
55. kapitola- Správná cesta

Otevřela jsem oči. Netrvalo mi moc dlouho, abych pochopila, kde jsem. Rychle jsem se posadila a podívala se kolem sebe. No jasně! Byla jsem v bludišti… Už zase!... Ta známá křižovatka, ty známé vysoké stěny…
Udeřila jsem pěstí do trávy pod sebou.
"Do háje!"zanaříkala jsem a skryla si obličej do dlaní. Rychle jsem si položila ruku na srdce a následně na krční tepnu. Dostala jsem zlost, když jsem ucítila silně tepající tepnu na svém krku. Věděla jsem, co to znamená… Věděla jsem, že nejsem mrtvá… Zatím… Zkusila jsem se postavit. Vypadalo to tu úplně stejně, jako minule… Otočila jsem se kolem své osy a pokoušela si vzpomenout, kterou cestou jsem se předtím vydala… Vzpomněla jsem si, že jsem tu předtím slyšela hlas Edwarda a Alice… Edward!!! Jeho jméno v mé mysli mělo hodně silnou odezvu, jakmile jsem si na něj vzpomněla.
"Edwarde?"zavolala jsem někam nad sebe. Mám si tady najít cestu k němu? Je tady také? Napadaly mě samé absurdní myšlenky. Zkusila jsem zavolat znovu… A zas a znova… Když už jsem volala po desáté a nic se neozvalo, neměla jsem daleko k pláči. Sesunula jsem se zpátky na zem. Po chvíli jsem zjistila, že ani plakat nesmím… Byla jsem zoufalá. Dlouhou chvíli jsem jen zírala do země pod sebe a zhluboka oddechovala. Po nějaké určité době se opět zvedl vítr. Vstala jsem plna očekávání a otočila se dokola. Čekala jsem, pokud se něco neozve. Po chvíli ale vítr ustal… Ještě chvíli jsem stála, ale nic se nedělo. Už jsem si chtěla opět sednout, když jsem ale za sebou ulyšela své jméno.
"Bello?"ozvalo se za mnou a já se ihned otočila. Ten hlas jsem neznala. Nepatřil nikomu, na koho bych si teď dokázala vzpomenout. Ale jakmile jsem zhruba třicet metrů od sebe spatřila postavu, málem mě to srazilo na kolena. Někdo je tu se mnou! Přede mnou stála na nejkrásnější bytost, jakou jsem kdy viděla. Měla světlou pokožku, dlouhé zlaté vlasy a bílé šaty.
"Kdo jsi?"zavolala jsem směrem k ní.
"Neptej se a pojď…"řekla mi a naznačila, abych šla k ní. Potom se otočila a šla ode mě pryč. Rychle jsem se vydala za ní, ale než jsem vkročila do uličky, ve které stála, zarazila jsem se. S respektem jsem se podívala na vysoký živý plot vedle sebe a váhala. Co když je to léčka? Napadlo mě. Osoba se zastavila a otočila se zpátky.
"Bello, nemáme moc času. Chci ti pomoct… Zavedu tě za Edwardem…"řekla mi a nemusela to už vůbec opakovat. Jakmile jsem uslyšela Edwardovo jméno, byla jsem svolná absolutně ke všemu. Ihned jsem se dala do pohybu a rychle doběhla až k ní.
"Co to povídáš? Ty víš, kde je?"zeptala jsem se jí, ale ona šla jen v klidu dál.
"Právě leží vedle tebe…"řekla mi svým nádherným hlasem a já se zamračila. Když jsem ale zapřemýšlela, uvědomila jsem si, jak to vlastně myslela… Samozřejmě, že to myslela tak, že leží vedle mého lidského těla, ve skutečném světě… Ne tady… Chvíli jsme šly mlčky.
"Zavedu tě blíž k vašemu světu… Zavedu tě blíž k němu… Pak to bude jen na tobě, jakou cestu si zvolíš… Ale nemáme moc času, pospěš…"řekla mi a já ihned přikývla. Klidně bych teď běžela, kdyby to šlo… Věděla jsem, o jakém místě mluvila. Zavede mě opět na to rozcestí, kde jsem byla i minule… Najednou jsme došli na rozcestí. Záhadná postava vedle mě zahnula doleva a já jí byla ihned v patách. Dlouho jsme šli mlčky…
"Už vím, kdo jsi… Jsi anděl?"zeptala jsem se a ona se na mě usmála. Usmála, ale neodpověděla. Otočila svou pozornost opět k cestě před námi.
"Byla jsem… Ale dá se říct, že v tuto chvíli jsem tvůj anděl, ano…"řekla po chvíli tiše a já přemýšlela. Po dlouhé chvíli, kdy jsem přemýšlela, jsem se ale zastavila. Ona

%20%E2%80%93%20okraj.png)





perfic...joj boze ja som sa nemohla dockat...je super ze si sa vratila ewikk...vitaj spet...