close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kto jsem - 1.kapitola

1. listopadu 2009 v 0:29 | L!nduš
Ako ste aj chceli povieky, máte ich. Táto poviedka nesie názov Kto jsem alebo Kto som, je to vlastne to isté aj keby som napísala Who I am. Ok, poviedka je od Genieli.

Kto jsem



Kaira - je to 2 obrázek http://zoey483.blog.cz/0812/obrazky-5


Alarik - je to ten předposlední http://zoey483.blog.cz/0807/obrazecky



Kristian - http://4.bp.blogspot.com/_bcJclqdJnNo/R-ZEhpshgNI/AAAAAAAAA2Y/gJNJLQPm3mc/s1600-h/H.JPG

Laura - je to 10 obrázek http://zoey483.blog.cz/0812/obrazky


Maha - http://hyperinzerce.cz/x-cz/inz/2384/2384328-labradorsky-retrivr-3.jpg


1 kapitola

Kaira


"Chyť te ji. Nesmí nám utéct. Je pro nás příliš důležitá" křičel na své poddané Dario. To bylo poslední co jsem slyšela, když jsem utíkala ze svého domova.. Zní to divně "ze svého domova" když to ani váš domov nebyl. Jen místo, kde jste měli čekat až vás zabijí pro lepší věc. Nemohu tomu uvěřit. Dario pro mě byl něco jako otec.. Byl to můj stvořitel. Jsem totiž upír, ale jen na půl. Mám jejich sílu, dneska na své osumnácté narozeniny jsem přestala stárnout, slunce mě nespálí ale bohužel jednou za měsíc musím dostat krev, jinak jim normální lidské jídlo. Když kousli mojí matku, tak právě čekala dítě. Moje matka to nepřežila. Já jí zabila při porodu, asi nikdy si to neodpustím. Zahlédla jsem za sebou Chrise. Přidala jsem víc do kroku, aby mě nechytil.
Už je to měsíc co utíkám, abych se vyhla smrti. Ale moc se mi to nedaří, pořád mám v patách Chrise. Právě se nacházím někde v Ohiu , když doběhl Chris. Prudkou ranou mě srazil k zemi.

"Ani jsem nečekal , že tě budu tak dlouho nahánět Kairo" říkal to naštvaným hlasem , v době kdy já se sbírala ze země.

"O to je mi líto. No vlastně není. Aspoň si měl něco na práci." Odsekla jsem mu

"Já měl práci" měřil si mě zlostným pohledem

"Jo a jakou? Pelešit se s novorozenými upírkami?"

"Tak dost řečí. Půjdeš semnou a bez debat zpátky" pomáli mu docházela trpělivost.

"Nikam nejdu" odporovala jsem mu

"Ale jo jdeš" teď už na mě křičel

"jen přes mou mrtvolu"

"Víš moc dobře že tě nemohu zabít Kairo, ale zranit tě mohu. Neprovokuj mě nebo ti opravdu ublížím "

"Fajn. Já se bez boje nevzdám"

"Fajn" řekl naštvaně a už si to mířil přímo ke mně. Ani jsem to nepozorovala a udeřil mě pěstí do hrudi. Byla to taková síla, že jsem letěla vzduchem asi pět metrů. Letěla bych ještě mnohem dál, ale v mém letu mi zavazel strom. Když jsem narazila do toho zpropadeného stromu uniklo mi z úst bolestný výkřik. Potom jsem se řítila k zemi. Nejspíš jsem ztratila vědomí.
Když jsem se probrala uviděla jsem před sebou anděle. Koukal na mě v jednom okamžiku nedůvěřivě potom zas soucitně. Emoce v jeho tváři se střídali jako na běžícím pásu.

Alarik


Dneska je strašně nudný den. Ve škole se blíží školní ples. Všichni jsou natěšeni. Mě to nic extra nepřijde, možná je to tím, že už to bude můj dvacátý školní ples. Ano slyšíte dobře dvacátý. Je mi totiž už šedesát devět let, ale vypadám, stále na devatenáct. Já a moje rodina jsem totiž lovci upírů a bohužel nestárneme.
Konečně jsme se dostal domů. Vzal jsem Mahu ven, aby se pořádně provětrala. Když v tom jsem slyšel nějaký rozhovor

"Tak dost řečí. Půjdeš semnou a bez debat zpátky" řekl nějaký mužský hlas pěkně naštvaně

"Nikam nejdu" odpověděla mu nějaká dívka

"Ale jo jdeš" odpověděl zas ten mužský hlas

"jen přes mou mrtvolu" odpověděla mu ta dívka dost rozhodně

"Víš moc dobře že tě nemohu zabít Kairo, ale zranit tě mohu. Neprovokuj mě nebo ti opravdu ublížím " řekl ten muž a ke konci dokonce i s radostí, že jí může ublížit


"Fajn. Já se bez boje nevzdám" když to řekla dovál ke mně vítr pach upíra

"Fajn" odpověděl jí ten muž. Na nic jsem nečekal a běžel se podívat co se to tu ksakru děje. Když jsem doběhl na to místo viděl jsem jak se ta dívka řítí k zemi a ztrácí vědomí. Na nic jsem nečekal a rozběhl se k tomu upírovi. Jedním tahem sem mu usekl hlavu a on se proměnil v pouhý prach.
Došel jsem k té dívce. Byla nádherná ale také byla bohužel upír. Počkat ale bije jí srdce. Tak teď v tom mám zmatek. Co je zač? Kdo je to ? vytáhl jsem z kapsy mobil a zavolal jsem otci ať sem dojede celá rodina. Musíme to probrat. Do půl hodiny tu byli všichni. Shodli jsem se na tom, že až se probudí zeptáme se co je zač a podle toho zjistíme jestli je nebezpečná. Pokud ano tak jí zabijeme a pokud ne tak jí necháme jít. Po hodině se začala probírat. Byla opravdu nádherná. Klečel jsem u ní a koukal jí přímo do obličeje, ona mi pohled oplácela. Emoce se ve mně střídali jak na běžícím pásu. Byl jsem tak nervózní. Doufal jsem že bude hodná. Nechtěl jsem jí zabít. Už od prvního okamžiku co jsme jí spatřil jsem si jí oblíbil.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 KaTeCuLLeN KaTeCuLLeN | 1. listopadu 2009 v 9:44 | Reagovat

pekné,teším sa na pokračovanie :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.