close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

NTEC 49. kapitola- Všechno hezké jednou končí… Ale proč to musí být tak brzo?

1. září 2009 v 18:01 | ewikk |  Neznám tě,Edwarde Cullene by Dara

49. kapitola- Všechno hezké jednou končí… Ale proč to musí být tak brzo?

Když jsme se s Edwardem od sebe po dlouhé době odtrhli, spatřili jsme jen samé úsměvy. Všude, u každého. Jako první se mi vrhla kolem krku Alice. Tiskla mě ve svém železném sevření a nechtěla mě pustit.


"Děkuju, Bello!"zašeptala mezi vzlyky. Já se hodně usilovně snažila dodržet slib, který jsem Alici dala. Nebrečet…
"Za co, prosímtě?"zeptala jsem se šeptem.
"Za to, že jsi… Bez tebe by Edward nebyl nikým, nebyl by tak šťastný, jako teď… To ty jsi z něj udělala to, čím teď je… Tipla bych si minimálně na nejšťastnějšího zatraceného anděla na světě…"řekla a obě jsme se uchichtly.
"Já taky děkuju… Za všechno, Alice…"řekla jsem a natiskla ji na sebe ještě víc. Pokud mě stiskne i ona, obávám se, že už se nenadechnu…
"Alice, Bella není jen tvoje… Nech mi je na chvilku!"stěžoval si za námi Emmett a já se jen zasmála. Alice se ode mě trochu odlepila a dala mi ruku na tvář.
"Už jsi naše, Bell… Od teď, napořád… Jsi jedna z nás"řekla a mě se spustila z koutku jednoho oka slza. Nedokázala jsem ji zadržet. Alice se jen zasmála a ustoupila, aby udělala místo Emmettovi a hned se vrhla kolem krku Edwardovi. Ke mně mezitím přistoupil Emmett a sevřel mě ve svém mohutném objetí. Já ho objala kolem pasu a snažila se ho stisknout, ale s ním to určitě vůbec nehlo.
"Gratuluju, Bell… Jsem rád, že jsi to právě ty, kdo patří k nám do rodiny…"řekl a já se usmála.
"Díky, Emmette… Děkuju za to, že jsi mě dovedl k oltáři, že jsi vůbec jel s námi…"řekla jsem a on si jen odfrkl.
"To je přece samozřejmost! Urazil bych se, kdybyste mě nepozvali!"řekl a já chvíli byla ticho.
"Dělám si srandu, Bell…"řekl po chvíli a já se usmála.
"Ještě jednou díky…"řekla jsem, než se ode mě odlepil a já ihned vyhledala Edwardovu náruč.
"Víš, že ti to ohromně sluší?"zašeptal mi do ucha a já se zasmála.
"To je Alicina práce…"řekla jsem.
"Edwarde, Bell?"zavolala nás Alice, která stála asi pět metrů od nás. Oba jsme se na ní podívali a usmáli se. Držela v ruce foťák namířený na nás.
"Jen jedna fotka… Bude vzácná… Bohužel nesmíme nafotit celé fotoalbum…"povzdechla si a my se zasmáli…

Asi po deseti minutách už jsme opouštěli kostel. Nasedli jsme společně do auta, já s Edwardem na zadní sedadlo, a vydali se zpět do hotelu, kde jsme si měli zabalit věci, protože nám za hodinu letělo letadlo zpátky do Forks. Byl to moc hezký výlet… Bohužel opravdu jen výlet… Ale byl to výlet, na který do smrti nezapomenu. A nemyslím, že jen já…

Jakmile Alice otevřela dveře do našeho hotelového pokoje, utíkala do obývacího pokoje, opět otevřela svůj kosmetický kufřík a zavolala na mě, abych si opět sedla na židli před ní.
"Bell, pospěš! Musím tě odlíčit, bohužel… Naše rodina nesmí poznat, že se něco dělo. Musíte se s Edwardem chovat tak, jako když jsme odjížděli. Musíte se chovat tak, jako kdybyste spolu jen chodili. Ne jako manželé… Snaž se potom prosím co nejvíc zamaskovat svůj prstýnek, ano?"řekla naléhavě a já si ihned pospíšila k ní na židli. Přitom jsem jen rychle přikývla. Alice mi nejdřív předělala účes. Rozpustila mi vlasy a trochu je narovnala, aby vypadaly jako každý den. Potom mě odlíčila a po chvíli mi na oční víčka nanesla lehké stíny a řasenku. Potom mi připravila nějaké jeany a elegantní tričko, do kterého jsem se měla obléct. Mezitím se převlékla i ona a začala balit. Chtěla jsem jí pomoct, ale ona byla minimálně dvakrát rychlejší a mou pomoc odmítla. Mezitím na dveře někdo zaklepal. Rychle jsem běžela otevřít a srdce začalo jásat, když jsem za dveřmi spatřila Edwarda. Bylo trochu zvláštní na něj teď shlížet jako na manžela, ale i přesto to bylo krásné.
"Ahoj"pozdravil mě něžně a přitáhl si můj obličej k tomu svému, aby mě políbil.
"Ahoj"pozdravila jsem ho trochu zadýchaně po tom, co se naše rty od sebe odtrhly. Jen se trochu zasmál, a zavřel za sebou dveře, které ještě stále byly otevřené.
"Alice, měli bychom vyrazit!"zavolal někam do útrob našeho apartmá.
"Už to bude!"ozvalo se jako odpověď. Edward si mě přitisknul k sobě a já se nebránila.
"Tak jak se má moje mladá paní Cullenová?"zeptal se šeptem a letmo mě políbil do vlasů. Kdybych byla kočka, dávno bych tady vrněla blahem… Moje paní… Zdvihla jsem hlavu a podívala se mu do očí.
"Úžasně… A jak se má můj manžel?"oplatila jsem mu to a on se tiše zasmál.
"Ještě líp"odpověděl mi a už už se ke mně znovu skláněl, ale za námi se objevila Alice.
"No, no! Na tohle budete mít dost času dnes večer!"řekla a já na místě zrudla. Edward se tomu jen zasmál a vzal můj kufr. Druhou rukou mě chytil za ruku a společně jsme vyšli z pokoje ven. Pořád jsem cítila, jak mi hoří tváře, když jsem si vzpomněla, co by se mělo dít dnes večer… Neříkám, že by se mi to nelíbilo… Ale takováhle myšlenka mě donutila se červenat ještě víc…

Emmett na nás čekal v přijímací hale. Společně jsme potom naskládali kufry do auta a nasedli. Po cestě jsme se ještě někde zastavili. Alice prý chtěla ještě před odjezdem něco udělat, takže my na ní čekali v autě. Netrvalo to dlouho, jen asi osm minut. Na letiště jsme potom dojeli jen tak tak… Ihned jsme šli k odbavení zavazadel a potom rovnou do letadla. Ale celou tu dobu jsem měla takový divný pocit. A potom, když letadlo vzlétalo, to bylo ještě horší… Když jsem se dívala z okénka, jak se vznášíme do vzduchu a necháváme za sebou bránu města Las Vegas, odkud si odvážím ten nejkrásnější zážitek v životě, nedokázala jsem zadržet pár slz. Edward mě potom pevně objal a já si to objetí vychutnávala. Později jsem mu usnula na rameni a probrala se, až když jsme přistávali v Seattlu. Edward se mi ze začátku smál, že prý vypadám hrozně roztomile, když se proberu, ale poté, co ho Emmett odpálkoval svou poznámkou, jestli prý budu takhle roztomile vypadat i zítra ráno po dnešní noci, najednou trochu zvážněl, ale dobrá nálada mu naštěstí zůstala. Společně jsme potom šli do podzemních garáží, kde bylo zaparkované od včerejška Edwardovo Volvo. Edward potom docela ochotně půjčil klíčky Alici a sednul si se mnou dozadu. Já byla pořád docela unavená, a tak jsem Edwardovi odpočívala se zavřenýma očima hlavou v klíně. Edward mě potom celou cestu hladil po vlasech a já si to užívala plnými doušky. Jsou všechna manželství takhle nádherná?... Asi po hodině jsme zaparkovali u Cullenů na dvorku… To, že už jsme na místě, jsem poznala až po tom, co jsem slyšela cvaknutí pásů a otvírání dveří. Otevřela jsem oči a podívala se nad sebe na Edwarda, který se na mě něžně usmíval. Ruku, kterou měl kolem mého pasu, mě pustil a vzal mou levou ruku do té své. Palcem si začal hrát s mým snubním prstenem.
"Snaž se, aby ho neviděli, ano?"řekl smutně a já jen přikývla.
"Je hrozné, že to musíme tajit, ale nemáme jinou možnost… Jsi rozespalá, což je dobře… Pustí nás dřív do pokoje, aby sis ještě odpočinula… Naše první noc asi nebude tradiční, když je celá rodina doma, ale vynahradíme si to, hm?"nadhodil a já jen přikývla.
"Mohli jsme jet k nám… Charlie s Polly se vrátí až odpoledne…"řekla jsem. Najednou se za námi otevřely dveře od auta a v nich se krčila Alice.
"No to teda nemohli! Tohle je ten dárek pro vás… Budete mít volný dům… S Emmettem jsme to zařídili… Všichni pojedeme do zítřka k Sarah a Michaelovi… Jsou tu jen proto, aby se s vámi ještě rozloučili, než pojedeme…"řekla a my po sobě s Edwardem střelili pohledem.
"Tak pojďte už, ať to nevypadá divně!"zavelela a já se posadila, aby Edward mohl vylézt. Vylezla jsem hned za ním. Snažila jsem se dělat rozespalou, jak mi radil. Natáhla jsem na sebe mikinu a schovala si ruce do rukávů. Aspoň tak zamaskuji prstýnek… Edward mi dal jednu ruku kolem pasu a vedl nás k domu. Bylo už poměrně šero, takže se vevnitř svítilo. A i ten náhlý dostatek světla mě málem oslepil. Všimla jsem si, jak má Edward svou levou ruku v kapse… V předsíni už byla celá rodina.
"Vítejte zpátky!"zvolala Esme a rychle přešla k nám. Mě obejmula jako první.
"Bylo tu bez vás strašné prázdno!"postěžovala si a přešla k Edwardovi, aby ho obejmula.
"Kde je Carlisle?"zeptal se Edward.
"Ještě je v nemocnici… Stavíme se pro něj po cestě k Sarah…"odpověděla mu Esme.
"Ahoj, Bells!"zvolala rychle Rose a pevně mě obejmula.
"Ahoj, Rose…"řekla jsem unaveně a poté se pozdravila i s Jasperem.
"Páni, zlatíčko, musíš být ospalá! My už pojedeme, aby sis mohla jít lehnout a odpočinout si…"řekla ihned Esme a všichni se začali hrnout ke dveřím. Ještě ale než odešli, Alice si mě zatáhla stranou do kuchyně a postavila se proti mně čelem.
"Děje se něco?"zeptala jsem se, ale ona se jen usmívala. Vyndala ze své kapsy obálku a podala mi ji. Ihned jsem ji otevřela a vyndala z ní fotku. Musela jsem se usmát.
"Jedinečná, vzácná fotka… Nevěděla jsem o nikom jiném, kdo by ji měl mít u sebe, než právě ty…"řekla mi a já se na ní vděčně usmála. Z předsíně byl slyšet něčí hlas, jak Alici volá. Znovu jsem jí objala a poděkovala. Za další tři minuty už jsme s Edwardem pozorovali zadní světla aut mířících směrem z pozemku ven. Společně jsme ještě mávali na verandě, než zmizeli úplně.
"Zvládla jsi to bravurně, miláčku…"pochválil mě Edward a políbil mě do vlasů. Jen jsem se usmála a promnula si oči. Ta únava mě musela přejít! Najednou se Edward ode mě odlepil a sledoval mě lišáckým pohledem.
"Děje se něco?"zeptala jsem se a zvedla jsem jedno obočí. Usmál se ještě víc a jednou rukou mě obejmul kolem ramen. Trochu se sklonil, jako kdyby mě chtěl políbit, ale po chvilce jsem ucítila jeho druhou ruku pod koleny a vzápětí ztratila pevnou půdu pod nohama.
"Musím tě přeci přenést přes práh, ne?"zasmál se a já se k němu musela přidat. Obmotala jsem mu ruce kolem krku a nechala ho, aby mě donesl až k němu do pokoje. A pokaždé, když procházel přes nějaký práh, chvíli se před ním zastavil a potom ho s vážným výrazem překročil. A já se mu musela pokaždé smát a on se ke mně po chvíli přidal, ovšem dokud jsme nenarazili na další práh… Nakonec jsme se dostali až do jeho pokoje a on mě konečně postavil na zem. Trochu jsem se protáhla a sledovala ho. Zaujatě mě pozoroval.
"Co je?"zeptala jsem se a on se usmál.
"Nic…"odpověděl a přešel ke mně. Vzal si můj obličej do dlaní a krátce mě políbil. Polibek jsem mu opětovala.
"Nakonec to pěkně vyšlo, ne?"nadhodila jsem a obmotala mu ruce kolem krku.
"To jo… Musíme Alici s Emmem ještě jednou poděkovat…"řekl a já ihned přikývla na souhlas.
"Takže…"začal a přejel mi rukou po zádech.
"…Co bys chtěla dělat?"zeptal se mě a já cítila rudou ve tvářích, jen co jsem si vzpomněla, co se děje o svatební noci…
"No… V prvé řadě bych se potřebovala pořádně probrat, čemuž nejvíc pomůže sprcha… A potom… Se uvidí, no ne?"řekla jsem a on se jen zasmál. Nakonec mě ještě jednou políbil, než jsem odešla do koupelny. A i těch dvacet minut, co jsem byla ve sprše, mi přišlo bez Edwarda hrozně moc, už jsem chtěla být opět s ním… Když jsem vylezla ze sprchy, oblékla jsem se do jeansů a bílého trička. Pak se taky trochu namalovala a vyfoukala vlasy. Když jsem ale vešla do pokoje, Edward s někým telefonoval. Stál zády ke mně, čelem k oknu, takže zřejmě nepostřehl, že jsem zpátky.
"Cože? To nemůžete myslet vážně!"rozčiloval se. Chvíli bylo ticho a on zrychleně oddechoval. Ruku, kterou měl podél těla, měl zaťatou v pěst.
"Ne!"zvýšil hlas, až jsem se přikrčila na místě. Následovala krátká odmlka, než mobil položil. Chvíli hluboce oddechoval, než se rychle otočil a hodil s mobilem o protější zeď. Mobil potom skončil na zemi, zbyly z něj jenom malé kousíčky. Já ztuhla na místě a vystrašeně se na něj podívala.
"Bell?"zněl polekaně a rychle přešel ke mně. Zřejmě o tom, že tam jsem, opravdu nevěděl. Pohladil mě po tváři a snažil se mě uklidnit.
"Ehm… Kdo to byl?"zeptala jsem se a jemu přes obličej přelétla zlostná maska. Jakmile jeho oči nabraly tmavší odstín, ihned jsem obličej sklopila a podívala se jinam. Slyšela jsem, jak si povzdechl a objal mě.
"Promiň, Bell… Neboj, ovládám se…"ujistil mě a já přikývla. Chvíli jsme tam jen stáli v objetí.
"Bell, vydržíš to tady deset minut? Potřebuju si něco přebrat v hlavě…"řekl a zněl smutně.
"Jasně…"odpověděla jsem a odtrhla se od něj. Ještě jednou se ke mně naklonil a políbil mě, ale já i tak poznala, že se na to moc nesoustředil. Potom odešel a nechal mě v pokoji samotnou…

Po tom, co Edward odešel, jsem si sedla na postel a objala si kolena rukama. Očima jsem kmitala z hromádky, co zbyla z mobilu, k hodinám a zase zpátky. A tohle už jsem dělala dobrou hodinu a půl. Edward se ještě neobjevil. Přemýšlela jsem, co to mohlo být za telefonát, že ho takhle vyvedl z míry, ale nemohla jsem na to přijít. Ale děsilo mě to… Podvědomě jsem tušila, že se stalo něco zlého… Stalo, anebo stane… Po dalších deseti minutách už jsem to nevydržela a vstala z postele. Natáhla jsem si na nohy teplé ponožky a vyšla z pokoje ven. Sešla jsem po schodech až úplně dolů a našla Edwarda, jak sedí s obličejem v dlaních v obýváku na gauči.
"Edwarde?"oslovila jsem ho, ale on nevzhlédl. Přešla jsem až k němu a posadila se vedle něj na pohovku. Dala jsem mu ruku na rameno. Chvíli se nedělo nic, ale potom tu mou ruku na jeho rameni překryl tou svojí. Pevně tu mou stiskl, ale nebolelo to… Věděla jsem, ž
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

2 anka anka | 1. září 2009 v 18:47 | Reagovat

je to uzasne...som strasne nervozna ze co sa stalo...prosim rychlo,rychlo,rychlo dalsiu kapitolku...lebo sa zblaznim :-D  :-D  :-D  :-D

3 AliceCullen AliceCullen | 1. září 2009 v 19:36 | Reagovat

ano aj ja si prosim dalsiu kapcu sak mna slahne a este aj do skoly sa ide katastrofa :-D

4 Lady *D* Lady *D* | E-mail | Web | 1. září 2009 v 19:47 | Reagovat

to má tak koncit alebo to je nedopisane že... a nieco??? booze rychlo pokracko, ja sa zblaznim

5 MS. Cullen MS. Cullen | Web | 1. září 2009 v 20:05 | Reagovat

Grrr!!!! Mě jednou trefí infart z takovejhle konců!!! Rychle další kapitolu!

6 Selene Selene | E-mail | Web | 2. září 2009 v 7:29 | Reagovat

dalšiu rýchlo plsky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.