1. Nový život
,,Můžeš jít do kuchyně??¨ Ozve se mama ze spodní části našeho malého skromného baráčku.
,,Co potřebuješ??¨
,,Můžeš jít do kuchyně??¨ Ozve se mama ze spodní části našeho malého skromného baráčku.
,,Co potřebuješ??¨
,,Ještě musíme počkat na Chrise, chci vám to říct zároven.¨
Když můj úchvatný a všemi zbožnovaný bratr dorazí domů, válečná rodinná porada může začít.
,,Dostala jsem novou práci.¨ mama pracuje jako právnička.
,,To je úžasný mami moc ti to přejeme¨ řekneme s Chrisem sborově a jen se na sebe usmějeme.
,,Jo to je,¨ podotkne máma ,,ale má to háček, museli bychom se stěhovat.¨
To už nezní tak lákavě.Nechce se mi stěhovat. Ani po smrti táty, což je už 5 let, sme se nestěhovali. Změna prostředí, noví kamarádi, nový dům, nový život….
,,Měla by jsi ji vzít mami¨ no jo Chrisovi to nějak nevadí má změny rad. Je vážně úplně jiný než já. Někdy se divím, že jsme sourozenci.
,,Je to ale na druhou stranu státu.´´
,,Kam?´´ zajímá mě kde bude náš nový domov.
,,Vancouver¨
,,Ou, pěkná dálka.´´ Abyste rozuměli ted bydlíme v Chicagu. Vážně je to dálka.
,,Jste si jisti, že bych to měla vzít?¨ ptá se mamka.
,,Jasně¨
A tak začalo velké balení a příprava na odjezd.
Nikdy jsem netušila, že opustit dům ve kterém jsem žila ,jen´ 5 let bude tak těžké. Nevím jak to brali bratr a mamka, ale vypadali celkem v pohodě. Ještě sme neodjeli a mě se už stýská. Jak absurdní.
V sobotu se rozhodlo o stěhování a v pátek už u nás byli stěhováci. Vzala sem svoji tašku, ve které mám jen nejnutnější věci, naposledy se podívala po svém ted´ už bývalém pokoji a šla za mamkou do vstupní haly.
,,Bude mi to tu chybět, ale alespoň můžeme začít žít nový život.´´ No jo máma a ten její věčný optimismus. Nesnáším ho.
,,No tak Bello nebreč, bude to legrace. Můžeme na všechno zapomenout!´´ ,,Ale já nechci na nic zapomenout Chrisi.´´ odpovím mezi vzlyky bratrovi.
,,Jedeme.´´ zavelí máma a nám nezbývá než poslechnout. Nasedáme do našeho velkého autíčka a vyrážíme vstříc novému domovu - ve Vancouvru.
Když můj úchvatný a všemi zbožnovaný bratr dorazí domů, válečná rodinná porada může začít.
,,Dostala jsem novou práci.¨ mama pracuje jako právnička.
,,To je úžasný mami moc ti to přejeme¨ řekneme s Chrisem sborově a jen se na sebe usmějeme.
,,Jo to je,¨ podotkne máma ,,ale má to háček, museli bychom se stěhovat.¨
To už nezní tak lákavě.Nechce se mi stěhovat. Ani po smrti táty, což je už 5 let, sme se nestěhovali. Změna prostředí, noví kamarádi, nový dům, nový život….
,,Měla by jsi ji vzít mami¨ no jo Chrisovi to nějak nevadí má změny rad. Je vážně úplně jiný než já. Někdy se divím, že jsme sourozenci.
,,Je to ale na druhou stranu státu.´´
,,Kam?´´ zajímá mě kde bude náš nový domov.
,,Vancouver¨
,,Ou, pěkná dálka.´´ Abyste rozuměli ted bydlíme v Chicagu. Vážně je to dálka.
,,Jste si jisti, že bych to měla vzít?¨ ptá se mamka.
,,Jasně¨
A tak začalo velké balení a příprava na odjezd.
Nikdy jsem netušila, že opustit dům ve kterém jsem žila ,jen´ 5 let bude tak těžké. Nevím jak to brali bratr a mamka, ale vypadali celkem v pohodě. Ještě sme neodjeli a mě se už stýská. Jak absurdní.
V sobotu se rozhodlo o stěhování a v pátek už u nás byli stěhováci. Vzala sem svoji tašku, ve které mám jen nejnutnější věci, naposledy se podívala po svém ted´ už bývalém pokoji a šla za mamkou do vstupní haly.
,,Bude mi to tu chybět, ale alespoň můžeme začít žít nový život.´´ No jo máma a ten její věčný optimismus. Nesnáším ho.
,,No tak Bello nebreč, bude to legrace. Můžeme na všechno zapomenout!´´ ,,Ale já nechci na nic zapomenout Chrisi.´´ odpovím mezi vzlyky bratrovi.
,,Jedeme.´´ zavelí máma a nám nezbývá než poslechnout. Nasedáme do našeho velkého autíčka a vyrážíme vstříc novému domovu - ve Vancouvru.

%20%E2%80%93%20okraj.png)





ahooj chceš být fakt moooc hodný/á ?? tak hlásni jde to 5 krát tady : http://www.karaoketexty.cz/soutezni-text/kdyz-si-prisla-na-svet-2229 díky