Blížil se Valentýn, svátek zamilovaných. Chtěl jsem překvapit jednou Alici, ale jako každý rok byla krok přede mnou. Už jsem se pomalu začal smiřovat s tím, že se mi ji nikdy nepovede překvapit. To moji bráškové to mají snazší, když jejich partnerky neuměj vidět budoucnost. Ale neměnil bych.
Dorazili jsme všichni pospolu do školy jako každý den. Já jsem se samozřejmě držel u své Alice, Emmett u Rose a Edward podpíral Bellu, aby neupadla na náledí. Když jí to podklouzlo, nechytil ji Edward, jak bych jinak předpokládal, ale Emmett. Nevím, jak se mu to podařilo, že byl rychlejší, ale začal jí na místě vyznávat lásku. Edward s Rose ho probodávali pohledem, ale nezasáhli. Bella si to vše vyslechla s překvapeným úsměvem.
"Emmette, můj drahý Emmettku, jsem ti velmi vděčná, že jsi mi vyznal svou nehynoucí lásku ke mně před tvou manželkou a mým miláčkem, ale já tě budu muset zklamat."řekla a potlačovala výbuch smíchu, když ho políbila omluvně na tvář.
"Oh, budeš mě mít na svědomí!"zvolal. "Celý svůj život si budeš vyčítat, že jsi mě nechala na tomhle parkovišti. Pusťte mě!"ohnal se po imaginárních postavách, které ho měli podle všeho držet. "Vydávám se na lov lidí a pak do La Push, bez své lásky nebudu žít dál a do Volterry je to moc daleko!"dodal.
"Ne! To nedělej! Spáchej sebevraždu někde tady v okolí, víš, jak mám ráda krev a koneckonců zbytek rodiny by neměl odejít s prázdnou."odvětila Bella. To už jsme se s Alicí nedokázali ovládnout a propukli v hlasitý smích. Bella už byla zavěšená do Edwarda a smála se na plný kolo, Edward se již taky uculoval, když měl jistotu, že mu Bella neodejde. Jen Rose vlepila Emmettovi facku a omluvně se podívala na Bellu, ta jen zavrtěla hlavou a usmála se na ni.
"Jsem rád, že se tu dobře bavíte, ale už byste měli jít do svých tříd."vytrhl nás hlas ředitele z našeho malého světa vtípků.
"Omlouváme se, že jsme svým projevem radosti rušili. Už jdeme."odvětil Edward diplomaticky. A všichni jsme se ještě s úsměvem na rtech vydali do tříd.
Po nudných hodinách, které jsem strávil vedle mého Anděla, který na mě dával pozor, jsme se všichni znovu sešli v jídelně u oběda. Jediná Bella nemusela nic předstírat a jedla normálně. My ostatní jsme drobili jídlo na milion kousíčků.
"Mike se odhodlal."řekla potichu Alice a zářivě se na nás usmála.
Všichni jsme se otočili na Mikea a nenápadně ho sledovali.
"Edwarde, prosím, na co myslí?"zeptal se nedočkavě Emmett.
"Myslí na to, jak by Jessiku získal zpátky, teď vymyslel plán, který chce právě teď uskutečnit."řekl pobaveně Edward a celý náš stůl sledoval nedočkavě Mikea. Ze všech okolo mě byla cítit netrpělivost s očekáváním. Mike zatím došel k Jessice, kleknul si na jedno koleno a začal zpívat nějakou písničku. Cítil jsem z něj obavy z její reakce. A z ní zas překvapení a nerozhodnost. Svoje sólo zakončil omluvou, prosbou a rudou růží se vzkazem, že jestli mu odpustí, může se těšit na krásný večer ve dvou. Všichni okolo se mu smáli, ale tleskali. Alice zavýskla.
"Pánové, mám pocit, že jste prohráli sázku. Jessika mu právě v mysli odpustila a touží se mu vrhnout kolem krku, což brzy udělá. Přemýšlí taky o dnešním večeru, co na ni přichystal. Mike ovšem ještě nic na večer nemá, ale bude mít co dělat, aby to stihnul."řekl Edward a já pochopil, proč Alice zavýskla.
Pak už jsme jen sledovali, jak se mu vrhá kolem krku a já cítil jejich štěstí smíšeno s předešlou bolestí, která pomalu odplouvá do dáli.

%20%E2%80%93%20okraj.png)




