
46. kapitola- Mlha
Trvalo mi hodně dlouho, než jsem se byla schopná vzpamatovat z té euforie, která mě naplnila zároveň s tím, kdy mi Edward nasadil na ruku prstýnek. Pořád jsme byli v altánku, já byla opřená o něj a chvíli co chvíli jsem se musela dívat na svou levou ruku, na ten úžasný prstýnek. Jako bych se bála, aby za tu minutu, co jsem se na něj nepodívala, nezmizel. Ale vždy, když jsem se podívala a zjistila, že tam skutečně je, musela jsem se pokaždé pousmát. Ale pořád mi to přišlo… neuvěřitelné, kouzelné. Já se budu vdávat! Jak úžasně to zní! Když jsem byla malá, vždy jsem si hrála na nevěstu nebo na princeznu. Když jsem byla starší, představovala jsem si, jak s někým chodím, někdy jsem si i představovala to, jak mě nějaký princ na bílém koni požádá o ruku, někdy dokonce i to, jak kráčím uličkou zavěšená na Charliem směrem k oltáři, kde stojí můj vyvolený… Ale nikdy, opravdu nikdy jsem si nepředstavovala… tohle. Chápejte, byla jsem ještě dítě, začínající puberťák, který opravdu snil o nějakém princi. Představovala jsem si, jak mě někdo osloví v bufetu, později spolu zajdeme do kina, kde se také poprvé políbíme, jak to vídáte v různých filmech. No a potom, půjdeme do nóbl restaurace, kde mi můj blonďatý hrdina hodí do sklenice se šampaňským prstýnek. Představovala jsem si, jakou budu mít reakci, jak přijmu jeho nabídku. Musela jsem se zasmát, když jsem si vzpomněla, jak jsem jednou půlhodiny seděla před velkým zrcadlem a zkoušela si různé udivené obličeje, které bych v ten okamžik mohla udělat. Jak už jsem zmiňovala, přála jsem si, jako většina holek, pěkného, modrookého blonďáka s hezkým úsměvem… Jak originální, že? Představovala jsem si velké dřevěné dveře s věncem, které se otevřely a já slyšela svatební pochod. Podívala jsem se na tátu, který se na mě mile usmál a vyrazili jsme spolu vpřed k mému blonďatému princi… Znovu jsem se zasmála, když jsem si uvědomila, jak moc pošetilá a naivní jsem tehdy byla. Ach, ty vzdušné zámky… Ale po pár letech, ve kterých jsem žila ve svých vlastních představách, se mi před očima začal rýsovat můj vlastní, životní příběh. Pořád si pamatuju Edwardův neodolatelný úsměv, ten zvláštní pohled v jeho očích, když jsme se poprvé setkali. Pamatuju si snad každé slovo, co mi kdy řekl. Pamatuju si všechno to nádherné, i to špatné, co jsme spolu zažili. Všechny ty nástrahy každodenního života jsme spolu úspěšně překonali, a teď? Teď z malé, naivní holčičky vyrostla přes poblázněnou puberťačku, dívka, která přijala nabídku ke sňatku od kluka, do kterého je zamilovaná víc, než do kohokoliv jiného. Odteď už jsem byla Edwardova snoubenka… Usmála jsem se sama pro sebe a snažila se vzpomenout na vše, co se kdy stalo. Možná, že z jedné strany by se to dalo vzít jako příběh, který jinde nevídáte, ale z druhé strany je to jako telenovela, kterou vidíte každý den v televizi. Nikdy nezapomenu na to, jak jsem si představovala svůj vztah s někým. Vzpomínám si, jak jsem jiným holkám ze třídy záviděla, když se bavily o tom, kolik kluků už měly, když já neměla ještě žádného. A nikdy také nezapomenu na to, jaký pocit to byl, chodit s někým sama. Ne jen o tom poslouchat, ne o tom snít… Zažít to! Ten pocit, který jsem cítila, když jsme se s Edwardem poprvé políbili, poprvé se setkali, znovu se shledali, anebo spolu opět jen stáli na útesu a sledovali západ slunce, se ani zdaleka nepodobá žádným pocitům, které jsem kdy jindy zažila. A přesně tomuhle se říká láska, no ne? Pamatovat si přesně každou nezapomenutelnou chvíli s tím druhým, užívat si každou vteřinu v jeho společnosti… Všeho využít naplno… A proč přirovnání k telenovele? No jen se podívejte na náš milostný život… Dva lidé se milují, potom jeden odejde, aby toho druhého ochránil, ten druhý si najde někoho nového a oba tím trpí, než se znovu dají dohromady… Ale když si k tomu připočtete i ty věci, bez kterých by to, co se dělo, nikdy nemohlo být, jako třeba to, že Edwardova rodina není lidského druhu, vyjde vám zvláštní příběh… Ale i ve zvláštním příběhu dokáží lidé milovat… Tak, jako já miluju Edwarda a on mě… Když si vzpoměnu, kolik už jsme toho spolu vydrželi, ať už šlo o Salome, bolestný rok v našem životě, kdy jsme byli osamělí, Marka, anebo jen pravdu o tom, čím Edward ve skutečnosti je… Všechno to nedokázalo naši lásku udolat… A teď? Znovu jsem se podívala na svou levou ruku…
"Na co myslíš?"uslyšela jsem Edwardův hlas a podívala se na něj.
"Už skoro půl hodiny jsi jako v transu…"řekl mi a já se uchechtla. Znovu jsem se na něj podívala.
"Vzpomínala jsem…"pokrčila jsem rameny a usmála se.
"Na co?"zeptal se a vypadalo to, že ho tohle téma docela zajímá. Vpíjel se do mě něžným pohledem a já se musela v duchu znovu usmát, když jsem si uvědomila (už zase), jak moc tohohle kluka miluju… Nešlo mu neodpovědět…
"Vzpomínala jsem na to všechno, čím jsme si prošli… A i přes to všechno jsme teď tady a já mám na prstu navléknutý zásnubní prstýnek…"řekla jsem a pozorovala při tom to stříbro na mém prstu. Sama pro sebe jsem se usmála a podívala se znovu na Edwarda, který mi úsměv oplácel. Zvedl jednu svou ruku a přejel mi s ní po tváři. Pod jeho dotykem jsem lehce přivřela oči a přitiskla svou tvář víc k jeho dlani. Jen se uchechtl a přitáhl si můj obličej k tomu svému. Opět se mi nejdříve něžně vpíjel do očí, než pohledem sklouzl na mé rty. Po chvilce už překonal tu poslední mezeru mezi námi a naše rty spolu opět tančily ten složitý tanec…
Když jsme byli v altánku asi už skoro dvě hodiny, rozhodli jsme se vrátit, aby po nás naše rodina nevyhlásila pátrání. Když jsme byli spolu, nedávali jsme pozor na čas. Najednou pro nás čas nic neznamenal… Jediné, co nás zajímalo, byl ten druhý. Vše ostatní bylo bezvýznamné… Bylo krátce po půlnoci, když jsme se vrátili na zahradu Cullenových. Vypadalo to, že si našeho odchodu nikdo nevšiml. Edward nás opět hned dovedl na parket a obmotal mi jednu svou paži kolem pasu a já mu tu svou obtočila kolem krku. Tu druhou jsem vložila do té jeho nabízené a po chvilce už jsem se nechala vést… Vím, že dnes šlo hlavně o Polly a o Charlieho, ale tohle se dá považovat i za Můj den… Den, kdy jsem získala víc, než kdy jindy… Slastně jsem se usmála a opřela se hlavou o Edwardovu hruď. Nedávala jsem pozor na kroky, jen jsem se nechala vést mým princem… Ale když jsem pojednou otevřela oči a podívala se kolem, spatřila jsem velký kruh stojících lidí, kteří stáli čelem k nám a všichni se dojatě usmívali. Když jsem se podívala kolem, zjistila jsem, že jediní kdo tančí, jsem já s Edwardem… Pohledem jsem zachytila ten Charlieho, který stál společně s Polly v čele a usmíval se snad víc, než kdo jiný. Stejně tak Esme s Carlislem… Úsměv jsem jim oplatila a podívala se na Edwarda, který na mě shlížel skoro celou dobu.
"Už jsme opět středem pozornosti…"prohodil a já se zasmála.
"Je to hrozné…"postěžovala jsem si a tentokrát se zasmál on.
"Nemáš vypadat tak kouzelně…"vrátil mi to a já se zamračila.
"Bez tebe bych nebyla nic… Jen šedá myška… Tys ze mě udělal někoho jiného… A pochybuju, že všichni tady se dívají jen na mě… Jsi středem pozornosti stejně tak jako já…"vrátila jsem mu to.
"Pochybuju, že Charlie na mě oči nechá…"dělal si ze mě legraci.
"A já zas pochybuju, že na mě Carlisle s Esme…"vrátila jsem mu to a zvedla jedno obočí. Už už otvíral pusu, aby něco řekl, ale já ho zarazila a překryla mu rty svou dlaní, aby nic neříkal. Trochu se zachechtal a políbil mi vnitřní stranu dlaně. Úsměv jsem mu vrátila a znovu mu ruku obmotala kolem krku… Zbytek tance už jsem se mu dívala jen do očí. Nezajímalo mě, že se na nás dívají lidi, teď pro mě existovaly jen ty dva body, ve kterých se zračila radost a láska, shlížející na mě. Nezajímalo mě, že si z nás potom bude Emmett určitě utahovat… Bylo mi to fuk. Píseň pomalu končila… I když jsem ji slyšela poprvé, byla jsem to schopná poznat… Na další píseň už tančily všechny páry. Asi v polovině té další písničky Edwardův tón přešel z radostného do poněkud vážného.
"Bell, neříkej zatím nikomu o našem zasnoubení, prosímtě…"zašeptal a já se zamračila.
"Proč?"zeptala jsem se a znovu se mu podívala do očí.
"Dozvíš se to, slibuju… Až oslava skončí a budeme sami, povím ti to… Ale do té doby prosímtě nikomu neříkej o tom, že jsem tě požádal o ruku…"řekl. Chvíli jsem se mračila a přemítala, co odpovědět, ale když jeho pohled opět přešel z vážného do radostného a já v jeho očích spatřila tu něhu a lásku, povzdechla jsem si a přikývla. Usmál se a políbil mě na čelo. Opět jsem se opřela hlavou o jeho hruď a nechala se kolíbat ze strany na stranu. A uvědomila jsem si, že má pravdu. Stejně bychom to všem říkali až pár dní potom, ne hned… Takže mi to vlastně ani nevadilo…
Po asi dalších dvou hodinách se oslava pomalu začínala chýlit ke konci. Za ty dvě hodiny jsem si ještě několikrát stihla zatancovat s Charliem, Carlislem, Emmettem, Jasperem, Bobbym a mnoha dalšími. Později jsem jen seděla u stolu s babičkou Mary a povídala si o všem důležitém, co se za těch deset let, co jsme se neviděly, stalo, než ji přišel táta požádat o tanec a ona s radostí souhlasila… Ale ke mně ke stolu si naštěstí přisedla ihned Carol, takže jsem měla o zábavu postaráno. Nakonec se oslava rozpustila úplně… Jako poslední jsme tam zůstali my s Edwardem, jeho rodina a Polly s Charliem. Babička Mary už šla spát, dnes spí, stejně jako já v domě Cullenových, aby měli Charlie a Polly první noc trochu soukromí… Ale babička Mary tu bohužel moc dlouho nezůstane, za dva dny se vrací zpět do Dallasu, kam se prý před sedmi lety přestěhovala. Prý tam nemůže nechat Larryho, jejího menšího jezevčíka, dlouho samotného… Prý si ho na těch pár dní vzali sousedi, ale ti prý musí také někam odcestovat, takže se babička musí vrátit. Carol se svou rodinou se vrací už zítra. Na dnešní večer si našli někde nějaký motel, i když jim Esme ochotně nabídla přístřeší. Velký úklid tohohle všeho se uskuteční až zítra, takže teď jsme spíš čekali, dokud se všichni hosté nerozloučí a neodjedou. Jako poslední odjížděl tatínek s Polly. Zářivě jsem se na něj usmívala, když jsem šla směrem k němu, abych se s ním rozloučila, i když ne na dlouho… Mají dokonce naplánovanou i menší svatební cestu, na kterou odjíždí za dva dny, někam prý na Floridu. Docela jsem se nasmála, když táta přišel s tímhle nápadem. Nemohla jsem si ho představit, jak chlap z města, kde prší a ve kterém je vedro maximálně dvakrát do roka, jede na poloostrov, kde je to spíše opačně… Jedou tam ale jen na pár dní. Táta to tady prý nemůže nechat dlouho bez dozoru. Policejní stanici a tak… Tatínek mi úsměv oplatil a pevně mě objal.
"Díky, holčičko… Za všechno"zašeptal mi do vlasů a dal mi pusu na temeno.
"To já díky tobě, tati…"řekla jsem mu a ještě víc ho stiskla. Po chvíli jsme se od sebe konečně odlepili a zadívali se jeden druhému do očí.
"Takže… Mám říct… Užijte si to, nebo nějak tak?"zavtipkovala jsem a oba jsme se rozesmáli. Charlie se smál o chvilku déle, ale potom mi dal pusu na čelo.
"Dobrou noc, Bell"rozloučil se se mnou a o krok ustoupil. Potom jsem se rozloučila i s Polly a po pár minutách už jsme sledovali odjíždějící auto, jak mizí za zatáčkou mezi stromy… Edward mi obmotal ruku kolem pasu.
"Půjdeme nahoru?"zeptal se šeptem a já s úsměvem přikývla. Usmál se také, chytil mě za ruku a vedl nás směrem k domu. U dveří jsme se potkali ještě s Emmettem, který- jak jsem si předtím myslela- měl opět připomínky na naši adresu, ale podařilo se nám ho ignorovat... Pak jsme ale konečně došli do Edwardova pokoje… Než jsme ale konečně mohli mít chvíli pro sebe, nejdřív ze všeho jsem se chtěla jít aspoň vysprchovat, takže se naše rozmluva o něco protáhla. Když jsem se vykoupala, po mě šel hned Edward, takže já si aspoň vysušila aspoň trochu své mokré vlasy a potom se natáhla k němu na postel a čekala, až Edward přijde. Netrvalo to dlouho… Když ale přišel, dá se říct, že mi trošku vyrazil dech… Na sobě neměl nic jiného, než jen ručník obmotaný kolem pasu. Z mokrých vlasů mu ještě trochu odkapávala voda, ale i tak vypadal jako bůh. Mohla jsem na něm oči nechat… A on si toho všiml.
"Co je?"zeptal se po chvíli pobaveně. Cítila jsem, jak se mi do tváří hrne červená.
"Ne, nic"odpověděla jsem rychle a podívala se jinam. Z místa, kde stál jsem slyšela už jen tiché zachechtání. Když mi ale zvědavost nedala, podívala jsem se tam znova, ale on už měl na sobě pyžamové kalhoty a ručníkem si ještě sušil vlasy. Usmál se na mě, když se střetl s mým pohledem a já mu úsměv nejistě vracela. Po chvilce si znovu někam odběhl, takže jsem opět byla sama. Vstala jsem z postele a zamířila k balkonovým dveřím. Otevřela jsem je a vyšla na balkon. Opřela jsem se o zábradlí a chvíli přemýšlela. Zrak mi opět padl na můj prstýnek na levé ruce a opět jsem se musela usmát, když jsem si vzpomněla na to, jak mě dnes Edward požádal o ruku. Z Edwardova balkonu byl krásný výhled na to všechno, na taneční parket, na les, prostě na cokoli… Z mých úvah mě probralo až cvaknutí dveří do pokoje. Edward byl zpátky. Po chvilce se objevil i u mě na balkoně.
"Co ty tu?"zeptal se a dal mi ruku kolem pasu. Stoupl si vedle mě a pozoroval šumící les, stejně jako já.
"Nevím, jen jsem se chtěla podívat… Ale už půjdeme, ne?"nadhodila jsem a otočila se, že odejdu, ale místo toho jsem narazila do jeho obnažené hrudi, čímž se mi jeho ruka obmotala kolem pasu ještě pevněji. On se jen zasmál a já se opět začervenala.
"Někdy si říkám, jestli jsi vážně tak nemotorná, nebo jestli to děláš naschvál…"popichoval mě a já se naoko zamračila. Využila jsem příležitosti. Rukama jsem přejela z jeho boků přes Edwardovy břišní i prsní svaly, lícní kost, až jsem je spojila za jeho krkem a víc se k němu přitiskla.
"A kdybych tohle udělala naschvál?"zeptala jsem se a on se ještě víc usmál.
"Tak by mi to vůbec nevadilo…"zašeptal a sklonil se ke mně. Dlouze mě políbil a já mu polibek vřele oplácela. Opět jsem ve svém břichu cítila motýli, jakmile mi rukou trochu zajel pod tričko a já si uvědomila, že chci víc. Rychle jsem se od něj odtrhla, vzala ho za ruku a vešla s ním do pokoje, kde jsem se k němu ihned zase otočila a my pokračovali tam, kde jsme přestali. Edward si mě k sobě tisknul víc a víc a mě to vůbec nevadilo. Svými rty tvrdě narážel proti těm mým a já mu to vřele oplácela. Najednou mě trochu zvedl a ušel se mnou pár kroků k posteli, kde mě položil a sám si lehnul na mě, stále nepřerušujíc náš polibek. Cítila jsem, jak opět rukou sjíždí po mém krku, přes žebra a linii břicha, až se zastavila u konce mého trička a začala si s ním hrát. Najednou se stalo něco, s čím jsem nepočítala. Edward to tričko ze mě začal pomalu vysvlékat, ale já nemohla říct, že by se mi to nelíbilo…
Když mi triko shrnul až skoro ke krku, odtrhl své rty od mých a já zvedla ruce, aby ho mohl lépe sundat. Triko potom někam odhodil a znovu svými rty vyhledal ty mé. Byl to zvláštní pocit, cítit Edwardovo tělo na mém, když nemáme oblečení… Po chvíli ale Edward přestal a položil si ztrhaně hlavu do dolíčku mezi mým ramenem a hlavou.
"Promiň, Bell"zašeptal a já se zamračila.
"Cože? Za co se mi omlouváš?"ptala jsem se a snažila se aspoň trochu zamaskovat smutek ve svém hlase.
"Za to, co se teď stalo… Neměl jsem…"chtěl něco říct, ale já ho mírně naštvaně přerušila.
"Spíš by ses mi měl omluvit za to, žes přestal…. Mně to vůbec nevadilo, ale pokud tobě…"tentokrát to nenechal doříct on mě.
"Ne, Bell, o to nejde! Myslíš, že se mi to nelíbilo? Myslíš, že bych třeba nechtěl zajít ještě dál? Chtěl, Bell, věř mi! Ale nezapomínej, prosímtě, kdo já jsem. Nezapomínej, že bych tě mohl zabít jediným pohledem, jakmile bychom spolu překročili meze, za kterými se už neumím ovládat…"řekl šeptem a já si uvědomila, že má pravdu. Zase! Přikývla jsem a mírně se usmála. Znovu mě letmo políbil, ale pořád jsme zůstávali ve stejné poloze, která mi nebyla nepříjemná.
"Budoucí paní Cullenová, musíme si promluvit…"zašeptal a já se usmála, když mě oslovil jako budoucí paní Cullenovou. Moc se mi to líbilo… Ale věděla jsem, že mě tak oslovil, aby převedl řeč na svatbu…
"Poslouchám"řekla jsem mu a on se ještě víc usmál.
"Pamatuješ si, jak jsem tě prosil, abys o tom nikomu neříkala?"zeptal se mě a já přikývla.
"Neprosil jsem tě, protože bych nechtěl, aby to o nás lidé věděli, to ne… Ale… S tou svatbou budou komplikace, Belli. A ty komplikace by byly ještě větší, kdyby se o tom někdo dozvěděl…"řekl a nechal mě chvíli přemýšlet. Kdyby se o tom někdo dozvěděl… Zamračila jsem se, když jsem si uvědomila, o kom mluví.
"Salome"řekla jsem naštvaným hlasem.
"Přesně tak! Proto to musíme držet v tajnosti, proto to nesmíme nikomu říct!"řekl mi a bylo znát, že jemu to také vadí…
"Co chceš dělat?"zeptala jsem se po chvíli.
"Chci si tě vzít, Bell, ale nemůžeme čekat, až se Salome s Demetherem umoudří… Čím dřív se vezmeme tím líp… Napadlo mě z toho jen jedno řešení, ale nevím, jestli bys s tím souhlasila…"řekl a obezřetně se na mě podíval.
"Poslouchám"pokrčila jsem rameny a propalovala ho pohledem.
"Tím řešením je Las Vegas…"řekl a já měla co dělat, abych přemohla počáteční šok… Najednou jako kdyby na mě padla mlha. Mlha, která zastínila všechny mé sny a představy o svatbě…

%20%E2%80%93%20okraj.png)





Las Vegas? Nechce jen takovou tu rychlou svatbu, co je na 10 minut? Jen to ne... To by si Bell a ostatně ani pn nezasloužil po tom, co mají za sebou. Jinak jsem docela zklamaná - doufala jsem, že se dostanou dál
