close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

NTEC 51.kapitola- První a poslední noc

8. září 2009 v 20:12 | ewikk |  Neznám tě,Edwarde Cullene by Dara

51. kapitola- První a poslední noc


Přešla jsem pomalu ke skleněným dveřím vedoucím na balkón v Edwardově pokoji. Byla jsem hrozně rozrušená, cítila jsem, jak se mi chvějí prsty a vlastně skoro celé tělo. Ale nebylo to zimou. Bylo to… strachem, smutkem. Nejde ani tak o strach, jako spíš o smutek. Jasně, vím, že rozhodnutí, které jsme s Edwardem učinili, bude bolet, ono bolí už teď, ale v mém mozku a srdci nebylo na strach místo. Klidně přetrpím bolest, když to bude znamenat, že mohu být s Edwardem. A Edward bude celou tu dobu vedle mě. Můj anděl smrti, kterého bezmezně miluji. Co se týkalo strachu, jediného, čeho jsem se bála, bylo to, jestli nám vůbec bude dovoleno být spolu. Bude nám to dopřáno? Podstoupíme oba tak velkou oběť pro nic?... Nezbývá nic jiného, než doufat… Ale mnohem víc, než samotný strach, mi dělalo starosti něco jiného. Smutek. Právě teď jsem byla smutná, ano… Byla jsem smutná, protože jsem věděla, že tento krok, který s Edwardem učiníme, způsobí bolest našim nejbližším. Nechtěla jsem si ani představit, co to udělá s Esme, Edwardovou matkou, natož pak s Charliem. Charlie, můj otec, můj nejlepší kamarád, moje opora… Kdo mu bude oporou, až zjistí, že jsem mrtvá? Odpověď mi byla jasná. Polly… Ale přesto, byla jsem v Charlieho životě jen já po dobu sedmnácti let. Jen já, jeho dcera a kamarádka. Co je sedmnáct let společného života oproti půl roku známosti? A manželství, samozřejmě… Nechci si ani představit, co to s ním udělá… Bude hrozně těžké, chovat se zítra nenápadně, jako kdyby se nic nedělo. Bude nemožné projít kolem Charlieho a nezačít myslet na jeho strhaný obličej, až tu nebudu. Bude těžké lhát Cullenovým, rodině přenádherných andělů, kteří byli moje druhá rodina, až se zítra vrátí a já budu vědět, že je vidím naposledy. Cítila jsem, jak mě začíná pohlcovat panika a úzkost. Opírala jsem se o zábradlí na balkóně a hleděla před sebe na temné obrysy stromů, šeptajíc si navzájem ve větru. Soustředila jsem se na zvuk vody v potoce, který byl nedaleko. Byla až skoro nezvykle teplá noc. Takovou jsem snad tady ve Forks ještě nezažila… Dívala jsem se na měsíc, plující po nebi každý den. Bez starostí, bez citů. Záviděla jsem mu… Záviděla jsem mu jeho nádheru, jeho bezstarostnost, jeho samotu. Společnost mu dělaly jenom hvězdy, které byly na miliony světelných let daleko. Nemít vlastní energii, zářit jen tehdy, když na něj dopadnou paprsky slunce… Slyšela jsem lehké cvaknutí dveří za mnou, ale já stále nedokázala odtrhnout pohled od měsíce a hvězd. Ano, dokonce vyšly i hvězdy! Ten zvuk cvaknutí dveří byl v té tichosti tak hlasitý… Neotáčela jsem se, věděla jsem, že můj anděl je tu teď se mnou… Ucítila jsem, jak mi přes ramena něco přehodil, nejspíš deku, a jeho chladné paže se mi ovinuly zezadu kolem pasu. Prolomil to úžasné ticho dnešní teplé noci svým šepotem.
"Na co myslíš?''zeptal se. Já se naposledy podívala na měsíc, který osvětloval krajinu, napřímila se a otočila se mu v náruči. Nechala jsem deku spadnout na zem, nebyla mi zima. Ruce jsem mu obmotala kolem pasu a hlavu mu zabořila do hrudi.
"Myslím… Na budouctnost''zašeptala jsem mu do hrudi dobře si vědoma toho, že mě slyšel. Trochu se napjal.
"Na co konkrétně?''zeptal se a rukou mi začal přejíždět po zádech. Chvíli mi trvalo, než jsem mu odpověděla.
"Na to… Na…''nemohla jsem to doříct. Moje pocity mě konečně našly oslabenou a zaútočily, když já jsem byla beze zbraní. Nebránila jsem se… Propukla jsem v pláč. Všude bylo ticho, jen moje vzlyky to ticho ničily. Vzlykala jsem Edwardovi do hrudi, máčela mu jeho košili. On vyčkávavě stál a konejšil mě.
"Myslím na to, jaké to bude pro Charlieho''řekla jsem rychle, než mě zalila nová vlna vzlyků, které drásaly mé srdce na malé kousíčky. Edward se napjal, ale nepřestával mi rukou přejíždět po zádech.
"Bello, je to pro tebe příliš vysoká oběť, vůbec to nemusíš dělat…''zašeptal bolestně. Rychle jsem zakývala hlavou ze strany na stranu. A v tuto chvíli jsem si uvědomila, co opravdu chci. Z jedné strany jsem byla strašný sobec. Nechám tu Charlieho napospas, samotného, zlomeného z mého odchodu. Ale na druhou stranu, budu s Edwardem. Co by pro mě byl svět, co by pro mě byl život bez něj? Ne, já musím jít s ním… Vím, že s Polly to tatínek vydrží. Věděla jsem, že ona mu pomůže nést jeho bolest…
"Ne, Edwarde. Chci to udělat! Já, já bych tu bez tebe nemohla být, já… nevydržela bych to ani den…''znovu jsem propadla vzlykům. Ucítila jsem, jak mě jeho paže ještě těsněji stiskly a já se vůbec nebránila.
"Nemůžu po tobě chtít, abys kvůli mně zemřela, Bell…''zašeptal zlomeně a já věděla, že pro něj to také nic lehkého není. Bolí ho to naprosto stejně, jako mě.
"Edwarde, podívej!''řekla jsem a podívala se mu do očí. Sklonil hlavu, aby na mě viděl. Své ruce, doteď obmotané kolem jeho pasu jsem přemístila na jeho tváře.
"Nestačí, že to chci já? Vžij se do mé role… Já bez tebe nemůžu být, nedokážu to. Jsi můj kyslík, který potřebuju k životu… Vím, že kdybys byl na mém místě, udělal bys to samé, co se chystám udělat já… Milovat v nemoci i ve zdraví, v životě i po smrti, pamatuješ?''odpověděla jsem mu šeptem a dívala se mu do očí, ve kterých měl smutek a bolest.
"Máš pravdu''řekl mi a obličej mi ovál jeho sladký dech.
"Miluju tě, Edwarde…''zašeptala jsem a nepřestávala hypnotizovat jeho oči.
"Miluju tě nadevšecko na světě, Bell''zašeptal a naklonil se ke mně. Nejdřív ústy zakryl jednu mou slzu na tváři, která putovala dolů, a potom se jemně dotkl mých rtů těmi svými. Zavřela jsem oči a všechnu svou pozornost jsem soustředila do toho jednoho bodu, kde se naše rty setkaly. Přesunula jsem své ruce z jeho tváří a pevně je semkla za jeho krkem. Bylo to jiné. Hodila jsem za hlavu tu hroznou událost, ten sen, co se mi zdál v Hudsonu. Salome nám nezkazí už nic, žádný okamžik, který nám dvěma ještě zbývá. Stoupla jsem si na špičky, abych se k němu mohla víc přitisknout a on mi ochotně pomáhal. Tiskl si můj pas k tomu svému a nepřestával mě líbat. Zapomněla jsem na bolest, kterou jsem před chvílí vnímala. Zapomněla jsem na strach… Zapomněla jsem na okolní svět… Cítila jsem lechtání v břiše, opět mi tam lítali motýli, a ten pocit se mi tam usadil. Věděla jsem, že si ho musím užít, dokud mám čas, a tak jsem opatrně našla jazykem ten jeho. Polibek, který začal jako nevinný, stejně jako všechny předešlé, se pomalu ale jistě stával něčím víc. Víc vášnivý… Zhluboka jsem oddechovala, když jeho jazyk až skoro tvrdě dorážel na ten můj. Natočil mě zády k zábradlí a jemně mě na něj přitlačil, stále nepřerušujíc náš polibek. Až moc neochotně jsem spustila svoje paže z jeho krku a o zábradlí se opřela. Potom jsem přenesla sílu na ruce a opatrně se vyhoupla na zábradlí. Věděla jsem, že mě Edward nepustí a nenechá spadnout dolů. Cítila jsem jeho ruce na svých zádech. Nohy jsem mu obmotala kolem pasu a ruce znovu vrátila do původní pozice. Cítila jsem, jak si mě stále pevněji tiskne k tělu a nijak jsem se nebránila. Motýli teď nebyli jenom v mém břiše. Byli všude. Můj mozek začínala zahalovat clona a já byla schopná se soustředit jenom na tuto chvíli. Moje ruce si našly cestu z jeho ramen k límečku jeho košile. Opatrně jsem rozepnula jeho první knoflík a rychle pokračovala ke druhému. Tam mě zarazil. Díval se na mě s očima plnýma touhy a vášně.
"Bello, já nevím… Můžu ti ublížit…''zašeptal, ale očima stále těkal k mým rtům.
"No tak, Edwarde… Tahle možnost je jen jednou… A ty i já dobře víme, že už víckrát nebude…''zašeptala jsem celá rozrušená a pokusila se o rozepnutí druhého knoflíku. Už mě nechal. Zajímavé, jak moji bolest a strach rychle vystřídala touha… Určitě ji v mých očích musel vidět…
"Miluju tě''přikývl a znovu se hladově přisál na moje rty. Líbali jsme se a já pomalu rozepínala zbylé knoflíky na jeho košili. Nakonec jsem došla až k poslednímu a musela vyndat konce z jeho kalhot. Začala jsem mu košili vysoukávat z kalhot a nakonec jí vytáhla celou. Chytla jsem se ho znovu kolem krku a on si nechal košili sklouznout z ramen. Potom jsem ucítila, jak mě chytl za pas a víc si ho k sobě přitiskl. Nadzvedl mě, takže jsem ho musela nohama obejmout silněji, abych z něj nespadla. Ale věděla jsem, že on by to nedovolil. Čekala jsem, že mě odnese zpátky do pokoje, ale on to neudělal. Sklonil se se mnou a položil mě na deku, která byla na zemi. Ležela jsem na zádech a stále nepovolovala stisk kolem jeho krku. Vím, že by mě hravě přepral a byl schopný se vymanit z mého objetí, ale on to neudělal. Sám se víc a víc tiskl k mému tělu. S mýma nohama stále kolem jeho pasu jsme leželi na podlaze jeho balkonu a on se lokty nadzvedával ze země, aby na mě nedopadl celou svou vahou. Potom se však trošku odtáhl a tím od sebe odtrhl i naše rty. Nelíbilo se mi to, ale on měl na tváři šibalský úsměv. Obličej měl sotva pár centimetrů od mého. Pohladil mě jednou rukou po tváři a pokračoval na krk až skoro ke klíční kosti. Stejně jako já předtím si začal pohrávat s límečkem mé košile, která byla ve skutečnosti jeho. Po mojí malé nehodě v kuchyni, kdy jsem měla celé triko polité kafem, byl tak laskavý a půjčil mi svou košili. Modrou. Rozepnul jeden knoflík… Druhý… A potom škubl a noc protrhl zvuk trhající se látky. Najednou jsem pod ním ležela jenom v podprsence a jeho košile byla na cucky hned vedle mě. Bylo zvláštní, že najednou jsem ani necítila pocit studu…
"Právě sis zničil košili''upozornila jsem ho a pokusila se o oslnivý úsměv. Odfrkl si a novu tvrdě přitiskl své rty k mým. Teď už se tolik nesnažil nadzvedávat a já mohla cítit chlad z jeho těla, které bylo zároveň rozpálené touhou, otírající se o to moje. Po krátké chvíli moje rty opustil a svými rty pokračoval v cestě na krk, klíční kost, až se dostal přes podprsenku k pupíku a zarazil se, až když narazil na lem od kalhot. Zvedl hlavu a podíval se na mě, v očích touhu a očekávání. Povzbudivě jsem se na něj usmála a ucítila, jak mi rozepl knoflík, a o vteřinu později i zip u kalhot a postupně je ze mě stahuje. Rychle jsem se vyhoupla do sedu a hladově vyhledala jeho rty. Klečela jsem na kolenou, stejně jako on. Trochu jsem se zachechtala. "Teď já'' zašeptala jsem v krátké pauze, než se naše rty opět setkaly a prsty nahmatala zapínání u jeho kalhot. Poslepu jsem rozepnula knoflík a zip. Trvalo mi to poměrně déle, než jemu, ale podařilo se. Pomalu jsem ho z kalhot začala vysoukávat ven, dokud nebyly skoro na zemi a já nemohla dál, protože na nich klečel. Rty stále neoddělujíc od něho jsem mu opatrně položila dlaně na hruď a zatlačila. Pochopil, co chci udělat, a tak se pomalu sesunul na zem a já měla možnost z něj konečně stáhnout kalhoty. Odhodila jsem je ani nevím kam a podívala se na něj. Oběma nám na tváři plál šibalský, ale přesto šťastný úsměv. Pomalu jsem se po čtyrech vrátila k jeho rtům, takže teď jsem já ležela na něm. Když začal ztěžka oddechovat, uvědomila jsem si, že i já bych mohla udělat něco proto, aby mohl svobodněji dýchat. Přesunula jsem nohy z každé strany jeho boků, takže jsem na něm seděla obkročmo. Cítila jsem Edwardovy ruce na mých zádech a všude tam, kde se mě dotkl, mě kůže pálila a posílala příjemné vibrace do zbytku těla. Edwardovy ruce se přesunuly výš, k žebrům a nahmataly zapínání u podprsenky. Mírně jsem se zachvěla.
"Je ti zima?''byl hned pohotový a na chvilku zmrzl.
"Ne!''zašeptala jsem hned a navázala v našem polibku tam, kde jsme přestali. To zachvění, to vůbec nebylo zimou. To má touha mě rozechvěla a chtěla stále víc a víc. Jeho hbité prsty si rychle poradily se zapínáním a já po chvíli ucítila, že už jsem bez podprsenky. Mírně jsem se začervenala, když jsem zjistila, že na něm ležím polonahá, ale na skutečné rozpaky jsem neměla čas, protože si mě Edward k tělu přitiskl takovou silou, jakou ještě nikdy. Rychle nás překulil, takže jsem se ocitla znovu na zemi. Neustále mě líbal, svým jazykem narážel proti tomu mému a rukou putoval po všech záhybech mého napůl obnaženého těla.
"Jsi nádherná, miláčku''zašeptal při krátké pomlce a nežně mi začal laskat prsa. Neubránila jsem se povzdechnutí. Moje dlouho očekávaná chvíle byla tady. Kolikrát jsem o tomhle snila? Moje sny se nemohly ani z tisíciny rovnat tomu pocitu, který jsem právě cítila a který naplňoval moje tělo, koloval mými žílami místo krve. Edward znovu přitlačil své rty k mým, ale po chvíli přešel svými rty opět na můj krk. Cítila jsem na prsou čím dál tím větší tlak. Edwardovy rty si razily cestu níž, až k místu, kde měl svoje ruce. Mohla jsem přesně říct, kde se mě jeho rty dotkly, na tom místě jako by mi někdo rozpáleným železem udělal značku. Edward si začal hrát s mými bradavkami a já začala přerývavě dýchat. Vzpínala jsem se, protahovala se jako kočka, nepřejíc si, aby přestal. Rukama jsem si jeho obličej tiskla stále víc k tělu. Mohla jsem slyšet, že jeho dýchání je stejně přerývavé jako to moje. Jeho touha je úplně stejná jako ta, kterou cítím já… Zatímco nechal moje dva hrbolky plně rozdrážděné, pokračoval stále níž a níž. Jazykem mi párkrát obkroužil pupík a já zavzdychala.
"Edwarde…''šeptala jsem jeho jméno pořád dokola. Potom ztuhl a ústy se pozvolna vracel stejnou cestou nahoru. Jeho rty se znovu dotkly mých a já cítila jeho dlaň na mém podbřišku. Zatímco svými rty drtil ty moje, jeho ruka se pomalu přesouvala z podbřišku na bok a potom na kříž. Stále nepřerušujíc polibek, nás Edward překulil, takže jsem znovu ležela na něm. Pochopila jsem, že teď je řada na mě v prozkoumávání a já do toho šla s nadšením malého dítěte. Postupovala jsem úplně stejně, jako on. Rty jsem si razila cestu napříč jeho tělem. Vzbouzel se pode mnou stejně jako já předtím, stále opakujíc moje jméno. Teď moje jméno vycházejíc z jeho úst mělo neuvěřitelnou váhu, nikdy mé jméno tak nádherně nevyslovil… Zarazila jsem se na stejném místě jako on a postupně se vracela zpátky, líbajíc každý jeho dokonale vypracovaný břišní sval. Líbala jsem jeho hruď, střed jeho prsou a pomalu přešla ke klíční kosti. Nevěděla jsem jak, ale najednou jsem putovala směrem dolů po jeho levé ruce. Šla jsem přes rameno k loketní jamce a pokračovala k zápěstí. Párkrát jsem mu políbila dlaň a pomalu olízla všechny jeho prsty. Edward pode mnou vzdychal, šel mi vstříc. Pomalu jsem si razila cestu zpátky, vtiskla mu polibek do loketní jamky a pokračovala až ke krku... Vycenila jsem zuby a lehce ho začala kousat. Edward už to nevydržel, zanaříkal, vzal můj obličej do svých dlaní a žíznivě se přisál na moje rty. Znovu nás překulil a já cítila, jak mě tiskne proti zemi čí dál tím víc. Nevadilo mi to. Rukama jsem zajela do jeho vlasů, jeho hlavu si přitahovala víc a víc k té své. Jako kdyby to víc šlo… Cítila jsem, jak si jeho dlaň znovu hledá cestu dolů. K místu, kde moje teplota byla blízko teploty varu. Potom jeho dlaň nahmatala okraj mých kalhotek a opatrně vnikla pod ně. Díky tomu, že svoje rty téměř hrubě tiskl k mým, jsem neměla moc šancí zavzdychat, ale uvnitř mě to vřelo, jako kdyby v sobě měla sopku, která jen tak tak hrozila vybuchnout… Zatímco jeho ruka byla pod mými kalhotkami, moje ruce mu obkreslovaly břišní svaly. Jeho ruce mě hladily a dráždily, dováděly mě k nepříčetnosti. Prsty jsem pevně svírala jeho boky. Nevnímala jsem okolní svět kolem nás. Měli jsme vlastní, soukromou bublinu. Klidně by mohla vypuknout třetí světová a my bychom to nevěděli… Potom jeho dráždění ustalo a zanechalo mi v podbřišku zvláštní pocit. Chtěla jsem víc. Chtěla jsem jeho… Ucítila jsem, jak mi něco sklouzává dolů po nohách. Až později jsem si uvědomila, že mi sundal i ten poslední kousek prádla, co jsem měla na sobě. Pocítila jsem touhu, mít ho zase co nejblíž u sebe. Rychle jsem si jeho ústa přitáhla znovu ke svým, až skoro celou svou vahou spadl na mě. Byla jsem v sedmém nebi. Nebyla jsem schopná vnímat, ale byla jsem donucena zasténat, když jsem ucítila, jak do mě pomalu pronikají jeho dva ledové prsty. Pomalu je začal vytahovat, ale po chvíli je znovu zasunul. Sténala jsem v jeho náručí čím dál tím víc. Dokonce jsem si uvědomila, že jeho ledové prsty vyhledávám. Nevadilo mi, že jsou ledově chladné, žár, který jsem měla uvnitř, nebyl možný uhasit. Aspoň ne teď… Nechtěla jsem, aby tato chvíle skončila. Nikdy. Pomalu jsem začínala k jeho prstům přirážet. Byl to tak slastný pocit! Ale co budu teprv říkat, až… Ano… Už jsem věděla, že jsem připravená. Že i on je připravený. Se zavřenýma očima jsem rukama zatrousila i k jeho poslednímu kousku oblečení. Pochopil. Sundal si ho sám, stále nepřerušujíc náš polibek. Musela jsem otevřít oči. Musela jsem ho vidět… Otevřel oči v tu samou chvíli jako já. Trošku se ode mě odtáhl a obezřetně se na mě podíval. Věděla jsem, o čem přemýšlí. Vyzývavě jsem se usmála a naklonila se k němu. Jemně jsem skousla jeho ušní lalůček a zašeptala mu do ucha.
"Miluju tě'' To stačilo. Věděla jsem, že tohle ho přesvědčí. Chytil můj pas a přiblížil si ho ke svému. Mohla jsem téměř cítit jeho mužství…
"Já tebe víc…''zašeptal a opatrně překonal tu poslední mezeru, která nás od sebe dělila. Prohla jsem se v zádech a zanaříkala. Bolelo to, neříkám že ne, ale bolest ihned zastínil jiný, mě doteď neznámý pocit… Edward na chvíli počkal, dokud se nevzpamatuji z bolesti, která stejně ihned vyprchala, ale po chvíli ke mně začal přirážet a já mu šla vstříc. Znovu jsme spolu tančili. V tuto chvíli jsem si byla schopná vybavit všechny jeho úsměvy, všechny polibky, všechny jeho pohledy, každý tanec, co se mnou kdy tančil. Přehrávala jsem si celý dnešní večer, až jsem se opět vrátila do přítomnosti. Do toho moc dlouho netrvajícího přelomu mezi minulostí a budoucností… Cítila jsem, jak ve mně motýli lítají sem a tam a já si nepřála v této chvíli nic jiného, než aby tato chvíle nikdy neskončila. A po chvíli… Najednou sopka vybuchla. Zaklonila jsem hlavu a vykřikla. Nechala jsem se unášet touhou a vášní, skákala jsem z jednoho obláčku na druhý, cítila jsem, jak se mi postupně otupují všechny smysly a já přestávám vnímat. Dýchalo se mi hodně ztěžka, lapala jsem po dechu, ale klidně bych i zemřela, aby se to stalo znovu. Po chvíli se to samé zřejmě stalo i Edwardovi. Neustále jsme se proplétali, tančili jako jeden ten nejsložitější tanec, který byl starší než sám čas… Nakonec se na mě Edward usmál tak, jako nikdy předtím. Byl to ten nejnádhernější úsměv, jaký jsem u něj kdy viděla. V očích měl stále tu touhu a jiskřičky, jako já. A já věděla, že není šťastný jen z toho okamžiku, který mezi námi před chvílí proběhl, ale i z toho, že on to dokázal. Prošel rájem, i když je jemu navždy uzamčený a dokázal si zachovat svou tvář, nezabil mě… A já se cítila připravená. Připravená projít tou zkouškou, kterou mi život přichystal. A i kdyby se to nepovedlo, budu celou věčnost vzpomínat na naši první a poslední noc…


"Vidíš, tamhle je Cassiopea''zašeptal Edward a ukazoval postupně hvězdy patřící do tohoto souhvězdí, které byly nad námi. Světla noci… Mohla jsem na hvězdách oči nechat. Bylo neuvěřitelné, jak mohly tvořit dokonalé obrazce. Všechny tak daleko, ale zároveň tak blízko… Byla neuvěřitelně nádherná a teplá noc… Anebo to teplo bylo způsobeno naším zážitkem před chvílí?... Na noční obloze nebyl ani jediný mráček. Bylo vidět několik miliard hvězd, bylo možné najít několik druhů souhvězdí… Ale celé té nádheře nad námi dominovala jenom jedna jediná věc. Měsíc… Měsíc hledící na všechno pod sebou. Na les obklopující dům Cullenů, dům Cullenů i na nás dva, ležící zabalení v dece na balkoně. Hlavu jsem měla položenou na Edwardově hrudi a bylo mi maximálně dobře. Oba dva jsme hleděli vzhůru, na tu krásu noční oblohy a povídali si. Ale i když bylo ticho, věděli jsme, o čem přesně ten druhý přemýšlí. Na to, abychom věděli, na co ten druhý myslí, anebo si rozuměli, jsme nepotřebovali slova. Šlo to i bez nich…
"A támhle Orion''ukázala jsem já a nechala ruku chvíli nahoře, zabodnutou na pomyslném opasku antického lovce Oriona. Edward zvedl ruku a dotkl se té mojí. Propletl naše prsty a položil si je na hruď, vedle místa, kde jsem byla hlavou opřená já. Otočila jsem pomalu hlavu, abych mu viděla do tváře. Opět jsem se mohla utopit v jeho hlubokých upřímných očích. Ach, proboha, proč to musel být zrovna on, kdo musí nést to obrovsky těžké břímě? Proč zrovna on musí být anděl smrti? Najednou jsem se ocitla v rozporu. Za jistých okolností jsem byla ráda, že je tím, čím je, ale na druhou stranu mi to bylo líto… Která strana by převažovala tu druhou? Bylo těžké, uvědomit si pravdu. Ale mnohem těžší bylo uvěřit, že zrovna tenhle anděl je můj. Ano, teď už skutečně je…
"Miluju tě, Bell''zašeptal a víc mi stiskl ruku. Zalil mě pocit naprosté blaženosti. Usmála jsem se a dlouhou chvíli hleděla do těch dvou bodů, které pro mě v tuto chvíli existovaly. Byla jsem přesvědčená, že bych klidně mohla absolvovat výpravu do hloubi jeho duše, až tak daleko jsem v jeho očích byla schopná vidět. V tuto chvíli pro mě svět neexistoval. Vím, že je sobecké si to myslet, ale v tuhle chvíli mi bylo jedno, jak Charlie moji smrt vezme. Chovala jsem se jako ten největší sobec, a vím to. Ale život jde dál, a Charlie jde s ním… To já vyskakuju z rozjetého vlaku. To mě zítra čeká konečná zastávka…
"Miluju tě, Edwarde''zašeptala jsem mu nazpátek. Usmál se na mě, stejně jako já předtím na něj a přitáhl si naše propletené ruce k obličeji. Postupně mi pomalu políbil každý prst a naposledy hřbet ruky. Na chvíli se mi zadíval do očí a potom si přitáhl i mojí bradu k té své a naše rty se spojily v jeden dlouho nekončící polibek…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 AliceCullen AliceCullen | 8. září 2009 v 21:09 | Reagovat

aaaaaach mno som zwedawa na pokracowanie :-D

2 MS. Cullen MS. Cullen | Web | 8. září 2009 v 21:29 | Reagovat

Nádherný!!! Prostě nádherný!!! Akorát pořád - bohužel - nechápu, jak se dostali k  tomu, že oba dva zemřou... 49. kapitola je nějak špatně ukončená a není to tam dovysvětlený :(((

3 anka anka | 8. září 2009 v 22:12 | Reagovat

uuuuuuuuuu...tak podrobne to byt nemuselo...ale bolo to super... :-D  :-D  :-D som velmi zvedava ako to skonci... :-D  :-D  :-D

4 Dara Dara | Web | 9. září 2009 v 16:08 | Reagovat

Nooo, já to dopsala až do konce :)...Nevím, jestli to sem bylo jen blbě zkopírovaný :)... Jestli chcete, koukněte ke mě na blog, tam je to celý :)..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.