NTEC 26. kapitola- Zamilovaná
29. června 2009 v 15:14 | ewikk | Neznám tě,Edwarde Cullene by Dara,,Co se to tu děje?''okřikla jsem je a neuvěřitelně mě štvalo, že to nevím. A štvalo mě taky to, že se to určitě nedozvím, protože teď potáhnou za jeden provaz a nic mi neřeknou.
,,Nic''odpověděli oba sborově. Jak jsem říkala! Zaťala jsem ruce do pěstí a v duchu si počítala do deseti, abych se uklidnila.
,,Chci to vědět... Marku?''oslovila jsme nejdřív jeho. Ten jen sklopil hlavu a zavrtěl s ní.
,,Necháš mě tu na chvíli osamotě s Edwardem?''dokončila jsem a oba po mě střelili rychlými pohledy.
,,Nedělej to, Bello. Neumí se ovládat, mohl by---''začal naléhavě Mark, než ho Edward přerušil.
,,Já se dokážu dokonale ovládat! Nech nás...''zaznělo z Edwardových úst a to poslední znělo jako rozkaz. Mark po něm hodil varovným pohledem, potom obezřetným na mě a odešel z místnosti. Ještě za sebou stihl zavřít dveře, takže jsme s Edwardem měli dokonalé soukromí. Chvíli jsme tam stáli naproti sobě a dívali se jeden druhému do očí.
,,Ty mi to taky neřekneš, viď?''zeptala jsem se po chvíli, i když mi byla odpověď z větší části jasná.
,,Nemůžu...''řekl pološeptem a poprvé se podíval někam jinam.
,,Proč?''naléhala jsem, mírně zoufale. Co je to za hrůzné tajemství, o kterém mi nemůže nic říct?
,,Ze spousty důvodů, Belli. Opravdu to nejde, věř mi...''řekl a začal si mnout kořen nosu. A já mu věřila... Věděla jsem, že vždy, když tohle dělá, mluví pravdu. A hlavně, když vytáhl mou starou předzdívku, kterou mě oslovoval jen on... Ale já tu pravdu chtěla znát, a to za jakoukoliv cenu...
,,Na čem to záleží? Pokud to záleží jen na mně, ráda si to tvoje tajemství vyslechnu! Nevíš, jak moc bych ho chtěla znát, abych mohla... Já nevím! Abych věděla, s kým jsem to vlastně rok chodila, na koho jsem od jeho blbého pokusu o vtip s motorkou nedokázala zapomenout, koho jsem nikdy nepřestala milovat!''začala jsem vyšilovat a mávat kolem sebe rukama. A věděla jsem, že jsem se měla kousnout do jazyka, dokud byla ještě možnost! Teď bylo venku už příliš... Chvíli si mě měřil s neurčitým výrazem ve tvaři. Nad čím přemýšlí?? Cítila jsem, jak mě začíná naplňovat histerie.
,,Kéž by to záleželo jen na tobě, Bells...''zašeptal zničeně a popošel si sednout na jednu lavičku v rohu místnosti. Chvíli tam jen seděl se skloněnou hlavou.
,,Tak na čem tedy?''chtěla jsem vědět, ale on jen dál zíral do země. Přešla jsem místnost k němu a posadila se vedle něj. Trochu cukl, když jsem se vedle něj posadila, ale jakmile jsem k němu natáhla ruku, abych se ho dotkla, pdsunul se ode mě až na druhý kraj lavičky. Moje ruka zůstala nehybně viset ve vzduchu, než jsem si jí dala zpátky do klína.
,,Promiň, Bell''zamumlal a díval se na mě z nejvdálenějšího konce lavičky. A já věděla, že se mi neomlouvá jen za to, že mi to nemůže říct...
,,O čem jste to mluvili s Markem? Je tohle to, co mě má ochránit? Je to od tebe?''ptala jsem se a vzala mezi prsty jedné ruky křížek, který se mi pohupoval na krku.
,,Nemůžu...''šeptal stále zničeně a vpíjel se mi do očí, a v těch jeho byla bolest.
,,Nechceš mi to říct...''zkonstatovala jsem nakonec a postavila se.
,,Tak to není...''opřel se zády o zeď a pozoroval mě, jak chodím sem tam po místnosti jako lev v kleci.
,,Tak jak tedy?! A prosímtě se jdi vycpat s odpověďmi typu Nemůžu a Promiň, ano?!!!''zakřičela jsem a nedokázala zakrýt svůj histerický podtón, který se už bohužel vydral na povrch. Ale na povrch se dralo i něco jiného. Hněv! Dlouhou dobu bylo ticho...
,,Mark na tebe čeká... Měla bys jít...''řekl a zase se podíval jinam. Ale touhle větou mě absolutně dorazil... Takže to celé dnes byla jenom přetvářka?! Náno hloupá! Nadávala jsem si v duchu. Jak sis mohla myslet, že by tě měl tenhle kluk ještě rád?! Tvůj kluk je už dávno mrtvý, pohřbený někde v Clevelandu, v klidu pod zemí! Cítila jsem pálení v očích, ale snažila se slzy zadržet. Tenhle kluk, co sedí proti tobě jen nehorázně uráží jeho památku! Ničí ti to jediné, co ti po něm zbylo! Nenech si zničit i ty krásné vzpomínky, co ti zbyly! Oplať mu to stejnou palbou! Ozval se konečně můj vnitřní hlas a já mileráda poslechla.
,,Salome na tebe čeká... Dej pozor, aby ti neutekla!''řekla jsem mu kysele, zatímco jsem mířila ke dveřím. Nic neříkal. Otevřela jsem je, vešla na chodbu a silně s nimi za sebou třískla. Musela jsem tomu dodat na efektu a na dramatičnosti. Od té chvíle, co jsem mířila ke dveřím, jsem se na něj ani nepodívala. A nehodlám na tom nic měnit ani dnes, ani zítra a ani nikdy jindy! Opřela jsem se o dveře zády a sesunula se po nich k zemi. Bylo hrozně těžké, zadržet slzy. Objala jsem si kolena rukama a přitáhla si je k tělu. Hlavu jsem si položila na ně a snažila se umírnit slzy, které tekly proudem. Později jsem zaregistrovala, že si vedle mě někdo sedl. Byl to Mark. Ale nijak moc blízko nebyl, ani se mě nedotýkal, aby mě utěšil.
,,Chceš odvézt domů?''zeptal se po chvíli a já rychle trhla hlavou směrem k němu, abych se na něj podívala. Chvíli mi trvalo, než jsem byla schopná přes ty slzy zaostřit.
,,A co ta večeře?''zeptala jsem se.
,,Nemusíš tam chodit jen z toho důvodu, že se chceš pomstít Edwardovi... Vím, že jinak bys asi nešla... Tak chceš tedy odvézt domů?''nadhodil a mírně se pousmál. Byl hodný.
,,Ne. Pojedeme se najíst. Chci na tu večeři jít...''řekla jsem a on se znovu pousmál. Vyškrábali jsme se na nohy a mířili ven z téhle budovy, směrem k jeho autu...
Vůbec mě nepřekvapilo, když jsem si všimla, jaké má Mark auto. Černý Aston Martin. Na tom parkovišti se naprosto vyjímal. Bylo to přímo do očí bijící. Vlastně jsem to předpokládala, hned jak jsem ho uviděla. Byla to vlastně jedna z dalších podobností mezi Markem a Cullenovými, takže mě to opravdu nepřekvapilo. Drahá auta... Věděla jsem, že Aton Martin je rychlé a silné auto, ale tohle jsem opravdu nečekala. Jakmile Mark vytúroval motor a vyjel, rychlost mě přímo zarazila do sedačky. Kdybych teď zavřela oči a soustředila se jen na sluch, vůbec bych nepoznala, že jedeme. Motor byl tak tichý... Ne jako u mého autíčka, i když moje auto není tak hrozné... Tím myslím, že moje auto nespadá k těm horším autům, které sotva jedou... Ale tohle bych opravdu nechtěla... Jsem spokojená s tím, co mám. A ven z okýnka jsem se radši vůbec nedívala, protože by mi bylo hned špatně, protože Mark i přes to, že byl ve městě, nedbal na předpisy a jel přes město minimálně stovkou. Neuvěřitelně mi připomínal Edwarda... Proto jsem se radši dívala na něj, anebo na své ruce v klíně. A při tom mém pozorování jsem zjistila, že Mark je opravdu celkem pohledný kluk a že je mi celkem sympatický. Za celou cestu jsme spolu promluvili jen pár slov, on byl tak hodný, že mi nechal prostor, abych se uklidnila, což se mi nakonec opravdu podařilo. Snažila jsem se nekazit tenhle večer, který pro sebe máme. I když ho strávíme jen jako přátelé...
K restauraci jsme dorazili opravdu jen chvíli po tom, co jsme vyjeli. Byla sice na druhé straně Seattlu, ale díky Markově rychlé jízdě jsme tam byli ani ne za pět minut. Mark vystoupil z auta a obešel ho, aby mi mohl otevřít dveře. Vděčně jsem se na něj usmála a šli jsme spolu do dveří nějaké, už od pohledu, nóbl restaurace. Číšník nás zavedl k jednomu stolu u oken a dal nám chvilku, abychom si objednali. Mark si objednal steak, zatímco já se spokojila se salátem.
,,Ještě jednou gratuluju k polovičnímu vítězství..."řekl Mark po chvíli a propaloval mě očima z druhého konce stolu.
,,Díky''řekla jsem a usmála se.
,,Druhé kolo máte v sobotu... Řekl bych, že budete mít větší podporu, než dnes. Přece jen, bude to o víkendu. Určitě se tam pojede podívat tvůj otec, Carlisle s Esme a zbytkem rodiny, přátelé...''začal.
,,To asi ano''souhlasila jsem s ním a utla ho dřív, než by mohl stihnout pokračovat ve vyjmenovávání dalších lidí, kteří by se tam mohli objevit.
,,Ty přijdeš taky?''zeptala jsem se nakonec.
,,Pokud mě někdo pozve...''uchichtl se.
,,Dneska tě taky nikdo nepozval a přišel jsi''připomněla jsem mu a usrkla si coly, kterou nám mezitím číšník donesl.
,,A taky mi za to dal Edward co proto...''řekl a já zdvihla jedno obočí.
,,Slovně, myslím...''uvedl to na pravou míru a oba dva jsme se zasmáli.
,,No... Tak tímto tě zvu já, abys v tu sobotu přišel...''řekla jsem mu.
,,Dobře, díky... Budu tam''usmál se na mě a nepřestával mě provrtávat pohledem. Ale já jím byla nucena uhnout. Nevydržela jsem se do těch jeho očí dívat dlouho, když byly tak podobné... těm jeho...
,,Ehm... Kdo všechno tam dneska byl?''nedalo mi to a musela jsem se zeptat.
,,Jen já, Alice a Salome...''odvověděl zcela klidně, zatímco já sebou mírně škubla, jakmile vyslovil její jméno. Chvíli bylo ticho.
,,Ty o nás nic nevíš, viď?''nadhodil chvíli před tím, než nám číšník donesl to, co jsme si objednali. Před Marka položil jeho steak a přede mě salát. Po tom, co nám popřál dobrou chuť odešel, a my si museli dát ubrousek do klína.
,,O nás?''nadhodila jsem, když jsem si brala do ruky vidličku. Tentokrát jsem ho pohledem propalovala já, zatímco on se díval jinam. Nabrala jsem si první sousto a ochutnala. Bylo to dobré... Vzala jsem si další a trpělivě vyčkávala, až začne mluvit.
,,O mě, Cullenových, Salome a o... ostatních''řekl mi nevzrušeně.
,,Ostatních?''zeptala jsem se. Mluvil jako kdyby byli něco jiného...
,,Bello, určitě sis všimla, že na Cullenových je něco zvláštního. Chodíš s Edwardem, musela sis toho všimnout. A nevěřím, že by sis nevšimla, že já a Salome jsme jim určitým způsobem také podobní... A ano, po světě nás chodí víc, nejsme jen my, tady...''řekl a začal si krájet steak.
,,Nechodím s Edwardem... ''namítla jsem a začala hypnotizovat stůl. Když jsem zvedla hlavu, abych se na něj podívala, zíral na mě s jedním obočím zvednutým, ale po chvíli toho nechal a nic neříkal.
,,Vůbec ti nerozumím, víš?''nadhodila jsem po chvíli.
,,Na to spoléhám... Ale já nemám právo tě do toho zasvětit. Nikdo to právo nemá... Je to zákaz... A porušit ten zákaz znamená... konec''odpověděl. Chvíli jsem na něj zírala s očima dokořán a on dělal, že si mé reakce nevšiml.
,,Jaký zákaz to je?''zajímala jsem se, když jsem se konečně vzpamatovala.
,,Nikdo nesmí vědět, kým ve skutečnosti jsme...''řekl vážně.
,,Mluvíš jako kdybyste byli členy nějakého gangu...''uchichtla jsem se tomu a dopřála si jeden doušek coly.
,,Ale já nevtipkuju, Bello''řekl vážně a znovu mě propaloval vážným pohledem, až jsem z toho dostala husí kůži.
,,A čím tedy jste?''zeptala jsem se.
,,Nemůžu ti to říct... Ale nejsme... tím, čím si myslíš, že jsme...''odpověděl mi pouze. Takže on mi to taky nemůže říct? Byla jsem si jistá, že je to stejný zákaz jako ten, o kterém mluvil Edward. Ale proč musí všichni mluvit v hádankách? Nejsme tím, čím si myslíš, že jsme... Co to má znamenat??
,,Máš to vůbec dobré?''vytrhl mě z myšlenek a já si všimla, že upírá mírně znechucený výraz na můj salát.
,,No nevím jak ty, ale já ano...''ujistila jsem ho a nechala v tom nevyřčenou otázku a doufala, že ji pochopí. Pochopil...
,,No já to mám taky dobré...''odpověděl a chvíli jsme opět jedli mlčky.
,,Vyvětlíš mi něco?''zeptal se asi po dvou minutách ticha.
,,Pokud to bude v mých silách...''pokrčila jsem lhostejně rameny a pousmála se. Čekala jsem, a docela se i bála, na co se mě zeptá. A bála jsem se oprávněně.
,,Co mělo být to, že jsi řekla, že spolu s Edwardem nechodíte?''zeptal se a já si dlouhou dobu promýšlela odpověď.
,,Ale my spolu nechodíme...''vycouvala jsem nakonec.
,,Nevěřím ti..''pousmál se. ,,Na tom parketu jste oba vypadali tak... šťastně, zamilovaně, když jste byli spolu. Ty letmé dotyky, ty časté pohledy, ty smutné výrazy, když jste byli i jen na pár metrů od sebe... To nic nebylo?''nadhodil. Takže on si toho taky všiml! Takže já tu nejsem jediná blázen?
,,Edward taky?''musela jsem se zeptat. On jenom přikývl. Takže Edward se skutečně choval jinak, nezdálo se mi to! Ale proč se jeho nálady tak často mění? Ale místo toho jsem byla... ráda, že jsem v tom nebyla sama... Cítil ten... pocit při tanci taky? Nestřílí si ze mě Mark?... A já si uvědomila i něco jiného. Uvědomila jsem si, že jsem se zamilovala. Netušila jsem, že bych mohla někdy někoho milovat víc, než Edwarda. Mého prostého Edwarda... Ale teď jsem si uvědomila, že opravdu můžu, a že jsem se zamilovala znovu, snad ještě silněji než předtím... Zamilovala jsem se do Edwarda, kterého jsem potkala tady, ve Forks... Cítila jsem se jako zrádce, vůči mému Edwardovi, který je pro mě mrtvý... Slíbila jsem si, že už se nikdy nezamiluju, ale jen se přestěhuju, zamilovala jsem se do nového Edwarda. Jasně, je to pořád ten samý, ale už je rozdělený na dvě poloviny. Jedna polovina je stále někde v Clevelandu, ale ta druhá část jeho já je tady, a do té jsem se zamilovala ještě víc, než do té druhé části. Přišla jsem na to, že ty jeho záporné vlastnosti, které vystanuly na povrch až tady, mi vlastně vůbec nevadí. V Clevelandu byl pro mě Edward ten jedinečný, bez jediné chybičky, bez jediné vady na kráse... Ale tady se ukázalo, že určité chyby tam jsou, (kdo je také nemá, že?) ale s těmi jeho chybami ho miluju daleko víc. Ale ten háček, o kterém vím, že tam je, ještě více přibral na síle. Už to nebyl jen háček, už to byl hák. Já a Mark jsme sice jen přátelé, ale on už má své... závazky jinde. Já ho můžu milovat sebevíc, ale on se stále bude vracet k Salome... To ona k němu teď patří, na mě tam už není místo. Zaplavil mě znovu smutek, ale já byla teď už natolik silná, abych byla schopná zadržet slzy.
,,Uhnula jsi od tématu... Povíš mi, proč si myslíš, že už spolu nechodíte? Povíš mi, co se s vámi vlastně stalo? Od začátku?... Prosím...''vytrhl mě z myšlenek Mark, sedíc naproti mě. Sklopila jsem pohled a všimla si, že jeho talíř už je prázdný, zatímco moje miska salátu je ještě minimálně z poloviny plná. Nakonec jsem ale přikývla.
,,S tátou jsme se přistěhovali do Clevelandu. hned první den jsem potkala Edwarda u jezera a stali se z nás přátelé. Po půl roce jsme spolu začali chodit. Po dalším půlroce chození dostal Edward k sedmnáctinám motorku a my se na ní rádi projížděli. Ale jeden den, kdy se pro mě Edward stavil, mi řekl, že zapomněl mojí helmu, tak ať si vezmu tu jeho... Sice jsem protestovala, ale nakonec jsem si jí přece jen vzala. Ale celý ten den se Edward choval... jinak. Divně. Navečer jsme jeli k jezeru, ale když jsme se vraceli zpátky k motorce, Edward mi řekl, že mě miluje tolika slovy, kolika mi to ještě nikdy neřekl a naléhavě mě políbil. Potom jsme si oba sedli na motorku a vyrazili jsme... Ale asi v polovině cesty dostal Edward smyk a my se vybourali. V nemocnici mi řekli, že je Edward mrtvý... Věřila jsem jim. Všichni z Cullenovic rodiny vypadali tak strhaně, tak zraniitelně... Nakonec Charlie rozhodl, že se znovu přestěhujeme. Přestěhovali jsme se do Philadelfie. Ale tam se Charliemu nelíbilo, a tak jsme se přestěhovali sem. Ale celý ten skoro rok, co jsem přežívala s vědomím, že je Edward mrtvý, jsem byla jako tělo bez duše. První den tady jsem tátovi slíbila, že se pokusím začít nový život. Ale když jsem se to chtěla pokusit dodržet, minulost se stala současností. Edwarda a celou jeho rodinu jsem potkala ve škole... Byla to pro mě velká rána, vidět ho živého, když mi všichni říkali, že je mrtvý... První den mi chtěl něco vysvětlit, ale já nechtěla. Týden jsme se spolu nebavili... Potom, když si se mnou konečně promluvil, jsme se pohádali. Znovu mi řekl, že mě miluje, ale já mu nevěřila. Namísto toho jsem mu řekla, že ho nenávidím... Ale potom nás ve škole dali do dvojice na taneční pár a vybrali nás, že spolu budeme reprezentovat školu. Alice mě pozvala, abych u nich přespala a potom, další den, že s Edwardem nacvičíme ty tance... Ano, přespala jsem u nich a udobřila se s Edwardem. Zdálo se, že vše bude jako dřív... Jeli jsme nacvičovat ty tance, a potom jeli k oceánu, kde jsme byli většinu dne. Vše bylo jako za starých časů, dokud Edwardovi nezavolala Alice a neřekla mu, že přijela Salome. Edward mě rychle odvezl domů a já pak byla nemocná. Měla jsem zánět průdušek. Od té doby jsme se spolu s Edwardem nebavili... Až do dnes...''zakončila jsem svou řeč. Mark byl velice dobrý posluchač. Seděl a poslouchal, nikdy mě nepřerušil...
,,Aha, už tě chápu... Ale stejně si myslím, že se pleteš...''řekl nakonec.
,,V čem přesně?''zeptala jsem se, když jsem polkla další sousto.
,,Pokusím se ti to vysvětlit... Nevím, jak to bylo mezi vámi v Clevelandu, ale mám svůj obrázek o tom, jak je to teď... Bello, Salome je nebezpečná... A je hodně nebezpečná, když jí někdo odepře to, co chce...''řekl, ale na chvíli se odmlčel.
,,A?''zeptala jsem se, protože mi zřejmě pointa unikala...
,,A? Nic ti to neříká?''zeptal se a sepjal ruce.
,,Ne''odpověděla jsem mu.
,,Ona chce Edwarda...''řekl mi a to jakoby způsobilo, že mi vrazil nůž do srdce.
,,A ty jsi ta, co jí to odpírá...''zašeptal a nůž se zabořoval stále hlouběji a hlouběji. A mě to začínalo docházet...
,,Je nebezpečná...''zašeptala jsem sotva slyšitelně. ,,Ta ochrana!''řekla jsem už více hlasitým šeptem a ruka mi instinktivně vystřelila ke krku a dotkla se kříže...
Mark zaparkoval u nás před domem. Doma se svítilo, takže táta už je doma. Chvíli jsem tam jen tak seděla v jeho autě a nebyla si jistá svýma nohama, jestli mě udrží. Za zbytek večera už jsem z Marka víc nevymámila... Začal se vymlouvat na odpovědi stejného typu, jako měl Edward. Nemůžu a Promiň... Začínalo mě to štvát... A naštvaná jsem byla víc než dost, protože mi připadalo, že jsme všichni jen děti, heající si na pískovišti na to, kdo je zlý a hodný. Jak by Salome mohla být nebezpečná?! Nijak! Jsou to všechno jenomkecy a já jsem tak hloupá, že na to vždycky naletím... Ale ne teď! Sáhla jsem po klice a otevřela dveře.
,,Takže se uvidíme v sobotu?''nadhodil.
,,Zřejmě...''odpověděla jsem a pokusila se o úsměv.
,,Budu vám držet palce...''řekl mi a úsměv mi vrátil. Už jsem měla jednu nohu venku a chtěla vystoupit, ale na poslední chvíli jsem se zarazila a otočila se zpátky k němu.
,,Díky, Marku''řekla jsem mu a propalovala ho očima.
,,Nemáš zač... Já bych se spíš měl omluvit. Řekl jsem ti toho víc, než jsem měl...''řekl mi.
,,Ne! Jsem ráda, žes mi to řekl'' i když to nebyla pravda, dodala jsem si v duchu. Jenom přikývl.
,,Tak se měj. Zatím''rozloučila jsem se a vystoupila z auta. Zabouchla jsem za sebou dveře a mířila k domu. Vyšla jsem po verandě až nahoru ke dveřím, kde jsem se otočila. Markovo auto už tam nebylo... Podívala jsem se k zatáčce nedaleko, ale viděla už jsem jen zadní světla auta. Otočila jsem se zpátky ke dveřím a vešla dovnitř. Tam mě čekala uvítací párty v podobě popcornu, zákusků, dobrého pití, Polly a Charlieho. Ani jsem si nestačila sundat bundu a už mě objímal Charlie.
,,Gratuluju, holčičko. Zasloužíte si to... V sobotu se na vás pojedu podívat osobně!'' řekl mi a já si mohla udělat první čárku na seznam těch, kteří v sobotu pojedou s námi do Seattlu.
,,Gratuluju, Bello''řekla poněkud ostýchavě a obejmula mě. Připadalo mi to trošku zvláštní, objímat se se svou učitelkou... Ale když jsem si řekla, že je to přítelkyně mého táty, všechny zábrany padly. Nakonec to skončilo dobrou ,,rodinnou'' oslavou, i když tu jeden člověk chyběl. Asi po hodině a půl u nás zazvonil zvonek. Byla to Alice. Dovezla mi šaty, přesně jak slíbila, vyřídila mi pozdravy a já si mohla udělat dalších sedm čárek na seznam. Dokonce mi přivezla i fotky z naší dámské jízdy a pak mě poprosila, jestli bych je nemohla dovézt i Angele, protože neví, kde bydlí. Omluvila jsem se Charliemu a hned vyrazila na cestu. Doufala jsem, že mě někde nezastaví nějaký Charlieho kolega a nebude po mě chtít dechovou zkoušku, i když jsem měla jen jednu skleničku šampaňského. Nakonec jsem v pořádku dorazila k Angeliině domu a naštěstí mi dveře otevřela hned ona.
,,Bello!''zvolala a objala mě.
,,Neruším?''zeptala jsem se hned, protože jsem přece jen přijela v trochu pozdnější hodinu.
,,Vůbec! Tak co?''zajímala se ihned.
,,Dovezla jsme ti fotky... Alice tě pozdravuje''řekla jsem nejdřív a fotky jí dala. vypadala, že má opravdu radost.
,,Páni... A jak jste tedy dopadli?''naléhala.
,,Jsme ještě s jedním párem na prvním místě. V sobotu bude druhé kolo, kde se bude rozhodovat mezi námi. Bude to jen o rozhodujícího vítěze...''odpověděla jsem jí a ona začala jásat. Co mi na to řekla a co to znamená? Další čárka na seznamu...
Večer jsem vůbec nemohla usnout. O slovo se znovu přihlásil déšť, který místo toho, aby po pěti hodinách slábnul, začal sílit. Byly zhruba dvě ráno, kdy jsem si konečně uvědomila, že se klidu na spaní nedočkám. Ale ani ten čas, co jsem čekala, až déšť začne slábnout mi nestačil k tomu, abych si v hlavě přerovnala myšlenky. Neustále jsem si opakovala v hlavě ta slova, co jsem slyšela na chodbě, co jsem si pak řekla s Edwardem a potom tu večeři. Nejsme tím, čím si myslíš, že jsme... Neustále jsem se snažila přijít na správný váznam těch slov, ale znovu jsem se dočkala jenom pocitu, že chytám kouř holýma rukama a že mi pravda vždy uniká. Jako kdyby se mi stranila, vyhýbala se obrovským obloukem. Ale já chtěla tu pravdu znát! Chtěla jsem vědět, co se to tu kolem mě děje! Co je to za příšerné tajemství, že je tak tajné?! Znovu se mi vrátila ta vize malých dětí na pískovišti... Usnula jsem někdy kolem třetí...
Ráno jsem se probudila úplně grogy. Ještě chvíli jsem si tak polehávala, než jsem sama sebe konečně donutila vstát. Pomalým tempem jsem vyrazila z pokoje a na chodbě se střetla s Charliem. Řekl, že dnes musí brzy do práce, ale že snídani už mám přichystanou. Oddechla jsem si, že můžu víc času strávit ve sprše a nebudu se muset zdržovat s přípravou snídaně. Rozloučila jsme se s ním a potom šla do koupelny a sundala ze sebe oblečení. Ale ještě než jsem vlezla do vany, letmo jsem se podívala do zrcadla nad umyvadlem a sama sebe se lekla. Měla jsem čevené oči z nevyspání a vlastně celý můj obličej vypadal jinak. Byl mi cizí... Takhle jsem vypadala jen jednou, a to dva měsíce v kuse... Když Edward zemřel... Rychle jsem si vlezla do sprchy a nechala na sebe téct proud horké vody. Postupně se mi uvolňovaly všechny svaly v těle a já si ten pocit uvolněnosti užívala. Nakonec jsem ale bohužel musela ze sprchy vylézt. Zamotala jsem se do ručníku a hned mi naskákala husí kůže, když jsem vyšla z příjemně horké sprchy do chladnějšího ovzduší. Přešla jsem do pokoje a rychle si na sebe oblékla to, co jsem měla na sobě včera, když jsem šla s Markem na večeři. Tomu se říká smysl pro originalitu... Potom jsem přešla zpátky do koupelny a snažila se ze sebe udělat aspoň trošku normálně vypadajícího člověka. Jen ty červené oči mi to kazily. Nakonec jsem té marné snahy o zkrášlení sama sebe nechala a sešla dolů po schodech, kde na mě čekala tolik vytoužená snídaně. Překvapilo mě, jak velký jsem měla hlad. Snědla jsem úplně všechno, co mi Charlie přichystal a ještě jsem si sama musela přidat. Jen letmo jsem se podívala na hodiny a vyděsila se, když jsem si všimla, že do začátku školy mi zbývá už jen půl hodiny. Rychle jsem si nahoru vyběhla pro tašku a letěla zpátky dolů. Vzala jsem si boty a bundu a vyrazila ven, kde byla cítit ještě ta vlhkost ze včerejšího deště. Celou cestu jsem se dívala jen pod nohy, a to byla chyba. Až na poslední chvíli jsem si všimla červeného kabrioletu, který stál na naší příjezdové cestě. O jeho kapotu se opírala jedna z nejhezčích holek, co jsem kdy viděla. Její tmavé oči křičely touhou po pomstě a ona se mírně usmívala. Byla to Salome. Zamrzla jsem na místě a chvíli na ní zírala.
,,Bella, že?''oslovila mě. Nevím proč, ale intinktivně jsem před ní couvala a bála se jí.
,,Salome?''ověřovala jsem si a přikývla zároveň s ní.
,,Co chceš?''zeptala jsem se vyděšeně. Můj vnitřní hlas stáíle křičel ,,Utíkej! Rychle a co nejdál!!'', ale já ho neposlouchala.
,,Co myslíš? Jen bych ti chtěla říct, že Edward je můj, a že ty se do toho nebudeš montovat''řekla zákeřně a přitom udělala krok směrem ke mě, zatímco já udělala krok vzad.
,,Nebudu''slíbila jsem roztřeseně.
,,O to se postarám sama, když dovolíš!''zvolala a rychle se začala posouvat ke mně, zatímco já se stále posouvala dozadu od ní, dokud jsem zády nenarazila na kapotu svého auta. Stále se přibližovala, oči jí plály neukojitelnou touhou... Ruka mi rychle vystřelila ke krku, když jsem si vzpomněla, že by mě měl ten křížek ochránit, ale zděsila jsem se, když jsem zjistila, že jsem si ho dnes vlastně nebrala a že stále leží na nočním stolku u mé postele...
Komentáře
tý vado ... zase takovej alzheimers ta holka ... zrovan dneska si ho zapomene ...zabít tu holku ... ne to vlastně ne ... ![]()
so zatajenym dychom som hltala kazde slovo ... akoze je pre nu Edward nebezpecny
tento dielik mi vniesol trosku svetla to tej temnoty akolo Cullenovych ... ale ten koniec ... rychlo dalsie ... prosim nech ju niekto zachrani, nech tam niekto pride
je to uplne skvele...citala som vsetky a nechapem ako ta nieco take mohlo napadnut je to super len nech to dobre dopadne..=)=)

%20%E2%80%93%20okraj.png)





ten Edward to je idiot... *chjo* jak já jsem se strašně lekla, když jsem si přečetla, že se zamilovala znovu - myslela jsem, že myslí Marka - úplně jsem si oddychla *ufff* ale Mark mě překvapil - aspoň trošku něco vysvětlil - a hlavně Belle nechce ublížit - snad :( ten konec nemyslíš vážně, že ne?! - bojím se!!!! :( :( ať tam přijde Edward nebo MArk nebo aspoň Alice - někdo z nich!!! prosííím :( :(