Asi po dvou minutách Alice znovu odešla, aby mohla sledovat všechna vystoupení z hlediště. Ale samozřejmě neodešla bez toho, aniž by mi musela sundat kabát a já se nemusela ukázat Edwardovi. Na tyto šaty zíral snad ještě víc, než na ty minulé. Asi po další minutě, co si mě stále prohlížel, jsem mu dala najevo, že už mi to je trošku nepříjemné, a tak toho nechal. Ale i tak jsem ho někdy načapala, jak mě pozoruje. Ale i přes to všechno jsem vycítila, že není ve své kůži. Že má jinou náladu, pomalu se z něj zase stává ten Edward, kterého jsem potkala tady ve Forks. Neseděl vedle mě na židli, když jsme se dívali na ostatní páry, jak tančí. Neustále byl někde pryč. A když se jednou konečně objevil ve stejné místnosti, kde jsem byla já, rozhodla jsem se jednat. Vstala jsem a šla směrem k němu.
"Děje se něco?''zeptal se, když jsem byla skoro u něj.
"Jo''odpověděla jsem, vzala ho za ruku a táhla ho… sama nevím kam. Nakonec se před námi jako na zavolanou objevily kabinky na převlékání, takže jsem ho do jedné strčila a zalezla za ním. Stál uprostřed se zdviženým obočím a provokativním úsměvem.
"Tak… Teď mi pěkně povíš, co se děje, ano?''nadhodila jsem a ukázala mu, že má prostor na to, aby začal vyprávět.
"Co se děje?''dělal hloupého. Povzdechla jsem si a přešla k němu.
"Co se děje, že jsi takový smutný? Může za to Mark? Můžu za to já? Řekni mi, co se děje… prosím''řekla jsem a vpíjela se mu do očí. Chvíli se na mě nerozhodně díval, ale potom zjihl.
"Od všeho něco. Ano, Mark mě naštval… Jak by ti bylo, kdyby měl někdo jít na večeři s holkou, kterou… a to dokonce po soutěži, ve které máš možnost být jí nablízku? A potom, když ještě vleze do podzemí k párům a ty ho vidíš a dala bys mu nejraději pěstí?''řekl nakonec a zničeně se opřel o zeď.
"Tak já ti něco řeknu… Taky nejsem zrovna na větvi z toho, že přišel až sem. Pokud jsi tou holkou myslel mě, tak ti taky říkám, že tu večeři půjdu, ale taky mě mučí to, že budu vědět, že ty jsi někde se Salome! Takže jsme na tom úplně stejně, nemyslíš?!''řekla jsem mu poměrně klidně. Potom jsme tam oba asi dvě minuty tiše stáli a skenovali očima toho druhého. Rozhodla jsem se, že ho prolomím sama.
"Nevím, jestli jsi slyšel, co mi říkala Alice, než jsme šli na představení, ale já se její rady chci držet… Pokud ty nebudeš chtít, pochopím to…''řekla jsem a na chvíli se podívala do země.
"Co říkala?''zeptal se a já zdvihla hlavu, abych se na něj podívala. Měl zvláštní výraz, který jsem v tom spěchu nedokázala rozluštit…
"Říkala… Dnešek je váš. Jen ty a Edward…''zopakovala jsem její slova a čekala na jeho reakci. Chvíli tam jen stál, ale potom se pousmál. A já věděla, že je to dobré.
"Děkuju''přešel ke mně a obejmul mě. A já si vychutnávala to obětí. Nikde na světě mi nikdy nebylo pohodlněji. Voněl zvláštní vůní. Byla velice příjemná…
"Střední škola Forks!'' ozvalo se nad námi a my oba zpozorněli. Oba jsme se na sebe usmáli a vyšli z kabinek ven. Před kabinkami stála ta dívka z Portlandu a jen kulila oči, když viděla, jak spolu vylézáme z kabinek. Uchichtla jsem se a nechala se vést Edwardem ke dveřím na parket. Tentokrát bez trémy, ledově klidná a natěšená na číslo, které předvedeme…
Za velkého potlesku jsme došli ruku v ruce doprostřed parketu. Tam jsem se otočila k Edwardovi zády a ten mě zezadu obejmul kolem pasu. Já jeho zepředu. Sklonila jsem hlavu a zhluboka oddechovala a čekala, až začne hrát hudba. Možná že jsme jediní, kdo tu má jako doprovod Apocalyptiku. Anebo jsem ještě nepostřehla, že by měl někdo něco podobného.

Hudba začala. Ze začátku, kde byla hudba ještě docela mírná, jsme každý po tom druhém začínali pomalu přejíždět rukama. Zaplavily mě vzpomínky a já si vzpomněla na den, kdy jsme spolu tančili poprvé u něj doma v Clevelandu, a potom, jak jsme tyto tance nacvičovali v Port Angeles. Já jsem pomalu začala zvedat hlavu, až jsem se jí skoro dotkla Edwardova ramene. Ten mě potom silněji stiskl kolem pasu a rychle si mě otočil k sobě. Ohnul mě v zádech a já se potom rychle vyšvihla nahoru. Chvíli jsme zůstali tak stát, s obličeji hodně blízko u sebe, dokud nezačala hudba hrát vážněji. Potom mě znovu chytil kolem pasu a udělal krok dozadu, a přitom se mnou škubl, abych šla také. Samozřejmě, vše to bylo hrané a já to čekala. Ze začátku jsme udělali pár tanečních kreací a znovu se na chvíli zastavili, než nás Edward vedl na opačnou stranu parketu, než jsme byli. A vždy, když v hudbě zazněly bubny, jsem ho od sebe "odstrčila'' a každý udělal několik svých tanečních kreací, než si mě potom Edward znovu, skoro až hrubě, přitiskl k sobě a tančili jsme dál. A potom, asi v polovině jsem se od něj musela odtáhnout, ale stále jsme se dotýkali jednou rukou, za kterou potom Edward znovu zatáhl a tím si mě rychle přitáhl k sobě, ale já bmusela vyskočit a ve vzduchu pokrčit nohy, jednu dopředu a druhou dozadu, Edward si mě přitiskl k boku a několikrát se s námi zatočil dokola, než jsem se znovu dotkla nohama země a pokračovali jsme v čísle. Vždy jsem periferním viděním viděla své skoro rudé šaty, jak se vlní spolu se mnou v rytmu hudby. Pamatovala jsem si, jak jsem se jako malá vždy bála, že si s podpatky něco udělám, ale teď? Teď jsem v nich dokonce tančila a zatím byla bez zranení! Na chvíli jsme zastavili a znovu přejížděli po tom druhém rukama. Znovu, s úderem činel a bubnů, jsem od sebe Edwarda odstrčila a sama došla k němu, abychom pokračovali v čísle až do konce. Po chvíli jsme se od sebe opět vzdálili a udělali pár kroků bez toho druhého, než si mě Edward znovu téměř hrubě přitáhl k sobě a přitáhl si jednu mou nohu k pasu, přesně v tu chvíli, kdy hudba skončila. Chvilku jsme tam opět stáli a přerývavě dýchali, než jsme se na sebe znovu usmáli, on pustil mou nohu a pevně mě objal. Nevnímala jsem lidi okolo, dokud se mi do mysli nezačal vtírat ten nádherný zvuk. Potlesk… Smála jsem se od ucha k uchu, měla jsem ohromnou radost. Dokonce jsem ani nevnímala verdikt poroty. Jen jsem zaznamenala, že mě Edward znovu táhne pryč z parketu. Ale mně se ještě nechtělo, chtěla jsem tam zůstat! Nikdy bych si nepomyslela, že zrovna taneční parket bude místem, kde budu tak ohromně šťastná a odkud nebudu chtít jít jinam a vždy se tam budu ráda vracet…
V šatnách už nás opět čekala Alice, tentokrát už naštěstí sama. Znovu nás objala, tentokrát oba dohromady a začala chrlit svými obvyklými řečmi. Já byla v naprosté euforii, nebyla jsem schopna jí věnovat pozornost. Moje myšlenky se neustále točily kolem zážitku před chvílí. A teď jsem si byla naprosto jistá, co se k tanci vyžaduje. Tanec je vlastně loutkář. Loutkář, který vede tanečníky, dva naprosto soucítící tanečníky, kteří spolu tančí a jsou jen loutkami v jeho rukou. A nejlepší je, že lidé se těmto loutkami stávají naprosto dobrovolně. A další věc, která je nezbytně potřeba… Touha. Není touha ten nejsilnější prvek, který z tance dokáže udělat naprosto nezapomenutelný zážitek? Co bylo to jiskření každou chvíli, kdy jsme se oba zastavili a vzájemně si hleděli do očí, než jsme znovu začali tančit? Co byla ta neuvěřitelná síla, která nás táhla zpátky k sobě vždy, když jsme byli byť jen dvě sekundy od toho druhého? To k ničemu jinému než k touze přirovnat nemůžu… A dokonce i teď jsem se přistihla, jak sjíždím Edwarda pohledem. Jeho dokonalý obličej, svěle padnoucí košile, vestička skvěle obejímající jeho tělo… Ale není nic, co by nemělo háček, a i tohle nebyla výjimka. Háček byl v tom, že ani jeden nepatří tomu druhému. On má někoho jiného, o mě se začíná zajímat také někdo jiný. Nevím jak on, ale já bych milionkrát raději byla s ním na večeři po této soutěži, než s nějakým Markem… Ale oba jsme si zvolili, už není moc cest zpátky…
"Bells, vnímáš?''uslyšela jsem Alici a vrátila se zpět do reality. Všimla jsem si, že ona i Edward si mě měří strachujícími se pohledy.
"Ehm, promiň… Říkala jsi něco?''snažila jsem se se vzpamatovat.
"Ano… Říkala jsem, že volal Charlie…''řekla mi a začala mi smývat make-up. Rázem jako bych ožila.
"Vážně? A co říkal?''ptala jsem se.
"Skoro nic… Jen se mě ptal, jak si vedete, tak jsem mu to všechno popsala v živých barvách…''řekla a usmála se. Pak už jsem nic víc neviděla, protože jsem musela zavřít oči, aby mi Alice mohla odlíčit i oční stíny. Asi pět minut jí trvalo, než to ze mě vůbec všechno smyla. Potom okřikla Edwarda, aby šel pryč a nevracel se. Prý má na mě počkat u dveří, až zavolají naše jména. Bylo na něm vidět, jak moc s tím nesouhlasí, a na mě určitě taky, ale co jsme mohli dělat proti Alici? Tu by neporazil ani tank! Edward na mě hodil poslední zmučený pohled a nakonec odešel. Alice po mě hodila šaty na pomalý styl a šla se mnou skoro jako bodyguard až do kabinky, kde mi znovu pomohla si obléknout šaty. Abych pravdu řekla, na tuhle chvíli a na tyhle šaty, vlastně na celou tuhle část dnešní soutěže, jsem se těšila nejvíc. Nechala jsem klouzat silon po své kůži a maximálně si to užívala. Stála bych tam klidně celý den a jen si užívala ten pocit, mít na sobě tyhle šaty, ale Alice mě stejně popadla za ruku a vedla mě zpátky k zrcadlu a k našemu místu. Poručila mi, abych chvíli seděla, a šla odnést věci Edwardovi, který byl ve vedlejší místnosti, která byla vytvořena pro tanečníky, i když většina tanečníků byla tady. Potom jsem byla znovu nucena podstoupit Alicinu zkrášlovací procedúru. Seděla jsem nehnutě asi čtvrt hodiny, než mi na hlavě udělala onen složitý drdol a než na mě nanesla to množství modrých stínů a bledého make-upu. Potom jsem na chvíli zavolala Charliemu, abych ho sama obeznámila, jak to s námi vypadá, i když jsem to pořádně nevěděla ani já sama. Tatínek mi znovu popřál štěstí a já byla nucena sedět dalších deset minut na křesle a čekat, než začne další kolo. Když už začali vyvolávat taneční páry, cítila jsem podivné napětí. Nebylo to trémou, nebo stresem, ale tím, že jsem se těšila, až zase budu Edwardovi po boku. Zkusila jsem si v hlavě si znovu zopakovat všechny ty taneční kroky, ale uměla jsem je jako básničku, a tak jsem se snažila si vykreslit v duchu Edwardovu tvář. Ale i tak jsem věděla, že ani má nejkrásnější předtava o něm ho nemůže přesně vystihnout. Zvláštní, že? Za dvě hodiny jdu na večeři s klukem, kterého ani pořádně neznám, ale místo toho, abych o tom přemýšlela, přemýšlím nad Edwardem… Seděla jsem znuděně na židli a čekala, kdy konečně přijdeme na řadu. Znovu jsem si v duchu začala počítat, ale ne z toho, že bych byla nervózní, ale proto, že jsem prostě neměla co dělat. Když jsem došla k číslu dva tisíce, konečně zavolali "Střední škola Portland'' a já přestala počítat, napřímila se na židli a seděla jak na jehlách. Věděla jsem, že tohle je předposlední pár, než půjdeme my. A ano, tohle byli i naši největší rivalové.
Proboha, jak dlouhé to číslo mají?! Připadalo mi jako věčnost, než skončili a než konečně zavolali poslední pár před námi. A ti to měli snad ještě delší, než ti předtím! Nebo se mi to jen zdálo?! Konečně zavolali "Střední škola Forks'' a já radostně vyskočila na nohy. Alice se jen zasmála a zakroutila hlavou nad mým rozjařením, sundala mi kabát a vedla mě ke dveřím. Šla jsem dvakrát rychleji než ona, často mě musela zastavit, abych na ní počkala. Konečně jsme prošli dveřmi, které vedly do menší haly, kde byly dveře na parket. Nikdo tam nebyl. Podívala jsem se vyděšeně na Alici. Ta mi pohled opětovala.
"Vydrž, dojdu pro něj. Třeba to neslyšel…''řekla a rychle odběhla. Zůstala jsem tam stát a čekala, až Alice znovu přiběhne zpátky. Bylo to dlouhé čekání, ale nakonec se přece jen Alice objevila ve dveřích.
"Nikde ho nemůžu najít!''zvolala zoufale a já se musela opřít o zeď, abych se vůbec udržela na nohou. Není tu. Otočila jsem se znovu na Alici, ale viděla jsem už jen její záda, jak nejspíš běžela někam jinam, aby se po něm podívala. Ještě dlouhou minutu jsem tam stála, než jsem uslyšela zpoza dveří potlesk. No tak, už to končí! Tak kde je?! Honilo se mi hlavou a já byla stále víc zralá na záchytku. Jako na zavolanou jsem uslyšela rychlý dusot kroků z haly vedoucí do této místnůstky. Jako na jehlách jsem čekala, kdo se obeví v těch dveřích, a nakonec muselo být slyšet na několik mil daleko, jak mi ze srdce spadl ten obrovský balvan, když se ve dveřích skutečně objevil on.
"Bells, pro-'''začal se omlouvat, když sem vešel, ale slova se mu zadrhla v krku, když mě spatřil. Nejdříve jsem si nebyla jistá, proč na mě tak civí, napadlo mě i to, jestli opravdu nevypadámjako oživlá mrtvola, ale potom jsem si vzpomněla na Alicina slova, kdy mi předpovídala Edwardovu reakci, až mě v těhlech šatech uvidí. Já jsem mu ani nedala moc prostoru na to, aby si mě pořádně prohlídl a rychle přešla k němu.
"Tohle už mi nedělej…''řekla jsem, když jsem ho opatrně objímala. Objal mě také, ale stihl říct jen "Promiň'', než se otevřely dveře na parket a my spatřili pár, který právě vycházel. Po chvíli vyzvali nás a my dnes naposledy šli předvést svoje taneční "umění''.

Ani jsme nedošli doprostřed sálu, a už jsme se rozdělili. Každý šel na opačnou stranu, takže jsme od sebe byli asi deset metrů. Světla opět zhasla a rozsvítila se až zároveň s hudbou. Pmalu se rozjasňovaly. Ale tentokrát byl celý sál ve tmě, jen na mě mířil paprsek světla. Začala jsem dělat pomalé pohyby rukama, zároveň, když zpěvačka začala zpívat. Nejdříve jen rukama, až potom celým tělem, než jsem začala dělat drobné krůčky. Pomalu jsem zkracovala tu vzdálenost mezi mnou a Edwardem tanečními kroky a pohyby rukama, podobně, jako to dělají baletky. Ovšem já nebyla baletka a nepředváděla balet. Prostě jsem se ladně přibližovala k Edwardovi. Další světlo se rozsvítilo, až když jsem došla skoro k Edwardovi a svítilo na něj. Nejdříve jsem mu dala obě ruce na tváře a snažila jsem se ho "probudit'' z tranzu, protože až doteď stál nehybně jako socha. Až když se píseň trošku "rozjela'', se Edward poprvé pohnul a stále jako v tranzu mě chytl za ruku, kterou potom zvedl nad hlavou a já se pod ní otočila. Potom už se "probral'' úplně a oba jsme se ponořili do víru tance. Obkroužili jsme snad celý parket, s ladností, se kterou jsme to snad ještě nikdy nedokázali. Nohy mě nesly samy, nemusela jsem myslet na kroky. A nejlepší na tom bylo, že jsem před sebou pořád měla Edwardovy oči, ketré žhnuly upřímností a štěstím, stejně jako ty moje. V tomto tanci jsme se nemuseli dívat jinam, mohli jsme se dívat do očí tomu druhému, což jsme oba dělali. A já začínala opět pociťovat to jiskření mezi námi a dalo mi hodně úsilí, nepřibližovat se stále víc a víc k němu… Ani jsem se nenadála a píseň, bohužel, začala končit. Neuvěřitelně mě to mrzelo. Ale ještě nám zbývalo půl minuty na zakončení. Tentokrát jsem musela být jako socha já. Ztuhla jsem v polovině otočky a Edward musel hodně zabrat, aby mě nepustil na zem, dokončil se mnou otočku a já zůstala v pokud možno stené pozici. Potom mě postavil doprostřed parketu a sám udělal několik tanečních kroků a zůstal plynule stát chvíli předtím, než hudba zanikla a všechna světla opět postupně zhasínala… Ještě než stihlo světlo znovu zaplnit celý sál, se ozval snad největší potlesk, jaký jsme dnes dostali. Když se opět rozsvítilo, já i Edward jsme se smáli jako sluníčka a rychle překonali tu vzdálenost mezi námi. Rychle jsem ho objala, zároveň s ním, když objímal mě a vychutnávali si ten pocit, být aspoň jednou středem pozornosti a vědět, že jste předvedli opravdu dobrý výkon. Znovu jsme čekali na výrok poroty a já jim opět nevěnovala ani trošku pozornosti. Z parketu jsme oba odcházeli absolutně šťastní. Teď už jen čekat, dokud neodtančí těch dalších pět párů, kteří jsou za námi. Když jsme vyšli z parketu zpátky do přípraven, rovnou jsme zamířili do místnosti s televizí. Vedle potlesku nás tam vítalo i pár nenávistných a žárlivých pohledů, hlavně ze strany Portlandského páru. Zřejmě nebyli zvyklí prohrávat… A já tentokrát litovala, že jsem viděla jen jedno jejich představení. Ráda bych věděla, jak moc velkou konkurenci máme… V jejich případě je určitě víc než velká… Všichni zůstali jako na jehlách a nerpělivě čekali jen na jedno. Až všechny páry odtancují a začne se vyhlašovat. Alice dolů nepřišla, takže jsem útěchu nemohla hledat u nikoho jiného, než u Edwarda.
Nedešla hodina H, minuta M, sekunda S. Právě teď jsme s Edwardem, bohužel, naposledy vkročili ruku v ruce na taneční parket, kde se už konečně dozvíme, jak jsme dopadli. Všechny páry byly oblečeny do stejných věcí, ve kterých tančili pomalý styl, a stály vyrovnané v jedné dlouhé řadě, ke které jsme my dva právě teď směřovali také. Uprostřed parketu byl velký stupínek, stojící na červeném koberci. Bylo to divné. Za celou tu dobu jsem se skoro vůbec nebála a tréma se mi vyhýbala velkým obloukem, ale teď jakoby to na mě všechno dolehlo. Všechen ten stres se mi vrátil až teď, chvilku před vyhlašováním. Ale teď už mi to může být jedno. Klidně si můžu zlomit nohu, pokud bych tam šla, už mi na tom nezáleží. To "nejhorší'' mám už za sebou… Netrvalo dlouho a na parketu bylo vyrovnáno všech sedmnáct učinkujících párů. Brzy zazněla famfára a celý sál ztichl. Doprostřed parketu, těsně ke stupínkům si stoupl moderátor a začal mluvit.
"Myslím, že je zbytečné, to déle protahovat. Ale ze všeho nejdřív bych prosil o potlesk, který si zaslouží úplně každý pár, který tu teď stojí!!!''začal svou úvodní řeč a sál zalil ohlušující aplaus. Když se ztišil, moderátor pokračoval.
"Dnes jsme tu viděli několik zajímavých choreografií, překrásných kostýmů a slyšeli mnoho druhů hudby. Ale tato soutěž má jen jednoho vítěze… Je to nefér, že? Každý by měl být odměněn za to, co tu předvedl… Ale přejděme už k vyhlašování… Na třetím místě se umístila Střední škola z Port Angeles!!!''zvolal a sál zalil znovu potlesk. Pár stojící vedle nás vykřikl radostí, až jsem skoro nadskočila leknutím a rozběhl se ke stupínku. Tam dostali různé ceny a postavili se na nejnižší stupínek. Já byla jako na jehlách. Přerývavě jsem dýchala a ani Edwardova ruka kolem mého pasu mě nedokázala uklidnit… Neměla jsem ani moc času se vzpamatovat, a moderátor už začal hlásit, kdo se umístil na druhém místě.
"Na druhém místě s náskokem čtyř bodů se umístil…… pár ze Střední školy ze Seattlu!!!!''zvolal a já jsem už jen periferním viděním viděla, jak si rozjásaný pár razí cestu ke stupínku. V tuto chvíli jsem dokázala myslet jen na jedno… Už jen jedno místo je volné. Buď my,nebo oni. Anebo samozřejmě někdo úplně jiný. Snažila jsem se trochu sebrat a nasadit neutrální výraz, a hlavně se psychicky připravit na případnou prohru. Moderátor začal vyhlašovat. To nemohl chvíli počkat, dokud se opravdu nepřipravím?! A pak to ještě naschvál protahoval!!!
"A na prvním místě se umístil… pár ze Střední školy Portland!!!!!!''zvolal po chvíli napětí a dav propukl v jásot, stejně jako vítězný pár. Snažila jsem se o to, abych se tvářila neutrálně a abych předvedla, že umím unést prohru, ale problém byl v tom, že já nebyla schopná to unést a vůbec mi to nešlo. Portlandský pár došel až ke stupínku, ale tam je moderátor zarazil.
"Neuvěřitelné!! V letošním ročníku se na prvním místě umístily hned dva páry!!! Omlouvám se, že jsem si toho nevšiml hned, a proto teď prosím pár ze Střední školy Forks, aby přišli sem za námi! To oni jsou ti, kdo sdílí s tímto párem první místo!!!''zvolal do mikrofonu a dav propukl v ještě větší nadšení, než předtím. Oni mě opravdu chtěli dostat do blázince!! Ještě nikdo si s mým duševním zdravím tak moc nezahrál, jako oni právě teď!!! A to já byla ta, které nejdéle trvalo se z toho vzpamatovat! MY zvítězili!!!!!!! Křičela jsem v duchu. Otočila jsem se na Edwarda, ale ten byl na tom stejně jako já. Znovu jsem mu skočila kolem krku a on si mě pevně přitiskl k sobě.
"Jo!''zvolala jsem skoro nastejno s ním. Začali jsme se smát, Edward mě pustil a společně jsme šli ke stupínku. Tahle chvíle se dá přirovnat k nejlepším chvílím mého doposavadního života! Ta radost, kterou jsem cítila… To se nedá ani popsat! A má radost ještě více vzrostla, když jsem si všimla výrazu té holky z Portlandu.
Stoupli jsme si na stupínek vedle nich a já dostala květinu. Opravdu velkou, nádhernou květinu. Stejnou, jako dostala i dívka z Portlandu vedle mě. Zatímco ona byla rozzuřená, já byla nadmíru šťastná! Potom přišli i porotci a všichni nám pogratulovali. Potom jeden přešel k moderátorovi a půjčil si od něj mikrofon.
Stoupli jsme si na stupínek vedle nich a já dostala květinu. Opravdu velkou, nádhernou květinu. Stejnou, jako dostala i dívka z Portlandu vedle mě. Zatímco ona byla rozzuřená, já byla nadmíru šťastná! Potom přišli i porotci a všichni nám pogratulovali. Potom jeden přešel k moderátorovi a půjčil si od něj mikrofon.
"Dnes jsme tu měli možnost vidět dva naprosto vynikající páry! Bylo neuvěřitelně těžké rozhodnout, kdo je lepší… Ale jak víte, není možné, aby na prvním místě byly oba dva, takže se porota usnesla, že tuto sobotu se uspořádá druhé kolo této soutěže, kde budou účinkovat pouze tyto dva páry a kde se rozhodne o absolutním vítězi. Dále jsme se dohodli, že se bude tančit jen jeden tanec a to jakýkoliv, který si každý pár vybere… Takže tímto vás sem zveme i v sobotu, kde se všichni konečně dozvíme, jak tato soutěž dopadne a komu opravdu patří ten nejvyšší stupínek!''
Po dalším vyčerpávajícím potlesku jsme konečně mohli z parketu i se všemi ostatními páry odejít. V podzemí se strhl opravdový rozruch. Bylo nesmírně těžké se probojovat ke svému místu, kde na nás čekala Alice…
"Gratuluju!''zvolala dnes už podruhé a znovu nás objala.
"Na, to je pro tebe… zasloužíš si jí!''řekla jsem jí, když mě konečně pustila a podávala jsem jí svou květinu.
"Ne, Bell… To nemůžeš…''řekla a zavrtěla hlavou.
"Ale můžu! To ty nemůžeš odmítnout, protože si jí opravdu moc moc zasloužíš…''řekla jsem jí a nepřestávala jí cpát do rukou puget. Nakonec konečně povolila a květinu si ode mě vzala. Potom mě opět usadila do křesla a začala mě odličovat. Když byla asi v polovině, sešel opět dolů Mark. Pogratuloval nám, ale po chvíli s Edwardem někam zmizeli a já nevěděla kam. Chtěla jsem to vědět… Trvalo dalších deset minut, než mě Alice odlíčila a posléze lehce nalíčila, abych vypadala aspoň trochu k světu. Potom mě poslala s připravenými věcmi do kabinky, abych se převlékla. Stále jsem na hlavě měla ten drdol, takže jsem se nemusela zdržovat s vlasy. Sundala jsem si ze sebe šaty a navlékla si tříčtvrteční kalhoty a černé, volné triko s krátkými rukávy a stříbrným nápisem. Když jsem se vrátila zpátky do přípraven, Alice už měla vše sbalené. Podala jsem jí šaty a ona je složila do připravené tašky.
"Odteď jsou tvoje… Přivezu ti je večer k vám, abys je nemusela táhnout s sebou na tu večeři…''řekla a mírně posmutněla, jakmile vyřkla slovo "večeře''. Jenom jsem přikývla a mírně se pousmála.
"Kde je Edward a Mark?''zeptala jsem se a Alice ztuhla.
"Ehm… Myslím, že na hale, která vede ven…''odpověděla mi a já už už chtěla vyrazit, abych je našla, když v tom na mě Alice znovu zavolala.
"Bello! Něco sis zapomněla!''zněla naléhavě, a tak jsem se na ní otočila zpátky. V ruce držela můj křížek, který jsem si sundala hned, jakmile jsme sem přišli. Rychle jsem k ní přešla zpátky a objala ji.
"Díky… Za všechno''zašeptala jsem jí do ucha.
"Nemáš vůbec zač. Doufám, že v sobotu se mnou počítáte!''řekla a obě jsme se zasmáli.
"Samozřejmě!''ujistila jsem ji a vzala si od ní křížek. Jakmile jsem si ho připla, Alice udělala několik nepatrných kroků zpátky a omluvně se usmála.
"Tak už běž!''pobídla mě a já jen s radostí přikývla. Potom jsem se otočila a běžela směrem k východu. Překvapilo mě, že tam nikdo nebyl, ale přesto jsem slyšela hlasy. Moc dobře jsem věděla, komu patří. Zpomalila jsem a potichu našlapovala, uši natahujíc, aby mi neuniklo ani jedno slovíčko.
"Říkám ti, jestli jí zkřivíš byť jen jediný vlásek na hlavě, najdu si tě a věř mi, že to co ti udělám, nebude příjemné!''uslyšela jsem Edwardův hlas.
"Co je ti po tom?! Být tebou, radši už jdu, nebo po tobě Salome vyhlásí pátrání!''zazněl v hale Markův hlas a já přimrzla na místě. Salome je tady?!
"Ona je tady?''vyjekl Edward. Byl z toho asi stejně v šoku, jako já…
"Ano… Stála vedle mě a Alice a nebylo jí moc příjemné sledovat vás dva na parketu, jak jste jak dvě hrdličky! Myslím, že ta s tím něco bude dělat! Nebude to příjemné ani pro tebe, ani pro ni!''vyštěkl pohrdavě Mark. Stále jsem se přibližovala blíž a blíž k těm jedněm dveřím, od kterých byl tento rozhovor slyšet.
"Ona je chráněná! Jak před tebou, tak před ní! A ty se jí ani nedotkneš, je ti to jasné?!''zvážněl znovu po chvíli ticha Edward.
"Ano… Je chráněná, ale i před tebou, viď?!''vyštěkl znovu Mark, ale já už to nevydržela a vkročila do dveří. Spatřila jsem, jak oba stojí proti sobě nahrbení jako lvi chystající se ke skoku…

%20%E2%80%93%20okraj.png)





nemam slov ... jednoducho uzasne ... som ale moc moc zvedava aku ulohu tam bude mat Mark