28. srpna 2009 v 19:53 | ewikk
|
47. kapitola- Podle plánu
Hodně dlouho mi trvalo, než jsem překonala ten počáteční šok z toho, co mi Edward řekl. Ale Edward byl naštěstí trpělivý, takže počkal, dokud si to sama nepřeberu.
"La… Las Vegas? Myslíš to vážně?"ptala jsem se s očima mírně vykulenýma. Jen němě přikývl. A já znovu dlouhou dobu mlčela. Opatrně se ke mně natáhl a políbil mě na čelo.
"Vím, že je toho na tebe moc a že tohle asi neodpovídá tvé představě o svatbě, ale zkus si to přebrat sama. Klidně můžeme počkat, dokud nebezpečí nepoleví, když budeš chtít svatbu v kostele…"řekl a já jen přikývla. Ještě chvíli jsme proti sobě mlčky seděli.
"Pojď se vyspat, musíš být unavená"zašeptal a strhl z postele peřinu, abych si pod ní vlezla. Opět jsem jen mlčky přikývla a poslechla ho. Lehl si vedle mě a já se opět hlavou opřela o něj. Edward se natáhl ke svému nočnímu stolku a vypnul lampičku, která na něm stála. Pokoj zahalila tma… Ještě dlouho jsem měla otevřené oči a sledovala protější zeď, a přitom vnímala, jak mi Edward lehce přejíždí rukou po zádech, a přemýšlela nad tím, co mi teď řekl… Přemýšlela jsem dlouho. Opravdu dlouho. Edward si musel určitě myslet, že už spím, ale opak byl pravdou… Nakonec jsem dospěla k názoru, že to není špatný nápad. Na co svatba v kostele? Běžné ceremonie, zbytečně vyhozené peníze za přepych a jídlo pro všechny hosty. U svatby ve Vegas by stačili jen dva svědci a hlavně já s Edwardem. Nic víc, nic míň… A navíc! Ať už by to byla svatba ve Vegas anebo v kostele, výsledek to bude mít stejný! A hlavně na tom výsledku záleží, no ne? Co je mi po tom, že v kostele je to tradičnější? Hlavní přece je, že budeme svoji! Pokud se máme vzít potají a tím uchránit naše rodiny od hněvu Salome, uděláme to! Zatím bychom o tom nikomu neříkali, řekli bychom to, až by nastala ta správná chvíle a my věděli, že nás nestihne žádný postih. Nakonec mi svatba ve Vegas přišla jako dobrý nápad. Hodně dobrý nápad… Sice mi bylo líto, že si nezatancuju s Charliem na oslavě, že mě nepovede uličkou k oltáři, ale v tuhle chvíli bylo bezpečí to nejdůležitější… Když jsem konečně došla k tomuhle závěru, slastně jsem se zavrtěla Edwardovi v náruči a konečně po dlouhém dni zavřela oči a upadla do hlubokého spánku…
Spala jsem opravdu dlouho. Oči jsem otevřela chvíli po poledním. Edward byl pořád se mnou v posteli, probudila jsem se ve stejné poloze, v jaké jsem usnula. Měla jsem pěkný výhled k balkonovým dveřím, a tak mě ani moc neudivilo, co jsem viděla za nimi. Pěkná průtrž mračen… Povzdechla jsem si a zvedla hlavu, abych viděla na Edwarda. Ihned jsem se setkala s jeho očima a usmála se.
"Dobré ráno"pozdravila jsem vesele a natáhla se blíž k němu, abych ho mohla aspoň letmo políbit. Zřejmě byl zaskočený.
"Dobré poledne… Nějaká veselá nálada?"zeptal se, když jsem si založila ruce na jeho hrudi a položila si na ně hlavu.
"Mm-hmm"odpověděla jsem a znovu se usmála.
"A povíš mi, co ti udělalo takovou radost?"zeptal se a úsměv mi opětoval.
"Možná…"ještě chvilku jsem ho popichovala a on zvedl jedno obočí.
"Dospěla jsem k názoru, že svatba ve Vegas není tak špatný nápad…"řekla jsem mu a jeho úsměv se ještě víc roztáhl.
"Nespletla sis to? Z tohohle mám mít radost přece já!"řekl a bylo vidět, že i on se naladil na mou vlnu radosti.
"Hele! I já se budu vdávat!"řekla jsem trochu víc nahlas a oba jsme se tiše zasmáli. Chvíli jsem jen hluboce dýchala.
"Budu se vdávat… Nezní to neuvěřitelně?"zeptala jsem se Edwarda a on se jen usmál.
"Přijde mi to stejně tak neuvěřitelné, jako tobě…"odpověděl mi a pohladil mě po vlasech.
"A komu to řekneme?"zeptala jsem se a oba jsme zvážněli.
"V situaci, ve které se nacházíme, víš, že to nesmíme říct skoro nikomu. Čím míň lidí to bude vědět, tím líp. Neříkal bych to nikomu, prostě jen těm dvěma svědkům, kteří tam s námi pojedou…"odpověděl mi a já jen přikývla.
"Koho bys navrhoval?"zeptala jsem se a on se na chvíli zamyslel.
"Možná Alici, ta by se to, díky své schopnosti, stejně dřív nebo později sama dozvěděla…"odpověděl mi a já opět radostně přikývla. Budu mít na svatbě svou nejlepší kamarádku!
"A ten druhý?"zeptala jsem se.
"No… Co kdyby sis jednoho svědka vybrala sama?"nadhodil a já se usmála snad víc, než předtím. Já už to měla jasné. Když mě nemůže vést uličkou můj táta, on ho určitě skvěle zastane…
"Emmett!"řekla jsem trochu hlasitěji nadšeně. On se jen zachechtal.
"Myslím, že Emmett s Alicí jsou dobrá volba"souhlasil se mnou a já měla co dělat, abych nezačala jásat radostí.
"Myslím, že to nádherně vyšlo, nemyslíš? Dostalas k narozeninám bílé šaty… Dostali jsme letenky kamkoliv…"řekl mi a má radost byla čím dál tím větší, když jsem si začala uvědomovat všechny ty věci, které tak nádherně vyšly… Ale teď zbývala ta poslední, nejdůležitější otázka…
"Kdy?"vyslovila jsem ji nahlas.
"Souhlasila bys, kdybychom se vzali už tuhle sobotu? Nebudeš se muset vymlouvat na nic Charliemu, když bude pryč a tak…"řekl mi a já se na chvíli zamyslela. No páni… Dnes je úterý, takže už za čtyři dny budu Edwardova manželka?! No wow!!
"No dobře, souhlasím"odpověděla jsem a Edward se ke mně naklonil, aby mě znovu políbil…
Ještě chvíli jsme se tak povalovali v posteli, než jsme konečně vyrazili dolů a dali si snídani. Opět jsem jedla převážně já. Edward si vzal jeden obložený chléb, asi abych se necítila tak blbě, že jím jenom já a oni to nepotřebují… Po snídani jsme se rozhodli, že musíme udělat ten radikální krok. Říct to svědkům… Takže jakmile jsme se najedli, vyrazili jsme k Alici do pokoje. Měli jsme štěstí, Alice byla v pokoji sama, Jasper byl dole s Emmettem a hráli nějaké videohry. Edward nejdřív zaklepal, a když se ozvalo pozvání dál, vešli jsme společně ruku v ruce dovnitř. Alice vypadala na chvíli zaraženě, ale velice dobře to maskovala. S Edwardem jsme se zastavili skoro uprostřed pokoje a ona stála proti nám.
"Alice, musíme ti něco říct… Vlastně tě chceme o něco poprosit…"začala jsem já, než si vzal slovo Edward.
"Ale nejdřív, Alice… Prosímtě to, o co tě budeme žádat, nikomu neříkej. A hlavně, až se to dozvíš, nepišti na celý barák…"řekl vážně Edward a Alice jen přikývla.
"Takže…"chopila jsem se slova opět já. Edward mi stiskl ruku a povzbudivě se usmál.
"Alice, šla bys nám za svědka, prosím?"zeptala jsem se a už jen sledovala její reakci. Vykulila oči a překryla si pusu rukou. Očima sjela na naše propletené ruce a vyhledala stříbrný prstýnek.
"Ne"zašeptala a vzhlédla na nás.
"Ne, opravdu? Budete se brát? A já… Já budu svědek? Já… Páni! No jasně, že půjdu!"řekla rychle a oba nás najednou objala.
"Páni, já… nemůžu tomu uvěřit!"řekla a bylo to na ní vidět, jak jí to vzalo. A bylo vidět, jakou má radost.
"Páni, další přípravy! Co takhle svatba v Port Angeles, nebo třeba v Clevelandu, kde jste se poznali?"navrhovala ihned a začínala rozmachovat rukama. Když jsem jí poslouchala, zalil mě takový drobný pocit smutku, jak nádherná by svatba v Clevelandu mohla být, a Edward si toho všiml. Něžně mi opět stiskl ruce a palcem na tu moji začal dělat menší, uklidňující kroužky…
"A co takhle svatba v Las Vegas?"nadhodil Edward a tím Alici úplně odrovnal. Zůstala zaraženě stát uprostřed pokoje a zírala na nás jako na spasení. Potom jako by její oči ztmavly, ale po chvíli se opět zaostřily. Při tom momentu, kdy byly tmavé, Edward udělal nepatrný pohyb směrem k ní, ale zároveň se tím dostal mezi mě a Alici, aby mě případně bránil.
"Tak proto to nemá nikdo vědět…"zašeptala spíš sama pro sebe a na chvilku na nás opět vzhlédla.
"Chápeš, že když se to dozví lidi, všude se to roznese a zaručeně chápeš, co by se stalo, kdyby se to dozvěděla Salome s Demetherem… Proto musíme udělat svatbu v tajnosti. Jen my, ty a Emmett. Letenky s Bellou přeci máme od jejích narozenin, bílé šaty máme taky, jde jen o to, doletět do Vegas se dvěma svědky a říct si ano… Nic víc, nic míň. Zatím to budeš vědět jen ty a Emmett, ostatní se to dozví, až nastane správný okamžik…"řekl jí a ona ihned přikývla.
"Kdy?"zeptala se ještě.
"Tuhle sobotu"odpověděl Edward a ona opět přikývla.
"Zařídím to… Samozřejmě, můžete se mnou počítat…"odpověděla a vrhla po Edwardovi pohled, kterému jsem moc nerozuměla. Ale potom jsem udělala ty tři kroky k ní a objala ji.
"Díky, Alice"zašeptala jsem a víc ji stiskla, stejně jako ona mě.
"Nemáš vůbec zač…"zašeptala zpátky a když jsme se od sebe odtrhly, stále se usmívala…
Jako další na řadu přišel Emmett. U toho jsme si počkali, až se šel do svého pokoje převléknout, a hned jsme šli za ním.
"Copak naše hrdličky?"zeptal se, když jsme vešli za ním do pokoje.
"Emme, chceme tě o něco poprosit… Až se to dozvíš, prosímtě drž svoje hormony na uzdě a hlavně to nikomu neříkej!"varoval ho Edward a Emmett zřejmě nějak vycítil, že to, co mu chceme je důležité, a tak vážně přikývl.
"Emmette, šel bys nám na svatbu za svědka?"ujala jsem se slova já, jako předtím u Alice. Ale jeho reakce byla horší, než kterou měla ona. Nejdřív se na nás podíval podezřívavým pohledem, jestli si z něj neděláme legraci, ale když jsem k němu natáhla ruku a ukázala mu prstýnek, uvědomil si, že to myslíme vážně a trochu se zklidnil. Ale svůj radostný výraz v očích zastřít nedokázal.
"No teda brácha! Že ti to trvalo!"řekl žertovně a poplácal Edwarda po rameni. Potom přešel ke mně a nečekaně mě objal. Nečekaných věcí ale bylo mnohem víc! Čekala jsem nějaké umačkávající objetí, ale i tímhle mě překvapil. Normálně mě obejmul a párkrát mi přejel rukou po zádech.
"Gratuluju!"řekl a zakýval se se mnou ze strany na stranu.
"Díky, Emme"řekla jsem, když se ode mě konečně odtrhl.
"Víš, Bello, že označení švagrová, se k tobě moc nehodí?"zažertoval a všichni jsme se uchichtli.
"Víš, Emmette, nebude to jen tak…"ujal se slova znovu Edward. Emmett na chvíli ztichl a podíval se na něj.
"Takže vám došlo, že pokud se vezmete, budete mít průser jako hrom? To jsem rád…"řekl a Edward se chladně uchechtl.
"Jo, došlo… Proto chceme, abys to nikomu neříkal. Víš to jenom ty a Alice… Dva svědci…"řekl Edward. Podle mě čekal, jestli na to Emmett přijde sám. Chvíli jsme mlčeli a Emmett se obrátil na mě.
"Ty se opravdu chceš vdávat v Las Vegas, Bello?"zeptal se mě a já na chvíli ztuhla.
"Nakonec jsem si řekla, že i kdybych se vdala někde v kostele, nebo ve Vegas, výsledek by byl stejný… Takže mi to nevadí"odpověděla jsem mu a on se usmál.
"Páni… Ty se nezdáš!"řekl a začal se smát.
"Taky nespíš"odpověděla jsem mu naoko chladně, ale potom jsme se všichni tři začali smát.
"Dobře, dobře… Počítejte se mnou…"řekl, když se konečně uklidnil.
"Fajn, svatba se koná tuhle sobotu, dobře?"řekl Edward, než jsme odešli z pokoje.
"Jasně, a nebojte, budu mlčet jako hrob…"slíbil nám.
"Díky, Emme"řekla jsem, než jsme se všichni rozešli svými směry. Emmett zpátky dolů a my s Edwardem k němu do pokoje…
"Emmett mě docela překvapil… Tím svým přístupem…"nadhodila jsem, když jsme byli u Edwarda v pokoji.
"Jo… Překvapovat, to on umí…"souhlasil se mnou a já se usmála. Pořád mě držel za ruku a já využila příležitosti. Zatáhla jsem ho k posteli a posadila ho na ní. Potom jsem si na něj sedla já obkročmo a obmotala mu ruce lehce kolem krku. Objal mě rukama kolem pasu a přiblížil si ten můj ještě blíž k tomu svému.
"Víš, že tě někdy ani nepoznávám? Třeba teď, tohle všechno…"řekl a přiblížil si mě k sobě ještě víc. Jelikož jsem teď byla o něco výš, než on, sklopila jsem hlavu k němu a opřela se čelem o to jeho.
"Jenom zahazuju zábrany a dělám to, co chci… Taky bys to někdy mohl zkusit…"řekla jsem a usmála se.
"Já si nemůžu dovolit zahodit zábrany, protože pak bych ti mohl ublížit… Ale tohle se mi líbí…"řekl mi a přejel rukou z mého pasu ještě níž.
"Aspoň trénujeme tvoje sebeovládání…"zašeptala jsem a dotkla se nosem toho jeho.
"To ano…"souhlasil se mnou a usmál se.
"A úspěšně?"zeptala jsem se a přitiskla se k němu víc sama. Hluboce vydechl a rychle se položil na postel, přičemž já s ním a potom nás překulil, takže ležel těsně na mě.
"Co myslíš?"zašeptal a dlouze a vášnivě mě políbil… Nestihli jsme se do toho polibku ani tolik ponořit, protože se najednou ozval venkovní zvonek. Přijel Charlie s Polly, aby pomohli s úklidem ze svatby…
"Měj se, Bells… Brzy se uvidíme"řekl táta, když mě objímal. Byli jsme na letišti, táta dnes odlétal s Polly na Floridu, na svatební cestu. Vrací se v neděli…
"Jasně, tati, užijte si to!"rozloučila jsem se s ním a rychle šla obejmout Polly. Potom jsem se vrátila opět do Edwardovy náruče. Edward tu byl dnes se mnou, abych nemusela jet sama. V posledních dnech jsme spolu byli víc než dost. Doma jsem byla za ty dva dny jen jednou, a to, když jsem si jela pro čisté oblečení…
"No, Edwarde… Dobře se mi tu o mou holčičku starej…"řekl Charlie a poplácal Edwarda po rameni.
"Budu… Vy si to užijte na Floridě!"stihl Edward říct, než se nad námi ozvalo: "Let ze Seattlu do Jacksonvillu odlétá za patnáct minut. Prosíme cestující, aby si šli odbavit svá zavazadla a nastoupili do letadla…"… Na Charliem s Polly bylo jasně vidět, jak jsou nadšení a jak se těší. Musela jsem se tomu v duchu zasmát. Charlie si hodil přes rameno cestovní tašku a do každé ruky vzal jeden kufr. Naposledy se na nás usmál, stejně jako Polly a potom se otočili a šli směrem k odbavení zavazadel… Otočila jsem se na Edwarda.
"Umíš si představit, že pozítří tady budeme takhle stát my?"zeptala jsem se ho a on se na mě usmál.
"Abych se přiznal, moc ne…"odpověděl a já se zasmála. Když jsme ztratili tatínka s Polly z dohledu, otočili jsme se zpátky a šli směrem k východu. Edward potom jel se mnou až k nám. Rozhodli jsme se, že ty poslední dva dny před svatbou strávíme spolu a toho, že byl prázdný dům, se muselo využít…
Ty dva dny zbývající do našeho odletu utekly jako voda. Alice s Emmettem se vymluvili doma, že jedou Edwardovi pomoct s nějakou prací, nevím, moc dobře jsem to nepochopila. Odlétali jsme v pátek odpoledne, abychom nemuseli létat dvakrát za jeden den. Zatím vše vycházelo podle plánu, a to bylo co říct…
"Dýchej, Bello!"říkala mi v jednom kuse Alice, která seděla v letadle přes uličku. Nevím, proč se mi dýchalo špatně. Bylo to kvůli trémě z toho, co se bude dít zítra, anebo z toho, že jsem se bála letět v letadle? Bylo to směšné, v letadle jsem létala častokrát a nikdy se nebála… A že by letadlo spadlo? Pochybuji… Nakonec jsme asi po hodině a půl konečně doletěli do města hříchu. Las Vegas… Takže jsem cestu přežila… Bohužel, nikdo nevěděl, že když jsem přežila cestu, nebude trvat dlouho a…
Bezva, bezva, bazva!!!! Jsem z toho čím dál víc nadšená! Jen je mi tak nějak jasný, že to bez problémů nebude, takže jsem zvědavá, co se zvrtne a pokud to bude bez problémů, tak budu hooodně překvapená
