Kto jsem? - 3. kapitola
24. listopadu 2009 v 19:59 | L!nduš
|
Kto jsem (od Geniely)
Až teraz som si spomenula na poviedku Kto jsem. Ospravedlňujem sa...len som ju nečítala tak na ňu potom vždy zabudnem. Tak teda pridávam ďalšiu kapču...dúfam že sa vám bude páčiť
Kto jsem? - 3. kapitola
Probudila jsem se v krásně měkké a voňavé posteli. Chvíli mi trvalo než jsem si uvědomila, kde to vlastně jsem. Měla jsem strašnou žízeň. Oblékla jsem si župan, který byl u postele. Vyšla jsem z pokoje a rozhlédla se kde by se mohla nacházet kuchyň. Spatřila jsem schody vedoucí dolů. Sešla jsem po schodech a naskytl se mi pohled na nádherný obývák. Vpravo byli dveře vedoucí do kuchyně. V kuchyni jsem našla sklenici. Napustila jsem si do ní vodu. Vypila jsem jí až do dna,ale žízeň jsem neutišila. Napustila jsme si znovu celou sklenici a zase jí vypila až do dna ale nic pořád mě sužovala ta hrozná bolest. Když už jsem dopíjela šestou sklenici někdo došel do kuchyně a strašně nadával
"To je idiot, já ho přetrhnu"
Až teď jsem ucítila tu nejkrásnější vůni světa. Cítila jsem jak se mi prodlužují špičáky. Otočila jsem se na toho dotyčného. Byl to Alarik. Díval se na mě mírně zaskočen, ale mě to nezajímalo. Zajímala mě ta tekutina co mu stékala z ruky. Krev. To jediné bylo teď pro mě důležité. Pomáli jsem se k němu přibližovala a hypnotizovala mu ránu z které stále tekla ta nádherně rudá tekutina. Když už mě od něj dělil jen jediný krok, uvědomila jsem si co to dělám. Ne já nejsem zrůda. Okamžitě jsem byla co nejdál od něj.
"Promiň. Já nechtěla"
"to je v pořádku"
"Když já mám strašnou žízeň, ale voda mi vůbec nepomáhá spíš je to ještě horší" neudržela jsem se a začala plakat
"Šššš to bude dobrý." Uklidňoval mě
"Ne to nebude dobrý jsem zrůda"
"Co se to tady děje?" zeptal se Kristian
"Nic jen se u Kairy objevují upíří instinkty a potřeby" řekl velice stručně Alarik
"Aha. Předpokládám že má žízeň" řekl nevzrušeně Kristian " ještě že mám tady zásoby transfůze" jak to dořekl tak odešel a ve chvilce se vrátil se sklenicí plné teplé a voňavé krve. Vděčně jsem si od něj tu sklenici vzala a celou jí vypila.
"Děkuji ale nemáte tu i něco k snědku mám celkem dost hlad"
"Ani se nedivím" řekl Alarik
"Proč? Jak dlouho jsem spala?"
" Čtrnáct dní" odpověděl mi nevzrušeně
"Cože tak dlouho?"
"Bohužel ano. Myslel jsem že to nevydržím. Umíral jsem touhou tě vyšetřit a tak lépe zjistit co jsi zač" řekl Kristian
"Aha. Tak můžeš začít jsem jen tvoje. Taky bych se ráda dozvěděla co jsem zač"
"Tak to v žádném případě drahoušku! Nejdřív se najíš až pak si dělejte co chcete" řekla naoko káravě Keira
chcem dalšiu ,prosím