těch zvuků a zarazila jsem se. Na zemi ležela v dekách zabalená holčička, mohly jí být nanejvýš 2 týdny. Bez přemýšlení jsem jí opatrně vzala do náruče a co nejrychleji s ní běžela domů. Myslím že teď by mě nedohonil ani Edward.
Rozrazila jsme dveře našeho domu. Všichni se na mě vyvalili oči, nikdo nečekal, že se dnes ještě vrátím a už vůbec ne, že to bude tak brzy.
Esme
Bylo to neuvěřitelné, můj poslední pokus o usmíření této rodiny dopadla opět katastrofou. Už nevím co mám dělat. Dnešní hádka mezi Edwardem a Ros byla asi ze všech nejhorší. Bylo to jako by část naší rodiny chyběla, vypařila se. Jako by se ten, kdysi malý kousíček, rozrostl do obrovských rozměrů, nikdo nevěděl co to je. Ale všichni to cítili stejně, na jejích obličejích byla vidět ta beznaděj, a nejvíc na Ros. Rodina pro ní byla vším, udělala by pro rodinu cokoliv, a teď se jí rozpadá před očima.
Byli to 2 hodiny co Ros odešla, nikdo nečekal že jí dnes ještě vidíme. Od doby co doslova utekla z domu se nikdo nepohnul, každý zůstal na svém místě jako socha. Tento stav přerušila Rosálie, která vpadla do dveří, v rukou držela malí brečící uzlíček. Opatrně jej donesla Calislovi, který se okamžitě začal chovat jako profesionál. Opatrně jej od ní převzal, položil na sedačku a rozbalil. Byl to kojenec, malá holčička, Calisles jí začal okamžitě vyšetřovat. 'Jsou jí tak 2 týdny, jinak vypadá pořádku, potřebuje převléct, vykoupat a nakrmit.' Okamžitě jsem jí vzala do náruče vyběhla schody a utíkala do koupelny. Za sebou jsem měla Ros. Za chvilku do dveří vběhla Alice s dětským oblečením. Tázavě jsme se na ní s Ros podívaly. S pokrčením ramen pronesla 'Měla jsem vidění, Emmett, Jasper a Edward jeli s Calislem koupit dětskou výživu a plínky.'
Jakmile byla malá nakrmená usnula mi v náručí. Všichni jsme seděli v obýváku a sledovali jí jako ten nejcennější poklad.
Jasper z najednou pronesl 'Necháme si jí' a nastala hádka. Všichni jsme si jí chtěli nechat, ale zároveň jsme věděli, že to není bezpečné ani pro ni ani pro nás. Hádali se v nás dva hlasy jeden rozumný a druhý sobecký, navíc jsme nevěděli jestli jí někdo nehledá, ale vzhledem k místu a věcem ve kterých ji Ross našla to bylo nepravděpodobné. Nevím jak, ale všichni věděli jsme, že ona je to lepidlo, to co nám chybí.
Nakonec to byl Emmett, který vše rozhodl prohlášením 'Kdokoli se pokusí mou malou sestřičku odnést' a vzal si jí do náruče 'toho roztrhám na malé kousíčky a předhodím je vlkodlakům.' V tu chvíli jako by se do naší rodiny vrátilo světlo, radost, život a mi jsme propukli v radostný smích.
Tím jsme ale probudili náš malý poklad, Emmett vytřeštil oči a vyděšeně se na nás podíval. 'Co jsem provedl???' takovou hrůzu a děs v jeho očích jsem ještě nikdy neviděla.
Alice protočila oči vzala jí do náruče a začala s ní pohupovat, Edwardem za jejími zády začal broukat neznámou melodii, ani ne za 5 minut maličká začala opět klimbat. Dohodli jsme se že Calisles zítra obvolá policejní stanice a nemocnice aby zjistil, jestli někdo nehledá novorozeně, a pokud jí nebude nikdo postrádat zůstane u nás.
Záhy nato nastala další, ale mnohem tišší a důležitější hádka kterou začal Calisles otázkou 'Jak se bude jmenovat?'.
Záhy nato nastala další, ale mnohem tišší a důležitější hádka kterou začal Calisles otázkou 'Jak se bude jmenovat?'.
Každý měl svůj vlastní nápad. Emmett trval na tom, že se bude jmenovat po něm, Jasper chtě Marii, Rosáli všechny přesvědčovala o vhodnosti jména Rose, Alice napínala svůj vnitřní zrak, ale podle jejího zachmuřeného pohledu bylo poznat, že nic nevidí.
Edward se zvedl a šel k věcem ve, kterých jí Rosalie přinesla a něco z nich vytáhl. By to stříbrný řetízek s přívěskem, na přívěsku bylo napsáno Isabella.
V tu ránu bylo rozhodnuto a Calisles prohlásil 'Bude se jmenovat Isabella Maria Cullen'.
Emmett se sice nemohl smířit s tím, že se nebude jmenovat po něm, a poukazoval na fakt, že Jasperův návrh jsme všichni přijali a jeho ne, ale poté co mu Ros něco zašeptala do ucha se rozzářil jako sluníčko, a jméno už neřešil.

%20%E2%80%93%20okraj.png)





na podobny namet som sice uz poviedku citala, ale je to super napisane - dufam, ze bude rychlo dalsi diel