1.kapitolka - záchrana
Ozval se příšerný zvuk. Budík. Ach jo. Zase musím stávat do školy. I kdy že si nechce vstát, pomalu se posadím. Vám by se snad chtělo vstávat do školy? No myslím že ne. Jdu do koupelny provést ranní hygienu. Při chůzi se ještě potácím. Bezva. Pitomá ospalost. Musím vypadat jak opilá. V koupelně už stála Alex. Nevypadala o moc lépe.
Když jsem zase v pokoji, přemýšlím co si vezmu na sebe. Venku je dneska hezky… Hm… Popadnu barevnou mikinu a zelené triko s nápisem I LOVE MY LIFE. To se mi na něm líbí nejvíc. Nasoukám se do džínů, a běžím na snídani. Po cestě se stavím v koupelně a vezmu svoji oblíbenou čelenku a gumičku. Rychle si upletu jednoduchý cop. Dole se nasnídám. Alex už postávala u dveří.
"Amy, si už najezená nebo spucněš ještě pět rohlíků?"pousměje se. Šmárja! To se nemůžu ani v klidu najíst? Co do ní zase vjelo?
"Kídek…. Mám teprv druhý. Abys věděla mě stačí jeden a né šest jako nějakému žroutovy." Alex se začala mračit ale pak se začala smát. Vzala si helmu a druhou podala mě. Rozloučíme se s taťkou a jdeme do školy. Venku už čekala nastartovaná motorka. Jak já ráda jezdím se sestrou. Znáte ten pocit když jedete rychle a vítr vám fouká do tváře? Ten pocit volnosti? Tak ten já úplně miluji.Alex nasedla a já si sednu za ní. Vyrazíme ke škole.
Venku před školou už čekala Riki, Dan, Katelyn a Tom. S Tomem jsem jsem jednu dobu chodila. Jenže to mezi náma přestalo klapat. Ale já ho měla přeci jenom ještě trochu ráda. Jakmile zaparkujeme, seskočím a sundám si helmu. Vydám se ke svým přátelům. Všichni se akorát něčemu smály.
"Ahojda! Čemu se všichni tak smějete?"všichni mě pozdraví. A smějí se dál. Hm…
"No tak nějak jsme si říkali co se panu Sandymu stalo tentokrát."A ukázali ke dveřím do školy. Pan Sandy byl jeden z učitelů. Měl hroznou smůlu. Podívám se co se mu stalo. Náš pan nešika mířil ke škole. Asi stál někde u louže když kolem projíždělo auto. Ze zadu byl celý postříkaný špinavou vodou. Když vycházel schody zakopl. No a hádejte co se stalo. Kufřík který si nes mu spadnul. Když se pro ně ohnul, ruply mu kalhoty na zadku. Teď se mohl každý kochat pohledem na jeho bílé trenky s puntíkama.Všichni z toho dostali hrozný výtlem. Několik lidí už i brečelo smíchy. Myslím že u vás by to bylo stejné. Mě ho ale bylo i trochu líto. Přeci jenom, on za svoji smůlu nemůže.
"Kdo byl tak šikovném a postříkal ho?" Zeptám se když se dosmějeme. Riki se otočí.
"No kdo má ještě tady na škole takovou smůlu? Samozřejmě že Max." No jasně. To mi mohlo být jasné. Najednou se ozval zvonek. Rychle jsem pelášila do třídy. No já běžela spíš jen poklusem, ale ostatní běželi tryskem. No jo… To ta moje rychlost.
Škola byla nudná. Hned po škole jsem šla na parkoviště. Alex tam ale ještě nebyla. Viděla jsem Maxe jak míří k autu. Nesl ohromnou hromadu různých věcí. Knihy, papíry, a jeden projekt. Max byl kluk ze třeťáku. Byl to hrozně milí, veselý a přátelský chlapec. Skvěle se s ním povídalo. Bohužel to byl hrozný smolař. Nevšiml si prázdné flašky, a šlápl na ni. Podjela mu noha. Spadnul na záda a věchy věci se rozletěli do stran. To je šmudla. Rozeběhnu se k němu. Už se pomalu zvedal ze země. Pomůžu mu na nohy posbírám mu věci.
"Jsi v pořádku Maxi? Ten pád nevypadal vůbec dobře." Jen se na mě podíval.
"Ale jo… takových pádů už jsem zažil. Jen nechápu proč furt zakopávám."zasměju se.
"Chceš poradit?" přikývne "Ty se nikdy nekoukáš na cestu a když ano, často něco přehlédneš. Proto ti radím. Požívej hodně oči, a měj mysl otevřenou. Všechno ti půjde líp. Věř mi. Já to tak dělám a nezakopávám, nemusím se moc učit a lecčeho si všimnu. Třeba toho, že moje kámoška Katelyn z tebe dneska vůbec nespustila oči." Na to se Max usmál. Líbí se mu.
"Díky. Budu si to pamatovat. A s tou Katelyn si neděláš srandu?"zavrtím hlavou. "Super! A já se bál že nemám šanci. Díky moc a pozdravuj ségru!" A míří dál k autu. Já se vydám k Alex která teď přišla a akorát startovala. Po cestě si nasadím helmu. Max je opravdu fajn.
Doma si zalezu do pokoje, a dělám domácí úkoly. Ach jo. Za dva měsíce se už stěhujeme. Mě se nikam moc nechce. A to se stěhujeme chvíli po mých narozkách. Co vlastně k nim budu chtít? Já už vím! Motorku! Z přemýšlení mě vytrhlo klepání na dveře. Ve dveřích se objevila Alex. Tvářila se ustaraně. Co se děje?
"Amy, volala mamka. Bude potřebovat naši pomoc. Nějaká holka jela s klisnou a hříbětem na procházku. Jenže na ně zaútočilo nějaké zvíře. Klisna i hříbě se splašili a utekli. Hříbě je podle všeho raněné. Musíme ho najít. Mamka na to sama nestačí." Rychle se převléknu.
"Jasně. Kolik lidí už hledá?" a přitom běžíme ze schodů. Vyběhneme ven.
"Hledá asi pět lidí. Všichni ví jak jsme v tomhle dobří." Ve stínu stromu se přemění sestra v obrovského hnědého šedého vlka. Naskočím jí na hřbet. Pohodlně se usadím a chytím se její srsti. Alex se rozeběhla směrem k místu nehody. Abyste to dobře chápali, mi fangelové máme jisté povinosti. Jako třeba pomáhat zvířatům v nouzi. Vím zní to hloupě. Jenže my jsme k tomu stvořeni. Dokážeme vycítit jejich pocity. Příjde vám divné že jedu na zádech své sestry? No to se vám nedivím. Ale oni taky nejsou obyčejní vlkodlaci. Jsou vyšší než koně. Jsou větší než ostatní, a vycítí zvíře volající o pomoc. Už tomu rozumíte? Nebo v tom máte pořád brajgl?
Dorazíme na místo nehody. Na zemi byla spousta otisků. Byli hodně zmatené. Na koně nejspíš zaútočila nějaká šelma… Přijdu ke starému stromu. Dotknu se ho. Má ruka lehce zazáří. Pak se strom oklepal. Vdechla jsem mu život. Alex v klidu ležela na zemi a čekala.
"Kterým směrem utíkala klisna a hříbě?"strom pohnul větvemi směrem na sever. "Děkuji." Strom zase znehybněl. Alex zvedla svoji velkou hlavu a podívala se na mě.
"Tak co jsi zjistila?"zeptala se. Odpovím jí kam jeli. Posadím se jí zase na hřbet a vyrazíme na sever. Najednou se Alex prudce zastavila a vydala na západ. Instinkty. Po chvíli běhu dorazíme na louku. Zděsím se. Ve středu stojí klisna a za ní se krčí raněné hříbě. Snažilo se nestát na zadní noze. Před klisnou stala puma, nakrčená ke skoku. Panebože! Alex zavrčela. Já rychle seskočím. Jakmile puma spatří Alex, dá se na útěk. Běžím kle zraněnému hříběti. Klisna byla málem šílená strachy. Sestra se přeměnila, a vydala se k nám.Snažila se uklidnit klisnu a já hříbě. Když bylo hříbě klidné, prohlédla jsem mu nohu. Mělo ji ošklivě podrápanou ale uzdraví se. Poklekla jsem a nechala hříbě ať se o mě opře. Alex zatím zavolala mamce. Byla blízko nás. Ucítila jejich strach, ale kůň je přece jenom pomalejší než má sestra.
Jen co jsem dorazila domů, nahoře mi zazvonil mobil. Rychle vyběhnu nahoru. Popadnu telefon. Kdopak mi asi volá? Kately. Co asi potřebuje?
"Ahojky! Jak jde život?"No jo. Tohle řekne vždycky. Kdybych jí tak mohla říct pravdu.
"Ahoj. Já se mám skvěle. A ty asi taky. Co potřebuješ?" Kate se zasmála.
"No jen jsem se tě chtěla na něco zeptat a s něčím pochlubit."Hm…copak se asi stalo?
"Co kdybychom jeli všichni zítra k jezeru a pak do kina? Víš když se budeš stěhovat chceme všichni využít posledních měsíců." Ach jo. To stěhování. Padl na mě smutek. Až posledních několik dní si uvědomuji jak moc mi budou chybět. Všichni. No chci si to s něma co nejvíc užít. Kdybychom se tak nemuseli neustále stěhovat. Staršně bych si přála abychom se konečně usadili. To by bylo všechno jednoduší. Vás by taky nebavilo se furt stěhovat.
"To je skvělý nápad. Ani nevíš jak moc se mi bude stýskat. Musim teď využít každé volné chvilky abych mohla být s vámi. A čím si se mi to vlastně chtěla pochlubit?" nastalo ticho.
"Hádej kdo mě pozval na rande?" To je jednoduchý… No ale proč ji trochu nepoškádlit.
"No asi Derek ne? A nebo Filip?" povzdechla. To je ono. Už se začně zlobit…
"Ha ha ha. Fákt vtipný. Takový paka. Fuj! Co si o mě myslíš?"Začnu se smát na celé kolo.
"No ták… Vždyť to víš."Dělám že přemýšlím "No přece Max!"Zněla velice šťastně. To jsem ráda. Konečně se rozhoupal. Aspoň ji bude mít kdo rozveselovat. Sice máme celou partu ale Kate je moje nejlepší kamarádka. A já její. Po ní se mi bude stýskat nejvíc.
"Páni! Blahopřeju! Konečně se vzpamatoval viď?"Obě se začneme smát. Ze zdola se volá mamka. To už je tolik hodin? Mrknu na budík. A jo! Vona už je večeře!
"Kate moc mě to mrzí ale já už musím končit. Mamka mě volá na večeři. Ta se uvidíme zítra ve škole. Ahoj." Ona se taky rozloučila. Jáý se potom vydala dolů na večeři. Nejdřív se si ale umyla ruce. Uř v obýváku ucítím krásnou vůni. Hm… Mamka uvařila palačinky. Mňam.
"No končně. Pojď si sednout. Vpravo jsou s borůvkovou a vlevo s Broskvovou marmeládou." Alex už seděla u stolu a na talíři měla nandáno osm palačinek. Taťka asi jedenáct. To jsou ale jedlíci. Nepřijde vám to praštěný kolik toho vlastně vlci sní? Pustím se do jídla.
Alex nakonec snědla patnáct palačinek a taťka devatenáct. Po večeři jsme ještě chvilku seděli u stolu. Povídáme si o škole práci a dnešní záchraně.
"Chtěla jsem vám poděkovat za pomoc holky. Zachránili jste to hříbě. To ranění není tak vážné. Uzdraví se tak za tři týdně. Klisna je v pořádku. Dorazili jste na poslední chvíli."
"Ale mamčo. Je to přeci naše povinost. Rády jsme pomohly." Mamka se usmála a dala nám pusu na tvář. Teď mě něco napadlo. No možná… Ale jo šlo by to. Frank nebude protestovat.
"Rodinko mám nápad. Co kdybychom si v sobotu vyjeli na vyjížďku na koních? Jen tak pro přírodě. Už jsme dlouho nebyly." Mrknu na Alex. Té jen zářili oči. Kdysi se jízdě věnovala závodně. Byla skvělá. Instruktorka vždy říkala, že je přírodní talent.
"To je skvělý nápad. Tak já Zavolám Frankovi a domluvím se. Ano?"Všichni přikývneme. Táta vstal a šel do pracovny. Alex na mě mrkla. A jo! Rychle po nás ukidím.
"Mamčo? Mohli bychom jít ještě ven? Zabruslit si na jezero…Prosím."škemrala Alex.
"No tak dobře. Ale do osmi doma ano?"jemn přikývneme a vyběhneme se nahoru převléct. Sejdeme se znova dole. Obě oblečené, s bruslema v ruce. No já ještě držela velký batoh. Do něj dáme brusle a jdeme ven. Tam se Alex přemění. Vyšplhám jí na hřbet. Vydáme se k jezeru.
2.Kapitolka -
Dorazíme tam asi tak za 15minut. Alex se přemění zpátky, a obujeme si brusle.
"Co takhle zahřívací kolo, a pak závod po jezeře?"Sestra se usmála. Promnula si ruce. Začnu se smát a pomalu se rozjedu. Jen abych si zahřála svaly. Pak uděláme základní čáru.
"Tři, dva ,jedna…START!!"obě vyrazíme. Alex má náskok. Hm…. To i líbit nenechám!
Nakonec dorazim první asi o metr a půl. Bezva. Najednou svým jemným sluchem zachytím ránu. Někdy se prolomil led. Ozvalo se volání o pomoc. Prokrista pána! Alex to taky slyšela. Vydáme se za tím voláním. Běžíme co nám síly stačí. To co uvidíme nás vyděsí. Led se prolomil pod Tomem. Trénoval hokej. Panebože! Sakra! Tomovi docházely síly. Už se potápěl. Alex stál přikovaná na místě. Ja si klekla na kolena a rychle se k němu plazila.
"Tome! Sakra Tome vydrž!" už byl moc hluboko nedosáhla jsem na něj. Skočím do vody. Jen ať se to povede. Voda byla ledová ale já si toho nevšímala. Chytla jsem ho, a plavala k hladině. Jakmile se vynořím, lapu po dechu. Alex mi pomohla vytáhnout Toma. Pak vytáhla i mě. Pokleknu k němu. Už vůbec nedychal a srdce tlouklo z posledního. Ale jeho čas ještě nenastal. Alex začne s masáží srdce a já s umělým dýcháním. Strach stlačoval mé srdce. Po tváři mi stékali slzy. Byla mi hrozná zima, ale mě to bylo jedno. Tom na naši pomoc nereagoval. To ne… Sakra já mu musim pomct! Ze zlosti jsem mu dala ránu pěstí do hrudníku. Křup! Najednou se rozkašlal. Srdce mi poskočilo. On žije! Sice jsem mu právě asi zlomila jedno žebro ale hlavně že žije. Alex se usmála. Já ho obejmu.
"Amy? Alex?"zeptá se vyčerpaně. Položím mu prst na pusu. Ihned zmlkl. Sundám mu bundu a zakryju ho Bundou Alex. Ta ji nepotřebovala. Tom se klepal zimou.
"Klid. Všechno bude dobré… Hlavně neusínej ano?"Jen přikývl. Alex zavolala sanitku.
"Amy? Je mi hrozná zima."přitom mu drkotali zuby. Jemně se usměji. Pevněji ho zabalím.
"Já vím, musíš to ale vydržet. Sanitka je už na cestě." Sundám si studenou bundu. Alex mi podala svoji mikinu kterou měla v batohu. Obléknu si ji. Alex mi pomohla odnést Toma.
"Sanitka se nedostane přímo sem. Musíme mho odnést kousek k silnici."jen přikývnu. Podívám se na Toma. Ten se smutně usmál. Měl úplně fialové rty. Pak najednou upadl do bezvědomí. To ne! Alex se Rychle přeměnila na Vlka. Lehla si a já jí ho vysadila na záda. Pak jsem se tam sama posadila. Alex se pomalými ale dlouhými kroky vydala po cestě k silnici. Snad bude Tom v pořádku. Budu snad žít někdy aspoň na chvíli normální život?
K silnici jsme dorazili tak akorát. Jen co se Alex přeměnila, ze zatáčky vyjela sanitka. Konečně. Tom byl pořád v bezvědomí. Bude to mít trvalé následky?
"Ahoj. Jmenuji se Helena. Jak je na tom?" Alex jí všechno objasnila. Ona si mezitím kontrolovala jeho funkce. Jiný doktor ho zatím zateploval. Řidič nám donesl deky.
"Můžeme jet svámi? Prosím."Doktorka na minutku váhala.
"Obě se tam nevejdete. Může jen jedna."Laex se na mě podívala vytáhla z kapsy mobil.
"Jeď Amy. Já potom přijedu. Ty jeď. Musíš být s ním."Dám sestře pusu na tvář a skočím do sanitky za ostatními. Nebyla jsem schopná žadného slova. Celou cestu jsem seděla v rohu, držela Toma za ruku a poslouchal jeho srdce,které stále bylo. Naštěstí. To jediné mě uklidňovalo. Jak mile dorazíme do nemocnice, doktorka mě posadila do čekárny. Jeho odvezli na vyšetřovnu. Čekání bylo hrozné. Jedna ze sester mi donesla horký čaj a vyšetřila mě. O 5 minut později dorazila Rodina Toma. Všichni mi hrozně poděkovali že jsem mu zachránila život. Já ale nevěděla co říct. To by přeci udělal každý ne? Obzvlášť když je to můj nejlepší kámoš, a bývalí přítel.
Za dvacet minut dorazili rodiče a Alex. Mamka mi nesla suché oblečení. Hned se ptala jestli jsem v pořádku. Když jsem ji ujistila, že ano, šla jsem převléknout na záchody. Pak na chodbu dorazila doktor.
"Tom bude v pořádku. Má zlomené žebro ale to se zahojí. Také má zápal plic ale né smrtelný. Teď leží na pokoji. Odpočívá. Necháme si ho tu 6 dní na pozorování. Byl podchlazený. Rodina může jít k němu na pokoj. Ale musí být potichu." Pak se na mě podíval a vzal si mě staranou. "Ty by si na sebe měla být hrdá. Zachránila si mu život. Kdybyste nebyli tak vytrvalí, nebyl by tu. Tím zlomeným žebrem se netrap. Jeho život za to stojí. Až z pokoje odejde rodina, můžeš jít za ním Amy." Poděkovala jsem. Alex řekla všechno rodičům. Jakmile jsem přišla zase do čekárny. Mamka a Taťka mě odejmuli. Mamka se usmíval.
"Jsme na tebe pyšní. Zachránila si mu život."jen jsem přikývla. Alex mě odejmula a přitom mi zašeptala "To bude dobrý. Za pár dní bude skákat jako rybička."Ona jediná znala mé city.
"To co jsem udělala, by na mém místě udělal každý." A pak jsem se posadila a pozorovala kapky deště jak dopadají na sklo. Zkuste si přřectavit jak smutná jsem teď byla. Přectavte si , že s´jste v mojí kůži. 6e vám někdo málem zemřel před očima. Někdo koho máte opravdu rádi. Tak nějak se cítím teď já. Po chvíli pro mě přišla sestřička že můžu jít za ním.
Tom ležel na posteli napojený na přístroj. Už nebyl tak bledý. Měl na sobe dvě huňaté deky. Sedal jsem si vedle něj na židli. Chytla jsem ho za ruku.
Druhý den jsem nešla do školy a šla jsem se za ním podívat. Ležel na posteli a ještě spal. Jeho mamka tu strávila celou noc. Teď zrovna seděla dole v bistru a pila kafe. Znova se posadím na židli vedle něj. Jemně ho pohladím po tváři. Chvíli ho pozoruji. Pak se pomalu probudil. Když mě uviděl. Byl překvapený. Chtěl si sednout ale já ho zatlačila zpátky.
"Jen lež. Musíš být v klidu. Tvoje mamka je teď dole v bistru. Jak ti je?"
"Celkem to ujde. Ale bylo mi i líp. Proč mě bolí břicho?"
"Když jsme ti dělali masáž srdce nereagoval si. Ze zlosti jsem ti dala pěstí do hrudníku. To tě sice oživilo ale omylem jsem i zlomila žebro. Ani nevíš jaký jsem měla strach."
"Páni. Měl jsem štěstí, že jste tam byly. Co se vlastně stalo? Jen si pamatuji, jak jsem bruslil, pak něco křuplo já spd do vody a volal o pomoc. Pak už si nic nepamatuji. Až když jsem jsem uviděl tebe A Alex jak nade mnou klečíte. Pak už jsem se probral v nemocnici."
"Když si se topil, skočila jsem pro tebe do vody. Pak jsme tě vytáhli a oživovali. Já ti pak zlomila to žebro. Ty jsi se probral a mi zavolali sanitku. Pak si upadl do bezvědomí a mi tě odnesli blíž k silnici. Kam pak přijela záchranka. S ní a s tebou jsem jela potom do nemocnice. Když jsem za tebou přišla na pokoj, ty jsi spal." Tom mě nevěřícně pozoroval.
"Fejha."pak začal kašlat "Ty jsi mi zachránila život? Díky moc ti děkuju bez tebe bych tu teď nebyl." Pak se mi upřímně zadíval do očí. Usmál se.
"To nic nebylo. Ty bys to pro mě udělal taky." Tom najednou řekl něco nečekaného.
"Když jsem byl v bezvědomí, měl jsem něco jako sen. Byla jsi v něm ty i tvá sestra. Alex se proměnila ve vlka většího než kůň a ty si mě na ni položila a pak si si na ni sama sedla. Byl to krásný sen." A sakra! Snad si bude opravdu myslet že to byl jen sen…
"Hm… Musel to být krásný sen ale pro mě to sen moc nebyl. Spíš noční můra. Měla jsem o tebe hrozný strach." Tom se začal smát. Ale pak dostlal záchvat kašle. O pět minut později přišla do pokoje sestřička, a vyhnala mě pryč. Musela mu dát antibiotika a musel také odpočívat. Já byla šťastná že je v pořádku. No teda aspoň takhle.
Druhý den už jsem šal do školy. Celá škola měla mě a Alex za hrdinky. Jen co se objevím ve třídě, všichni si začnou šuškat. Ach jo. Dan se hned začal vyptávat jak mu je.
"Má zápal plic a zlomené žebro. Bude v pořádku. Myslím že by uvítal vaši návštěvu." Pak si sednu na své místo u okna. Katelyn si mě starostlivě prohlíží. Sedne si vedle mě.
"Amy děje se něco?" co jí mám říct? Pravdu? To že mám Toma pořád trochu ráda? Že se trápím tím co by se stalo kdybych tam nebyla? Co mám dělat? Řeknu částečnou pravdu.
"Počkejna mě před jídelnou, něž půjdeme na oběd. Všechno co můžu, ti řeknu." Katelyn přikývla. Pak vešel učitel a začala hodina.
Dopoledne se hrozně táhlo. Moje nálada byla dost pochmurná. Sice jsem už nebyla tak smutná ale stejně. Jak by jste se cítili vy, kdyby si o vás spousta spolužáků šuškala nebo si na vás dokonce ukazovali? Když jsem se zastavila před svoji skříňkou, něco jsem zaslechla.
"Nevíte co je dneska s Amy?" Kdo to o mě tak mluví? Poslouchám dál. Hm…
"Já nevim. Vždycky je veselá. Ale nezapomeň, že předevčírem zachránila Toma před jistou smrtí. Asi ji to vzalo. Je to její dobrý přítel. A teď si o ní ještě celá škola šušká." Ty hlasy… jsou mi povědomé Už vím! To jsou kluci od Alex ze třídy! David a Lee.
"Ahoj Amy. Vzpomínáš si na mě? Alex mi dávala doučování z chemie." Odívám se na něj. Byl to David. Na tváři měl starosti. O mě? Přikývnu aby věděl. To mě nemůžou nechat být?
"Amy děje se něco? Já vím o tom co se stalo, ale neměla bys si být spíš na sebe pyšná? Zachránila si svému příteli život." Usměju se. Jo tak tohle si myslel každý. Ach jo.
"Já… Ono je to složitější. Tak nějak se z toho pořád nemůžu vzpamatovat. Byl to pro mě strašný šok. A ještě horší to bylo když nereagoval. V tu chvíli jsem se naštvala a dala mu pěstí. Něco křuplo a on začal dýchat. Pak jsem se dozvěděla, že jsem mu zlomila žebro. Ale proč ti to vůbec povídám."David na mě zíral. Plácnu se do čela. Na tvář se mi vloudil usměv.
"Promiň."Došlo mu jak na mě zíral "Teď už tě chápu. Muselo to být hrozné. Neboj nikomu to nepovím. Bude to naše malé tajemství ano?"přikývnu. Usmál se. "můžu tě doprovodit na oběd?" Přikývnu. Jdeme a povídáme si. Bylo mi s nim dobře. Divím se že ještě nemá holku. Je tak fajn. Teď už jsem si jistá, že mu můžu věřit. Proč se ale o mě tolik zajímá?
"Hele dík moc ale támhle na mě čeká Kate. Tak zase někdy jindy ne?" udělám něco jako úsměv. Ale spíš to vypadalo jako škleb. David se začal smát. Pak mi zamával. Zmizel za dveřmi jídelny. Vedle mě se objevila Kate.Dívala se na místo kde zmizel David.
"Pojď. Dáme si nějaké jídlo. Nebude vadit když si dneska sedneme sami?"
"Ne. Už jsem to řekla Danovi. Ten to poví ostatním. Hlavně, že dozvím co tě trápí." Pak mě vzala kolem ramen. Vydáme se do jídelny. Koupíme si jídlo a sedneme si stranou.
"Tak povídej. Takovouhle jsem tě naposledy zažila když jsi se rozešla s Tomem."
"Víš… To je ten problém. Když si uvědomím, co se mohlo stát? je mi hrozně do breku. Často se teď v noci budím, protože mě budí noční můry. Vždy se opakuje to stejné. Sice jsem ho vytáhla ale už neoživila. To je ono. To mě furt trápí." Po tváři mi stekla slza.
"Teď už to chápu. Ty máš pořád ještě aspoň trochu ráda viď?"jen přikývnu. Vstane a chytne mě kolem ramen. "Teď to teda nemáš moc lehké co? Trápení s kluky, nehoda, a k tomu to stěhování. Ach jo…" no jo... to stěhování... Copak vám by se chtělo?
"Neboj... bude to dobré uvidíš. V tom novém městě si taky najdeš přátele."jak tohle mohla říct? Já ji vážně nechápu. Takhle dobrou kamarádku už nikde jinde nenajdu...
3.kapitolka - Odhaleni
Kate mi nakonec nabídla jestli nechci jet s ní do kina. Abych přišla na jiné myšlenky. To se celkem hodilo ale já potřebovala být spíš sama. Proto jsem si zalezla do pokoje, a četla si knížku o mytologických bytostech. Je to praštěné že to čtu zrovna já. Já která nejsem člověk. Nakonec jsem si potřebovala uvolnit svým způsobem. To znamená vyplížit se v noci z domu a jít se někam vyzpívat. Vím že to zní praštěně a že si díky mě lidi dobře prospěj ale je to jediné co mi momentálně pomůže. Takže jsem se v noci vyplížila z domu a utíkala hluboko do lesa. Tam jsem se dala do zpěvu od srdce. Můj zpěv se šířil okolím. Zpívala jsem jemně a smutně. Ale já se každým dalším tónem cítila lépe...
Tento proces jsem během dvou týdnů uskutečnila pětkrát. Alex věděla o mém zpěvu. Rodiče naštěstí ne. Nechtěla jsem jim přidělávat starosti. Dobré bylo, že Tom byl už zdravý a chodil do školy. Kate trávila hodně času se mnou stejně jako celá parta. S Davidem jsem byla v kině. Kate mě kvůli tomu popichovala a dělala si ze mě legraci. Mezi námi ale nic nebylo. Teda aspoň z mé strany ne. Jenže David na tom byl asi jinak. Tohle jsem zjistila od Alex. Tím se všechno vysvětluje. No každopádně mám dneska 16. narozeniny a je sobota. Teď akorát jedu z nákupů. Veze mě Alex. Dneska mi ale něco nehraje. Mám takové tušení, že na mě rodiče něco chystají. Kdybych tak jen věděla co... Z přemýšlení mě vytrhla Alex. Už jsme doma.
Jakmile vejdu do domu, ztuhnu překvapením. Tak tohle jsem opravdu nečekala.
"PŘEKVAPENÍ!!!"Zakřičeli najednou. Všichni stáli před sedačkou, byla tam moje rodina, i přátelé. Nad nimi visel velký transparent "Všechno nejlepší Amy!" Chtělo se mu plakat dojetím. To všechno nachystali k vůli mě? Mamka s Taťkou mi jen popřejí, a pak odejdou do kina. Dneska máme celý dům pro sebe. Přátelé to vzali i jako takovou rozlučku. Kluci večer odejdou, a holky tu zůstanou až do rána, teda aspoň tak mi to sestra vysvětlila. Tento večer jsem si začala opravdu užívat. Každý mi nejdřív pogratuloval, a pak se pustila muzika. Rozjel se takový malý večírek. Byla jsem opravdu hrozně šťastná. O ploužácích o mě byla skoro rvačka. Tomu jsem se vždycky smála. Čas utíkal jako voda. Než jsem se nadála bylo jedenáct. Kluci už šli domů a mi začali uklízet. Pak jsme dolů natahaly polštáře, spacáky a karimatky. Natáhli jsme se na zem. Chvíli jsme si jen tak povídali. Pak začala polštářová bitka.
"Au! No počkej! Ty to schytáš Katelyn!"Vykřiknu když dostanu ránu do obličeje. Mrsknu po dotyčné polštář a trefím ji do hlavy. Všici se začneme smát. Pak přijela Mamka a Taťka a mi museli skončit. Místo toho jsem udělala popcorn. Holky zatím vybrali film. Alex vzala uzavírací lahve s brčkem a pití. Když jsme tam všechno donesli Riki v ruce držela film HANCOK. Bezva. To bude zábava. Natáhla jsem se na zem ke svým třem společnicím. U filmu jsme se hodně smáli. Tohle byli mé nejlepší narozeniny. To jsem si ten večer říkala často. Jen abyste věděli co jsem dostala v narozkám. Od sestry nic prý až zítra, od Kate,Toma, Riki a Dana jsem dostala Fotoalbum plné našich vzpomínek. Na konci byla každému věnovaná jedna stránka. Byli tam zapsány největší trapasy, oblíbené věci, a vůbec všechno možné. Muselo jim to dát hroznou práci. Ale byl to ten nejlepší dárek jaký mi mohli dát. Od Davida jsem dostala cédečko mé oblíbené skupiny Pussycat dolls. A od Maxe jsem dostala několik knížek. Vybral moc dobře. Teď když jsem nad tím vším před spaním přemýšlela, došlo mi, že lepší oslavu už jsem mít nemohla.
Druhý den ráno, mě vzbudila mamka.
"Ale mamčo... Nech mě ještě prosím spát. Moment , kde je Alex?"holky vedle mě se probudí.
"Čeká venku. Pojď, máme tam pro tebe dárek."To mě rychle probralo. "Počkej ještě. Musím ti zavázat oči aby to bylo pravé překvapení." Ach jo. Snad nezakopnu. Chodit po slepu mě mamka ještě neučila. Tohle bych měla umět až příští rok. Abyste věděli, tak mě mamka učí jak být dobrou Fangelvkou. Tzn. držet skvěle rovnováhu, umět chodit i poslepu, ovládat bojová umění a skvěle stopovat. Něco už umím ale mistr ještě opravdu nejsem. Taťka zase učí Alex. No ale zpátky do reality. Alex a Taťka už čekali venku. Mamka mě tam vedla. Měla jsem totiž zavázané oči. Slyšela jsem kroky. Holky. A opravdu. Blížili se k nám. Najednou mě mamča zastavila. Sundala mi šátek. Mě spadla brada. Taťka stál u nové žluté motorky
značky YAMAHA. Ta motorka byla překrásná a navíc to byla 125. Obejmu mu rodiče a poděkuji.
"Děkuji! O tomhle modelu jsem snila. A navíc je v jedné z mých oblíbených barev!" Rychle utíkám k mému novému motorovému miláčkovi. Posadím se na něj. Holky se začali smát, jakmile uviděli mé jančení. Já si ale nemohla pomoci. Byla jsem tak šťastná! Alex mi dala novou žlutočernou helmu, kterou zdobila rudá mašle. To byl její dárek k narozeninám. Nasadím si helmu a hned se zkusím projet jen tak po ulici. Holky a rodiče mě pozorovali. Když uslyšeli mé JUPÍ začali se všici smát. Vy by jste se ale určitě v mé situaci taky výskli. Byla jsem tak šťastná! Pak už jsem ale musela zaparkovat za garáží. Snídaně už byla totiž na stole. Mamka nám všem udělala palačinky. Jakmile se nasnídali i holky, šli jsme ke mě do pokoje a tam jsme si ještě chvíli povídali. Pak už jeli holky domů. Kate ale neměla odvoz, tak jsem se s radostí nabídla. Kate souhlasila takže jsem ji vezla já. Zastavím před jejich domem.
"Díky za odvoz. Jedno ti řeknu, jednou by z tebe mohla být profesionální závodnice."
"Fakt? Vážně si to myslíš?"přikývne "Fejha... Ale to ze mě nebude. Chtěla bych se stát veterinářkou jako mamka. Ale děkuji za pochvalu. Tak zatím zítra ve škole!"
"Jo tak ahoj. A nezapomeň ten referát." No jo! Já to ještě nemám dodělaný! A sakra. Zaklapnu helmu a rychle jedu domů.
Když jsem druhý den přijela do školy, David, Tom a Dan zírali s pusou dokořán.
"Wow! Tu jsi dostala k narozkám?"ptá se hned Dan. Jen přikývnu a přitom ji zamykám.
"To je super. Je fakt pěkná. Nemohl bych se na ni někdy projet?"Ptá se Tom.
"Hele kluci, zbrzděte to jo? Nebo Amy pukne hlava."To přijela Alex. Kluci zmkli a omluvně se usmáli. Akorát zaparkovala vedle mě. Brzo na to, přišli holky. David pak šel s Ale na hodinu a já se vydala s Riki. Celou cestu jsme si povídali.
Čas plynul jako voda. Ani jsem si to neuvědomovala a najednou už jsem si musela balit věci a chystat se na stěhování. Za dva dny se stěhujeme do Forks. mě se tak nechtělo... Kate mi přišla pomoci s balením. Škola probíhala do té doby nudně, ale po škole to byla vždycky sranda. zítra jsem byla domluvená s partou že pojedeme k jezeru všichni společně. Hrozně se tam těším. Jak zem byla zabraná do myšlenek, nedávala jsem pozor a upustila svoje knížky na zem. Byla to rána jako z děla. Ta mě probrala z tranzu. Amy se objevila vedle mě. Za její pomoc jsem jí byla moc vděčná.
"Sakra. Jsem to ale nešika. To mám z toho že jsem duchem jinde."
"Počkej já ti pomůžu." tak jsme obě sbírali a dávali vše do krabice.
"Hrozně moc ti děkuju Kate. Nevím co bych si bez tebe počala." Kate se na mě usmála.
"To nic. Od čeho jsou kamarádky? A navíc, ty bys to pro mě udělala taky."
"Ani nevíš jak moc se mi po tobě bude stýskat."najednou mě něco napadlo "Hele když tak přemýšlím, něco mě napadlo. Forks odsud není moc daleko. Co kdyby si za mnou jezdila o prázdninách? Já myslím že by to určitě šlo." Kate zazářili oči.
"To je skvělý nápad. Budu jezdit strašně moc ráda."srdce mi poskočilo radostí. Najednou ucítím zvířecí volání o pomoc. Je to blízko. Do pokoje se vřítila Alex. Kate se lekla ale já ne. Slyšela jsem její kroky.
"Amy? musíme..." Kamarádka se na mě nechápavě otočí. Sakra. A musím to udělat znova.
"Kate, musím teďka někam zajít budu do půlhodinky zpátky. Počkej tady prosím."
"Amy kam jdeš?" byla zmatená. Omluvně se usměji.
"Promiň. To ti nemůžu říct. Prosím tě věř mi." a vyběhnu z pokoje. Kate i sedla na postel. Na tváři měla smutná výraz, ale pochopila mě. Ještě že je taková. Jen ji mrzelo že před ní mám nějaké tajemství. My dvě před sebou žádné nemíváme. Alex čekala venku za domem. Ležela na zemi v podobě vlka. Jakmile se na ni posadím, ucítím jak mě instinkti vedou na západ. Hlouběji do lesa. Alex se rozeběhla tím směrem. Cítila to taky. Hluboko v lese, zaslechneme kňučení. Vzduchem se nese pach krve a bolesti. Jdeme za zvukem. Ten nás dovede k šedému vlkovi chycenému v pasti. Byla to jáma. Vlk tam spadnul.Vedle jámy stála bílá vlčice. Ležela a kňučela.Když nás uviděla, radostně zavrtěla ocasem. Alex se přeměnila skočila za ním. Vzala ho vytáhla nahoru. Měl zraněnou nohu o něco se řízla. Opřel o svou partnerku. Mezi nimi bylo vidět silné pouto. Navzájem si pomáhali. Rychle si vydám kaničku z bot, abych zaškrtila nohu nad ránou. Pak jsem na to položila sníh. Rána hodně krvácela. Zavolám mamce. Už byla na cestě sem. Měla by dorazit tak za deset minut.
"Musíte tu v klidu zůstat ano? Už jede pomoc."Pošeptám vlčici do ucha. Ta se na mě podívala. Na očích jsem jí poznala, že mě naprosto pochopila. Musela jsem sundat svoji tkaničku aby a noha neodumřela. Pak jsem si z trika utrhla pruh látky a ovázala jsem jím to. Naházela jsem na to spoustu sněhu. Vlčice si lehla a její druh také.Alex se rychle přeměnila já nasedla a utíkali jsme tryskem domů.
Kate jsem našla v pokoji. Byla bílá jako stěna. Děje se něco? Rychle k ní přiskočím.
"Kate! Děje se něco? Jsi bílá jako sníh." Otočí se na mě. Na tváři nevěřícný výraz.
"Tten...Ten velký vlk venku.... Ttty ty jsi na něm seděla. Jak to že ti vůbec nic neudělal? Co jsi zač?" A sakra! Tohle není vůbec dobré. Ona neměla nic vědět. Mám jí říct pravdu? Musím. Snad to pochopí. Co by jste udělali vy? Dokázali by jste už po několikáté lhát nejlepší přítelkyni? No já to nedokázala.
"Kate?"Chytnu ji za ruce. "Teď mě dobře poslouchej. Já ti už nedokážu lhát takže ti řeknu pravdu. Musíš mi ale slíbit, že to nikomu neřekneš. Slibuješ?"
"Slibuji. Jsme přeci nejlepší kamarádky." Usměju se.
"Bude to znít hodně praštěně ale je to pravda. Jsi první člověk který o nás bude vědět. Já nejsem úplný člověk. Jsem Fangelvka. Ten vlk byla má sestra. Přemění se v něj kdykoliv chce. Našim úkolem je pomáhat zvířatům. " Kate se na mě vyděšeně podívala.
"To nemůže být pravda…" Jak jí to mám rozumě vysvětlit? Ach jo… Musím zavolat Alex.
"Já vím že je to těžké ale je to pravda. Musíš mi věřit. Myslíš, že bych ti lhala? Jako fangelvka mám zvláštní schopnosti. Já třeba dokážu oživit věci. Podívej." Vstanu a dojdu k židli. Dotknu se jí. Objeví se záře a pak se židle pohne. Chvíli se pohybuje po pokoji. Já už se ale nedokážu soustředit. Židle zase spadne. Kate těkala pohledem mezi mnou a židlí.
"Ty si opravdu mluvila pravdu? Pro krista pána. Tak proto si často mizela?"Přikývnu a posadím se k ní. Kate se pomalu vzpamatovává. Pak se na mě podívá.
"Já věděla, že nejsi obyčejná dívka. Jsem ráda, že znám konečně pravdu. Ukážš mi tu schopnost ještě jednou? Prosím." Promnu si spánky a soustředím se. Židle se začala zase pohybovat. Takže ona mi věří? Neječí a neutíká? Já mám opravdu skvělou kamarádku.
"Páni. To je úžasné." Alex to už určitě ví. Musela slyšet náš rozhovor. Za chvilku se objevila v pokoji. Smutně se na mě podívala.
"Amy? Jak si… Pojď dolů." Teď nastane ta horší část. Alex mluvila smutně. Sejdeme dolů.
"Jak si jí to mohla říct? Co na to řeknou rodiče? Co když to někomu poví? Začnou nás pitvat a takové věci… Ach Amy… Co jsi to provedla. Co budeme dělat? Nikdo o nás nemá vědět!" Pak sebou práskla do křesla a dala Alex do pláče. Posadím se k ní. Chytnu ji kolem ramen.
"Alex? Teď poslouchej. Kate nás viděla z okna. Byli jsme moc blízko domu. Když jsem přišla do pokoje, seděla na posteli a tvářila se jakoby viděla ducha. Musela jsem jí to říct. Já už jsem jí nedokázala lhát. Ona to ale nikomu neřekne! Je to má přítelkyně. Dokáže udržet tajemství. Musíš jí věřit." Alex vzedla hlavu. Měla uslzené oči. Podám jí kapesník. Vysmrká se. Pak se usměje. Obejmu ji. "Všechno bude dobré, uvidíš. Pojď nahoru za Kate."

%20%E2%80%93%20okraj.png)





Spřátelíš? :)