
36. kapitola- Vrazi v maskách
Trvalo mi několik minut, než jsem to rozdýchala. Jak je to možné? Nevím, čím to bylo, ale něco ve mně mi říkalo, že mi říká pravdu. Ale rozum byl proti… Jak by bylo možné, že něco takového existuje? Edward seděl vedle mě na zemi a trpělivě na mě shlížel. Já byla jako v tranzu. Ale musela jsem něco říct… Ale co?
"Pokračuj"pobídla jsem ho pološeptem, ale stále jsem hypnotizovala svoje ruce, co jsem měla v klíně.
"Věříš mi?"zeptal se naléhavě. Vzhlédla jsem a podívala se mu do očí. Už opět měly tu normální, hnědou barvu, kterou jsem tak milovala… Roztřeseně jsem přikývla. Ano, věřím mu… Smutně se pousmál.























%20%E2%80%93%20okraj.png)




