close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

NTEC 28.kapitola- Růžová je nejlepší

4. července 2009 v 10:09 | ewikk |  Neznám tě,Edwarde Cullene by Dara

28. kapitola- Růžová je nejlepší


Hned poté mě Rose zavedla do kuchyně, kde jsem měla na pultu připravenou snídani. Sedla jsem si na jednu ze židlí a dala se s chutí do jídla. Jednou částí jsem doufala, že si ke mně někdo sedne a pomůže mi to sníst, protože toho byla opravdu hromada a já bych to nesnědla ani za týden, ale věděla jsem, že se asi nestane, aby mi s tím někdo pomohl… Asi po dvou minutách dolů sešel i Edward. Nevím proč, ale teď jsem se v jeho společnosti cítila… trapně? Ano, tohle slovo to nejspíš zachycuje. Když jsem byla asi v polovině snídaně, přišla za mnou do kuchyně znovu Rose, tentokrát s vážným výrazem.
"Tak jak ses vyspala?''nadhodila lhostejně. Nechápala jsem tedy její vážný výraz, když pokládá tak jednoduchou a zbytečnou otázku.
"Dobře, díky. A co ty?''odpověděla jsem jí.
"Šlo to''odpověděla znuděně. Pak ale její tvář zalila znovu ta vážnost.
"Bells, nezdálo se ti dnes opět něco? Myslím něco, nad čím bys musela přemýšlet, něco jako včera…?''zeptala se a já hned pochopila ten vážný výraz. Na chvíli jsem se zamyslela.
"Ne, nic převratného se mi nezdálo… Jen nějaká blbost. Slyšela jsem hlasy, ale nevím, komu patřily. Mluvili o něčem zvláštním, teď už si ani nepamatuju o čem…''odpověděla jsem jí a ona se pousmála.
"Dobře… Kdyby se ti zase něco zvláštního zdálo, řekneš mi to, viď?''řekla a mně se zdálo, že v jejím hlase slyším prosbu.
"Jasně''odpověděla jsem a při tom přikývla. Její úsměv se ještě víc roztáhl a potom znovu odešla. Ani jsem nestačila dojíst rohlík, který jsem měla, a ve dveřích se objevil někdo další. Ten, před kterým jsem se chtěla zahrabat kilometr pod zem. Možná i víc…
"Ahoj…''pozdravil nenuceně a přešel k mému tácu s jídlem.
"Ahoj…''odpověděla jsem mu na pozdrav a trochu se začervenala.
"Můžu?''zeptal se a ukázal hlavou směrem k jídlu.
"No jasně!''odpověděla jsem ihned a přisunula tác blíž k němu. A pak jsem se málem zadusila rohlíkem, když si vzal Edward chleba a začal jíst. Tohle bylo poprvé, co jsem ho viděla jíst… Posadil se na židli naproti mně a na chvíli mezi námi panovalo napjaté ticho.
"Bells, ještě jednou se ti omlovám, už se to nestane, slibuju…''začal po chvíli a já viděla v jeho tváři, že ho to opravdu mrzí. Nechtěla jsem mluvit, určitě by poznal moje rozpaky z toho, že to já jsem tady ta hrozná, která se odtáhla, takže jsem nakonec jen s vážnou tváří přikývla a vrátila se zpět ke svému jídlu. Znovu bylo ticho. Ani jeden z nás neměl co říct… Neměl, anebo nechtěl?... Těžko říct…
"Ahoj, Bello!''vběhla do kuchyně Alice v hodně veselé náladě.
"Ahoj, Edwarde!''pozdravila ho také, když se zastavila u mojí židle.
"Ahoj, Alice''pozdravili jsme ji oba dva unisono, ale ne s takovým nadšením, jako předtím ona. Jí to však nevadilo.
"Slyšela jsem, že rodina je komplet, jo?''řekla stále nadšeně. Vyměnili jsme si s Edwardem rychlé pohledy a já si musela povzdychnout a opřít si hlavu o dlaň jedné ruky.
"Co že tak sklesle?''zasmála se.
"My se nedali dohromady, Alice!''řekl jí na to Edward a něco v jeho hlasu mě donutilo zvednout hlavu a podívat se na něj. Co jen jsem to v jeho hlasu slyšela?
"Že ne??''utahovala si z nás.
"NE!''řekli jsme oba jednohlasně, už trochu naštvaně. Její veselá nálada očividně klesla o několik stupňů.
"Takže si Emmett zase něco vymyslel?''řekla smutně.
"Ne, vlítl do pokoje, zrovna když…''začala jsem větu, než jsem si uvědomila, co vůbec říkám. K mé smůle si toho Alice všimla.
"Když?''nadhodila a bylo vidět, že se chytne každé šance, aby se jí nálada zase zvedla.
"Když jsem se probrala!''zvolala jsem nakvašeně.
"A co mělo být to, žes potom ležela na Edwardovi a obličeje jste od sebe neměli dál, než pár cenťáků? A předtím jsi na něm dokonce prý seděla!?''ozval se Rosiin hlas z vedlejší místnosti. Alici se úsměv ještě rozšířil a zvedla jedno obočí.
"Já na něm neseděla! Jen jsme byli… v takové zvláštní pozici! Záleží na úhlu pohledu…''začala jsem koktat různá vysvětlení, než jsem se podívala na Edwarda, který jen tak tak zadržoval smích. Rty měl semknuté do tvrdé linky a cukal sebou. Byl na pokraji záchvatu smíchu.
"No dovol?! Taky bys mi mohl pomoct objasnit ty pozice, abychom tvé rodině dokázali, že mezi námi nic není!!''zvolala jsem směrem k němu a on už to nevydržel a začal se smát. Po chvíli jsem se k němu musela přidat.
"Ti teda pěkně děkuju za pomoc…''řekla jsem mu a on jen zvedl ruce v ospravedlňujícím gestu. Alice s námi zůstala v kuchyni, dokud jsme vše nesnědli. A také do té doby, než přišel Jasper se svou poznámkou "Tak co, vy naše dvě staronové části hrdliččí rodiny?''…

Po snídani nám Alice řekla, abychom se u ní zastavili. Nejdříve Edward a potom já. Vlastně, Edwarda tam k sobě do pokoje zatáhla rovnou s sebou a mně řekla, abych přišla za deset minut. Takže jsem se ani neobtěžovala vyjít schody a rovnou jsem zůstala s Rose v obýváku. Půjčila mi jeden módní časopis a měřila mi čas. Ještě nebylo ani deset minut a už mě táhla ke schodům, které vedly k Alicině pokoji. Ještě jsem ani nestačila zaklepat a už jsem zpoza dveří slyšela hlasy.
"Ne, ani náhodou, Alice!! Tohle si tam v žádném případě nevezmu!!''slyšela jsem Edwarda. A jéé… Už jsem asi veděla, co chce Alice dělat. Zase na nás bude zkoušet ty její oblečky. Neodpustila jsem si ještě jeden povzdech a zaklepala jsem.
"Dále!''uslyšela jsem Alicin hlas a vzala za kliku. Dívala jsem se do země a zase za sebou zavřela. Otočila jsem se a vyprskla smíchy, když jsem uviděla Edwarda, jak tam stojí, ruce má vbok a má nepříčetný výraz. Dokonce jsem si z toho smíchu musela sednout na zem, protože mě nohy neudržely. Edwardův naštvaný výraz z mojí reakce ještě víc zesílil…
"No moc se nesměj, tebe to čeká taky!''řekl naštvaně a složil si ruce na hrudi. Ta jeho poznámka působila skoro stejně, jako kdybych dostala facku. Ihned jsem se přestala smát a ztuhla, když jsem si uvědomila, do čeho mě Alice bude chtít natáhnout. Hned jsem se postavila a natiskla se zády na dveře. Přála jsem si, abych byla duch a byla schopná projít skrz dveřmi a přitom hned zmizet z téhle místnosti, tohohle domu, tohohle města, tohohle kontinentu. Hlavně co nejdál od Alice…
"Ne!''varovala jsem ji pohledem, když se ke mně blížila a v ruce měla přeložený kus látky. Monterky…
"NE!!''zvýšila jsem hlas, když mi je nutila do rukou.
"No tak, Bello! Uznej, Edward to má v růžové přeci mnohem horší!''chlácholila mě Alice a Edward se jen plácnul do čela a tu ruku tam nechal. Začal tady chodit jako lev v kleci. Uchichtla jsem se tomu, ale stejně mě to nepřesvědčilo… Ale musela jsem uznat. Měl úzké růžové kalhoty, které dokonale obepínaly jeho postavu a i přes tu barvu v nich vypadal sexy. Celé tomu ale dominovalo křiklavě růžové tričko s nápisem "I am your baby'', které stejně jako kalhoty, obepínaly jeho mužné tělo. Celkově v tom vypadal dobře. Ale já v monterkách, které budou minimálně o dvě čísla větší?!!!
"Ale my sázku neprohráli!! Ani dnes jsme se dohromady nedali!''protestovala jsem.
"Bello, já vím, že v době té vaší sázky mezi vámi opravdu něco bylo!''odsekla mi hned a udělala další krok ke mně, zatímco já se ještě víc natiskla na dveře.
"Já si je nevezmu, Alice!''zopakovala jsem už poněkolikáté. Alice si povzdechla a Edward se uchichtnul.
"Bell, pokud to nepůjde po dobrém, tak to stejně, jako předtím s Edwardem, půjde po zlém!!!''začala Alice s výhružkami. Snažila jsem se představit, jak se tady prala s Edwardem, dokud to příšerné oblečení na něj opravdu nenatáhla. A uznala jsem, že pokud jí podlehl i Edward, tak já nemám ani nejmenší šanci… Až moc neochotně jsem nakonec natáhla ruce směrem k tomu nechutnému kusu oblečení, co mi Alice nabízela. Alici se po tvářii rozlil vítězný úsměv a zatáhla mě do své vlastní koupelny, kde mi dala ještě bílé triko pod to a já byla nucena si to na sebe natáhnout. Naštěstí ty monterky byly ryflové, takže to zas nebude takový propadák. Třeba… Sundala jsem si oblečení z rána a oblékla si nejdřív bílé triko a až potom ony úžasné monterky. Musela jsem uznat, že mě docela překvapilo, když jsem zjistila, že mi sednou a nejsou ani o jedno číslo větší. Zkusila jsem se v nich projít po koupelně a musela jsem uznat, že jsou docela pohodlné. Aspoň pro mě je to splnění sázky trošku přijatelné… Po chvilce vešla do koupelny i Alice a radostí párkrát zatleskala. Posadila mě na židli a začala mě upravovat. Co jsem tak zaregistrovala, tak mi nanesla světle modré stíny a potom přešla na vlasy. Dva přední pramínky mi svázala v týle a různě mi je kulmou nakroutila. Svoje oblíbené slovo "Hotovo'' pronesla ale až po pro mě opravdu dlouhé době. Čtvrt hodiny je i pro mě, co se týče bytí v Alicině moci, dost dlouhá doba. Potom mi pomohla vstát a společně jsme se vrátily do pokoje, kde ještě stále stál naštvaný Edward. Jakmile mě spatřil, poněkud zjihl a pousmál se. Párkrát si mě změřil, ale já tomu nevěnovala pozornost. Místo toho jsem se radši podívala na hodiny, které ukazovaly čtvrt hodiny do deseti.
"Ehm, neměli už bychom jet?''nadhodila jsem nervózně. Pořád jsem se v Edwardově přítomnosti cítila tak nějak divně… Doufala jsem, že s ním nebudu muset jet v autě. A když ano, někomu se do toho auta vnutím, abych nemusela s ním!
"Spěcháš?''zasmála se mi Alice.
"Ne! Já jen, že do Sheltonu to není zrovna nejblíž…''řekla jsem nevinně.
"Zapomínáš, že my- teď použiju tvoje slova- jezdíme jako naprostí maniaci a blázni, co si neváží svého života a chtějí se někde vytřískat… Ale podotýkám, že my se ještě nikde nevytřískali…''řekla Alice a obdařila mě škodolibým úsměvem.
"Až na jednoho…''pronesla jsem chladně a podívala se na Edwarda… Ten se zatvářil znovu smutně a bolestně a podíval se jinam. Chvíli bylo ticho.
"Vy jste se opravdu nedali dohromady, že?''zeptala se po chvíli ticha Alice.
"Ne''řekli jsme oba tvrdě. Edward se po mě podíval a já v jeho výrazu našla znovu ty stopy, které jsem dlouho neviděla a vůbec mi to, že je nevidím, nevadilo. Byl tam znovu ten jeho tvrdý, lhostejný pohled k okolnímu světu. Zabolelo mě to a já byla donucena znovu pohled od něj odvrátit. Uslyšela jsem drobné povzdechnutí, zřejmě ze strany Alice.
"Máš pravdu, Bells. Vyrazíme… Hádám, že… Pojedeš se mnou?''řekla, ale nakonec to svedla do otázky. Já jen přikývla a hodia po ní vděčný pohled, protože mě pochopila.
"Díky''řekla jsem a tentokrát přikývla ona. Během dvou minut jsme vyklidili místnost a scházeli dolů po schodech, kde už byl připraven zbytek rodiny. Všichni se začali smát, když uviděli mě s Edwardem, ale když uviděli naše "mrtvé'' pohledy a výrazy, radši toho nechali. Zřejmě už i oni podle toho pochopili, že si Emmett dnes ráno opravdu dělal srandu a že nic nebylo tak, jak to vypadalo. A já si pomalu začínala vymýšlet výmluvu pro Charlieho, že jsem nebyla dva dny ve škole, když jsem měla. A taky jsem se ujistila, že pokud se bude Edward zítra chovat na soutěži stejně jako minule, tedy jako že se nic nestalo, jednu mu do toho jeho kouzelného úsměvu vrazím! Klidně to tam přetrpím se zamračenými pohledy a s prohrou, protože už stejně nic nenatrénujeme, než aby byl na mě zase jako med a potom se zase choval jako ten nejhorší člověk, kterého jsem kdy potkala! A on už se v tomhle směru několikrát nádherně vyznamenal, takže bych i věřila, že to udělá znovu! Proč je na mě naštvaný jen kvůli tomu, že jsem řekla pravdu? Vždyť to kvůli němu jsem byla několik měsíců jako tělo bez duše, kvůli němu jsem byla dva měsíce na rehabilitacích! Zatímco jemu zřejmě nic nebylo, jak mi jednou řekl, že mě viděl v komatu! Určitě se dobře bavil, když mě pozoroval! Nemám to být já, kdo má být naštvaný?!! Jak to tak vidím, asi budu, aby i on viděl, jaké to je, když je na něj ten druhý kvůli něčemu naštvaný! A začnu s tím hned teď!!!

Nakonec to dopadlo tak, že já jsem jela v autě s Alicí a Jazz byl tak hodný, že nám nechal prostor a jel v autě s Edwardem. Rose byla nucena jet sama, protože potom poveze domů Emmetta, a tak si musela vzít svoje vlastní auto. To jsem tedy nechápala, jak se Emmett do toho Sheltonu dostal, když všichni byli doma. Pěšky?...
Cesta s Alicí ubíhala docela rychle. Byla tak ohleduplná a zaváděla téma rozhovoru vždy na něco neutrálního, o čem jsme si mohli povídat obě dvě. Nic, co by mělo společného s tímhle poloostrovem, anebo naší společnou minulostí. Móda, hudební skupiny, nápady a plány… Alice potom začala básnit o nákupním středisku v Sheltonu, kam mě po Emmettově vystoupení (prý) prostě musí vzít. Sice to nebyla moje nejlepší představa, ale co bych pro Alici neudělala, aby měla radost, že? Samozřejmě, že byly určité meze, které bych kvůli ní v žádném případě nepřekročila, ale nákupy v Sheltonu za ty meze ještě tak moc nezasahovaly. Nakonec jsme konečně zaparkovaly na parkovišti před zimním stadionem ve Sheltonu. Myslela, jsem, že je Shelton větší město, ale překvapilo mě, že jsem se mýlila. Nebylo o moc větší, než Forks, ale i tak bylo velice pěkné. Rozhodně tam moc nepršelo…. Vystoupili jsme všichni z auta a vyrazili směrem ke vchodu. Měla jsem podezření, že tu bude i někdo jiný, podle toho, když jsme procházeli kolem černého auta značky Aston Martin. A docela jsem si přála, aby tady byl… Těsně předtím, než jsme vešli dovnitř, se Alice zastavila a všem zatarasila vstup.
"Bells, Edwarde, vím, že vám to bude asi nepříjemné, ale nemohli byste aspoň na chvíli dělat, že mezi vámi skutečně něco je? Kvůli Emmettovi, musíme si z něj vystřelit ještě víc…''pobídla nás Alice a hodila po nás prosebný kukuč. Oba jsme se po sobě podívali s naštvanými pohledy. A pak, jsme oba dva udělali najednou, i když ne moc nadšeně, krok k sobě. Alici a Rose se mezitím roztahoval úsměv víc a víc. Pak mě Edward chytil kolem pasu a stiskl mě tak, jako kdyby mě už neměl pustit. Ale já už mu to nezbaštím!! Povzdechla jsem si a nakonec mu ruku kolem pasu obmotala taky. Ale Alice pořád nebyla spokojená.
"No tak! Tohle by vám nezbaštil ani slepý! Usmějte se trochu! Vzpomeňte si, jak jste byli oba šťastní, když jste byli spolu! Vzpomeňte si na ty tance… Ne, Bello, nebuď jak v křečích! Volně se usměj… Tak!!''znovu radostně zatleskala, otočila se směrem k Jazzovi, vzala ho za ruku a všechny nás vedla dovnitř. Dali jsme se s Edwardem do kroku a následovali Alici, Jazze a Rose. Nechtěla jsem ani vzpomínat, kdy jsme takhle chodili i bez donucení… Na ty krásné chvíle v Clevelandu… Tyto vzpomínky ve mě vyvolávaly jak radost, tak strašný smutek. Takže jsem se snažila vzpomínat na něco neutrálního. Třeba na svoje dětství, kdy jsme s Charliem chodili na pískoviště a stavěli bábovičky. Bohužel, všechny vzpomínky na Edwarda mě bolely a můj úsměv byl opravdu křečovitý, protože nebyl opravdový. Když nad tím tak přemýšlím, tak všechny chvíle s Edwardem, které se zdály krásné, skončily, úplně všechny do jedné, katastrofálně…

Přesně, jak jsem si myslela a doufala. Byl tady i Mark. Abych pravdu řekla, měla jsem docela radost z toho, že tady byl. Byl u vchodu do hlediště. Pozdravila jsem ho a on hned hodil upřený a obezřetný pohled na mé a Edwardovo propojení. S Alicí jsme pokračovali až do první řady, kde jsme se všichni opřeli o mantinely. Edward pustil svoje objetí kolem mého pasu, ale místo toho propletl naše prsty a opřel naše propletené ruce o mantinely, takže je Emmett určitě musí vidět, až vjede na led. Abych pravdu řekla, opravdu jsem na to byla natěšená. Mark se opřel z mé druhé strany a Edward dělal, jako že si ho nevšímá.
"Jsi v pohodě?''zeptal se Mark vedle mě a já natočila hlavu směrem k němu.
"Jasně''přikývla jsem a usmála se. Nevím jak, ale s Markem mi usmívání se přišlo skoro stejně přirozené, jako dýchání. S ním bylo vše snadné, když jsem chtěla… Ještě chvíli jsme se spolu bavili o všem možném, co nám přišlo na mysl, a já si všimla, že se na mě Mark dívá tak nějak jinak, než obvykle… Sledoval mě o dost delší dobu, nikdy neuhnul pohledem, pořád se usmíval a přikyvoval… Je s ním něco? Napadlo mě jedině. Jiné vysvětlení jsem pro to neměla. Ale asi po deseti minutách se ozvaly fanfáry a všichni zmlkli a podívali se, plní očekávání, na ledovou plochu, které na chvíli potemnělo. A na led vjel kdo? Tinki Vinki z Teletubbies! Začala hrát vážná hudba a Tinki Vinki jel stále blíž a blíž k nám. Všichni přítomní měli na tvářích pobavené úsměvy. Tinki Vinki přejel skoro až k nám a potom na nás ukázal a začal se popadat za břicho. Moc dobře jsem to chápala. Všichni, až na mě a na Edwarda, se začali smát s ním. Pak Tinki Vinki přejel až k nám a roztáhl paže, zakroutil zadkem a já uslyšela jen slabé "Tuli tuliii'' a obejmul nás oba najednou. Musela jsem se zasmát a obmotat jednu paži kolem něho. Tu druhou mě stále držel Edward. A potom se ozvala další hudba… TO NE!!!! Emmett, alias Tinki Vinki si sundal "hlavičku'' a odhodil ji někam za nás. Objevila se Emmettova hlava. Oh, pardon. Emmettův obličej s blonďatou parukou, svázanou po stranách červenými stužkami do culíků. Měl celou pusu popatlanou červenou rtěnkou a naznačil něco v tom stylu, že nám posílá pusu. Potom trhl a sundal ze sebe i oblek Tinki Vinkiho. A všichni se začali popadat smíchy. Emmett měl na sobě krátké, červené šatečky a holé nohy s bruslemi. Nutno podotknout, že ty nohy měl skoro jako medvěd. Pak se otočil a jel doprostřed ledu. A ano, když zpěvák Tom Jones začal zpívat další sloku své známé písně Sex Bomb, začal pohupovat boky a dělat různé šaškárny. Skoro jsem ho neviděla, přes ty slzy smíchu, které mi tekly z očí. Potom, no věřte nevěřte, si sáhl na svá umělá ňadra a nadzvihl si je. Pak si prohrábl svou paruku a začal kroužit kolem ledu. Sem tam udělal i nějakou tu piruletku! A to by nebyl Emmett, aby ty refrény tak moc neprožíval. Vždy, když se ozvalo "Sex Bomb'' zakroutil boky a ukázal na sebe. A pak, vyjel, ostrou rychlostí se otočil a udělal dvojitého Rithbergra! Všichni jsme zvedli rce a začali tleskat jako o život. Pak si Emmett "stoupl na špičky'' svých bruslí a začal cupitat po ledě. Avšak jednou se mu zoubky v ledě zasekly a on se natáhl! To už jsem nevydržela a poddala se smíchu tak, jako nikdo jiný tady. Když ona to byla tak ohlušující rána! Dokonce Emmettovi zklouzla i jeho paruka, takže zbytek svého čísla dokončil bez ní! A pohled na něj, s šatečky a namalovanou pusou, byl opravdu za všechny prachy! Smála jsem se jak nezjednaná, a rozhodně jsem nebyla sama! Nakonec Emmett dokončil své excelentní číslo a dostal ohromný potlesk! Měla jsem takovou radost, a ani nevím, jak mě to napadlo, ale přelezla jsem mantinel a pokračovala napříč ledovou plochou až k němu. Na tváři se mu rozlil vítězný úsměv, když jsem šla k němu. Když jsem byla u něj, napřáhl ke mně jednu paži a společně jsme si plácli. Natáhla jsem se k němu a musela ho obejmout.
"Díky!''řekla jsem mu a trochu se uchichtla. Obmotal kolem mě své paže a řekl:
"V těch monterkách ti to opravdu moc sluší, Bell! Měla bys je nosit častěji!''a oba jsme se spolu zasmáli…
"Ale víš, co ti řeknu?''zeptal se mě do vlasů
"Co?''pobídla jsem ho a musela jsem se pousmát.
"Růžová je nejlepší…''řekl vážně a oba jsme propadli smíchu a podívali se na Edwarda, který absolutně nechápal důvod našeho počínání…

Bylo krátce po Emmettově vystoupení. Tentokrát jsem trochu Rose záviděla. Ta se rozhodně nenudí, když je s ním… Ale já bych svých časů nikdy neměnila… Ano, svých časů… Povzdechla jsem si.
"Bell?''ozvalo se za mnou a já se otočila. Byl to Mark. Usmála jsem se a počkala, až ke mně dojde.
"Ahoj''usmála jsem se na něj.
"Ehm… Ahoj''pozdravil mě nesměle. Už zase jsem nechápala jeho náladu… Zvedla jsem jedno obočí.
"Ehm… Můžu s tebou mluvit? Osamotě?''zeptal se. Chvíli jsem nad tím uvažovala, ale nakonec jsem přikývla. Chytl mě za ruku a vedl nás ven. Před halou byly lavičky, kam jsme se posadili. Sedl si naproti mně a já vyčkávala. Vypadalo to, že neví, co říct.
"Ehm… Já jsem si říkal… Nechtěla bys odvézt domů?''nadhodil a lehce se usmál. A mě, abych pravdu řekla, to zaskočilo.
"Ehm… Ráda bych s tebou jela, ale slíbila jsem Alici, že se s ní pojedu podívat do centra… Promiň''řekla jsem mu a všimla si, že trochu posmutněl.
"To je v pohodě, nedělej si s tím starosti… Já jen, je mi s tebou fajn… Takhle už mi dlouho s nikým nebylo…''přiznal se a na chvíli se podíval někam jinam. Tak tohle mě zaskočilo ještě víc! A už jsem začínala chápat ty jeho dnešní pohledy…
"Ehm… Taky jsi fajn, Marku''odpověděla jsem mu.
"Vážně?''zvedl jedno obočí a já jen přikývla. Trochu se nejistě usmál a zadíval se mi do očí. Pak, si vzal jednu mou ruku do svých dlaní a stále se mi vpíjel do očí. A já měla neblahé tušení… A to se ještě zintenzivnilo, když se ke mně začal přibližovat.
"Víš… Líbíš se mi, Bells''zašeptal, když byl kousek ode mě a pokračoval ve zkracování vzdálenosti mezi námi. Přistihla jsem se, že i já se nepatrně nakláním směrem k němu… A pak, jsem si uvědomila, že mě k tomuhle klukovi něco táhne. Něco nepatrného, ale přece to něco je. Něco, co zatím není moc identifikovatelné…
Sklopila jsem oči a začala pozorovat jeho rty, které se stále přibližovaly k těm mým… Ale to jen do té chvíle, než jsem zavřela oči a ucítila jeho chladné rty na svých. Tento polibek byl něžnější, než všechny ostatní, co jsem kdy dostala. A to všechny byly jen od jednoho člověka… Ale zároveň se při tomhle ještě víc zesílil ten pocit něčeho nepatrného, co mě k Markovi táhne. Ucítila jsem Markovu dlaň na své tváři, jak mě pohladil a já mu stiskla tu ruku, kterou mě držel on. Z té něžné věci mezi dvěma lidmi, nás vyrušil až podivný zvuk. Přirovnala bych to k brzdám. Odtrhli jsme se od sebe a oba se podívali k místu, odkud ten hluk vycházel. Bohužel ani jeden z nás nespatřil nic víc, než kufr stříbrného Volva řítícího se co nejdál od nás… Edwardova Volva…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 SašenQa!-AfFs SašenQa!-AfFs | Web | 4. července 2009 v 11:06 | Reagovat

Ahojky,je u mňa kontrola SB,tak sa PLS zapíš,nechcem o teba prísť!!!

2 Angel Angel | 4. července 2009 v 11:07 | Reagovat

:-|  ???  O_O  [:tired:] coooo? jejda to co spravila ... ja som v totalnom soku, rychlo dalsiu kapitolku ... teraz neviem na koho sa mam hnevat. Edward sa sice k nej choval ako darebak ale preco ho nechcela pobozkat a nakoniec sa vrhne po nejakom Markovi :-! ... rychlo prosim dalsie, som napata ako struna

3 MS. Cullen MS. Cullen | Web | 4. července 2009 v 17:11 | Reagovat

Edward v růžové xD xD omg to je představa xD xD a Bella měla s tím bourání pravdu - nechápu, že se naštval - teda možná chápu, ale naštvanej mohl být maximálně sám na sebe! a pak prý Tinki Vinki z Teletubies xD xD xD nechápu to.... nechápu ten konec! Proč to Bell udělala?! jasně Edward jí ubližuje, ale proč zrovna MArk? :((( chce se mi brečet - doufám, že budou nakonec s Edem spolu, že to nějak překonají - i když moc dobře si pamatuju komentář "že vše bude na konci jinak než doopravdy" jen ať to neskončí tak, že nebudou spolu - takový povídky - pardon - ale naprosto nenávidím!!!

4 KaTeCuLLeN KaTeCuLLeN | 4. července 2009 v 21:05 | Reagovat

no rýchlo daľší diel,som zvedavá ako sa to vyvinie medzi Bellou a MArkom..ale ja chcem aby s a vratila k Edwardovi

5 miss "D" -> writes miss "D" -> writes | E-mail | Web | 5. července 2009 v 9:35 | Reagovat

och bodeee.... kedze mam dost bujnu fantaziu a aj nepatrne opisy si predstavujem dost zivo, nedokazete si predstavit, ako som sa rehotala pri opise Emmettovho vystupenia :D :D :D :D :D
..ale ten koniec... och ja som tusila, ze Mark Bellu coskoro pobozka, ale normal mrzi ma Edward... :-( bedaciiik :(

6 wampire wampire | 7. července 2009 v 17:58 | Reagovat

ja som precitala uz aj 42. kapitolu boze to bolo skveleeeeeeeeeeeeeeeeeeee  :-D
ja sa len cudujem jak na to mzte tak dlko cakat  8-O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.