
44. kapitola- Nedokážeš zastavit čas?
Týdny plynuly jako voda. Už dávno jsem je přestala počítat… Nemělo to smysl… Nedávala jsem moc pozor, co se kolem mě děje, ale faktem je, že se toho dělo víc, než dost. Ze začátku se nedělo skoro nic, kromě mého a Edwardova doučování, díky čemuž jsem dohnala veškerou látku v průběhu dvou týdnů. Od té doby, co se Edward jmenoval mým doučovatelem, už jsem se nebála, že bych nedodělala ročník… Abych pravdu řekla, Edward byl mnohem, mnohem lepší, než všichni učitelé na naší škole dohromady. S Edwardem jsem chápala úplně všechno… Každé slovo, každou látku mi dokázal tak skvěle vysvětlit, že jsem ji chápala a uměla. A ukázalo se, že v Edwardovi se skrývá daleko víc, než v někom jiném… Nikdy jsem nepotkala víc vzdělaného člověka, než byl on. Vysvětloval mi to tak, že jelikož on sám nikdy neměl partnerku, veškerý čas se věnoval studiu, a právě díky tomu teď všechno tak dobře umí. Má několikrát vystudovaný Harvard i Dartmouth. Vedle něj jsem si připadala hrozně méněcenná. I hadr na podlahu by byl místo mě vedle něj vícecennější, než já. Nevěděla jsem, co bych si bez něj počala… Dokonce i Polly mi někdy pomohla s matikou. Prý si aspoň na chvíli potřebovala oddechnout od příprav na svatbu, které teď byly v plném proudu, a tak mi čas od času vysvětlovala nějaké ty věci ohledně matiky. Faktem ale bylo, že od ní jsem nepochytila skoro nic, a tak mi to potom Edward musel vysvětlit znovu. Několikrát jsem si připadala jako vtěrka a jako naprosté nemehlo, že nic nechápu a že ho pořád otravuju, ale jemu to prý vůbec nevadilo. Podle jeho slov se nejlépe učí spojením příjemného s užitečným, což právě tohle bylo. Více méně jsem s ním souhlasila… Nakonec jsem zvládla závěrečné zkoušky na výbornou a odcházela ze třetího ročníku s pocitem dobře vykonané práce. Edwardovi jsem potom neustále děkovala, až si našel způsob, jak mě konečně umlčet. No hádejte jaký… Edward byl potom samozřejmě se svou rodinou jeden z nejlepších v ročníku, takže jsem na ně neměla ani v nejmenším, ale k radosti mi stačilo i jen to, že jsem "prolezla". Teď už nás čekaly jen dva úžasně vyhlížející měsíce bez školy, zaplněné výlety a časem stráveným s tím druhým. Kouzelná představa, že?... Ale o nic moc kouzelnější představa nebyla ta, že za pár dní mám narozeniny. Zase o rok starší… Každý den, čím víc jsem se tomu blížila, jsem byla mrzutější a mrzutější. Proč lidé musí stárnout? Někdy bych si přála být jako Edward, být věčně mladá, ale před ním jsem neříkala ani slovo. Nechtěla jsem ho rozzlobit a nějak tím narušit náš doteď bezkonfliktní vztah. A tak jsem většinou pomáhala Polly s přípravami na svatbu, abych svou mysl aspoň něčím zaměstnala a nemusela myslet na to, že můj čas se krátí… Svatba měla být už za dva týdny. Po dlouhém rozjímání se Polly s Charliem rozhodli, že se svatba bude konat v Port Angeles… Jak už bylo předtím řečeno, svatba bude venku, při západu slunce… Romantika… Potom se všichni vrátíme do Forks, kde bude u Cullenů doma oslava. Podařilo se mi Polly skamarádit s Esme, která ihned víc než ochotně nabídla jejich rozlehlý pozemek pro tuto událost. Po dlouhém zvažování to Polly s Charliem přeci jen přijali. A já potom měla zůstat u Cullenů doma, zatímco Polly s Charliem pojedou domů. Musí mít přeci nějaké soukromí, ne? Včera jsem byla pověřena úkolem, projít celé Forks se seznamem hostů a každému na sezamu dát pozvánku. Moc se mi nechtělo, ale jakmile se nabídl Edward, že půjde se mnou, hned jsem na to měla lepší vyhlídky. Někteří už o té události slyšeli, ale někteří koukali jak zjara. Někteří nás dokonce zvali dál na menší pohoštění, ale my to odmítali se slovy, že musíme pokračovat dál. Zastavili jsme se opravdu jen u Cullenových, kde mi Esme řekla pár věcí, které mám vyřídit Polly, ale byly to jen banality. Zrovna teď jsem stála na stupínku v místnosti se zrcadly, na sobě jsem měla béžové šaty sahající trochu pod kolena, bez ramínek. Byly takové obyčejnější, přes ně byla přehozena krajka stejné barvy, ale byly kouzelné. Jak už jsem říkala, vyfasovala jsem funkci družičky. Ani moje protesty, že jsem na to moc stará, mi nepomohly. Rukou jsem si zajela do vlasů a snažila si je nějak připnout k hlavě, abych viděla, jak to bude vypadat. Byla jsem jen na zkoušce. Polly už tyto šaty měla vyhlídnuté, ale prý jsem si je musela ještě aspoň jednou zkusit, než si je doopravdy vypůjčíme. Po asi další minutě ke mně vešla i Alice s Angelou a Rose, které na sobě měly to samé. Naštěstí se Polly a Charlie umoudřili a rozhodli, že mě v tom nenechají samotnou. Ale z nás všech jsem to byla já, kdo tam chtěl jít za družičku nejmíň. Obdivně jsme si měřily jedna druhou a usmívaly jsme se.
"Páni, sluší vám to…"vydechla jsem a všechny přikývly.
"To i tobě…"usmála se Rose a všechny jsme se zasmály. Jen jsem si povzdechla, když jsem si vzpomněla, že za dva týdny budu s Edwardem v čele průvodu… Po chvíli k nám do místnosti vešli i Edward, Bryan, Jazz a Emmett. Všichni zamířili ke svým drahým polovičkám a všichni se uznale měřili. Edwardovi to hrozně moc slušelo. Jen marně jsem se snažila vzpomenout na nějakou dobu, kdy mu to neslušelo… Nakonec jsme uslyšeli hlas Polly z vedlejší místnosti a dívčí populace tam ihned zamířila se slovy, že kluci Polly (a stejně tak Charlie) nesmí vidět ve svatebním dřív, než na svatbě. Zavřely jsme za sebou dveře do druhé místnosti a otočily se k Polly, která stála v bílých šatech před zrcadlem. Otočila se k nám.
"Tak co?"zeptala se a z jejího hlasu bylo slyšet, že si sama sebou není moc jistá. Všechny jsme se povzbudivě usmály.
"Moc ti to sluší!"řekly jsme všechny skoro jednohlasně a šly k ní. Nejistě se v těch šatech zavrtěla.
"Já vám nevím… Moc se mi líbí, ale nevím, jestli na to nejsem moc---,"nestačila doříct, než ji Alice přerušila.
"Víš, co ti Esmé říkala…"namítla a Polly se nakonec usmála. Polly ty šaty opravdu moc slušely. Nebyly moc novodobé, měly tříčtvrteční rukávy, celkem široký a hluboký výstřih a od pasu dolů byla sukně. Nebyla moc nadýchaná, prostě jenom sukně. Vršek měly, stejně jako ty naše šaty, přehozené krajkou se vzory. Polly byla opravdu krásná nevěsta. Nakonec Alice mrkla na Rose a ta přikývla. Alice otočila Polly zpátky k zrcadlu, chytla Pollyniny vlasy a přitiskla jí je k hlavě. Rose mezitím vzala závoj, který byl na stolku a připla ho Polly na temeno hlavy. Potom si Polly ještě natáhla rukavičky… Všechny, i Polly, jsme vydechly úžasem.
"Ještě nějaké námitky?"naléhala Alice žertovně na Polly. Ta se jen usmála a nakonec zavrtěla hlavou. Potom se otočila zpátky k nám.
"Páni, vám to taky moc sluší!"zvolala a my jí ještě žertovně zapózovaly. Všechny jsme se rozesmály…
Do Forks jsme dorazili chvíli před setměním. Všechny krabice s šaty jsme nechali u Cullenů, protože tam je sídlo toho všeho. Všech příprav a tak dále… Se mnou a Edwardem jela v autě ještě Angela s Bryanem, a tak jsme je nejdřív museli odvézt domů s rozloučením, že pozítří se uvidíme na oslavě… mých narozenin…
"Co je to s tebou, Bells? Poslední dny jsi taková… nejistá…"zeptal se Edward, když jsme spolu leželi na posteli v mém pokoji. On ležel na boku a hlavu si podpíral jednou rukou. Já ležela pod ním na zádech a dívala se mu do očí. Po chvíli jsem ale pohledem uhla a zadívala se na svou skříňku, na které jsem měla rámečky s fotkami z Clevelandu. Teď už jich tam bylo víc… Už tam byly nějaké… novější. Edward se podíval stejným směrem a usmál se.
"Já… Nevíš, jak zastavit čas?"zeptala jsem se ho a on se na mě pobaveně podíval.
"Proč?"zeptal se něžně.
"Já… Nechci stárnout. Chtěla bych, aby se čas zastavil, navždy se zachovalo tohle šťastné období… Já… Mám takový špatný pocit, že se brzy něco stane… Nechystáš nějakou lumpárnu, viď?"zeptala jsem se ho a on zvážněl. Nakonec ale zjihl a pousmál se.
"Máš pravdu, že něco chystám, ale lumpárna to není…"ujistil mě a usmál se. Trochu mě to uklidnilo, a tak jsem se aspoň pousmála. Ale zato mě navedl na něco dalšího, nad čím přemýšlet…
"Co chystáš?"vyslovila jsem svou myšlenku nahlas a on se jen zasmál a zavrtěl hlavou.
"Včas to zjistíš… Nebude to dlouho trvat…"ujistil mě a dal mi pusu na nos…
A je to tady… Stojím v našem docela přelidněném obýváku a hledím na dort na stole, na kterém je velkými čísly napsáno 18.
"Něco si přej, Bells!"zavolala na mě Alice, která se opírala o Jazze, zrovna když jsem chtěla začít krájet dort. Zarazila jsem se a povzdechla jsem si. Podívala jsem se na Edwarda a ten se povzbudivě usmál. Vrátila jsem zrak zpět k dortu. Sice jsem na to moc nevěřila, ale proč to aspoň nezkusit? Zhluboka jsem se nadechla a zabořila špičku nože doprostřed dortu. Všichni začali tleskat a já se začala smát. Nestihla jsem ten dort ani nakrájet a už u mě byla Polly, nůž mi sebrala, že to dodělá a já musela čelit gratulantům. První ke mně přišla Alice s Jazzem.
"Všechno nejlepší, Bello!"zvolala a objala mě. Po ní i Jasper.
"Vůbec jsme nevěděli, co ti dát, a tak poslední bod, co nás napadl, bylo tohle…"řekla Alice a kývla na Jazze, který mi dal do rukou velkou bílou krabici.
"No páni… Co to je?"zeptala jsem se.
"No jen se podívej!"nabádal mě Jasper a já se uchichtla. Krabici jsem položila na sedačku a rozvázala mašli na ní. Odklopila jsem víko a zalapala po dechu.
"Ty šaty ti moc slušely a byla jich hrozná škoda, po té nehodě, a tak jsme ti koupili nové, abys v nich někdy mohla zase tancovat… Kdybys chtěla…"řekla Alice a čekala na mou reakci. Napřímila jsem se a oba je objala dohromady.
"Děkuju… Hrozně moc…"zašeptala jsem a oni se pak usmáli a přenechali místo Emmettovi a Rose.
"Teď já!!!"zvolal nadšeně Emmett a já se bála toho, co přijde… Oprávněně… Emmett mě chytl za ruku a stiskl ji neuvěřitelnou silou.
"Takže, Bellinko naše, já ti přeju…"začal vyjmenovávat všechno, co mi přeje, ale já to nevnímala, protože jsem se obávala o svou ruku v té jeho. Asi po dvou minutách mě pustil a já si protáhla ztuhlé prsty. On se jen začal smát… Pak ke mně přistoupila Rose.
"Všechno nejlepší, Bell!"řekla mi a objala mě. Emmett stál vedle ní s rukama za zády, koukal do stropu a pohvizdoval si. Čekal, až mě Rose pustí. Když tak udělala, zářivě se usmál.
"Na rozdíl od Alice já ihned věděl, co ti dát!!!"vychloubal se a vyplázl na Alici jazyk. Já se začala smát. Pak dal ruce dopředu a jednu ke mně natáhl. Všichni Cullenovi se začali smát a já s nimi. Emmett držel v ruce monterky. Se smíchem jsem si je od něj vzala a dala je na pohovku vedle krabice od Alice.
"Díky"poděkovala jsem jim, než jejich místo zaujmula Angela s Bryanem, od kterých jsem dostala album a hned po nich Esme s Polly a Charlie s Carlislem.
"Bells…"začal Charlie vážně a všem vedle něj cukaly koutky.
"Už je z tebe velká holka… A pro velkou holku je hodně těžké vymyslet dárky… A tak jsme ti já, Polly, Esme a Carlisle koupili… Teda tobě a Edwardovi… Letenky. Mají neomezenou splatnost a můžete kamkoliv. Mysleli jsme, že byste si mohli o prázdninách udělat nějaký výlet sami dva…"řekl a já se usmívala čím dál víc. Nakonec jsem přešla k němu a objala ho.
"Díky, tati…"zašeptala jsem a dala mu pusu na tvář. Jen se usmál a já postupně přešla k Esme, Polly a Carlisleovi. Všem jsem poděkovala a ke mně přišel poslední gratulant. Usmál se na mě a přišel až těsně ke mně. Ostatní se jen uchichtli, zatímco Emmett dramaticky zakoulel očima a všichni udělali čelem vzad, abychom měli trochu soukromí. Edward mě chytil kolem pasu a usmál se.
"Všechno nejlepší, Belli…"zašeptal a sklonil se ke mně, aby mě políbil. Čekala jsem nějaké vyrušení ze strany Emmetta, takže jsem se do toho polibku moc neponořila, ale Emmett kupodivu dokázal zůstat v klidu. Pak mě Edward pustil a sáhl si do kapsy. Vyndal z ní krabičku. Zatajil se mi dech… No… Páni… Stála jsem tam jako pařez plná očekávání… Otevřel ji… Nakonec z ní vyndal řetízek, na kterém se pohupoval hodně miniaturní křížek. Znovu se ke mně naklonil.
"Křížky ti moc sluší…"zašeptal mi do ucha a sám mi ho připnul. A já si připadala… zklamaná? Řetízek s křížkem zrovna nebyl to, co jsem čekala, že vyndá. Ale i tak jsem toho dostala víc než dost, takže jsem si nemohla stěžovat. Usmála jsem se na něj.
"Děkuju…"zašeptala jsem a natáhla se k němu, abych ho políbila… Polibek mi oplatil… Nakonec oslava trvala skoro do deseti večer. Snědli jsme celý dort, vypili všechno pití… Hodně jsme se bavili. Hlavně po tom, co nám Emmett ukázal své další natrénované taneční číslo… Když všichni odešli, chtěla jsem jít všechno uklidit, ale Polly s Charliem mě zarazili, že to udělají, ať se jdu pořádně vyspat. Moc jsem nechápala jejich nadšené výrazy, ale nakonec jsem se podvolila a vyrazila ke schodům. Jsem naivní… Copak jsem si mohla myslet, že by mě teď požádal o ruku? Možná si to rozmyslel… V ruce jsem žmoulala křížek na krku, zatímco jsem šla do pokoje. Otevřela jsem dveře a zabouchla za sebou. Koukala jsem se jen pod nohy, a tak mi bylo divné, že když jsem došla doprostřed pokoje, šlápla jsem na okvětní lístek růže. Zvedla jsem hlavu a zatajil se mi dech. Všude, kam jsem se v mém pokoji podívala, byly růže! Rukou jsem si zakryla pusu a cítila, jak mi po tvářích putují slzy. Došla jsem k jedné kytici a přivoněla si. Voněly úžasně! Po mé tváři se rozlil úsměv. V kytici jsem našla lísteček…
"Všechno nejlepší, lásko…"poznala jsem Edwardovo písmo a usmála se ještě víc. Setřela jsem si slzy z tváří a očí, abych na to všechno lépe viděla. A tak jsem strávila celý večer, než mě přepadla únava. Seděla jsem na posteli, po které byly také poházené růže a růžové plátky, pohrávala si s lístečky, které jsem našla v jednotlivých kyticích a neustále těkala očima po pokoji a sledovala tu nádheru růží… Nakonec jsem usínala s myšlenkou na toho nejlepšího kluka na světě… A musela jsem se utichnout, když jsem si uvědomila, že dnes mám skutečně na růžích ustláno…

%20%E2%80%93%20okraj.png)





Nádhera!! Strašně krásný! Jsem zvědavá, co Edward plánuje ;) Těším se na další kapitolu!! Hrozně moc!