
25. kapitola- Touha
Edward se na mě podíval s téměř vzrušeným a nedočkavým výrazem. Nechápala jsem ho. Zatímco on měl zřejmě radost, já měla husí kůži. Znovu na mě začala dopadat ta panika, že něco zkazím. Pevněji jsem se chytila opěrek křesla. Chvíli jsem je tam pevně svírala.
"Bell, je čas…''řekl mi Edward. No to mi fakt pomohl! Musela jsem si hlavu podepřít jednou dlaní. Cítila jsem, jak mi srdce bije rychleji a rychleji, mé dýchání je přerývavé a nepravidelné, celá se klepu. Cítila jsem, jak mi dal Edward ruce na ramena.
"Neboj se. Opravdu se nemáš čeho bát… A teď je jen představení, ještě nejdeme na ostro… Zvládneš to…''zašeptal mi do ucha. Po dlouhé chvíli jsem donutila svaly, aby opět začaly pracovat. Zvedla jsem hlavu a podívala se na něj, do těch jeho upřímných očí. Nešlo o pravdivosti jeho slov pochybovat. Roztřeseně jsem přikývla a pomalu se začala zvedat z křesla. Pomohl mi na nohy, ale hned ho ode mě odstrčila Alice, která mě hned vzápětí objala.
"Hodně štěstí, Bells. Budu tam… Budu váš největší fanda… Neboj, až odtančíte, zase přijdu, abych tě doupravila. Teď je to jen na vás. Ne na mě, ne na nikom jiném. Jen na vás… Zapomeň na okolní svět, Bells, zapomeň na ty lidi okolo. Jen ty a Edward…''zašeptala mi do ucha a naposledy mě pevně stiskla.
"Děkuju…''zašeptala jsem jí nazpátek, zatímco se ode mě odtahovala a přešla k Edwardovi. Také ho objala a popřála mu štěstí. Ale než odešla, otočila se na nás s očekávajícím výrazem.
"Teď je ta chvíle, Bells!''řekla nadšeně a přistoupila ke mně. Nevěděla jsem, co má v úmyslu, dokud jsem neuviděla, jak mi začíná rozepínat zip toho kabátu, který jsem přes sebe měla přehozený. Nebýt jí, klidně bych tam šla i v něm… Sundala ho ze mě a dhodila ho na místo, kde jsem před chvílí seděla. Nejdříve jsem se podívala na Alici, která měla na tváři spokojený výraz, ale ona sledovala Edwarda. Napodobila jsem ji a střetla se s jeho pohledem. Zkoumal mě od hlavy až k patě. Jakmile se setkal s mýma očima, široce se usmál.
"Opravdu ti to moc sluší…''zašeptal.
"Ehm… Díky. Nepůjdeme už do fronty?''řekla jsem hned a šla se tam sama postavit. Ani jsem na něj nečekala. Bylo mi trapné tam stát a nechat se jen tak okukovat. Díky skoro rozpuštěným vlasům mi bylo snad ještě víc horko, než by bylo doopravdy. A ten silon tomu taky moc nepomáhal… Mnula jsem si prsty na každé ruce, svírala je do pěstí a znovu povolovala. Edward se po chvíli postavil vedle mě zleva. Otočila jsem se ještě jednou k našemu místu, ale už jsem zahlédla jen Alicina záda, jak míří po schodech nahoru, do hlediště. Začala jsem zhluboka dýchat, ve snaze se uklidnit. Má veškerá snaha přišla na zmar. Vůbec mi to nešlo. Ostatně, jako vždy. Kdybych aspoň v hlavě slyšela znovu ty dva hlasy, které by mi možná pomohly se soustředit na něco jiného, ale já v hlavě měla prázdno. Skoro všechny páry už byly připravené. Ulevilo se mi, když jsem uviděla, že na tom se stresem nejsem daleko nejhůř. Na židlích pořád seděla děvčata z jiných škol, klepajíc se, stejně jako já. Skoro jsem nadskočila, když se Edward letmo dotkl mé ruky. Bylo to tak nečekané, prudce mě to vytrhlo z úvah. Rychle jsem se na něj podívala.
"Promiň…''omluvil se hned a ruku stáhl. Podíval se před sebe ke dveřím, které se brzy otevřou, a my vejdeme na obrovský parket. "Nádherná" představa. Nejhorší je, že se bude vcházet po jednotlivých dvojicích, a ne celý zástup najednou. Ale naštěstí před námi bylo ještě asi deset párů, než bychom přišli na řadu my.
"Můžu?''zeptala jsem se Edwarda roztřeseně, až jsem se divila, že je to opravdu můj hlas. Byl mi cizí. Opatrně jsem natáhla svou chvějící se ruku mezi nás a rozevřela dlaň. Nečekala jsem ani moc dlouho, než mě za tu ruku chytl a stiskl ji. Ovšem, stiskl ji mnohem méně, než já tu jeho. Z jeho strany byl ten stisk spíše povzbuzivní, ale z mé "vynervovaný''. Nedivila bych se, kdyby ji za chvíli odtáhl z důvodu toho, že mu do ní přestává proudit krev. Palcem mi opět začal přejíždět po hřbetu ruky, kde mi dělal uklidňující kroužky. Opravdu nevím, čeho jsem se předtím bála. Vždyť je tak hodný, pomáhá mi… Byla jsem vážně naivní, když jsem si myslela, že by mohl být nějak nebezpečný. Dveře se otevřely… Jeho ruku jsem stiskla snad ještě víc, než předtím. Pokud to tedy ještě bylo možné. Zazněla jména prvního páru, a ten vešel na parket. My se museli posunout o dva kroky dopředu. Můj strach sílil s každým krokem víc a víc. Když před námi byl jen poslední pár, drtila jsem Edwardovu ruku vší silou, co jsem měla. Poslední pár vyšel a na řadu jsme přišli my. Čekali jsme asi deset sekund, ale pro mě to bylo snad nejdelších deset sekund mého života.
"A Střední školu ve Forks sem přijel reprezentovat Edward Cullen, se svou partnerkou Isabellou Swanovou!''ozvalo se z mikrofonu a my museli udělat těch několik kroků na parket. Ozval se ohromný potlesk. Světla nás nejdřív skoro oslepila, ale potom už jsem vše viděla jasně. Uprostřed parketu stálo vyrovnaných všech deset párů, kteří byli před námi, kolem bylo hlediště. Snad ani jedno místo nebylo volné. Edward mě táhl směrem k ostatním párům. Snažila jsem se, abych nevypadala tak vynervovaně a snažila se ladně jít, ne jako dřevo. Povolila jsem stisk Edwardovy ruky a šla "ladně" vedle něho. Letmo se na mě podíval a usmál se na mě. Dovedl nás vedle dvojice, která byla před námi, a otočil nás směrem k porotě. Postavil se za mě a obmotal mi ruce kolem pasu, jako to měli ostatní.
"Nic to není… Jsem tu s tebou…''šeptal mi Edward stále dokola do ucha. Pokaždé jsem jen přikývla, ale fungovalo to, to jsem musela uznat. Než nastoupil poslední pár, byla jsem skoro úplně klidná. Dýchala jsem už vyrovnaněji, přestala jsem se klepat, snažila jsem si to tady vychutnat. Dám do toho všechno, přísahala jsem si…
Byli jsme opět v zázemí, kde jsme úplně všichni seděli na židlích a sledovali velkou obrazovku před námi, kde nám pouštěli, jak to právě vypadá "nahoře'' na parketu, a jak tam tančí páry. A já dokonce přišla na to, že když si v duchu počítám, jsem o dost klidnější. Zrovna teď jsem u čísla dva tisíce osm set devadesát devět… Seděli jsme skoro vzadu místnosti, protože jsme za chvíli měli jít na řadu. Postupně se všechny páry posouvaly směrem dozadu. Za námi byli asi ještě tři páry. Jedna dívka, která byla asi o dva páry před námi, mě neustále pozorovala. Měla na sobě svítivě růžové šaty, pěkné nohy a pěkné líčení a vlasy. Celkově vypadala moc hezky. Většinou se dívala na Edwarda, jako většina děvčat tady, ale jakmile se podívala na mě, její blažený výraz vystřídal rozhněvavý a závistivý. Dobře jsem to chápala… I já bych tak zírala, být na jejím místě. Po chvíli se z repráčku ozvalo "Střední škola Portland!'' a ona a její partner se zvedli. Takže z Portlandu… Přestala jsem na chvíli počítat, zrovna když jsem byla u čísla dva tisíce devět set čtrnáct, a soustředila se na obrazovku přede mnou. Po chvilce se na obrazovce objevila ona, i se svým partnerem. Došli doprostřed parketu a začala hrát hudba. A jen co začala hrát, dostala jsem první kopanec do břicha. Oni tancovali na tu samou písničku, jako my!!! Ale oni ji měli přezpívanou od Pussycat dolls. Předklonila jsem se, lokty se opřela o kolena a hlavu si podložila dlaněmi. Ucítila jsem Edwardovu ruku na svých zádech, jak se mě zase snažil uklidnit. A já věděla, že naše šance na vítězství upadla v prach. Oni měli tak bohatou choreografii, oproti nám! Každý ten kousek, který předvedli, byl naprosto dokonalý! S Edwardem jsme se museli zvednout a posunout se na židle za námi, stejně tak jako všichni ostatní. Potom jsem zase visela očima na obrazovce, dokud jejich číslo neskončilo. Podívala jsem se vystrašeně na Edwarda, ale ten jen zakýval hlavou ze strany na stranu.
"Sice měli složitou choreografii, ale vůbec spolu nesoucítili. V určitých místech šel každý jinak, tos viděla, ne? Oni spolu tančí jen z nutnosti, jinak se moc v lásce nemají, je to na nich vidět. A podle toho se odráží i to jejich číslo. I za to se hodnotí…''pošeptal mi Edward do ucha, jako kdyby mi četl myšlenky. V tu chvíli se znovu otevřely dveře a v nich stáli oni dva, právě teď zmiňovaní. Ostatní je obdařili velkým potleskem a oni se na ně jen škodolibě usmáli. Potom si šli sednout dopředu, ale ta dívka se na nás znovu podívala. Nejdřív skoro propalovala pohledem Edwardovu ruku kolem mě, a potom mi znovu věnovala ten zákeřný pohled. Pokusila jsem se jí to oplatit kyselým úsměvem, aby viděla, že se jí nebojím. A já udělám vše proto, abychom byli lepší než oni!
"Střední škola Tacoma!''ozvalo se z repráčku a ti za námi se zvedli. My se také zvedli, abychom si sedli na jejich místa. Až teď jsem se začala plně věnovat tomu, jaké tance předvádí všechny ostatní páry. Tedy, už jen jeden pár, než půjdeme my.
Cítila jsem Edwardovu ruku kolem pasu, kterou tam měl stejně jen proto, aby mě uklidnil, což se mu opravdu dařilo, a snažila se dávat pozor na dění okolo. Dívky, které měly jít až po nás, byly ve stejném rozpoložení, jako já, než jsme šli na představení, některé dokonce i v horším. Ti, co už měli odtancováno se šli převléknout, anebo se ještě dívali na to, jak to jde ostatním párům. Najednou místnost zalilo hlasité "Ouu'' jak všichni do jednoho zamumlali, když stejně jako my, sledovali, jak tanečnice v televizi škobrtla a málem spadla na zem, kdyby jí její partner nezachytil. Ztuhla jsem.
Cítila jsem Edwardovu ruku kolem pasu, kterou tam měl stejně jen proto, aby mě uklidnil, což se mu opravdu dařilo, a snažila se dávat pozor na dění okolo. Dívky, které měly jít až po nás, byly ve stejném rozpoložení, jako já, než jsme šli na představení, některé dokonce i v horším. Ti, co už měli odtancováno se šli převléknout, anebo se ještě dívali na to, jak to jde ostatním párům. Najednou místnost zalilo hlasité "Ouu'' jak všichni do jednoho zamumlali, když stejně jako my, sledovali, jak tanečnice v televizi škobrtla a málem spadla na zem, kdyby jí její partner nezachytil. Ztuhla jsem.
"Neboj, ty neškobrtneš''naklonil se ke mně Edward a zašeptal mi do ucha, když vycítil moje napětí.
"Že jsi si tím tak jistý…''zamumlala jsem a snažila se zamaskovat to moje napětí v hlase.
"Střední škola Forks!'' ozvalo se z repráčku. Pokud jsem předtím ztuhla, teď ze mě musela být socha. Můj nepříjemný pocit v žaludku se vrátil, snad s ještě větší intenzitou.
"Půjdeme?''postavil se Edward a natáhl ke mně ruku.
"Ehm… Nemůžeme říct, že jsem si třeba vymkla kotník a že nemůžeme učinkovat?''zamumlala jsem zoufale. Edward se uchichtl a znovu se posadil.
"Bells, zvládneme to. Jsi ta nejlepší tanečnice, co jsem kdy viděl… Vždyť to já jsem tě učil, musíš být… Teď tam půjdeme a pořádně jim to nandáme. Jen ať vidí, že ve Forks nejsou žádné nuly, hm?''uklidňoval mě a pomalu mi přejížděl prsty po ruce. Zhluboka jsem vydechla a naposledy se podívala po místnosti. Dívka z minulého páru, ta s těmi růžovými šaty, se na mě znovu ušklíbla a já si hned vzpomněla, co jsem si slíbila. Udělám vše proto, abych jí ukázala, kdo jsme… Udělám pro to maximum! Znovu jsem se nadechla a nasadila odhodlaný výraz.
"Jdeme''řekla jsem rychle, než bych měla znovu čas si to ještě jednou rozmyslet. Vím, že kdybych ten čas měla, opravdu bych si ten kotník ráda vymkla. Třeba nešťastná nehoda na schodech…
"To je moje Bella''zamumlal Edward a chytil mě za ruku. Vykuleně jsem se na něj podívala. Jen mi tam nesedělo to jedno slovíčko… "Moje Bella'' Opravdu to řekl, nebo se mi to jen zdálo? Dělal, jako že si nevšiml mojí reakce a vedl nás ke dveřím na parket. Chvíli jsme tam stáli a čekali, až dokončí minulý pár své číslo. Já se klepala jako osika, Edward byl ledově klidný. Snažila jsem se myslet na jiné věci. Třeba na Edwarda… Celý den je ke mně až moc hodný a pozorný, pomáhá mi, chová se přesně jako… můj Edward. Kluk, do kterého jsem se tak bláznivě zamilovala a který se mi někde ztratil. Myslela jsem si, že jsem ho znovu našla, když jsem se přistěhovala sem, ale ukázalo se, že je to někdo naprosto jiný… Samozřejmě, byl to Edward, ale už ne můj… A teď? Co si mám myslet pod tím slovem "Moje Bella''? Musela jsem se sama pro sebe pousmát. Tréma byla najednou pryč, byla jsem klidná, skoro stejně jako Edward. Edward změnu mé nálady zřejmě vycítil a obdařil mě úsměvem. A já si uvědomila další věc. Já se na tohohle kluka nemůžu zlobit. Opravdu je to nemožné. Jak bych se na něj mohla zlobit, když mi nic neprovedl? Nebo spíš… Tady ve Forks mi nic neprovedl? Proč se nespokojit s tou troškou, co mi nabízí? Proč musím být taková povaha, co nechce trošku, ale chce celý kus? Ale i s troškou se dá vystačit. A mě to musí stačit. Ta troška v podobě někdejšího Edwardova úsměvu, stisknutí ruky, letmého dotyku, častých pohledů, ten velký kus toho, že s ním mohu tančit… Ano, musí mi to stačit. Je to pro mě až moc… Nezasloužím si to… Ano, už předtím jsem věděla, že jeho si nezasloužím, ale teď...? Dveře se znovu otevřely. Z parketu sem přicházel minulý pár. Dívka vypadala, že nemá daleko k slzám, zřejmě kvůli tomu, že škobrtla a tím to celé zkazila, a její chlapec se jí snažil uklidňovat. Měl ruku kolem jejích ramen a vedl jí zpátky k nám. Já i přes to, co jsem teď viděla, jsem zůstávala klidná. Dýchala jsem vyrovnaně, ruce se mi netřásly, lehce jsem tiskla Edwardovi ruku. Dveře zůstaly otevřené a já už poněkolikáté dnes uslyšela zaznít "Střední škola Forks!''. Vykročili jsme s Edwardem do světel reflektorů. Publikum nás obdařilo potleskem. Naproti nám jsem uviděla velký transparent "FORKS'', ale neviděla jsem, kdo ho drží, pouze jsem viděla rozdováděnou Alici před ním. Oba s Edwardem jsme se uchichtli v tu samou chvíli. Došli jsme doprostřed parketu, kde mi naposled hodně silně stiskl ruku a nechal mě tam stát. Čekal nás první tanec- cha-cha s doprovodem písně Sway od Rosemary Clooney.

Potom Edward šel o několik kroků dál ode mě. Dívala jsem se za ním, zatímco jsem se připravovala do své výchozí pozice. Znovu mi věnoval povzbuzivní úsměv a já se mu ho snažila oplatit. Pak už jsem jen vnímala to, že světla zhasla a hudba začala hrát. V té tmě jsem se pokrčila v kolenou a dala si ruce v bok. Nejdříve, zároveň se začátkem hudby, se rozsvítilo první světlo, které směřovalo na Edwarda, který udělal jednu svou pózu s piruletou a zůstal trhle stát. Potom už jsem jen zaregistrovala to, že další světlo zamířilo na mě a já začala trhat boky v rytmu hudby. Znovu se rozezněly trubky a sál zalilo množství světel v různých odstínech barev. Hlediště ovšem zůstalo ve tmě. Světla mířila jen na nás a na parket. Edward zase udělal nějakou svou pózu a posunul se blíž ke mně, zatímco já stále trhala boky. Další trubky, další Edwardovy pohyby ke mně. Neustále jsem se vlnila v bocích, dokud "nedotančil'' až ke mně. Postavil se za mě a já se naposledy zavlnila v bocích. Zpěvačka začala zpívat. Edward mě vzal zezadu za ruce a udělali jsme několik, jen základních kroků cha-chy, on stále za mnou. Snažila jsem se pořád si pamatovat na to, že při cha-che se z větší části hodnotí provedení tance, což je, propnuté nohy, které musí být "neustále v pohybu". Potom jsem udělala krok dopředu a otočila se k němu čelem, zatímco on nám překřížil ruce a rychle si mě přitáhl k sobě. Doslova si mě na sebe nalepil a já ho musela jednou nohou obejmout kolem pasu, zatímco on mě prohnul v zádech. Pak mě znovu pevně chytil v pase, ale to už byl o něco dál ode mě, a pokračovali jsme v krocích. Připadalo mi to tak normální, tak přirozené, skoro jako dýchání a chození. Nemusela jsem si v hlavě neustále opakovat to základní "Jedna, dva tři, dozadu, čtyři, pět, dopředu'' a tak dále… Jako kdybych se to v životě neučila, jenom jsem neustále dokola vnímala Edwarda a hudbu. Přesně, jak mi řekla Alice. Jen já a Edward… Znovu jsem postupně propínala a uvolňovala nohy, stejně jako Edward, který mě vedl po parketu a všude možně se mnou točil. Pokaždé jsme na chvilku zastavili a já znovu začala trhat boky, zatímco on si udělal nějako svou taneční kreaci. Pak si mě znovu přitáhl k sobě, a začali jsme tančit nanovo. Stalo se jen málokdy, že jsem se mu podívala do očí. Možná jen tehdy, když jsme oba museli převrátít hlavy na druhou stranu, než jsme měli předtím. Ale díky tomu, že jsme museli mít každý hlavu na jinou stranu, jsem se mu do těch očí nemohla podívat. Samozřejmě, kromě začátku. Po, pro mě opravdu jen krátké chvíli, jsem si uvědomila, že píseň bude brzy končit. Ale vždyť jsme na ten parket teď přišli! Ještě jsme nic pořádného nepředvedli a už má být konec? Lehce mě to zamrzelo, vůbec jsem si neuvědomila, že už jsme na parketu několik minut, neustále se proplétající a synchronizující. A skutečně, ani ne za půl minuty jsme s Edwardem udělali závěrečnou pózu a zůstali tak chvíli stát, než poslední tón písně úplně odezněl. Chvíli bylo ticho, ale potom obecenstvo propuklo v hlasitý potlesk. Podívala jsem se směrem k Alici a ta dokonce skákala a pištěla. Edward napodobil můj pohled a začali jsme se smát. Potom mě Edward obejmul kolem pasu a já jeho a čekali jsme na verdikt poroty. Porota nic neříkala, jen si nás chvíli měřila zkoumavým pohledem, než něco naťukala do počítačů. V sále zavládlo ticho a všichni, včetně nás čekali celí napnutí, jaký bude verdikt poroty. Potom se na obrazovce za porotou začaly objevovat body a já věděla, že je to dobré. Víc než dobré! Tři desítky z pěti! Moderátor začal hlásit.
"Ano, máme nový vedoucí pár této soutěže! Jsou o více než o tři body lepší, než pár z Portlandu!'' nestihl ani říct nic víc, protože sál znovu zaplnil potlesk lidí a mě naplnilo štěstí až po okraj. Podívala jsem se radostně na Edwarda, který měl podobně veselý výraz, jako já.
"Ano!''zvolala jsem a skočila mu kolem krku. Rychle mě objal a chvíli mě pohupoval ve vzduchu, než mě položil zpátky na zem. A mě až potom došlo, co jsem to zase udělala. Musím mu to dělat hodně těžké. On se ale stále usmíval. Znovu jsme se podívali k místu Alice, která šílela snad víc, než my dva dohromady a zamávali jsme jí. Ona nám nazpátek a potom už běžela ze svého místa pryč. Moc dobře jsem věděla, kam běží. Potom jsme se poklonili a ruku v ruce odcházeli do šaten. U dveří jsme se míjeli s dalším párem, který byl značně nervózní. Snad ani nezaregistrovali, že jsme kolem nich prošli. A i nás, když jsme vešli do místnosti s televizí, čekal velký aplaus. Očima jsem hledala dívku z Portlandu, která stála opřená o zeď a měřila si mě snad ještě víc naštvaně, než předtím. Znovu jsem jí to vrátila kyselým úsměvem a pokračovali jsme s Edwardem do přípraven, kde byl kdo? No samozřejmě Alice. Hned, jakmile jsme se objevili ve dveřích, zvolala "Gratuluju, bylo to prostě úúúúžasnýýý'' a běžela k nám. Nejdřív objala mě, a potom skočila na Edwarda, stejně jako já na parketu.
"Edward je dneska na roztrhání, jak vidím…''ozvalo se od dalších dveří a všichni tři jsme se otočili za zvukem toho hlasu.
"Marku…''vydechla jsem překvapeně, zatímco Edward ztuhl, společně s Alicí. Alice položila Edwardovi ruku na rameno a něco k němu špitla. Bohužel jsem tomu nerozuměla. Mark přešel až k nám a nejdřív šel k Edwardovi.
"Rád tě zase vidím!''řekl mu a nabídl mu ruku k pozdravu. Edward ji přijal, ale stále si ho obzřetně měřil. Proč?
"Fakt bezva tanec. Byl jsi jak drak…''uchechtl se a Edward s ním, ale na něm bylo vidět, že se nesměje doopravdy. Potom Mark přistoupil ke mně.
"A tady je dračice''zasmál se a já s ním, ale také jsem to předstírala. Něco mi tu nesedělo.
"Ta večeře pořád platí?''ověřoval si potom.
"Pokud jsi ji nezrušil, tak platí…''odpověděla jsem mu nenuceně. Usmál se od ucha k uchu a přikývl.
"Ehm… Bello…''přerušila nás napjatě Alice a já se na ní otočila.
"Měla by ses jít převléct, nebo to nestihneme…''řekla rychle a já jen přikývla. Vzala mě za ruku, hodila po Edwardovi obezřetný pohled a ten jenom přikývl, a táhla mě do kabinek. Co se to mezi nimi děje? Někdy mám opravdu pocit, jako kdyby oba dva uměli telepatii… Ale je tu i možnost, že si něco řekli, když jsem se bavila s Markem. Alice šla se mnou až do kabinky a zatáhla za námi závěs.
"To musel sejít až sem dolů?! Říkala jsem mu, aby sem nechodil, aspoň než bude poslední tanec. Edwarda to akorát ještě víc vytočí!''nadávala, když mi pomáhala dostat se z šatů na cha-chu.
"Ehm, Alice… My ještě máme čas, viď?''zeptala jsem se. Pochopila, jak to myslím. Usmála se.
"Promiň…''škodolibě se usmála. Úsměv jsem jí vrátila.
"Ehm… Děkuju''zamumlala jsem a ona na mě vykulila oči.
"Slyším dobře?''zeptala se.
"Jo… Taky mi není moc příjemné, že sem přišel… Myslela jsem, že tu budeš jen ty… Nepotřebuju tu víc lidí… Snažila jsem se dodržet tvé heslo "Jen ty a Edward'' řekla jsem, když mi podávala ohnivě červené šaty na sambu.
"Neboj, už nikoho sem nepustím. Tohle je váš den… Nikdo vám ho nebude kazit!''řekla a já věděla, že to myslí smrtelně vážně. Pak mi už jen zapla zip na zádech a společně jsme vyrazili z kabinky ven, zpátky do přípravny. Alice mi samozřejmě nezapomněla přehodit přes ramena další kabát, aby tím zakryla aspoň ty šaty. To chci vidět, co bude dělat, až budou šaty na pomalý styl. To ke mně Edwarda ani nepustí?? Myslím, že je toho schopná… Došli jsme spolu zpátky k zrcadlu, kde na nás čekal Edward, opřený o stůl. Alice na něj vrhla podezřívavý pohled, ale on jen zavrtěl hlavou. Co se to tu zase děje?! Podívala jsem se kolem, ale Mark už tady nebyl. Zřejmě šel zpátky.
"Jak moc času máme?''zeptala jsem se, když mě Alice usazovala do křesla, kde si protrpím přinejmenším další čtvrthodinku.
"Máte půl hodiny na přípravu, a pak máte další čtvrt hodinu, než půjdete vůbec na řadu, takže žádný strach…''ujistila mě a začala mi smývat make-up, aby mi mohla nanést nový. Po pěti minutách, kdy se Edward zdál už docela klidný, se zvedl a šel se převléknout do svého úboru. Jak jsem si myslela, čtvrt hodiny Alici trvalo, než ze mě smyla jeden sajrajt a napatlala mě druhým. Edward byl skoro celou dobu pryč, ale když přišel, zůstala jsem jako puk zírat pro změnu já. Měl černé kalhoty i boty (jak jinak, že?), košili ve stejném odstínu červené jako byly moje šaty a přes to měl černou vestu, která dokonale ladila s jeho kalhotami. A k tomu ty jeho bronzové, lehce rozcuchané vlasy, úžasný úsměv a oči, které nemá nikdo jiný na světě. Všiml si mého pohledu a výrazu a nejistě se na mě usmál.
"Nechybí mi něco, že si mě tak prohlížíš?''řekl a začal si sám sebe prohlížet. Já se musela zasmát, ale jen do té doby, než mě znovu okřikla Alice, abych držela hlavu rovně.
"Ne, nic ti nechybí… Jen… Ti to sluší''přiznala jsem a cítila, jak mi do tváří putuje krev, a já začínám rudnout. Radši jsem zavřela oči, abych neviděla jeho reakci.
"Červenáš se''poznamenal po chvíli a jeho hlas zněl pobaveně.
"Hmm''odpověděla jse. Co jiného na to taky říct, že? A i tak mi bylo jasné, že se mi krev do tváří vlévá stále víc a víc.
"Hotovo''přerušila nás Alice a já otevřela oči. Oba stáli přede mnou a usmívali se.
"A pak komu to sluší…''zamumlal Edward a já se musela usmát.
"No jen počkej… Ještě jsi neviděl všechno!''dloubla ho do žeber Alice.
"Ono jde, aby byla ještě hezčí?''zeptal se udiveně a já cítila, jak mi tváře hoří rudou barvou a krev ve mně je jako v papiňáku.
"Říkám… Dočkej času a uvidíš!''popichovala ho stále dokola. Bylo docela zábavné ty dva sledovat, ale na obou bylo vidět, jak se hodně snaží tuto atmosféru navodit. I já věděla, že se děje něco zlého. Neříkám, že teď a tady, ale něco se určitě děje. Toho by si prostě musel všimnout i slepý!
"Střední škola Seattle!''ozvalo se opět z mikrofonu. Druhé kolo začíná…

%20%E2%80%93%20okraj.png)





oh ... ja nemam slov ... to je uzasne ... skoda ze sa neda vidiet ta ich tanecna kreacia ...
naozaj skvele