close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

NTEC 48. kapitola- Předurčeni

30. srpna 2009 v 13:23 | ewikk |  Neznám tě,Edwarde Cullene by Dara

48. kapitola- Předurčeni

Nakonec se ukázalo, že vzít Alici s sebou bylo-aspoň pro mě a pro Edwarda-nešťastné rozhodnutí. A nejhorší bylo, že Emmett Alici v tom, co dělala, podporoval. Když jsme projížděli večerním městem ve vypůjčeném autě, nestačila jsem zírat. To Las Vegas, které vidíte ve filmech se ani zdaleka nerovná Las Vegas, kterým jsem teď projížděla já.
Bylo to tu snad ještě horší a kýčovitější, než v televizi… Řídila Alice. Jak jinak… Po asi dvaceti minutách už předávala klíčky od vypůjčeného auta zaměstnanci, už od pohledu, luxusního hotelu. Ještě než odjel auto zaparkovat, vyndali jsme si věci z kufru. Nejvíc toho měla opět Alice. Nic moc jsme s sebou nepotřebovali. Jenom nějaké ty smokingy, šaty a věci pro osobní hygienu. Ale Alice k tomu musela přibrat líčidla, fény, a nevím co ještě. Všechna zavazadla brali kluci, takže já s Alicí mohla jít v klidu k recepci. Alice se postavila za pult a mile se usmívala na mladou slečnu, která seděla za počítačem.
"Dobrý den, máme tu rezervaci na jednu noc na jméno Alice Cullenová…"představila se ihned a ta slečna ihned začínala něco cvakat do počítače. Za chvíli vstala a přešla ke skříni s klíči. Podala dva Alici a usmála se.
"Doufám, že se vám tu bude líbit. Přejete si ještě něco?"zeptala se, ale Alice jen zakroutila hlavou. Otočili jsme se a šli opět k místu, kde čekali kluci. Alice se postavila proti nim a zkřížila si paže na prsou.
"Takže, máte smokingy?"zeptala se a kluci přikývli.
"Prstýnky?"pokračovala ve výslechu a podívala se na Edwarda.
"Mám"odpověděl jí a protočil očima.
"Fajn"řekla a podávala klíč Emmettovi.
"Jdeme, Bello"zavelela a už už chtěla jít, než jsem ji já zarazila.
"Cože? My… My nebudeme všichni pohromadě?"zeptala jsem se a podívala se Edwarda, který se na mě jen smutně usmál.
"Bell, přece si nemyslíš, že když máte svatbu v Las Vegas, všechno bude jinak?! To nebude! Stejně jako kdybyste měli normální svatbu, se ty s Edwardem odteď neuvidíš, dokud nepůjdeš k oltáři!"zavelela, chytla mě za ruku a já si jen tak tak stihla vzít svůj kufr. Vláčela mě k výtahu a společně jsme nastoupily. Byla jsem naštvaná, ale asi v polovině cesty nahoru už mě to přešlo. Nakonec jsem byla Alici vděčná, že chce aspoň trochu zachovat tradice z normální svatby, aby mi to nepřišlo až tak jiné… Nakonec se výtah konečně zastavil, na čísle 23. Alice se podívala na číslo na našem klíči a vyrazila z výtahu. Snažila jsem se jít těsně za ní, ale jejímu tempu jsem skoro nestačila. Nakonec Alice zastavila před dveřmi s číslem 112. Alice strčila klíč do zámku a zatočila s ním. Po chvíli už otvírala dveře a společně jsme vstoupili do hotelového pokoje. Jakmile jsem tam vešla a porozhlédla se, na chvíli jsem se zarazila. Po chvíli jsem ale zakroutila hlavou a sama pro sebe se usmála. Zřejmě už bych si mohla začít zvykat na to, že Cullenovi milují přepych…Řekla jsem si sama v duchu a zamířila rovnou po menších schůdcích do obývacího pokoje. Postavila jsem svůj kufr vedle gauče a natáhla se na něj. Po chvíli se nade mnou objevila Alice se zdviženým obočím.
"Je ti něco?"zeptala se udiveně a já se zamračila.
"Ne, proč?"divila jsem se.
"Nic na to neříkáš!"řekla a mávla rukama kolem sebe.
"Čekala jsem opět nějaké narážky na to, že jsme mohli být v normálním pokoji a ne v apartmá… A ty nic!"řekla a dala si ruce v bok. Já se jen zasmála a vyhoupla se do sedu.
"Alice, nemyslíš, že za ty dva roky s vámi už bych na to mohla být zvyklá? A co víc, když teď budu jedna z vás? Samozřejmě, že si to myslím, ale radši nic neříkám a pokouším se na to zvyknout…"řekla jsem a pokrčila rameny. Alici se po tváři rozlil široký úsměv. Najednou seděla vedle mě a objímala mě.
"Miluju tě!"zajásala, než opět vstala a vydala se ke svému kufru. Položila ho na zem a ihned rozepla zip. A já až teď vykulila oči, div mi nevypadly z důlků.
"Co to tam proboha máš? Pokud vím, jsme tu jen na dva dny, ne na týden!"řekla jsem jí a ona se jen mile usmála.
"Zvykej si, Bello"zazubila se na mě, zatímco já se ušklíbla. Najednou z kufru vytáhla modré šaty, které nemohly být delší, než ke kolenům. Měly pár volánků a místy přecházely až do černé. Byly na zavazování za krk. Najednou je hodila po mně.
"Vem si je na sebe!"rozkázala a já se znovu zamračila.
"Proč?"ptala jsem se. Alice si povzdechla, šla až ke mně a opřela se o opěrku gauče.
"Bello, zítra máš svatbu…"začala a já zvedla jedno obočí.
"Jak to s tím souvisí?"zeptala jsem si a ona protočila očima.
"Co ženich a nevěsta dělají každý sám se svými přáteli večer před svatbou?"zeptala se. Chvíli jsem přemýšlela a zamračila se, zatímco ona se usmívala ještě víc.
"Ty mě chceš dotáhnout na rozlučku se svobodou?"zeptala jsem se a ona se usmála ještě víc.
"Alicee, víš, že to není nutný!"zaškemrala jsem, ale ona jen zakývala hlavou.
"Ale je! Emmett s Edwardem budou dnes dělat to samé! Oni si půjdou zahrát někam do Casina, zatímco my půjdemee…"konec šíleně protáhla a zvedla obočí, asi abych na to přišla sama.
"Nakupovat…"řekla jsem sklesle.
"JO!"zavýskla Alice a povyskočila. Já se jen uchichtla jejímu nadšení a zakývala hlavou.
"No tak, Bell, nekaž mi to… Ber to jako malé odškodnění za to, že jsem vám nemohla uspořádat velkou svatbu… Noc je ještě mladá! Užijeme si to, uvidíš!""nabádala mě a já si povzdechla. Podívala jsem se na její nadšený výraz usmála se.
"No dobře, vyhrálas!"souhlasila jsem nakonec a na Alici bylo vidět, že nemá daleko k tomu, aby tu nezačala skákat po pokoji radostí…

Zhruba po půl hodině už jsme vycházeli z hotelového apartmá připravené na pořádnou jízdu. Já měla na sobě ty modré šaty, rozpuštěné, nakulmované vlasy, podpatky a kabelku. I líčení odpovídalo barvě šatů. Alice zvolila černou. Měla černé šaty na ramínka, které jí sahaly kousek pod kolena, podpatky, vlasy v jejím stylu a kabelku, stejně, jako já. Kupodivu mě Alice chytla za ruku a propletla nám prsty. Jen jsem se tomu zasmála a šli jsme společně k výtahu. Sjeli jsme výtahem dolů a vystoupili do přijímací haly. Všichni hosté se na nás dívali se skoro vykulenýma očima, ale já měla oči pro někoho jiného. Pro kluka v ryflích a černém svetru, stojícího u dveří. Když jsem se střetla s jeho pohledem, musela jsem se usmát, stejně jako on. Alice si sama pro sebe zamumlala něco jako, že už měli být dávno pryč a já se jenom zasmála. Došli jsme až k Emmettovi a Edwardovi.
"Co vy tady ještě? Už jste měli být dávno pryč!"postěžovala si jim Alice.
"My už byli na odchodu, ale najednou tady někdo vzbudil ohromný rozruch, a tak jsme se museli podívat, co je zdrojem toho rozruchu…"zažertoval Emmett a ukazoval tím směrem na nás. Já se jenom usmála, ale očima jsem stále těkala k Edwardovi.
"Ale máme vlastně skoro společnou cestu, tak pojďte s námi…"navrhl potom.
"Ne, ani náhodou! Ti dva to vydrží! Bell, Edwarde, pokud se chcete rozloučit, máte na to tři minuty, potom jdeme!"zavelela Alice a já jen zakroutila hlavou. Alice mě pustila a šla k Emmettovi a potom spolu šli k recepci. Já zůstala sama s Edwardem. Edward přišel až ke mně a obejmul mě kolem pasu.
"Šíleně ti to sluší…"zamumlal a dal mi pusu na čelo.
"To tobě taky…"odpověděla jsem mu a obmotala mu paže kolem krku. Chvíli bylo ticho, ale ani jednomu z nás to ticho nevadilo. Stačilo se jen dívat tomu druhému do očí a ihned jsme věděli, co si ten druhý myslí.
"Slyšela jsem, že jdete do Casina…"nadhodila jsem potom a on přikývl.
"S Emmettem už jsme si dlouho nezablufovali… Aspoň při Pokeru přijdeme aspoň na chvíli na jiné myšlenky, i když já budu pořád myslet na tebe…"řekl a usmál se. Úsměv jsem mu vrátila. Ale když jsem se mu podívala přes rameno, musela jsem se zamračit.
"Alice už jde…"postěžovala jsem si a on zasténal. Najednou rychle přitiskl svá ústa na ty mé a na tu chvíli, než přišla Alice k nám, mě políbil. Když jsme se od sebe odrthli, musela jsem se trochu zachechtat. V tu chvíli k nám zrovna dorazila Alice.
"Půjdeme?"nadhodila a mě překvapil ten její klid. Edward se naposledy opřel čelem o to moje.
"No… Asi se uvidíme zítra u oltáře…"řekla jsem a povzdechla si.
"Počkám tam na tebe…"slíbil a dal mi pusu. Alice už mě vzala za jednu ruku, ale já se stále tou druhou držela Edwarda.
"Já budu ta v bílém…"řekla jsem mu a oba jsme se na sebe usmáli. Potom už jsem jeho ruku pustila a šla s Alicí směrem, který věděla jen ona sama.

Po deseti minutách už jsme vstupovali do obrovského mrakodrapu, který už od pohledu vyhlížel dost luxusně a draze. Když jsme s Alicí procházeli rušnými ulicemi centra Las Vegas, nemohla jsem se vynadívat na všechny ty mrakodrapy, všechna ta světla… To ve Forks nemáme… Musela jsem se zasmát sama sobě. Představila jsem si Forks se všemi těmi světélky. Vypadalo to dost komicky… Jakmile jsme vešli do toho obchodního centra, Alice ihned zamířila k jezdícím schodům do druhého patra. Šla jsem za ní poslušně jako pejsek a nestačila zírat na všechnu tu nádheru. Když jsme vyjeli schody, objevila se před námi dlouhá hala, po obou stranách lemovaná krámky. Nad námi někde hrála hudba. Kupodivu jsem ji byla schopna poznat. Michael Jackson- They don't care about us. Jak jsem si všimla, hodně lidí bylo oblečeno v podobném stylu, jako my. Zřejmě se sem sjížděli samí boháči. A ty ceny v obchodech tomu odpovídaly. Alice opět chytila tu svou nakupovací mánii a na ceny nebrala ohledy. Co taky se zlatou a platinovou kreditkou, že? Prošli jsme snad všechny krámky, které tam byli. Alice koupila každému ze členů rodiny nějaké to oblečení a samozřejmě nezapomněla ani na mě… Takže já jsem odcházela z nákupníko centra ověšená taškami, stejně jako Alice. Do hotelu jsme dorazili až kolem půlnoci. Kupodivu, opravdu mě to bavilo! A pro Alici tento večer asi ještě neskončil. Jakmile jsme si odložili tašky do pokoje, táhla mě opět ven. Jeli jsme spolu dolů výtahem a ona mě dotáhla až do místního baru. Bylo tam šero, blikalo tam stad sto žárovek, uprostřed parketu se vlnilo několik lidí do rytmu hudby. Alice mě zatáhla k baru a obědnala nám dvě sklenky šampusu. Posadily jsme se na boby a sledovali lidi na parketu. Po chvilce před nás číšník postavil dvě sklenky šampusu a celou lahev v kyblíčku. Alice poděkovala a dala mu peníze.
"Drobné si nechte!"snažila se Alice překřičet ten hluk. Číšník na ní jen zíral, potom zakoktal něcojako že děkuje a hleděl si dál své práce. Písnička dohrála a začala nová. Mě docela známá. Naklonila jsem se směrem k Alici a snažila se, stejně jako ona předtím, překřičet ten hluk kolem.
"Proč všude hrají hitovky od Jacksona?"zeptala jsem se a Alice na mě chvíli zírala jako na zjevení.
"Ty to nevíš? Před nedávnem umřel! Byl kvůli tomu docela rozruch!"odpověděla mi a já se snažila udržet pod kontrolu svůj výraz. Znovu jsem se od ní odklonila a snažila si to přebrat. Po další minutě jsem to ale nevydržela, chytila Alici za ruku a vedla ji na parket.
"Pojď si zatancovat!"vybídla jsem ji. Ona se jen začala smát, ale nic neříkala. Postavili jsme se doprostřed jedné ze dvou řad lidí a snažily se přizpůsobit těm krokům. Byly tady dvě řady, které tancovaly navzájem stejné kroky, které se pořád opakovaly. Naštěstí tu písničku hráli dvakrát za sebou, a tak jsem se ještě stihla přizpůsobit. Bylo to docela jednoduché. Krok stranou, dva zpátky, další krok stranou a dva zpátky, menší otočka, takže jste stáli na straně, kde jste předtím měli levou ruku a opakovalo se to. Při tom se ještě tleskalo a trochu zakopávalo nohama. A samozřejmě zpívalo refrén: All I wanna say is that, they don't really care about us…Hodně jsme se s Alicí nasmály a opravdu nás to bavilo. Na parketu jsme vydrželi ještě několik dalších písniček, než jsme byly trochu unavené a šly se opět uklidit na bar. Dopily jsme spolu tu lahev šampusu a po další hodině konečně odcestovaly na pokoj. Pořád jsme byly značně vysmáté, celou cestou jsme si zpívaly: All I wanna say is that, they don't really care about us! Alici se asi po půl minutě podařilo odemknout zámek a potom jsme se společně předháněly, kdo bude první na gauči a tím ho zabare celý pro sebe. Obě jsme se potom ještě dlouho smály.
"Díky, Alice, bylo to vážně super!"řekla jsem jí, když jsme se konečně po chvíli uklidnily.
"Nemáš vůbec zač! Teda, Bello, tohle bych do tebe neřekla! Neřekla bych, že tě to bude bavit! Škoda, že to nemůžu nikomu říct, divili by se!"řekla a obě jsme se opět začaly smát.
"Jednou se to dozví"řekla jsem a ona jen přikývla. Najednou jsem se podívala na hodiny. Tři hodiny ráno! Za deset hodin mám svatbu! Rychle jsem vyskočila z gauče.
"Páni, to už je tolik! Musím se jít osprchovat a vyspat, jestli to chci zítra přežít!"zažertovala jsem a Alice se zasmála.
"Jasně, promiň, Bell… Zapomínám, že ty musíš spát…"řekla a omluvně se usmála. Já jen mávla rukou a zamířila do koupelny…

Spalo se mi opravdu dobře. Hotelová postel byla pohodlná, a tak to šlo samo. Ráno mě ale probudil něčí hlas.
"Bells? Bells, prober se, musíš vstávat!"uslyšela jsem nad sebou Alici. Jen jsem něco nesmysluplného zamumlala a otočila se k ní zády.
"Bell, za tři hodiny se vdáváš, musím tě připravit!"zněla naléhavě a mě to dokonale probralo. Ihned jsem se posadila a dívala se dezorientovaně na všechny strany.
"Tři hodiny? Sakra!"vylítla jsem z postele jako uragán a ihned zapadla do koupelny, kde mě napůl studená sprcha dokonale probrala. Potom jsem se v rychlosti nasnídala, abychom neztratily už ani minutu. Alice se mi jenom posmívala, ale já na to nebrala ohledy. Po snídani nastal teprve pořádný fofr. Musela jsem vyndat šaty z kufru, boty, Alice si musela připravit své pracovní místo. Mezitím, co ona si chystala věci, já na sebe natáhla šaty, silonky trochu si vysušila vlasy ručníkem. Když jsem se vrátila do obýváku, Alice už byla připravená. Posadila mě na židli a začala si hrát s mými vlasy.
"Tady ve Vegas je mnoho agentur, které zajišťují zatajené svatby… Do té jejich síně bys mohla jít klidně v teplákách… Ale je tu jen jedna, která je pro vás jako stvořená… I když jsou ty svatby tajné, oni z té svatby dokážou udělat to samé, jako kdyby tajná nebyla… Jdeš do provizorního kostela, kráčíš uličkou k oltáři, kněz vám poví přísahu… Vše se koná v tradičních oblecích… Tahle agentura je nejvyhledávanější a hodně dlouho trvá, než na někoho dojde řada…"řekla Alice a já se zamračila.
"Vždyť jsi to objednávala před pár dny!"řekla jsem a slyšela jsem za sebou smích.
"Bell, je to o známostech a penězích… Zvykej si"řekla a já si povzdechla. Slovo zvykej si už mi za tyhle dva dny lezlo krkem! Chvíli jsme obě byly ticho.
"Co si o tom myslíš ty?"zeptala jsem se nakonec a věděla jsem, že ví, co myslím.
"Myslím, že určitě neděláte chybu. Vy dva jste pro sebe jako stvoření, Bell… Edward dlouho čekal, než tě našel… Miluje tě víc, než svůj život… Určitě nebudeš litovat… Jste jako dvě půlky tvořící celek. Druhá půlka bez té druhé nemůže existovat…"řekla mi a já přikývla. Očima jsem pořád sledovala hodny. Čím víc se ručička posouvala a tím svatba byla blíž, tím víc jsem se nevědomky usmívala.

Seděla jsem nehnutě asi další půlhodinu. Alice si pořád vyhrávala se sebemenšími detaily, neustále nebyla spokojená. Sem tam jsme něco prohodily, ale většinu času bylo ticho.
"Až večer přiletíme zpátky do Forks, máme pro vás s Emmettem malé překvapení…"začala, ale stihla pokračovat dřív, než já vůbec stihla otevřít pusu, abych něco namítla.
"Je to opravdu jen malé! Bohužel jsme za to nic neutratili, Edward nám to zakázal…"řekla a zněla trochu naštvaně, zatímco já se usmála, když jsem si zase uvědomila, jaký mám v Edwardovi poklad…
"Každopádně doufám, že vás to potěší… Berte to jako takový svatební dar…"řekla mi a opět mě chytla za bradu, aby se na mě podívala. Musela jsem si povzdechnout, když se zase zamračila a pokračovala ve své práci.
"A co to bude?"zeptala jsem se a chvíli bylo ticho. Alice zřejmě chvíli přemýšlela, jestli mi to může říct.
"Bell, promiň, ale nemůžu…"omluvila se po chvíli a znělo to opravdu upřímně.
"To nevadí, chápu tě…"řekla jsem a usmála se, ale ona to nemohla vidět…

Po asi další půlhodině se Alicino chování změnilo. Byl to obrat o celých sto osmdesát stupňů. Najednou vypadala netrpělivě, jako kdyby byla malé dítě, co čeká na zmrzlinu. A čím větší radost (?) ona měla, tím víc já seděla jako na trní a bála se toho, co přijde. Stejně tak jsem sledovala hodinové ručičky, jako kdyby najednou běžely maratón vpřed. A čím déle to Alici trvalo, a čím menší časový úsek zbýval do hodiny H, tím více jsem přicházela o rozum a musela se každou chvílí skutečně zbláznit. Nakonec Alice málem vypískla radostí a natáhla se (znovu) ke svému kosmetickému kufříku.
"To je ono!"zvolala, když mi trošek dalšího čehosi napatlala na obličej. Potom se na mě dlouze podívala a já jen zvedla obočí. Narovnala se a bylo vidět, že hodně přemáhá tu část sebe, která by chtěla jančit po místnosti.
"Hotovo!"pronesla vážně a zářivě se usmála. Pořád mě pozorovala nadšeným pohledem a vypadalo to, že nemá daleko do breku.
"Vážně?"pronesla jsem úlevně a oddechla si. Alice jen přikývla.
"No, já se půjdu taky připravit, hm?"pronesla, ale já si všimla, že se její výraz změnil. Rychle sklopila hlavu a otočila se ke mně zády, ale já se rychle postavila a zarazila ji.
"Alice? Co se děje?"zeptala jsem se ustaraně. Ona chvíli nehnutě stála, potom se rychle otočila a pevně mě objala.
"Tolik ti to sluší, Bell! A ty… Bereš si Edwarda… Takový úžasný konec nemá ani ta nejsladší pohádka… Nikdy bychom nevěřili, že se Edward zamiluje a bude se ženit. Nadhazovali jsme mu spousty krásných dívek, ale všechny odmítl… A teď…"řekla a rozvzlykala se.
"Teď přede mnou stojí ve svatebním dívka jeho snů, která je odhodlaná si ho vzít přes všechno to, co mezi nimi stojí…"řekla a já neměla daleko k slzám. Trochu jsem popotáhla a ona se ihned odtáhla. Vztyčila přede mě ukazováček pravé ruky a hrozila.
"Nebreč, Bell! Jsi nevěsta, ta brečet nemá! Dneska budu brečet jenom já, ty to máš zakázané, jasné?"řekla a já se musela zasmát. Vypadala dost komicky. Nakonec se uchichtla taky a nechala mě stát v pokoji s tím, že je do pěti minut zpátky připravená… Ale jakmile se za ní zavřely dveře ložnice, já se zhluboka nadechla a podívala se k předsíni, kde viselo veliké zrcadlo. Odhodlala jsem se a pomalu šla k němu. Připadala jsem si zvláštně. Jako kdybych teď měla projít bránou do jiného světa. Vyšla jsem ty dva schody do předsíně a zastavila se. Natáhla jsem před sebe ruku a viděla, jak se odrážela v zrcadle. Zhluboka jsem se nadechla a udělala další krok. Dívala jsem se na zem a otočila se směrem k zrcadlu. Očima jsem jela od podlahy, takže jsem pohledem pomalu přejela šaty, pas, korzet, až jsem se prohlédla celá. Přede mnou stála dívka oblečená jako nevěsta s vykulenýma očima a otevřenou pusou.
"Jsi úžasná…"ozvalo se za mnou, ale já Alici nevnímala. Pořád jsem sledovala tu dívku před sebou a snažila se na ní najít něco, co by bylo podobného mě. Zvedla jsem pravou ruku a zrcadlo udělalo to samé.
"Páni…"vzdychla jsem a konečně zavřela pusu. Měla jsem vlasy stočené do hodně složitého účesu a po každé straně obličeje jsem měla uvolněný jeden navlněný pramínek vlasů. Měla jsem světlé stíny s nádechem do krémové barvy, světlý lesk na rtech a nějaký ten make up. Konečně jsem odtrhla zrak od svého odrazu v zrcadle a otočila se k Alici.
"Já… Nevím, co říct… Děkuju!"řekla jsem a usmála se. Úsměv mi oplatila. Alice měla na sobě kalhotový kostým smetanové barvy a moc jí to slušelo. Ještě dlouho jsme tam tak stály, než jsme se opět podívaly na hodiny…


"Zhluboka dýchej, Bell…"seděla naproti mě Alice a snažila se mě uklidnit. Zhluboka jsem dýchala a dívala se na špičky svých střevíčků. Byly jsme v menší místnůstce v provizorním kostele, ve kterém jsme si měli už za pár minut říct s Edwardem naše "ano"… Dalo se říct, že takhle nervózní jsem nikdy v životě nebyla. Všechna tréma, kterou jsem doteď zažila, se ani zdaleka nemohla rovnat té, kterou jsem měla teď.
"Víš, já ti ani nevím, proč jsi nervózní… Ty si chceš vzít jeho, on tebe, nic na tom není… Já s Jazzem na naší svatbě taky moc velkou trému necítila…"řekla jakoby se nechumelilo a já udiveně vzhlédla.
"Ty jsi vdaná?"vykulila jsem na ní oči a ona se zasmála.
"Už třikrát… Za toho samého, pochopitelně…"řekla a já měla co dělat, abych na ní nezačala zírat jako idiot.
"Bello, když jsi nesmrtelný, můžeš dělat, co chceš… A vzít se jen jednou za sto let je opravdu málo… Někdy je hezké si to zopakovat…"řekla a já se snažila opět zvyknout na to, že celá rodina Cullenova je přeci jen o něco starší, než ostatní lidé… Najednou se ozvalo zaklepání a dovnitř vstoupil Emmett... Vyděšeně jsem vzhlédla a on na mě zíral.
"Teda, Bello… Wow!"řekl jen a já se musela utichnout, než jsem opět pokračovala v hypnotizování svých špiček u bot.
"Ehm, Alice… Myslím, že Edward by potřeboval trochu uklidnit… Nikdy jsem ho neviděl takhle nervózního… Vše už je připravené, stačí jen říct a můžeme začít…"řekl jen a Alice přikývla a vstala. Musela jsem se zachechtat, když jsem slyšela, jak mrmlá něco v tom stylu: "Ti dva nejsou normální…Proč jsou nervózní?", ale ani tohle nic neměnilo na mém stavu. Emmett zaujmul místo Alice a překryl mé ruce těma svýma. Měl na sobě černý smoking…
"Bell, to bude dobrý… Pokud tě to uklidní, tak já na své první svatbě s Rose nebyl o nic lepší…"řekl a já jen protočila očima. Tak i on už má za sebou několik svateb?! Jen jsem zakroutila hlavou a pokusila se trochu uklidnit. Uplynulo dalších pár minut.
"Ehm… Bello, nechci být protivnej, ale víš, že se čeká jen na tvůj povel? Edward za chvíli začne být asi pěkně nepříjemnej… V tomhle ohledu není moc trpělivý…"řekl a já vzhlédla. Dlouho jsem se mu dívala do očí, potom jsem se zhluboka nadechla a přikývla.
"Jdeme na to?"řekl povzbudivě a já se jen usmála a přikývla. Vzal mě za ruku a šel se mnou ke dveřím. Dveře otevřel a mávnul někam směrem k oltáři. Potom se vrátil zpět do pokoje, ohnul ruku v lokti a vsunul si mou ruku pod paži. Zavěsila jsem se za něj a natáhla se k váze, ve které jsem měla menší květinu. Snažila jsem se nějak zpevnit své dost chvějící se nohy, ale nijak moc mi to nešlo… Najednou se ozval svatební pochod. Vnímala jsem, jak mé srdce najednou začalo bít jako o závod, cítila jsem se snad hůř, než předtím… Emmett se mnou vešel do uličky. Podívala jsem se na její konec a setkala se s očima kluka, do kterého jsem byla tak zamilovaná, že jsem byla ochotná s ním jet až do Vegas a vzít si ho. A jakmile jsem se podívala do jeho očí, veškerá tréma ze mě spadla a já měla co dělat, abych tu nenechala Emmetta stát a nerozběhla se uličkou a nezastavila se až u Edwarda. Celou tu dobu, co jsme procházeli uličkou k oltáři, jsem vnímala všechno kolem sebe. Snažila jsem se zapamatovat si každý sebemenší detail z této trochu netradiční svatby. Zapomněla jsem na to, že jsem v Las Vegas, na lavičkách jsem si představovala všechny své známé, kamarády, rodinu… Vnímala jsem svatební pochod a snažila se jít v jeho rytmu. Alice stála kousek za Edwardem a vroucně se usmívala. Snažila jsem se usmát zpátky, ale pořád jsem byla mírně nervózní… Nakonec jsme s Emmettem došli až k Edwardovi a Emmmett předal mou ruku do té Edwardovy. Usmála jsem se na něj a ústy naznačila slovo "Díky". Emm se jen usmál a stoupnul si za mě. Edward se mi něžně podíval do očí, než obrátil svůj zrak ke knězi, stejně jako já.
"Vážení snoubenci,…."začal svou řeč kněz a já se usmívala čím dál víc. Tréma ze mě spadla a já cítila jen čiré štěstí… Snažila jsem si to představit z různých perspektiv. Představovala jsem si, jak by to viděl můj táta z první lavice. Viděl by ten blažený výraz na mé tváři, zatímco jsem poslouchala slova kněze a vnímala, že každou chvíli se blížím k tomu, abych opustila tento svět?… Aby zemřela Bella Swanová a zrodila se Bella Cullenová. Nevědomky jsem se usmála ještě víc. Nakonec jsem celý knězův proslov strávila v představách, a probrala se z tranzu, až když se zeptal na tu nedůležitější otázku.
"Isabello Swanová, berete si tohoto muže, Edwarda Cullena a slibujete, že ho budete milovat a ctít, dokud vás smrt nerozdělí?"řekl a já cítila, jak se na mě upřely všechny pohledy v místnosti. Podívala jsem se Edwardovi do očí a řekla to, na čem v tuto chvíli záleželo nejvíc…
"Ano"odpověděla jsem, s pohledem stále zaklesnutým do toho Edwardova. Potom jsem se podívala na kněze a ten zopakoval tu samou otázku Edwardovi.
"Ano"odpověděl Edward a usmál se na mě. Cítila jsem, jak se můj úsměv roztáhl ještě víc.
"Nyní vás prohlašuji za muže a ženu… Vyměňte si prstýnky…"pobídl nás kněz a Edward se natáhl po tácku, ze kterého vzal menší prstýnek a navlékl mi ho na prsteníček levé ruky. Já udělala to samé…
"Nyní můžete políbit nevěstu"pobídl Edwarda kněz a on se usmál ještě víc. Obmotal mi ruku kolem pasu a přiblížil se mě k sobě. Rukou, ve které jsem nedržela květinu, jsem ho objala kolem krku a vpíjela se mu do očí. Sklonil se ke mně a dotknul se svými rty těch mých… Byla jsem v sedmém nebi. Dělala jsem souhru svými rty s těmi jeho a užívala si ten pocit prvního manželského polibku… Po chvíli se ode mě odtrhl a znovu se usmál. Podívala jsem se mu do očí a mohla v ní spatřit všechno to, co ke mně cítil. A hlavně, jeho oči říkaly to samé, co ty moje…
"Miluju tě"…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lady *D* Lady *D* | E-mail | Web | 30. srpna 2009 v 14:28 | Reagovat

ja neplaceeem !!! :D :D :D

boze to bolo tak kraaasne uz sa neviem dockat kedy bude pokracko... je tu skvele.. rychlo :)

2 MS. Cullen MS. Cullen | Web | 30. srpna 2009 v 17:49 | Reagovat

To bylo tak strašně nádherný!!! Brečím dojetím!!! Rozlučka se svobodou, všechny ty přípravy a pak samotná svatba!!! Prostě úplně dokonalý!!! Hrozně moc se těším na další kapitolu!!!

3 anka anka | 30. srpna 2009 v 20:28 | Reagovat

na skutocnej svadbe som neplakala ale tu si nemozem pomoct jake to je krasne... :D  :D  :D som rada ze nebol problem...(a tak krasne sa to skoncilo...)rychlo,rychlo,rychlo pokracko!!! !!! !!!

4 AliceCullen AliceCullen | 30. srpna 2009 v 21:28 | Reagovat

uuuuuuuuuzasnee :-D

5 Selene-SB Selene-SB | E-mail | Web | 30. srpna 2009 v 21:29 | Reagovat

krásne...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.