
42. kapitola- Zasnoubení
Jakmile jsem vešla do domu, ihned jsem zamířila do koupelny a hodila před pračku svou cestovní tašku. Potom jsem ihned zamířila k sobě do pokoje, kde jsem se natáhla na postel a užila si několik hodin svěžího, bezesného spánku. Probudila jsem se kolem druhé, slunce proudící skrz okno mi svítilo přímo do očí, a tak jsem od něj musela "utéct". Bylo zvláštní, že zrovna dnes je tady ve Forks slunečno. Zrovna tady, kde prší většinu roku… Slastně jsem se protáhla na posteli a vstala. Přešla jsem znovu do koupelny, kde jsem všechny své věci z cestovní tašky, i to, co jsem měla na sobě, ihned naházela do pračky a nechala je vyprat. Mezitím jsem si vlezla pod sprchu a pobrukovala si slova nějaké písničky, u které jsem stejně zapomněla, jak se jmenovala. Poté jsem se oblékla do domácího a sešla dolů do kuchyně. Ale jakmile jsem tam jen nahlédla, zůstala jsem zaraženě stát. Jak koukám, Charlieho samotného má absence nepoznamenala, za to náš dům ano… Povzdechla jsem si, ale nevadilo mi to. Místo toho jsem se usmála a přešla k rádiu na poličce. Podívala jsem se na seznam CDček a vložila tam své oblíbené znělky z filmů. CD jsem vložila do přehrávače a pustila se do umývání nádobí…
When I think back on these times,
And the dreams we left behind,
I'll be glad cause I was blessed to get,
To have you in my life,
And the dreams we left behind,
I'll be glad cause I was blessed to get,
To have you in my life,
Když tak přemýšlím o těch časech
a o snech, které jsme opustili.
Jsem šťastná, že jsem měla to požehnání
mít tě ve svém životě.
a o snech, které jsme opustili.
Jsem šťastná, že jsem měla to požehnání
mít tě ve svém životě.
When I look back on these days,
I look and see your face,
You were right there for me.
I look and see your face,
You were right there for me.
Když se dívám zpět do té doby.
Podívám se a vidím tvou tvář.
Byl jsi tu pro mě.
Podívám se a vidím tvou tvář.
Byl jsi tu pro mě.
In my dreams I've always seen you soar above the sky,
In my heart there'll always be a place for you,
For all my life,
In my heart there'll always be a place for you,
For all my life,
Ve svých snech budu pořád vidět tvou duši nad oblohou.
V mém srdci bude vždycky místo pro tebe
po celý můj život
V mém srdci bude vždycky místo pro tebe
po celý můj život
Kroužit houbou po povrchu talíře ve snaze ho umýt bylo teď docela obtížné. Opět mě ohromilo, jak písničky mohou odrážet skutečnost… Ale i přes to jsem odložila talíř na utěrku, aby oschl, utřela jsem si ruce a přehrávač ještě zesílila…
Refrén:
I'll keep a part of you with me,
And everywhere I am there you'll be,
and everywhere I am there you'll be,
Well you showed me how it feels,
To feel the sky within my reach,
And I always will remember all,
The strength you gave to me,
Your love made me make it through,
Ohh I owe so much to you,
You were right there for me.
And everywhere I am there you'll be,
and everywhere I am there you'll be,
Well you showed me how it feels,
To feel the sky within my reach,
And I always will remember all,
The strength you gave to me,
Your love made me make it through,
Ohh I owe so much to you,
You were right there for me.
Pořád budu v sobě nosit kousek tebe.
A kdekoli budu, budeš se mnou.
A kdekoli budu, budeš se mnou.
Ukázal jsi mi jaké to je
mít nebe na dosah
A já si to budu všechno pamatovat.
Sílu, kterou jsi mi dal.
Tvoje láska mi pomohla všechno překonat.
Tak moc ti toho dlužím
Byl jsi tu pro mě.
A kdekoli budu, budeš se mnou.
A kdekoli budu, budeš se mnou.
Ukázal jsi mi jaké to je
mít nebe na dosah
A já si to budu všechno pamatovat.
Sílu, kterou jsi mi dal.
Tvoje láska mi pomohla všechno překonat.
Tak moc ti toho dlužím
Byl jsi tu pro mě.
In my dreams I've always seen you soar above the sky,
In my heart there'll always be a place for you,
For all my life,
In my heart there'll always be a place for you,
For all my life,
Ve svých snech budu pořád vidět tvou duši nad oblohou.
V mém srdci bude vždycky místo pro tebe
po celý můj život
V mém srdci bude vždycky místo pro tebe
po celý můj život
Na vodní hladinu ve dřezu dopadla má první slza. Splynula s tou vodou, stala se její součástí. Stejně tak, jako já se stala součástí toho mystického světa kolem… Sice jsem nebyla právoplatná členka, ale věděla jsem o něm, což mě k tomu světu přibližuje taky… A hlavně tady jsem si uvědomila, že cit, který k Edwardovi cítím, není láska… Je to něco víc. Není to jen láska a poblouznění, ale něco víc, co se nedá popsat slovy… A věděla jsem, že Edward ke mně cítí to samé. On a jeho rodina, kteří mě berou mezi sebe, jsou odhodlaní mě bránit, když se přede mnou naskytne nějaká překážka anebo kdykoli jsem v nebezpečí… Dojímalo mě to… Vytáhla jsem špunt ze dřezu a postupně sledovala menší vodní vír, do kterého ještě stále padaly mé slzy. Utřela jsem si ruce o utěrku a opřela se zády o pult…
Refrén:
I'll keep a part of you with me,
And everywhere I am there you'll be,
I'll keep a part of you with me,
And everywhere I am there you'll be,
Pořád budu v sobě nosit kousek tebe.
A kdekoli budu, budeš tam se mnou.
A kdekoli budu, budeš tam se mnou.
Cause I always saw you in my life, my strength,
And I wanna thank you now for all the ways,
You were right there for me, you were right there for me
Always!!
And I wanna thank you now for all the ways,
You were right there for me, you were right there for me
Always!!
Protože já v tobě vždycky viděla moje světlo, sílu
A chci ti teď poděkovat za všechny ty chvíle
kdy jsi tu byl pro mě, kdy jsi tu byl pro mě..
Napořád..
A chci ti teď poděkovat za všechny ty chvíle
kdy jsi tu byl pro mě, kdy jsi tu byl pro mě..
Napořád..
Napořád… Co je jedna ničemná Salome oproti tomu citu, který s Edwardem chováme jeden ke druhému? Naprosté nic! Proč si s ní dělat hlavu? Bože, byla jsem tak hloupá! Ale už tu chybu nikdy neudělám. Teď, když mám Edwarda a miluju ho víc, než kdy předtím, se můžu postavit čelem naprosto všemu, co se mi postaví do cesty. Miluju ho, spolu vše zvládneme… Napořád…
In my dreams I've always seen you soar above the sky,
In my heart there'll always be a place for you,
For all my life,
In my heart there'll always be a place for you,
For all my life,
Ve svých snech budu pořád vidět tvou duši nad oblohou.
V mém srdci bude vždycky místo pro tebe
po celý můj život
V mém srdci bude vždycky místo pro tebe
po celý můj život
Refrén:
'll keep a part of you with me,
And everywhere I am there you'll be,
And everywhere I am there you'll be,
There You'll Be
And everywhere I am there you'll be,
And everywhere I am there you'll be,
There You'll Be
Pořád budu v sobě nosit kousek tebe.
A kdekoli budu, budeš se mnou.
A kdekoli budu, budeš se mnou.
A kdekoli budu, budeš se mnou.
A kdekoli budu, budeš se mnou.
Povzdechla jsem si a porozhlédla se kolem. Mou nejistotu a strach z posledních dní vystřídalo odhodlání. Sebejistě jsem se usmála a přešla do obýváku, kde byl snad ještě větší nepořádek, než předtím v kuchyni…
Charlie přijel okolo půl čtvrté zrovna, když jsem vyndávala z pračky poslední várku prádla. Ihned se nabídl, že mi pomůže, a tak vzal koš s prádlem a šel se mnou na zahradu, kde jsme prádlo pověsili na věšák, aby uschlo. Společně jsme se pak vrátili do domu a já šla připravit něco k jídlu, zatímco Charlie se mi snažil pomáhat. Nakonec to ale vzdal a šel chytit skóre zápasu. Udělala jsem jen něco rychlého, vytáhla jsem z mražáku ryby, které jsme předtím spolu chytili a opekla je, k tomu jen brambory. Ale Charliemu to chutnalo, což mi dělalo radost. Když jsem potom umývala nádobí z večeře, zazvonil zvonek. Ihned jsem odložila poslední umytý příbor a běžela otevřít. Doufala jsem, že to bude Edward, ale místo něj za dveřmi stála Polly.
"Ahoj, Bello!"pozdravila mě ihned a opatrně mě objala. Snažila jsem se zakrýt zklamání, že tu ještě není Edward, ale byla pravda, že jsem jí viděla ráda. Pozvala jsem jí dovnitř a už už zavírala dveře, když před naším domem zastavilo další auto. Stříbrné Volvo. Po tváři se mi rozlil široký úsměv a běžela jsem Edwardovi naproti. Ihned vystoupil z auta a šel mi naproti, nakonec jsem mu skočila kolem krku pod schody. On mě ještě chvíli pohupoval ve vzduchu, než mě postavil na zem.
"Ahoj"řekli jsme oba unisono, než se ke mně naklonil a letmo mě políbil.
"Tak cos dělala celý ten den?"zeptal se, ale pořád jsme stáli v objetí na tom samém místě.
"Spala, uklízela, prala,… A ty?"zeptala jsem se a usmála se.
"Ležel na pohovce, poslouchal Debussyho a myslel na tebe…"řekl mi a znovu mě políbil. A mě hřálo u srdce. Určitě jsem se teď musela usmívat jako debílek, ale bylo mi to jedno. Ten žár uvnitř mě, tu radost, kterou cítím, teď nikdo neuhasí… Nikdy…
"Stýskalo se mi…"zašeptal potom a opřel se čelem o to mé.
"Mě taky…"odpověděla jsem mu a chvíli jsme oba mlčeli.
"Půjdeme?"navrhl a odtrhl se ode mě. Místo toho mě ale chytil za ruku, což mi ke spokojenosti stačilo.
"Je tady i Polly. Charlie chce slyšet, co jsme dělali poslední týden…"řekla jsem mu, než jsme vešli dovnitř do domu. Periferním viděním jsem zahlédla, jak přikývl. Vešli jsme dovnitř a já zavřela dveře. V hale na nás čekal táta.
"Edwarde!"zvolal nadšeně a rychle šel k nám.
"Charlie"pozdravil ho Edward a nechal se poplácat po rameni. Jen jsem se zachichtala a vyměnila si pohled s Polly, která stála ve dveřích do obývajícího pokoje. I Edwardův zrak na ní padl.
"Dobrý den, slečno Macronová"pozdravil ji směle a ona se jen zasmála a přešla k nám také.
"Polly"řekla a natáhla k němu ruku, které se Edward hned chytl.
"Polly"opravil se hned a usmál se.
"Tak… Půjdeme, ne?"zavelel Charlie a vedl všechny do obývacího pokoje. Já si jen povzdechla a zakoulela očima, ale nic jsem nenamítala a nechala se vést Edwardem k pohovce, kde jsem se o něj ihned pohodlně opřela. Charlie se sedl s Polly naproti nám, ale ne v tak těsném objetí, jako my dva. Tázavě jsem na ně hleděla, ale oni jakoby to ignorovali.
"Tak…"ujal se slova Charlie.
"Říkalas, Bells, že pojedeš do Clevelandu?"nadhodil a já věděla, že je to signál k tomu, abych mohla mluvit. A já věděla, že si budu muset vymýšlet… Hodně vymýšlet, protože skutečný důvod své návštěvy Clevelandu jsem říct nemohla…
"No… Ten večer, co jsem spala u Edwarda, jsem si něco uvědomila. Neptej se mě, tati, proč, prostě jsem si potřebovala pročistit hlavu, být chvíli sama. Tady by to nešlo, protože bych pořád věděla, že jsem blízko vás a že mě kdykoli můžete vyrušit. Ale uvědomila jsem si, že jediným místem, kde si budu moct urovnat myšlenky, je právě Cleveland… Vyrazila jsem odsud, jela jsem přes Billings, Lincoln, Springfield, Indianapolis a Norwalk. Ale pár kilometrů před Springfieldem jsem potkala Carol, představ si to!!! Ihned jsme se daly do řeči, a zjistily jsme, že máme stejnou cestu. A tak jsem jí nabídla, ať jede se mnou. Jízdu jsme si užívaly, probraly jsme všechno, co se stalo za tu dobu, co jsme se neviděly. Nakonec jsem u nich doma v Clevelandu přespala… A potom, když jsem si konečně urovnala myšlenky a věděla, co chci, jsem zavolala Edwardovi…"řekla jsem a podívala se na něj. Obdařil mě povzbudivým úsměvem a já mu ho oplatila. Cítila jsem, jak mě prsty své ruky šimrá po zádech.
"No a další den jsem šla na obhlídku města. Podívala jsem se na náš bývalý dům, až večer jsem šla k jezeru, kde jsme se měli sejít s Edwardem, který tam za mnou přiletěl. S Edwardem jsme se dali zpátky dohromady a jeli přenocovat do hotelu. Další den jsme vyrazili na cestu domů, ale tentokrát jsme to vzali delší cestou. Prostě jen jsme si chtěli spolu užít drahocenný čas, který jsme pro sebe měli…"řekla jsem a všimla si, jak po mě Charlie hodil zvláštním pohledem, když jsem řekla slovo "užít", ale Edward vedle se tomu jen zasmál. Chvíli bylo ticho, až se slova opět ujal Charlie, ale tentokrát byl tak trochu na rozpacích, což jsem nechápala.
"No, Bell, tady se toho taky dělo dost… Neboj, žádné vraždy tu nebyly…"řekl jakoby v žertu, ale já po té větě ztuhla a cítila, jak mě Edward sevřel trochu pevněji ve snaze mě uklidnit. Ale Charlie si toho nevšiml.
"No… Jak jsem řekl, dělo se tady toho dost, ale jedna věc převyšuje ty ostatní…"řekl a na chvíli se odmlčel. V té krátké mezeře chytil Polly za ruku. Zdálo se mi to, nebo byl na rozpacích víc, než předtím?
"Já… Požádal jsem Polly o ruku…"řekl tak rychle, že jsem měla problém zachytit to, co říká. Ale nakonec jsem to pobrala a vykulila na ně oči. Oba se na mě vylekaně podívali.
"No to si děláš srandu?! Jaktože o tom nevím?"zeptala jsem se a usmála se. A jim, jak bylo vidět, se ulevilo.
"Bell, takovéhle věci se neříkají do telefonu…"řekl mi Charlie.
"Bello, víš, já si nebyla jistá… A tak bych se nejdřív chtěla zeptat tebe… Bell, mohla bys mě přijmout do rodiny, abych zastala místo tvé matky? Samozřejmě to ne, tvou matku ti nemůže nikdo nahradit, ale byla bych tu pro tebe, kdyby ses chtěla vypovídat anebo bys mě brala jen jako dobrou přítelkyni… O nic jiného mi nejde, nechci nahrazovat místo tvé maminky… A nechci, abys říkala svůj názor jen ze soucitu, abys nám udělala radost… Řekni to tak, jak to cítíš…"řekla mi a všechny oči v této místnosti se upřely na mě. Já si jen povzdechla a volila správná slova.
"Polly, ty jsi jediná, která dokázala z táty udělat radostného člověka. Nechci říct, tati, že bys byl předtím nějaký bručoun… Ale od té doby, co jsi s ním, Polly, mi přijde, že má Charlie větší chuť do života, že našel někoho, kdo dokáže vyplnit tu díru v jeho srdci, která je prázdná od té doby, co zemřela maminka… Nikdo jiný si toho nemohl všimnout, než já… A díky tomu nemám žádné zábrany proti tomu, abyste se vy dva vzali… Budu ráda, když se naše rodina o jednoho člena rozroste…"řekla jsem a usmála se na ně. Oba dva najednou vstali a přešli ke mně, aby mě objali. Ač nerada jsem se vymanila z Edwardova náručí a objetí jim oplácela. Polly z toho začala plakat a já, abych pravdu řekla, jsem k slzám také neměla daleko. Ale stejně jsem v sobě musela překonat ten počáteční šok. WOW!!! Táta se bude ženit!! Pořád mi to přišlo neuvěřitelné… Najednou se táta obrátil na Edwarda, který pořád seděl na gauči. Vypadal tam tak opuštěně…
"Edwarde, půjdeš nám na svatbu za mládence? Vím, možná jsi na to trošku starší, ale Bella přece potřebuje někoho, kdo by jí dělal doprovod…"řekl a zasmál se tomu. Edward se usmál a hodil po mě pohledem. Ale já byla opět v šoku. Já mám jít jako družička??
"Rád, Charlie…"odpověděl mu a oba se spolu zasmáli… Všeobecné veselí jsme sdíleli další hodinu, než mi Edward navrhl, abychom se šli projít. Nejdříve jsem se zeptala táty, jestli můžeme jít, když se zrovna řešila taková závažná událost jako svatba, ale ten jen mávl rukou a popřál nám, ať si to užijeme… A znova se při tom slově ušklíbl…
Bylo krátce před setměním, když jsme vyšli z domu a zamířili k Edwardově autu. Společně jsme nasedli a já se zasmála, když jsem zjistila, že se mnou Edward míří do La Push. Cestou jsme si ještě povídali o té události, co se tu bude za dva měsíce dít. A já jako družička! To to dopadne… Jediné mé štěstí bylo to, že mě povede Edward a že mi bude celou dobu nablízku. Po deseti minutách už jsme vystupovali na parkovišti v La Push a mířili ruku v ruce k oceánu. Prošli jsme částí lesíku, než jsme se ocitli opět na části písčité pláže lemující Tichý oceán. Chvíli jsme jen stáli na kraji lesa a pozorovali drobné vlny valící se z oceánu na břeh. Oba jsme si sundali boty a šli přímo naproti vlnám z oceánu. Voda byla ledová, oproti tomu, že za měsíc a půl mají začínat prázdniny, ale nám to nevadilo. Hřála nás láska a přítomnost toho druhého. Dnes jsme si nedělali žádné naschvály, prostě jen jsme ruku v ruce šli podél oceánu a čekali na další a další vlny, které by nás zchladily. Mokré oblečení nám vůbec nevadilo… Chvílemi jsme mlčeli, chvílemi si povídali o tom, co nás zrovna napadlo, ale oba jsme očima skoro neustále pozorovali toho druhého. Jako kdybychom si tvář toho druhého chtěli vrýt do paměti a nikdy na ní nezapomenout… Naši pozornost ale jen na chvíli odvrátilo slunce, které právě začínalo postupně mizet za horizontem. Nebe a hladina oceánu se opět začínaly zbarvovat do ruda, jako kdyby chtěli upozornit na všechnu tu nádheru, co způsobují přírodní úkazy a hlavně slunce. Jen jsem se tomu v duchu zasmála… Společně jsme potom opět došli na ten pahorek, na kterém už jsme jednou stáli… Chvíli jsme opět pozorovali klidnou hladinu oceánu před námi, kterou postupně začínal zakrývat tmavý závoj noci, než Edward po chvíli prolomil to ticho…
"Jsi opravdu šťastná, že se Charlie bude ženit?"zeptal se.
"Samozřejmě… Jsem ráda, že konečně našel někoho, s kým chce být…"řekla jsem mu a myslela to vážně. Ale po chvíli jsem smutně dodala…
"Ale Polly pro mě opravdu asi nikdy nebude víc, než dobrá kamarádka… Mou matku, kterou si nepamatuji, totiž už někdo nahradil… Esme"řekla jsem po chvíli a spatřila na jeho tváři úsměv. Znovu jsme chvíli mlčeli.
"Víš, Charlie mě v tom nápadu zasnoubit se trochu předběhl…"řekl a trochu se zasmál. Ohromeně jsem se na něj podívala a odstoupila dva kroky od něj, abych si ho mohla pořádně prohlédnout.
"Cože? Tebe?"zeptala jsem se pochybovačně. On se jen zasmál mému výrazu, ale přikývl.
"A koho by sis chtěl brát, prosímtě?"zeptala jsem se mírně vyvedeně z míry. On se jen usmál a udělal krok ke mně. Pohladil mě po tváři…
"Tebe…"odpověděl mi a já na něj zírala jako sůva z nudlí. Zřejmě mi vůbec nedocházel správný význam jeho slov… On mě jen něžně pozoroval a usmíval se.
"Já… Noo… Páni, nevím, co říct…"odpověděla jsem mu jako v tranzu. Jeho úsměv se ještě víc roztáhl.
"Neříkej nic… Řekni mi jen, pokud bys o tom mohla uvažovat do budoucna… Nechci, abys odpověděla hned… Vím, že je to na tebe všechno moc rychlé, a že je toho moc, a vím, že jsi ještě nezletilá, ale jen mi pověz, pokud bys chtěla… Někdy…"řekl jen a znovu mi přejel rukou po tváři. Páni… Já… Jak že se jmenuju?... Já… Uáááá!!!... No to je…. Šok!!! Co je dnes za den?... Páni, takových věcí, co se dnes stalo… Ale tohle…. Wow!!! No páni… Cítila jsem, jak mi do očí naskakují hromady jiskřiček a po tváři se mi rozlévá široký úsměv. Zhluboka jsem vydechla a zase se nadechla. Tohle prostě nešlo rozdýchat! Nezmohla jsem se na nic jiného, než na přikývnutí. To, co se dělo pak, jsem snad ještě neviděla. Edwardovi začaly jiskřit oči a po tváři se roztáhl ten nejhezčí úsměv, jaký jsem od něj kdy viděla. Najednou mě popadl do náruče a několikrát se se mnou zatočil dokola. Já byla nehorázně šťastná, rukama jsem se pevně držela kolem jeho krku a neustále se mu dívala do očí. Nakonec mě postavil na zem, znovu se usmál a trochu se ke mně naklonil.
"Miluju tě…"zašeptali jsme oba nastejno, než jsme se k sobě v tu samou chvíli pomalu nahnuli. Bohužel, když byl Edward vzdálený svými rty asi jen centimetr od mých, znovu mu zazvonil mobil. Já trochu ztuhla a on také, protože když mu tady mobil zazvonil naposledy, dopadlo to katastrofálně. Obezřetně se na mě podíval, ale nakonec ho s úsměvem zvedl.
"Alice, teď nemůžu… Mám tu práci…"řekl a zavěsil. Na chvíli se na svůj mobil podíval, ale potom rozmáchl rukou a mě chvíli trvalo, než mi došlo, že ho zahodil. Oslnivě se na mě usmál a znovu si vzal můj obličej do svých dlaní. Teď už nám nic nebránilo… Společně jsme překročili tu hranici, co nás od sebe dělila a užívali si společnou, nejnádhernější chvíli, kterou jsme spolu doposud zažili…

%20%E2%80%93%20okraj.png)





fakt úžasný diel..krásny