Cesta na letiště proběhla v klidu, v autě bylo ticho, trochu napjaté, ale jinak vítězné. Napjaté proto že jsme nevěděli co nás bude čekat, ale to nevěděli ani oni určitě si na svoji stranu vzali vlkodlaky, Aro říkal že Alice nemůže vidět vlkodlaky a ani upíry či lidi, kteří jsou s nimi.
Zastavili jsme před vchodem na letiště a vystoupili. Vešli jsme dovnitř a šli vyřídit přepravu našeho autíčka, toho jsme se vzdát nehodlali, pak jsme šli k odbavovacímu pultu a pokračovali až do letadla, tam jsem si rozhodla odskočit.
Zalezla jsem do jedné kabinky, sklopila prkénko a sedla si na něj. Dala jsem si hlavu do dlaní a chvilku jsem se jen tak dávala do kupy. Sice tohle bylo to co jsem vždycky chtěla, ale bylo toho na mě trošičku moc. Když jsem se dostatečně uklidnila, vzhlédla jsem k zrcadlu, překvapilo mě co jsem viděla, moje vnitřní cítění se promítlo jen do mých očí, můj výraz byl uvolněný a klidný. Došlo mi proč na nás na letišti nikdo nezíral, zapoměla jsem že jsme se před odchodem trošku pozměnili; dorostli jsme do věku osmnácti let, změnili své ostré rysy a bledou pokožku, a naše zlaté oči vyměnili za modré. Došlo mi, že předtím než se s nimi setkáme budeme se muset vrátit do naší staré podoby, aby nás poznali, ale poté jsem se chtěla vrátit do této podoby v této jsem se cítila nejvíce sama sebou.
Někdo zaťukal na dveře kabinky. "Jane, jsi v pořádku?"
"Jo už jdu." Vyšla jsem z kabinky a následovala Aleca k našim sedadlům v první třídě.
"To bude dobrý, za týden budeme už jen odpočívat a nudit se jako ostatní upíři." Zasmál se a já s ním, ale čistě ze zdvořilosti, protože to je jen jedna možnost, druhá možnost byla že za týden už budeme mrtví, ale ta taky nebyla špatná.
"Měli by jsme nějak vymyslet plán."
"Plán? Myslím že ať už vymyslíme jakýkoliv scénář stejně bude skutečnost jiná."
"Jo asi máš pravdu." Přikývla jsem a víc jsme spolu nemluvili, do New Yorku jsme dorazili za pár hodin a hned jsme přestoupili na letadlo do Seattlu, od tamtuď jsme už museli autem. Do Forks jsme dojeli během dne takže cesta z Itálie až sem trvala dva dny.
Nejdříve jsem zajeli do města a zaparkovali, zašli do jedné restaurace a odskočili si na toalety, kde jsme se přeměnili. Díkybohu si nikdo nevšiml, že z WC odešel někdo jiný než ten co tam vešel. Poté jsme se vydali do lesa, na louku, na které jsme se s nimi sešli minule, tentokrát ovšem jen my dva. Pomalu jsme vyšli z lesa, oni už tam byli, jak jsme předpokládali i s vlkodlaky. Jako první byl Carlisle za ním stáli Jasper a Emmett. Edward stál před Bellou a Renesmee, Alice s Rosalie a Esme stáli před upíry z Denali, ty jsme tedy nečekali a vlkodlaci jim stáli po boku.
"Vítejte." Pozdravil nás obezřetně Carlisle. "Jsme poněkud překvapení vaší přítomností."
"Nebojte se přišli jsme v míru."
"V tom případě se musím zeptat co od nás chcete?"
"Připojit se k vám."
"Promiňte?"
"Po třech stoletích hledáme domov."
"Co Volterra?"
"Jen dosavadní přežiště. Potřebovali jsme se naučit ovládat sebe i své schopnosti. Ikdyž to nebyl ten hlavní důvod."
"Má ten hlavní důvod něco společného s tím, co viděla Alice, když se zaměřila na Volterru."
"Ano."
Carlisle se na mě tázavě podíval.
"Říkal ti někdy Aro, jak jsme se k němu připojili?"
"Ne."
"No, taky neznám detaily, ale pravděpodobně viděl Aro v myšlenkách mé matky, že jsme výjimeční a on po nás prostě zatoužil. Našim rodičům říkal nutné oběti. Dalo by se říct, že on byl taky nutná oběť."
"Jak jste to před ním schovávali?"
"Máme více schopností než víte. Dokážeme vytvářet iluzi nejen v myšlenkách, ale i celkově. Proto Aro nic neviděl, když se nás dotkl a Marcus necítil naši nenávist."
"Řekla jsi více schopností je tu ještě nějaká?"
"Ano. Dokážeme měnit vzhled nejen zvenčí ale i zevnitř. Tak jsme před triem schovávali naše vegetariánské oči. Poté dokážeme s Alecem komunikovat mezi sebou pouze v myšlenkách, ale to je asi tím, že jsme dvojčata."
"Měnit vzhled?"
"Asi by bylo lepší jim to ukázat než říci." Sdělil mi Alec.
"Dobře chceš to udělat?" Pohlédla jsem na něj, vypadal trošku vystrašeně, tak jsem to vzala do svých rukou. Zavřela jsem oči a soustředila se,nejprve jsem změnila své hnědé vlasy na blond, poté jsem se opět postaršila a změnila své oči a své rysy. Pak jsem otevřela oči, všichni vypadali trošku zděšeně.
"Už chápu."
"Dobře, tak když jsme vám vše vyjasnili ..."
"Edwarde?"
"Mluví pravdu, ale může to jen vytvářet."
"Může, ale přece nejsou tak hloupí, aby sem přišli sami a opovážlivě si tady vytvářeli iluze. Navíc nic necítím, do štítu nic nenaráží takže se o nic nesnaží." Vložila se do toho Bella.
Až teď vystoupil Eleazar kráčel k směrem k nám, Carmen ho nechtěla opustit tak šla pomalu za ním. "Jane, Alecu, vítejte, vidím že jste dali na mé rady a počkali, dokud jste si nebyli jisti."
"Ano. Za tvé rady ti děkujeme." Došel až ke mně a objal mne. Pak se otočil k ostatním. "Je to v pořádku, nebojte se, jsou na naší straně."
"Jak to víš?" Zeptal se zvědavě Edward.
"Byl jsem tam na jejich začátku." Podal na vysvětlení a tónem, který říkal, že není potřeba cokoliv dodávat.
"Tak Jane, jak by sis přesně představovala připojení?"
"Ty si musíš dělat legraci, Carlisle! Řekni, že o tom neuvažuješ!"
"No tak Rosalie!" Pokárala ji Esme. "Zaslouží si domov stejně jako my."
"To nemůžete myslet vážně!" Rozčilovala se dále Rosalie.
"Vím, že potrvá než nám budete věřit, ale my nejsme ty zrůdy, co jste viděli ve Volterře to byla jen přetvářka! Myslíte, že se mi líbilo být ta zrůda, kterou ze mě vytvořil Aro? Ten parchant, který mi zabil rodiče, dělala jsem to pro mě, proto abych je mohla pomstít! Viděli jste někdy své rodiče na voze plných dalších těl vysáté do poslední kapky?" Na té poslední větě se mi zlomil hlas. Alec mě objal, ikdyž měl ve tváři stejně bolestivý výraz.
"Carlisle!" Ano, Esmeina schopnost byl určitě soucit. Dívala se na nás se zmučeným výrazem.
"Souhlasím, myslím že každý potřebuje domov. Ale nechci mluvit za svou rodinu. Hlasujme! Kdo je pro?" Ruku zvedl Carlisle, Esme, Edward, Emmett, Alice a k všeobecnému údivu i Renesmee, proti zůstali už jen Jasper, Bella a Rosalie. Jasper měl v sobě nedůvěřivost, Bella nenávist, protože si pamatovala jak jsem mučila Edwarda, a Rosalie také nenávist, ale nevěděla
jsem proč.
"Stejně už bys jsme ji odsud nedostali." Zasmál se Edward a všichni na něj zmatené pohlédli. "Seth se otiskl."
Šedý vlk dal najevo znechucení a písčitý zakňučel na ospravedlní se.
"Co to znamená?" Nikdy jsem o ničem jako otisk neslyšela.
"To znamená, že pro Setha," ukázal na vlka s písčitým kožichem, "jsi teď střed vesmíru."
"Další zamilovaný páreček super!" Povzdechl si Emmett. "Ach jo tak ať je to za námi." Přišel ke mně, trošku jsem se lekla, ale on mě vzal do náruče se slovy: "Vítej sestřičko!" To samé pokračovalo s Alecem. Byli jsme trošku zkoprnělí, ale museli jsme se zasmát nad jeho povahou.

%20%E2%80%93%20okraj.png)




