close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Tajemství 2.Kapitola

18. srpna 2009 v 14:15 | Dark Angel |  Tajemství by Chuckyna:)
2. kapitola

Podívala jsem se na svoje bílé baleríny, dech se mi zadrhl. Zrovna jsem chtěla začít nadávat na to, že jsem určitě šlápla do té nejšpinavější louže v širém okolí.
Měla jsem pravdu.
Hustá, lepkavá tekutina mi obalila špičky bot, trochu se dostalo i na nárty. Zhluboka jsem se nadechla k výkřiku, do plic se mi dostal sladký pach krve.


"Bzzzz..Bzzzz..Bzzzz.."
Převalila jsem se na druhý bok. Rychle jsem oddechovala a snažila si uvědomit, kde to jsem. Nejdřív jsem rozlepila jedno oko a poté druhé. Měla jsem pocit, jako bych spala jen pár minut. Zašmátrala jsem po zdroji bzučení, které mě vysvobodilo z noční můry, oči se mi znovu zalepily k sobě.
Na nočním stolku jsem nahmata telefon a za stálého vibrování ho nastavila k obličeji. Jedno oko jsem znovu otevřela. Mobil stále vyzváněl a na displeji blikalo "Billie".
"Lee?" přijala jsem hovor a snažila se neznít, jako by mě někdo probudil ze zimního spánku.
"No konečně. Kde zase trčíš?" ozvalo se na druhé straně. Přinutilo mě to zmateně zamrkat.
"Trčim? Kolik je?" zeptala jsem se zmateně. "Šest," zazněla otrávená odpověď.
"Lee, promiň. Já dneska nemůžu," omluvila jsem se překotně. "Těžkej den?"
"Jo."
"Fajn," zabručela.
"Počkej!" zastavila jsem ji, aby neukončila hovor. "No?" vyčkávala.
"Nemohla bys za mě dneska zaskočit? Ray je uraženej, nejdu ani do práce." Pokoušela jsem se znít co nejvíc mile. "Carrie, před hodinou jsem skončila v práci," zaúpěla, ale věděla jsem, že půjde.
"Díky, Lee. Máš to u mě," ujistila jsem ji a ona jen něco zabručela a zavěsila. Ruka s telefonem mi spadla na polštář. Je šest. Skočila jsem z mostu. Do háje. Prudce jsem otevřela oči a otočila se na pravý bok. Chvíli jsem ještě mžourala a začala rozeznávat obrysy sedícího kluka na mém křesle.
"Dobré ráno," pozdravil mě Josh a zazubil se na mě.
"Ty jsi ještě tady," konstatovala jsem a tím docílila rozšíření jeho úsměvu. Promnula jsem si oči a následně si i prohrábla vlasy. Doufám, že vypadám alespoň trochu jako člověk, problesklo mi hlavou, když jsem se pracně zvedala do sedu. Nic mě nebolí, takže mě neznásilnil. To bych snad poznala. Doufám.
"Tos tam seděl celou dobu?" ujišťovala jsem se a přitom se rozhlížela po bytě, jestli někde neleží něco, co by mě mohlo totálně ztrapnit a jestli je televize pořád na stejném místě.
"Jo," přitakal a já jen zavrtěla hlavou. Na tváři se mu usadil přívětivý úsměv. Jinak vypadal stejně jako ráno. Jenom byl suchej. Křeslo už taky. Odhodlala jsem se k tomu, abych vylezla z postele.
"Dáš si něco k jídlu?" zeptala jsem se a vydala se do kuchyně.
"Hmm, třeba," odvětil a následoval mě. Usadil se ke stolku a díval se na mě. Po chvíli mi to začalo být nepříjemné, takže jsem se otočila k lednici a otevřela ji. Vytáhla jsem z ní plato vajec. Josh se hlasitě zachechtal. Zamračila jsem se, oči se mi zúžily. Otočila jsem se na něj a on se dál pobaveně díval do mojí ledničky.
"Nevšiml jsem si, že bys tady někde měla krávu," poznamenal. Musela jsem se pousmát. Střelila jsem pohledem do lednice, kde jsem měla naskládaných asi deset krabic mléka.
"Schovávám jí v koupelně," opáčila jsem a jednu krabici vytáhla. Sáhla jsem po oblíbeném hrnečku se srdíčkem, ve kterém bylo napsáno I love you a nalila si. Ani jsem se neptala a nalila i jemu. Postavila jsem před něj hrnek a on se na mě jen smířlivě podíval a usrkl. Dál už se k tomu nevyjadřoval a já byla vděčná. Billie si mě za to dobírala pořád. No a co. Někdo je zavislý na alkoholu nebo drogách. Mléko proti tomu není nic.
Lačně jsem se napila ze svého hrnku a tím skryla své rozpaky. Jako každé ráno, tedy spíš podvečer, jsem osmažila vajíčka. Tentokrát čtyři. Za chvíli už jsem pokládala na stůl talíře a dosedala naproti němu.
"Děkuju," usmál se a odhrnul si vlasy z čela.
"V pohodě," odpověděla jsem a taky se pokusila vytvořit úsměv.
"Takhle ti to sluší víc," poznamenal a já protočila oči.
"Nemusel si tady zůstávat, sebevražedné nápady už mě přešly," řekla jsem po chvíli a zabodla svůj pohled do stolu. "Chtěl jsem mít jistotu. Navíc, jsi roztomilá, když spíš," pochválil mě.
"Jo, skvělý. Musím pak zkontrolovat polštář, jestli na něm nejsou zaschlý sliny," ušklíbla jsem se a Josh vyštěkl smíchy. Chtěla jsem něco říct, ale ten zvuk mě úplně odzbrojil. Smál se tak.. Tak.. Hezky. Znovu mě to přinutilo k úsměvu. Dívala jsem se na něj a radši se pak znovu napila mléka, aby to nevypadalo blbě.
"Neboj, neslintalas. Jenom se ti pak asi něco špatnýho zdálo," ujistil mě. Přeběhl mi mráz po zádech, když jsem si vzpomněla na louži krve, ve které jsem ve snu stála. Musím pak Lee poděkovat, že me vzbudila. Nevím, jak by Josh snesl, kdybych začala křičet.
"Ty nemusíš jít do práce? Kolik ti vůbec je?" vyzvídala jsem a až pak mi došlo, že to znělo, jako bych ho vyhazovala. Opět. Chtěla jsem ještě rychle něco dodat, ale on to přešel.
"Je mi 23. A nepracuju."
"Nepracuješ?" obočí mi vyletělo nahoru.
"Ne. Příležitostně píšu filmové scénáře," vysvětlil. "Aha. Znám nějaký?"
"Koukáš na horory?" Jen jsem zavrtěla hlavou. Stačí, že se mi každý den jeden zdá, pomyslela jsem si, ale nahlas jsem nic neřekla. Uvědomila jsem si, že budu muset zkusit zajít k dalšímu doktorovi. Ale co udělám, když to znovu nevyjde? Budu zase skákat z mostu?

"O čem přemýšlíš?" přerušil tok mých myšlenek a naklonil se ke mě blíž. Dívala jsem se mu do očí a zhluboka se nadechla. Zase ta jeho odzbrojující vůně. Párkrát jsem mrkla.
"Ani nevím," zalhala jsem.
"A kde vůbec pracuješ ty?" udržoval dál konverzaci. "V baru," odpověděla jsem stručně. Bylo mi líto, že kazím každou jeho snahu o normální rozhovor, ale líp jsem to neuměla. Navíc, pořád to byl jenom cizí kluk, který zůstal přes noc u mě v bytě.
"Aha." Dojedl poslední sousto a zářivě se na mě usmál. "Chutnalo to skvěle. Možná zajdu častěji," mrkl na mě a já se zmohla jen na připitomělý úsměv.
"Jasně," vydala jsem ze sebe. Sakra, co to plácáš? Řekni mu něco normálního! Nadávala jsem si v duchu. "Můžeš mi někdy přinést ukázat film, který jsi napsal," navrhla jsem a on přikývl.
"Počítám, že přes den spíš," hádal. "To počítáš správně. Vstávám v pět odpoledne. A v osm odcházím do práce. Když jeden den odsunu bruslení s Billie, můžeme zasednout k filmu."
"To zní dobře," souhlasil.
"Kde bydlíš?" zeptala jsem se ještě. "O patro níž," zamrkal na mě vesele a mě spadla brada.
"Aha." Oh, bože. Jak duchaplné.
"No, takže abych šel. Zase někdy, skokanko," rozloučil se a sám se vyprovodil z bytu. Já ještě pořád stála v kuchyni. Ještě chvíli jsem se vzpamatovávala. Potom jsem se dala do mytí nádobí. Další šance k přemýšlení. Takže, co dneska budu dělat, když nejdu do práce? Příštích 12 hodin nemám co na práci. Znovu se mi vybavila louže krve.
"Zatraceně," zaklela jsem. Musím k tomu doktorovi. Ale co když to nevyjde? Ne, to budu řešit až potom. Vypnula jsem vodu a nechala talíře odkapat. Mezitím jsem se doplazila do koupelny a s potěšením zjistila, že nevypadám zrovna úděsně. Každá pátá vlna vlasů mi divoce trčela do strany a pod očima jsem měla obvyklé kruhy pod očima. Josh je měl taky. Tmavší. Představila jsem si jeho oči. Byly zvláštní, ale já nemám co říkat.
Absolvovala jsem krátkou sprchu a tím vyčerpala všechny činnosti, které jsem mohla. Sedla jsem si na pohovku a projela všechny televizní kanály. Nic. Televizi jsem nechala puštěnou jako zvukovou kulisu.
Přitáhla jsem si nohy k sobě. Za chvíli jsem je zase dala dolů. Zkusila jsem si lehnout. Nejdřív na bok, potom na záda. Nic.
Proč jsem nešla do práce?
Během půl hodiny jsem už přecházela sem a tam po místnosti.
"Úžasný. Vážně úžasný," brblala jsem si. Nalila jsem si další hrneček mléka a skoro hned ho dopila. Fajn.
Přešla jsem ke skříni a vytáhla z něj riflové kraťasy a růžové tílko. U dveří jsem si nasadila svoje nejoblíbenější bílé baleríny a ignorovala sevření žaludku, když jsem si znovu vybavila svůj příšerný sen.
Zamkla jsem byt a sešla schody. Uvítala mě obrovská cedule, která hlásala : 2.patro.
"Koho by to jen napadlo?" uchechtla jsem se a přešla k prvním dveřím.
Wright. A k těm dalším : Peters.
Mohlo mě napadnout, že bude bydlet v malém bytě, nadávala jsem si v duchu a přešla ke dveřím úplně nakraji. Potěšilo mě, že na cedulce tentokrát stálo Apps. Možná až moc.
Nadechla jsem se a potom zaklepala. Dlouho se nic nedělo.
Co když spí? Vždyť celý den proseděl u mě ve křesle. Otočila jsem se k odchodu, když se dveře otevřely.
"Carrie," řekl udiveně, ale usmál se. Dobré znamení.
"Tak mě tak napadlo, jestli bys mi ten film nechtěl pustit už teď," plácla jsem první, co mě napadlo. Měla jsem si něco připravit, ale to bych nesměla být tak zabedněná.
Čekala jsem, že se zamračí, ale on jen víc otevřel dveře a vyzval mě, abych šla dál.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miss LanQka » your Aff Miss LanQka » your Aff | Web | 18. srpna 2009 v 15:12 | Reagovat

tajemství, podle názvu to bude určitě nějaký tajemný příběh  :-D

2 AliceCullen AliceCullen | 18. srpna 2009 v 23:06 | Reagovat

parada uz sa tesim dalej .... je to welmi zaujimawe a take napinawe   :D  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.