close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

19, 20. kapitola

4. listopadu 2009 v 21:41 | L!nduš |  Tajemství by Chuckyna:)
Procházela jsem známou chodbou jako

už několikrát předtím, jenže s tím rozdílem, že jsem byla svobodná. Hnusák šel kousek za mnou, jako by čekal, až začnu utíkat. Možná bych mu měla přestat říkat Hnusák, napadlo mě a podvědomě jsem si sáhla na obličej, který mě neustále bolel od kopance, který mi tam někdo uštědřil. Ne, už to pro mě bude Hnusák napořád, umínila jsem si, i když to možná bylo dětinské.

Mezitím jsem došla až do místnosti s telefonem, on zůstal stát mezi dveřmi. Vytočila jsem Joshovo číslo a nemusela jsem čekat dlouho, než to zvedl. "Apps," ohlásil se strojeným hlasem.
"To jsem já," vydechla jsem úlevně a oběma rukama znovu objala sluchátko.
"Carrie," zašeptal překvapeně.
"Vyšlo to, jsem volná. Můžeš přijet?" řekla jsem v rychlosti, i když bych si s ním nejradši povídala, potřebovala jsem slyšet jeho hlas.
"Dej mi pár minut," řekl a zavěsil.
Unaveně jsem se otočila na detektiva. "Počkáme tu na Joshe, co říkáte?" usmála jsem se a aniž bych čekala na odpověď, jsem se posadila.
"Chtěla jsi mi něco říct," připomněl mi, když si sedl naproti mě. Nejradši bych ho upozornila na to, že ze slušného vykání přešel na tykání, ale neměla jsem energii se s ním hádat.
"Počkáme na mého přítele," opáčila jsem chladně a jemu nezbývalo nic než souhlasit. Bylo na něm vidět, jak je zvědavý a musím přiznat, že mi to možná trochu dělalo radost. Zavládlo ticho. A já rozhodně nebyla ten, komu by to vadilo. Z hluboka jsem se nadechovala a měla jsem pocit, že vzduch začal chutnat jinak.
Setkala jsem se s jeho chladným pohledem, ale tentokrát jsem neuhnula. Možná bychom se navzájem rentgenvali ještě několik hodin, kdyby se neotevřely dveře a dovnitř nenakoukl Josh. Pořád měl na sobě oblek s pečlivě uvázanou kravatou.
"Slečno Owenová," zakýval hlavou. Vyskočila jsem na nohy tak rychle, až se židle překlopila a hlasitě dopadla na zem. Dvěma skoky jsem byla u něj. "To je dobrý, Joshi," zamumlala jsem mu do hrudníku a pevně ho svírala.
"Neber si to osobně, ale vážně bys potřebovala koupel," poodstrčil mě od sebe. Možná bych se urazila, kdybych nesmrděla sama sobě. Hlasitě jsem se zachechtala tomu, jak hezky mi to řekl a pak jsem se otočila zpátky na Hnusáka. Měřil si nás přísným pohledem, znovu jsem měla chuť se přikrčit. Vrhla jsem letmý pohled na Joshe, který si zrovna jednou rukou povoloval kravatu a vypadal přitom jako bůh.
"Takže k věci," odkašlala jsem si.
"Vy nejste právník," přerušil mě Villiers a ukázal prstem na Joshe.
"Ne, nejsem," pokrčil rameny jako by se nechumelilo. Zkousla jsem si spodní ret, abych se nerozesmála nahlas. Hnusák si znovu sedl, dál neřekl nic.
"Vím, kdy se stane další vražda," začala jsem a tím si vynutila jeho úplnou pozornost. "Mělo by to být dneska nebo zítra v noci. Viděla jsem hodiny, bylo na nich za pět půl druhé. Dál tam byl nějaký bar, myslím, že se jmenoval Trisco, nebo tak nějak.."
"Frissco," přerušil mě Josh a já se na něj otočila. "Díval jsem se na internetu. Je to úplně na konci South west side, kousek od Medison parku," vysvětloval. Přikývla jsem a otočila se zpátky na Hnusáka. "Vím, kde to je," přikývl.
"To je všechno, co vím. Jo, ještě to, že ta holka bude blondýnka, celkem pěkná. Modrá bunda a džíny." Zvedla jsem se a otočila se na Joshe.
"Kam si myslíš, že jdeš?" zastavil mě Villiers a mě se sevřel žaludek. Pomalu jsem se otočila. Nevím, co mě vyděsilo víc - jestli představa toho, že bych tam strávila ještě jednu noc nebo zvuk, co přišel od Joshe. To zapříčinilo to, že jsem se otočila zpátky na něj. Oči mu znovu potemněly a vypadal tak hrozivě, až se mi zježily chloupky na zátylku. Vypadal vážně nebezpečně.
"Podívejte se," otočila jsem se o 180 stupňu, abych znovu viděla na Hnusáka a začínala jsem si připadat jako totální magor. "Nehodlám tady strávit už ani minutu. Řekla jsem vám všechno, co vím. Mám za sebou nejhorší tejden v životě a smrdim jako žumpa. Pokud mě tady budete zdržovat, vážně někoho zabiju!" osopila jsem se na něj. Josh mě objal kolem ramen, radši jsem se nedívala, jak se tváří, potřebovala jsem vypadat statečně.
"No, chtěl jsem jenom říct, že musíte podepsat jeden papír. Taky mě napadlo, že bych vám před dům postavil hlídku, abychom si byli jistí, že jste v čase vraždy doma," zadrmolil rychle.
"Jasně, tak jo," zahuhlala jsem a nechala se Joshem odtáhnout ven ze dveří. U recepce jsem podepsala papír o propuštění a skoro jsem utíkala ven. Hrozně se mi chtělo začít smát, ale dovolila jsem si to až před stanicí. Hned, jak se za námi zavřely dveře, jsem se hurónsky rozchechtala. Josh se taky rozesmál.

Už se začínalo stmívat a vzduch byl nádherně ledový. Dopřávala jsem si ho plnými doušky a porpvé mi snad nevadilo, že přímo hltám smog. Po celém těle mi naskočila husí kůže. Když jsem si všimla pohledů kolemjdoucích, začala jsem se znovu chechtat.
"Pojď už, vypadáme jako bychom vyšli z blázince," zatahal mě Josh za ruku a já ho poslušně následovala, snažíc se utlumit svoje projevy radosti. Jeho auto parkovalo naprosti přes silnici, poznala jsem ho bezpečně. Vypadalo prostě nejlíp.
Posadil mě na přední sedadlo a já se pohodlně opřela. Na tváři se mi usadil americký úsměv takových rozměrů, že jsem se bála, aby se mi nepotrhaly koutky. Rychle obešel auto a sedl si vedle mě. Čekala jsem, že nastartuje, ale otočil se na mě a chvíli mě pozoroval. Jeho oči už zůstaly tmavé.
"Co je?" zeptala jsem se ho a položila mi ruku na koleno.
"Nejradši bych je všechny pozabíjel," zasyčel a mě z toho znovu přeběhl mráz po zádech.
"Jo, to by bylo vážně nenápadný," ušklíbla jsem se. "Tys zavrčel!" vzpomněla jsem si a ukázala na něj. Zacukaly mu koutky.
"Ne, jak jsi na to přišla?" protočil oči.
"Joshi, já tě slyšela, tys zavrčel," zasmála jsem se. "Prosimtě," zasmál se a strčil klíčky do zapalovaní. Rozjeli jsme se silnicí pryč od stanice a já musela sevřít ruce v pěst, abych neukázala vztyčený prostředníček na zrovna vycházejícího policistu.
"Na, radši si zavolej Bobbymu, aby ti dovezl jídlo," podal mi telefon, aniž by otočil hlavu.
"Stejně jsi zavrčel," trvala jsem na svém, když jsem vytáčela číslo do nejlepšího fastfoodu, co znám.
"Ahoj, tady Carrie," ohlásila jsem se. "Carrie!" vykřikl Bobby do sluchátka tak hlasitě, že mi na chvíli zalehlo.
"Jo. Potřebuju jídlo. Nutně," zaúpěla jsem do sluchátka.
"Už tě pustili? Jsou toho plný noviny! S čím to chceš?! PETERE! Co se vlastně stalo? No tak, PETERE!! Někdy se tady musíš stavit osobně, chci všechno slyšet," řval do telefonu a já se musela pousmát, když jsem si představila jeho baculatý dobrosrdečný obličej.
"Jasně. Chci extra porce. Čtyři. Ke mně do bytu," odpověděla jsem mu a úplně ignorovala asi dvacet dalších otázek, které mi položil.
"Ke mně," ozval se Josh.
"Jo, tak teda o patro níž. Rychle. Ahoj," rozloučila jsem se.
"Joshi, vážně si myslíš, že to je dobrý nápad?" podívala jsem se na svoje špinavé oblečení, mastné vlasy hozené přes levé rameno a špínu za nehtama.
"Už jsem ti přenesl všechno, co budeš potřebovat a mám velkou rohovou vanu," mrkl na mě.
"Všechno co budu potřebovat?" zopakovala jsem po něm a pozdvihla obočí.
"Jasně. Sprcháč, šampon, balzám na vlasy, hřeben, pyžamo, tepláky a mikinu, kterou jsem ti ve spěchu zapomněl donést tam, jedny teplý ponožky z pod polštáře, hrnek se srdíčkem, koupil jsem pár krabic mlíka, spoustu vajíček, manikůru v modrém obalu, tu obrovskou kosmetickou tašku z koupelny, protože jsem nevěděl, co přesně budeš chtít, vyházel jsem plesnivé jídlo a možná i nějaké jedlé, nepoznám to. A taky spodní prádlo," vypočítával mi na prstech všechno, co odnesl z mého bytu a při každém dalším slově mi klesla brada o trochu níž. Nestihla jsem být ani vyděšená z toho, že se nedrží volantu ani z toho, že mě tak dobře zná a dokonce jsem se ani nezačervenala, když mi oznámil, že mi prohrabal spodní prádlo. Tak jsem byla vyjevená.
"Na co jsem zapomněl?" zaúpěl, když si všiml mého výrazu.
"Děláš si srandu?" opáčila jsem šokovaně. Hodil po mě vystresovaný pohled, tak jsem ho znovu pohladila po noze. "Vzal jsi všechno," uklidnila jsem ho a pokoušela jsem se odolat touze opřít mu hlavu o rameno. Naštěstí už parkoval. Venku se mezitím setmělo. Josh rychle oběhl auto a otevřel mi dveře.
"A pak, že gentlemani vymřeli," zasmála jsem se, když mě chytil kolem pasu a táhl ke vchodovým dveřím.

"Carrie!" ozvalo se kousek od nás. Přiřítil se udýchaný Peter. Málem jsem ho nezpoznala za tím obrovským balíkem, co držel.
"Pete," kývla jsem na pozdrav.
"Jsem rád, že jsem tě stihnul. Tohle posílá šéf. Na účet podniku," mrkl na mě a Josh mě pustil, aby převzal zásilku jídla.
"Jo, tak vyřiď, že díky," přikývla jsem znovu. On zasalutoval a rozeběhl se ulicí pryč.
"Páni," potěžkal si Josh balík v ruce.
"Jo, páni. Musí v tom být alespoň dvacet cheesů," přitakala jsem.
"To přidej," zasmál se na mě a kývl hlavou, aby mě popohnal.
"Však už jdu," zamumlala jsem a vydala se k jeho bytu. Před ním jsem zastavila a čekala, až mi odemkne. V chodbě jsem si zula smradlavé, beztkaničkové tenisky a zůstala stát na místě. Josh odložil jídlo za dveře a nechápavě se na mě zadíval.
"Nechci ti to tady ušpinit," objasnila jsem mu a lístostivě se zadívala na sněhově bílý koberec. Neuniklo mi jeho tiché uchechtnutí. Ale bylo tak krásné, že jsem mu to nemohla vyčítat. Pak mi zmizela půda pod nohama a já zděšeně vypískla, než mi došlo, že jsem v jeho náruči.
Snažila jsem se moc nedýchat jeho směrem, když jsem si uvědomila, že všechno cítí mnohem líp, než normální člověk. Donesl mě do koupelny a tam mě postavil. Beze slov strčil do vany špunt a pustil horkou vodu.
"Doporučoval bych ti dlouhou sprchu, než se napustí voda," řekl, když do vany naléval pěnu do koupele. "A já ti běžím pro kartáček na zuby, ten jsem totiž zapomněl." S tím vyběhl z koupelny. Ještě chvíli jsem tam jen tak stála.
"Stejně jsi vrčel," řekla jsem, když se za ním zavíraly dveře od bytu a vsadila bych se, že jsem slyšela jeho smích.


Svlékla jsem ze sebe páchnoucí oblečení a došourala se až k zrcadlu. Musela jsem si dár ruku před pusu, abych zadržela vyjeknutí. Naklonila jsem se blíž, abych prozkoumala hnědo-žlutou modřinu, která pokrývala bezmála půlku mého obličeje. No, rozhodně to nebylo nic oproti tomu, jak hrozně na tom byly mé vlasy. Skoro jsem se rozeběhla do sprchového koutu. Otočila jsem kohoutek a nechala jsem na sebe dopadat proud horké vody. Větší úlevu a euforii jsem snad v životě nezažila. Po několika minutách jsem se odvážila prohrábnout si mokré vlasy a ještě chvíli jsem tak jen tak stála.
Potom jsem vodu vypnula a aniž bych se utřela nebo si vzala ručník, jsem otevřela dveře a přeběhla na druhou stranu koupelny, kde stála rohová vana. Málem jsem tam skočila šipku. Voda byla trochu teplejší, než bylo nutné, ale v tuhle chvíli mě to vůbec netrápilo. Vypnula jsem vodu, kterou zapnul Josh, protože hrozilo, že se každou chvilku přelije přes okraj a zaplaví podlahu. Opřela jsem se a přes obrovskou hromadu koupelové pěny zaznamenala, že na poličce mám položený kartáček na zuby a pastu. Takže Josh tady byl, když jsem se sprchovala. Letmo jsem se koukla, jak moc průsvitné jsou dveře od sprchového koutu, abych zjistila, že docela dost. Paráda.
Rychle jsem si vyčistila zuby. Z útrob bytu ke mě doléhal zvuk televize. Rozhodovala jsem se mezi obývákem s jídlem a vanou, ale nakonec jsem to vyřešila po svém.
"Joshi?" zavolala jsem a znovu se pohodlně opřela. Zkontrolovala jsem, jestli pěna zakrývá každou část mého těla a pak jsem se spokojeně usmála. Dveře koupelny se otevřely, Josh se na mě podíval asi centimetrovou škvírkou.
"Co se děje?" zeptal se nejistě a díval se kamkoliv jinam, než na mě.
"Nechceš mi přinést cheese a sednout si ke mě?" zaprosila jsem a vykouzlila americký úsměv prvního stupně. V ústech mi zůstala chuť pasty a nikdy bych nevěřila, že si to budu tak užívat.
"Ehm, jasně," přitakal a během vteřiny už otevíral dveře. V ruce držel ten obrovský pytel cheeseburgerů od Bobbyho. Ani jednou se na mě nepodíval, jen položil jídlo na zem a podal mi jeden balíček. Hladově jsem se pro něj natáhla. Josh mezitím znovu zmizel. Než jsem stačila něco říct, byl u mě a natahoval ke mě ruku s mým oblíbeným hrnkem.
"Ugh, já tě miluju," zahuhlala jsem s plnou pusou a zapila sousto mlékem. Pak mi došlo, co jsem mu řekla a srdce mi v hrudi poskočilo. Pomalu jsem se na něj koukla. Seděl uprostřed koupelny v tureckém sedu a zamyšleně se na mě díval. Pozorně jsem si ho prohlédla. Už se stihl převléknout, měl na sobě červené triko a přes něj ležérně rozepnutou bílou košili. Černé kalhoty vyměnil za pohodlné džíny. Znovu jsem se hladově zakousla do jídla a opřela si bradu o okraj vany. Josh se na mě usmál a naklonil se ke mě. Zatajila jsem dech a čekala, co udělá. Přejel mi svými prsty od spánku až k čelisti. Ještě nikdy se mi nestalo, aby mi v horké vodě přeběhl mráz po zádech, ale všechno je jednou poprvé. Nejistě jsem se usmála a dál se topila v jeho pohledu, oči mu už ztmavly, vypadaly hluboce a tajemně. Ještě chvíli jsme se pozorovali a on potom sundal ruku z mého obličeje a uvelebil se na koberci.
"Jsem ráda, že jsem tady," poznamenala jsem s plnou pusou.
"To já taky. Víš, jaký jsem měl o tebe strach?" opáčil a na chvíli se zamračil.
"Dokážu si to představit," odpověděla jsem a taky se zamračila. "Víš, jak jsem se o tebe bála já? Řekl jsi mi, že budeš bojovat," pokračovala jsem a hlas se mi třásl, když jsem si představila bojujícího Joshe.
"Dixie mi říkala, že se bojíš," přikývl po chvíli. "Říkala?" zopakovala jsem po něm.
"Ano. Volala jsi těsně před bojem, ale nakonec jsme to dokázali a Dixie viděla, že máš strach. Okamžitě jsem se vydal na cestu zpátky," vyprávěl.
"Jak spolu upíři bojují?" zeptala jsem se zvědavě. Josh se tiše uchechtl a vybalil mi dalšího cheese. Natáhla jsem ruku a čekala, co odpoví.
"Je to jako u vás lidí. Zbraně na nás nepůsobí, pereme se ručně," máchl pěstí, aby mi to předvedl a zasmál se. "Akorát, že máme mnohem větší sílu, takže to vypadá trochu, ehm, jinak."
"Když na vás nepůsobí zbraně, jak vás zabijí?" pozdvihla jsem obočí.
"Roztrhat, spálit," jeho hlas potemněl a mě se sevřelo hrdlo, když jsem si představila, že přesně tohle se stalo jeho sestrám.
"Je mi to líto," hlesla jsem. "Nemusí," usmál se po chvíli. "Dawn to nezvládla a Gigi to tak chtěla. Jsou spolu." Zněl přesvědčeně a já nevěděla, co na to říct.

"Co takhle už vylézt z vany?" nadhodil a já si uvědomila, že voda už docela zchladla.
"Jasně. Jenom si umyju vlasy," přikývla jsem a Josh se zvedl k odchodu. Už jsem chtěla být u něj, takže jsem se co nejrychleji umyla a vylezla ven. Na chodidlech se mi udělaly varhánky, možná jsem tam byla opravdu moc dlouho. V koupelně to vonělo mým medovým šamponem a višňovým sprchovým gelem. Několikrát jsem se nadechla a vydechla a potom jsem přešla k pračce, na které byly složené šedé tepláky a zelené balvněné triko. Vedle ležela hromádka spodního prádla.
"Bože," zašeptala jsem a radši nad tím moc nepřemýšlela. Oblékla jsem se a přešla k umyvadlu, abych si znovu vyčistila zuby. Doufám, že ze mě nakonec nebude nějaký úchyl na hygienu, problesklo mi hlavou, když jsem odkapávala kartáček na zuby. Tiše jsem si pozvdechla.
"Co se děje?" ozval se za mnou tichý hlas a já se s výkřikem otočila. "Joshi!" vyjekla jsem a položila si ruku na splašené srdce. On si zkousl spodní ret, aby se nesmál. Existuje nějaké jiné označení než bůh? Proč mi tohle dělá? Zhluboka jsem se nadechla a pak jsem se hlasitě zachechtala.
"To neni vtipný! Málem jsem vyletěla z kůže," pokárala jsem ho a cákla na něj vodu z umyvadla.
"Tak ty takhle," zašeptal a než jsem stihla zaregistrovat jediný pohyb, stál vedle mě a do kelímku, který původně stál na poličce, si napouštěl vodu. Připadala jsem si vedle něj zpomalená.
"Ať tě to ani nenapadne," varovala jsem ho a ustoupila krok od něj. Udělal několik malých kroků a tím se dostal až ke mě. Stál ode mě maximálně pár centimetrů, zavládlo hrobové ticho. Jediné, co ho narušovalo, bylo mé přerývavé dýchání a dokonce jsem byla schopná zaslechnout splašené údery svého srdce. Ještě trochu se ke mě naklonil, naše nosy se už téměř dotýkaly. Dýchl mi do obličeje a já se ze všech sil snažila, aby se mi nepodlomila kolena. Zatnula jsem ruce v pěst, abych jim zabránila omotat se kolem jeho bledého krku. Hlasitě jsem polkla a vyzývavě naklonila hlavu na stranu. On se taky naklonil a tím konečně přerušil vzdálenost mezi námi. Naše rty se konečně dotkly a já se k němu co nejvíc přitiskla.
A potom mě polil studenou vodou. A utekl na druhou stranu místnosti. Zůstala jsem stát jako opařená a dívala se, jak se smíchy kácí k zemi.
Možná bych byla naštvaná, kdybych zrovna nestála naproti zrcadlu a neviděla, jak se tvářím. Pomalu jsem se k němu otočila, snažíc se udržet vážný výraz. Pomalu jsem přešla ke sprchovému koutu a otevřela jeho dveře. Jeho smích se odrážel od dlaždiček a tím se tvořila ozvěna. Zkousla jsem si spodní ret a co nejrychleji jsem to dokázala jsem vymotala sprchu z držáku a otočila kouhoutkem. Zárověň s tím jsem se otočila a s hlasitým smíchem na něj namířila sprchu. Nečekal to, takže jsem ho zasáhla. Jeho smích ustal, vystřídal se s tím mým.
"Chceš válku," začala jsem, sprcha mi zmizela z rukou a na mě dopadl první proud ledové vody. Vypískla jsem a chtěla začít utíkat.
"Máš ji mít," dořekl za mě a pevně mě chytil za pas, abych se nemohla ani pohnout. Voda mi lepila oblečení na tělo, zmítala jsem sebou a křičela. Tím jsem nádherně doplnila jeho smích.

"Prosííím! Dost!" vykníkla jsem. Voda přestala téct a já se dívala na Joshe. Mokré vlasy se mu lepily na obličej, triko měl přilepené na hrudi. Slovo bůh tohle nedokáže vystihnout. Zadoufala jsem, že třeba taky vypadám takhle, když jsem mokrá, ale nejspíš připomínám zmoklou slepici. Musela jsem párkrát zamrkat, abych se vůbec vzpamatovala. Než jsem stihla vymyslet, co řeknu, přistoupil ke mě a přitiskl k sobě.
Rukama jsem ho hladila po zádech a bokách. Sklonil se k mému obličeji a nedočkavě mě políbil na rty. Naklonila jsem hlavu, abych mu usnadnila přístup a lačně polibky přijímala. Pravou rukou jsem mu přejela po hrudníku a potom ho pevně objala kolem krku. Pootevřela jsem rty a nechala ho vklouznout dovnitř jazykem. Tiše jsem zavzdychala a pokoušela se překonat chtíč. Marně.
Chytila jsem ho za promoučenou košili a začala mu ji stahovat z ramen. Nebránil se, na chvíli mě přestal hladit a nechal košili spadnout na podlahu. Pak se vrátil k prozkoumávání mého těla. Za celou dobu se naše rty nerozpojily. Rozřesenýma ruka jsem chytila spodní lem jeho trika a pomalu jsem ho táhla nahoru. Josh se ode mě odtrhl, abych mu ho mohla přetáhnout přes hlavu. Jeho holý hrudník vypadal božsky, začala jsem mu tam přejíždět dlaněmi, cítila jsem každý sval. Josh mě znovu políbil a špičkou jazyka si divoce pohrával s tím mým. Na chvilku se ode mě odtáhl, aby mi dopřál pár hlubokých nádechů a pak mi přes hlavu přetáhl triko. Stála jsem před ním jen v podprsence a chvíli jsem nevěděla, kam s očima. Josh mi konečky prstů přejel po páteři a já se otřásla vzrušením. Znovu jsem se k němu přitiskla a vyhledala jeho rty.
Sklonil se a zvedl mě za zadek do vzduchu. Slabě jsem vyjekla, ale to už mě Josh odnášel z koupelny směrem k posteli. Začínala jsem mít obavy, že brzo zkolabuju. Nechávali jsme za sebou mokrou cestičku na sněhovém koberci, ale neměla jsem čas na lítost, protože Josh mě položil na záda a lehl si na mě. Jeho studená hruď mě chladila na rozpáleném těle.
Přejela jsem mu dlaněmi po břiše a nahmatala knoflík jeho riflí. Zhluboka jsem se nadechla a rozepla ho. Josh mi mezitím vtiskl několik polibků na klíční kost. Chystala jsem se rozepnout poklopec, když se ozvalo pronikavé zazvonění telefonu. Na chvilku jsem strnula, ale Josh to ignoroval. Rozhodla jsem se pokračovat v započaté práci, když se telefon rozezněl podruhé.
Josh si povzdechl a na chvíli si opřel hlavu o moje rameno. Hlasitě jsem oddechovala a čekala, co udělá. Zase použil jeden z těch svých rychlých pohybů, které sotva zaregistruji a přijal hovor.
"Apps," ohlásil se neutrálním hlasem. Vlasy měl pořád ještě mokré a jeho hrudník v tmavé místnosti přímo zářil.
"Jistě," přitakal a vyhledal můj pohled. Natáhl ke mě ruku s telefonem. "Pro mě?" zeptala jsem se vyjeveně. Jen přikývl. Postavila jsem se na roztřesené nohy, on mi mezitím přišel naproti. Dala jsem si sluchátko k uchu.
"Prosím?" zeptala jsem se nejistě.
"Owenová, kde sakra vězíte?" vykřikl ten někdo na druhé straně. Okamžitě jsem poznala hrubý hlas detektiva Villierse.
"Detektive?" zeptala jsem se a ve zlé předtuše se mi sevřel žaludek.
"Můžete prosím, přejít k oknu?" vyzval mě. Přikývla jsem, pak mi došlo, že to asi nevidí.
"Jasně," přitakala jsem a vydala se k oknu. Teď mě někdo sestřelí a mám po ptákách. Rozhrnula jsem těžký závěs a vyhlédla na ulici. Znovu tam parkovalo černé auto. V telefonu jsem slyšela změť hlasů. Muž stojící u auta promluvil do vysílačky, zároveň jsem slyšela nějaké zachrastění i u Villierse.
"V pořádku," ozval se po pár vteřinách.
"Ehm, co se stalo?" zeptala jsem se tiše a zatajila dech. Možná jsem to ani nechtěla vědět. Znovu se mi podlomila kolena, Josh si stoupl za mě a podepřel mě.
"Měla jste pravdu. Ale nestihli jsme to," řekl jen. "Rád bych s vámi co nejdřív mluvil," řekl ještě a ukončil hovor. Zkoprněle jsem si dala mobil od ucha a otočila se na Joshe.
Dvě věci jsem věděla naprosto jistě:
Zaprvé, zvonění Joshova mobilu nikdy nevěstí nic dobrého.
Zadruhé, z dnešního večera už nejspíš nic nebude.
"Měli bychom uklidit tu koupelnu," zahuhlala jsem otráveně a vydala jsem se hledat hadr.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 anka anka | 7. listopadu 2009 v 15:08 | Reagovat

jeeejo... :-D  :-D  :-D ja som taka happy ze to je tu...samozrejme je to uzastne...ako vzdy...a dakujem L!ndus ze to sem uz dala... :D  :D  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.