21. června 2009 v 14:08 | ewikk
|
23. kapitola- Nečekané pozvání
Byla sobota. Angela odjela jako první. Musela hlídat mladšího brášku, protože její rodiče museli do práce. Alice a Rosalie odjeli asi dvě hodiny po ní. Naše dámská jízda měla mnoho ohlasů, hlavně z mé strany. A já teď musela splnit jeden slib, který jsem tátovi dala. Zrovna teď jsem byla obléknutá do tátových starých maskáčů, které mu byly malé, ale já jsem na nich i tak musela mít dva pásky, aby mi nespadly, černého trička a trekových bot. Táta právě scházel ze schodů a byl oblečený úplně stejně, ale s tím rozdílem, že on měl i maskáčovou bundu. Nasadil si stejné boty jako já, hodil po mě černou kšiltovku a já si jí hned nasadila. Táta si nasadil tu samou a společně jsme šli do garáže, kde jsme si vzali rybářské vybavení a postupně ho nosili do tátova policejního auta. Když bylo vše naloženo, nasedli jsme do auta a Charlie vyjel na cestu. Měli jsme namířeno do La Push, zalovit si v moři. Celá cesta probíhala většinou mlčky, nikdo neměl moc co říct. Měli jsme zapnuté rádio a poslouchali nějaké starší písničky, které se hrály za tátova mládí. Neznala jsem ani jednu…
Nakonec táta projel celé La Push a jel někam za vesnici, podél oceánu. Nakonec zastavil poblíž jednoho útesu a vystoupil. Napodobila jsem ho a pomohla vynosit věci z auta na jedno molo. Rozdělali jsme si stoličky a táta dal před každého jeden prut."Ale já to neumím!''namítala jsem a on se od srdce zasmál. Vyndal z pytlíku žížalu a napíchl ji na háček. Potom nahodil a postavil prut do vidlic.
"Tak ukaž…''řekl a ukázal mi rukou, abych se postavila. Nejistě jsem se postavila na nohy a podívala se na něj. Vzal "můj" prut a dal mi ho do rukou. Nejistě jsem ho chytla a křečovitě ho sevřela. Charlie se postavil za mě a dal mi ruce na ramena.
"Obráceně ruce, Bells…- Tak, dobře. A teď, chytni si jedním prstem vlasec- ne, ne tím druhým. Tak, fajn… A teď si ten vlasec odjisti - ne, takhle. A teď, si dej prut za sebe. A napřáhni se a švihni s ním před sebe. A při tom švihu ten vlasec pusť… Povede se ti to, uvidíš…''pobízel mě. Předtím jsem dělala vše, podle jeho instrukcí. A teď je to na mě… Zhluboka jsem se nadechla a dala prut za sebe. Podívala jsem se do vln a švihla. Při tom švihu jsem se pokusila pustit vlasec a slyšela navíjení vlasce. Háček i se závažím letěl poměrně daleko, až jsem se divila. Háček zmizel pod vodou a nad hladinou zůstal jenom splávek. Udiveně jsem vydechla a Charlie mě poplácal po ramenu.
"Skvěle, Bells. V tomhle budeš po mně''řekl a usadil se na svou stoličku. Napodobila jsem ho a dala svůj prut do vidlic.
"Bell, ještě si zajisti vlasec, tamtou páčkou''ukazoval a já tak učinila.
"Bezva… A teď jen čekat, až nějaká zabere…''řekl a zadíval se k obzoru. Napodobila jsem jeho pohled a chvíli mezi námi panovalo docela příjemné ticho. Potom Charlie zalovil v tašce, kterou měl vedle své stoličky a vyndal dvě plechovky piva. Jednu hodil po mně.
"Tati?''divila jsem se, když mi to pivo hodil. Vždy byl pokud možno proti tomu, abych pila alkohol. A když už, tak jen do určité meze.
"Už jsi skoro dospělá. A na rybách se nic jiného nepije… Tak na zdraví!''zvolal a natáhl ke mně svou plechovku. Usmála jsem se na něj, otevřela svou plechovku a přiťukla jsem si s ním. Charlie si plechovku ihned přitiskl k ústům a začal pít. Namísto toho já jsem si jen lokla. Musela jsem tomu přijít na chuť… Položila jsem plechovku na zem vedle své stoličky a dívala se na splávek od svého prutu. Ale měla jsem problém ho najít. Na vodě se pohupovaly dva naprosto stejné splávky. Zadívala jsem se na splávek nalevo a zírala na něj neurčitou dobu. Mohly to být minuty, ale zároveň taky třeba půl hodiny. Jediné, co jsem kolem sebe zaregistrovala, byly Charlieho pomalé pohyby rukou směrem k pivu. A také to, že slunce konečně vylezlo zpoza mraků a upřelo se nám do zad. Byl to velmi příjemný pocit a já si uvědomila, že v životě jsem si tak neodpočinula, jako právě při dnešním rybaření. Už chápu, co na tom ti chlapi vidí… Ten klid, ta pohoda, prostor pro urovnání si svých myšlenek. Jak často se vám tohle poštěstí? V duchu jsem si stále opakovala tu naši včerejší dámskou jízdu. Bylo to, jako bych byla někde v kině, kde vám promítají různé obrázky. Ale po chvíli se mi v mysli začaly objevovat další a další. Úplně jiné, ale patřily tam. Byly to moje vzpomínky…
I když mi v hlavě vířily všechny ty myšlenky zkloubené zároveň s mými nezodpovězenými otázkami, neustále jsem nepřestávala sledovat splávek pohybující se na hladině oceánu. Očima jsem na chvíli kmitla k tomu druhému, který se právě na chvíli potopil. A zas a znova. Znamená to, že ryba bere?? Splávek zmizel pod vodou.
"Tati, bere ti!'' zakřičela jsem na něj. Copak si toho nevšiml?
"Ne, Bells, to je tvůj splávek!''řekl ihned pohotově. Takže já celou dobu zírala na jiný splávek? Ale v tuto chvíli jsem měla naléhavější otázku; Co mám dělat?!
"Co mám dělat?!''zvolala jsem nakonec nahlas a vyskočila na nohy.
"Škubni za prut a ulov ji! Je tvoje, Bells!''řekl povzbudivě. Rychle jsem sáhla po prutu a rychle s ním škubla. Ihned jsem ucítila značný odpor. Byla tam! Snažila jsem si vzpomenout na těch pár pořadů o rybaření, co jsem viděla. Zapřela jsem si prut o bok, jednou rukou silně svírala rukojeť a tou druhou začala navíjet. Šlo to dost těžce. Prut se na druhém konci ve vzduchu značně ohnul, až jsem si myslela, že se zlomí. Ryba kladla hodně velký odpor, ale já byla silnější. Až jsem se divila, kde se ta síla ve mně brala. Za malou chvíli se mi podařilo jí dostat až skoro k nám. Vzpínala se a všude kolem sebe cákala vodu. Naštěstí, Charlie už měl v ruce připravený podběrák a rybu do něj chytil. Vytáhl jí z vody ven, a jakmile byla ryba ve vzduchu, přestala se prát. Charlie ji položil na molo a vyndal jí z huby háček. A já? Byla jsem na sebe patřičně hrdá! Sama, bez cizí pomoci (když nepočítám rady) jsem chytila svou první rybu!!! Táta naplnil jeden kýbl vodou a rybu do něj vpustil.
"Dobrá práce, Bells!''pochválil mě a plácl si se mnou dlaní. Potom se ke mně naklonil a obejmul mě. Obětí však netrvalo dlouho, protože po chvíli začal pod vodou mizet i Charlieho splávek…
Domů jsme přijeli se slušnou zásobou ryb. Charlie je šel ihned dát do mrazáku, který byl v garáži, zatímco já běžela rychle domů. Už jsem se nemohla dočkat toho našeho pohodlného gauče a teplého jídla. Bylo chvilku po setmění, když jsem odemykala dveře do našeho domu. Ihned jsem zamířila do kuchyně a hodila do mikrovlnky ohřát pizzu. Opřela jsem se o linku a pozorovala, jak pizza uvnitř mikrovlnky krouží pořád dokola, dokud se neozval zvuk, který hlásil, že už je pizza hotová. Vyndala jsem pizzu z mikrovlnky, a dala jí na talíř. Vzala jsem si nůž a nakrájela ji na osminky. Už jsem slyšela zvuk zápasu z obývacího pokoje, takže jsem s pizzou zamířila právě tam. Položila jsem ji na konferenční stolek, vzala si jeden plátek a posadila se vedle Charlieho.
"Kdo hraje?''zeptala jsem se.
"Florida proti New Yorku… Ale už to končí…''odpověděl mi. Natáhl se a vzal si taky jeden plátek. Společně jsme se dívali na baseballový zápas, dokud neskončil. Potom Charlie šel k naší skříňce s DVD a prohlížel si, co tam všechno máme.
"Co takhle Interview s upírem?"zeptal se a otočil se na mě.
"Proč ne?''souhlasila jsem a usmála se. Charlie vyndal DVD z obalu a strčil ho do přehrávače. Potom se vrátil ke mně a posadil se. Pizzu už jsme snědli, takže jsem šla udělat popcorn, než Charlie přejede všechny ty počáteční reklamy. Popcorn jsem vysypala do misky a vrátila se do obýváku. Dala jsem ho Charliemu do klína a opřela se hlavou o jeho rameno. Natáhl ruku a obejmul mě kolem ramen. Zvedla jsem nohy a opřela si je o ty jeho. Film začal…
Po filmu jsem byla ráda, že jsem se dostala do postele. Dalo mi hodně moc námahy, nezastavit se v půlce schodiště a neusnout ve stoje. Neobtěžovala jsem se se svlékáním, nebo podobnými "zbytečnostmi'' a vlezla si pod peřinu v tom, v čem jsem byla celý den. Jsem já to ale čuně, že? Zítra to musím dát všechno vyprat, včetně povlečení. Přikryla jsem se skoro až po uši a příjemně se zavrtala do teplé přikrývky. Do té doby, mohla to být minuta, než jsem usla, jsem si v duchu promítala ten nejlepší den s Charliem, který jsme spolu kdy podnikli. A došla jsem k závěru, že si ho musíme znovu, pokud možno co nejdřív, zase zopakovat!
Ráno jsem se… Ono se nedá říct ráno. Byla jedna hodina odpoledne. Takže, probudila jsem se v jednu hodinu odpoledne. Jakmile jsem sešla dolů, čekal mě na kuchyňské lince další lísteček. Charlie se konečně naučil psát lístečky. Dříve jsem ho musela pořád shánět. Nejčastěji obvolávat všechny známé, protože on mobil nikdy nebral…
Zdravíčko, ospalče!
V prvé řadě, dokud na to nezapomenu, ti chci říct, že se tu pro tebe stavoval nějaký kluk. Byl docela mladý, tmavé vlasy a oči, docela pěkný. Doufám, že ze mě brzy neholáš udělat dědečka! V druhé řadě, pokusil jsem se udělat ti oběd. Snad ti špagety přijdou k chuti. Jsou v troubě. A v třetí řadě ti napíšu, kde jsem. Myslím, že je jasné, kde jsem, ale přesto... Jsem u Polly. Snad ses vyspala do růžova. Vrátím se kolem třetí. Dobrou chuť!… Táta
Usmála jsem se na ten popsaný list a položila ho zpátky na linku. Potom jsem si z trouby vzala špagety a ohřála si je. Byly dobré, to jsem musela uznat. Charliemu šly špagety vždycky líp, než mě. Potom jsem po sobě opláchla talíř a nádobí ze včerejšího večera a lísteček zmuchlala a vyhodila do koše. Pak jsem šla do pokoje, stáhla z postele prostěradlo a z peřin povlaky a zamířila do koupelny. Hodila jsem špinavé prádlo do pračky a šla se podívat do tátova pokoje. Posbírala jsem tam jeho věci, které měl poházené po zemi, a šla zpátky. Svlékla jsem ze sebe i to oblečení, které jsem měla včera na rybách a ve kterém jsem spala, přidala to k tomu prádlu od Charlieho a pokusila se to nacpat do už i tak plné pračky. Přidala jsem prášek a zmáčkla tlačítko "start". Když koupelnu zalil hluk z pračky, vlezla jsem si do sprchy a umyla se. Vyčistila jsem si zuby a zamotaná v ručníku šla do pokoje. Natáhla jsem na sebe tmavou soupravu, kterou jsem, jako mnoho dalších věcí, dostala od Alice. Ručník jsem odnesla zpátky do koupelny a vracela se zpět. Uznala jsem za vhodné se po dlouhé době podívat na učení. Podívala jsem se k sobě na stůl, na kterém bylo plno věcí, ještě z naší párty. Přešla jsem ke stolu a něco na něm mě upoutalo. Byla to podlouhlá, vypadala jako saténová, krabička. Nevěděla jsem, jak se tam vzala, ale věděla jsem, že není moje. Třeba si ji tady zapomněla Angela, nebo Rose s Alicí. Opatrně jsem jí vzala do rukou a otevřela jí. Bylo tam ještě jedno pouzdro, a na tom byl malý list papíru.
"Pro Bellu. Prosím, nos ho…''stálo tam. Nebyl tam podpis. Od koho byl? Od Charlieho? Ale proč by mi ho nedal normálně a nechal mi ho na stole? Nebylo to moc pravděpodobné… Ale v tuto chvíli mě sžíralo něco jiného. Co skutečně je v té krabičce, pod tím druhým pouzdrem? Zhluboka jsem se nadechla a odklopila i to druhé pouzdro. Byl tam řetízek. Řetízek byl, nejspíš stříbrný, drobný, lehce zakroucený. Vzala jsem si ho mezi prsty a zvedla ho. Na řetízku se pohupoval středně velký křížek. Byl docela bohatě zdobený. Ale i přes to, moc krásný. A já věděla, že to od Charlieho nebylo. On by mi, podle něj, takovouhle "šílenost'' nikdy nedal. Ale od koho tedy byl? Kdo by byl u mě v pokoji? Napadala mě jedině Alice, Angela a Rose. Nikdo jiný tu přece nebyl! Ale je tu pár věcí, které tyto věci vyvracejí. Za prvé, toto nebylo Angelinino písmo a ona by neměla žádnou potřebu, dávat mi řetízky a křížky. Písmo se sice stylově hodilo na Alici s Rose, ale i ony neměly žádnou potřebu mi něco takového dávat. Nebo ano?... Ale i toto je nemožné. Kdyby to bylo od nich, určitě bych si toho všimla, anebo by mi to určitě řekly, že pro mě něco mají. Má to nějakou spojitost s tím někým, kdo mě tu dnes sháněl? Budu muset Charliemu udělat pořádný výslech, až se vrátí. Ale s tím jeho mizerným popisováním toho určitě moc nezjistím… Od koho tedy byl? Kdo by chtěl, abych nosila na krku křížek? Proti… čemu? Pochybuju, že jen na ozdobu… Co tak vím, křížky se nosily proti zlým věcem. Jediná zlá"věc'', která mě napadla, byl upír. Docela mě přimrazilo, když jsem si vzpomněla, že jsme se s Charliem včera dívali na Interview s upírem, a já hned druhý den dostala křížek s prosbou, abych ho nosila. Bylo to velmi… podivné.
Mám splnit tu prosbu a nosit ho? Nebo to je jen nějaký přiblblý fórek, abych před všemi vypadala jako idiot? Řetízek jsem vrátila zpátky do pouzdra a položila na stůl. Nechala jsem to tam ležet a šla vyndat prádlo z pračky…
Táta hned potom musel ještě do práce, takže jsem moc možností na výslech neměla. Nevrátil se ani dokonce na večeři. Začala jsem si o něj dělat obavy. Skutečné obavy. Už když jsem chtěla někam volat, uslyšela jsem zvuk motoru před naším domem. Trochu se mi ulevilo, když jsem věděla, že Charlie už je doma. Po chvíli stál táta ve dveřích a vypadalo to, že se jen tak tak drží na nohou. Rychle jsem ho šla podepřít a vedla ho k němu do pokoje. Celou dobu se omlouval, že přijel takhle pozdě, ale že měli něco naléhavého. Skoro mu nebylo rozumět. Dovedla jsem ho až k posteli a on se na ní natáhl a v tu chvíli spal. Musela jsem se tomu uchichtnout a usoudila, že by byl dobrý nápad jít taky spát. Zamířila jsem k sobě do pokoje, převlékla se do pyžama a vlezla si od peřinu. Chvíli jsem o něčem přemýšlela, než mě přemohl spánek a já šla znovu do říše snů…
Ráno jsem se probudila opět svěží. Vylezla jsem z postele a zamířila, jako každé ráno, do koupelny. Měla jsem až podivně dobrou náladu, dokonce jsem si chtěla začít pískat. V koupelně jsem si vlezla do sprchy a provedla kompletní ranní očistu. Potom jsem rychle přešla ke mně do pokoje a přešla ke skříni s věcmi.
Vzala jsem si na sebe tmavé ryfle a k tomu volné, tmavě hnědé triko. Všechno opět z Aliciny "dílny". Šla jsem zpátky do koupelny, kde jsem se učesala- udělala si jen obyčejný culík, a namalovala se. Potom jsem si šla do pokoje připravit věci do školy. Vzala jsem si tašku a naházela tam učebnice, ale jednu jsem nemohla najít. Ale vzpomněla jsem si, že jsem jí nechala na stole. Rychle jsem přešla ke stolu a zrak mi opět padl na krabičku s řetízkem. Sedla jsem si na židli a neurčitou dobu ten řetízek pozorovala. Roztřeseně jsem natáhla ruku směrem k němu. Vzala jsem pouzdro opět do dlaní a otevřela ho. Řetízek tam pořád byl. Řetízek pro mě, od nevím koho. Co já bych za to dala, vědět, kdo mi dává, a hlavně z jakého důvodu, řetízek s křížkem. Měla jsem silnou potřebu řetízek vrátit zpátky na stůl a jít dělat snídani, ale místo toho jsem si ho opravdu připla na krk. Docela studil, ale věděla jsem, že za chvíli už to bude dobré. Tohle je poprvé, kdy mám na krku křížek. Přešla jsem k zrcadlu a podívala se na sebe. Musela jsem uznat, že nevypadal vůbec špatně. Sice jsem vypadala jako členka nějaké sekty uznávajíc jen Boha a nic jiného, ale také jsem klidně mohla patřit mezi nějaké ty dnešní COOL typy, co jsou ověšeni křížemi. Ale já nebyla ani jedno. Věděla jsem, anebo jsem spíš tušila, že jsem tenhle řetízek dostala za nějakým účelem, z nějakého mě neznámého důvodu. Ne jen na okrasu… Nakonec jsem si hodila tu učebnici do tašky a šla dolů nachystat snídani. A čekalo mě další překvapení. U stolu seděl Charlie a celý stůl byl prostřený k jídlu.
"Ahojda, Bells. Říkal jsem si, že bych tě toho mohl jeden den ušetřit…''řekl a kývl hlavou směrem k jídlu na stole.
"Ahoj, tati… No páni, díky. Vypadá to dobře!'' řekla jsem a sedla si naproti němu. Ihned jsem si usrkla kafe a natáhla se pro jeden chleba. Pak jsem se podívala na Charlieho, ale ten místo toho zíral na můj krk, kde se mi pohupoval onen už zmíněný "dar nedar".
"Co to je?''zeptal se vyděšeně, očima stále propalujíc kříž.
"Ehm… To jsem měla na stole v pokoji a u toho byla prosba, abych ho nosila. Možná že je od Alice…''řekla jsem rychle. Charlie poprvé odpoutal svůj pohled od křížku a obezřetně se na mě podíval. Chvíli si mě měřil pohledem, ale potom zjihl a usmál se.
"Chutná?''zeptal se mě.
"Jo, je to opravdu moc dobré!''pochválila jsem ho. Usmál se a radši zavedl téma někam jinam…
Po snídani jsme oba šli do předsíně a vzali si boty. Charlie otevřel dveře, ale venku pršelo, takže jsem si musela vzít i bundu. Rozloučila jsem se s Charliem, nasadila si kapuci a rychle přeběhla déšť k mému autu. Rychle jsem ho odemkla a nasedla dovnitř. Vevnitř bylo příjemné sucho. Sundala jsem si kapuci a zapla motor. Chvíli jsem tam jen tak seděla a čekala, až topení zahřeje celé auto, a hlavně mě. Pak už jsem konečně dala nohu na pedál a vyrazila směrem ke škole. Projížděla jsem celé Forks, ale nikde nebylo skoro ani živáčka. Většina aut, která mě míjela, byli moji spolužáci. Nakonec jsem dorazila ke škole. Byla jsem tam mezi posledními. A snad shodou náhod nebylo volné místo nikde jinde, než u stříbrného Volva. Povzdechla jsem si a zaparkovala tam. Tohle přežiju, nic to není. Je to jen blbé parkovací místo! Říkala jsem si v duchu. Vylezla jsem z auta a znovu běžela přes celý školní areál někam pod střechu, abych nepromokla. Na chodbách skoro nikdo nebyl, takže jsem šla rovnou do své třídy, kde jsem měla první hodinu. Jakmile jsem vešla do třídy, Alice s Angelou na mě zamávaly. Oplatila jsem jim to úsměvem a šla ke svému místu. Nejdříve jsem si sundala bundu a dala ji přes opěrku židle. Alice se se zděšeným výrazem podívala na můj křížek a ucukla. Odsunula si židli skoro co nejdál ode mě. Ale potom se směrem k tomu křížku usmála a zamumlala něco jako "Opravdu je při smyslech…''. Tak teď jsem tomu už vůbec nerozuměla! Alice ví, od koho ten řetízek je? Budu se jí na to muset později zeptat. Posadila jsem se na židli právě v tu chvíli, kdy do třídy vstoupila Polly a začala s výkladem…
Nevím, čím to bylo, ale každý z Cullenovic rodiny, kdo si všiml křížku, se ode mě odsunul co nejdál a tvářil se nejdřív zděšeně, ale potom se usmál. A Emmett byl dnes až podezřele v klidu. Sice vtipkoval, když jsem vešla do třídy, ale jakmile si všiml mého nového přívěsku, žerty ho přešly a on se choval stejně jako předtím Alice. A stejně tak Rose. Chovala se jako jindy, ale vycítila jsem z ní obezřetnost a strach. Co to s nimi bylo? Při obědě mě čekal výslech v podobě Angely. Proč ten řetízek nosím, od koho je, a tak dále. Alice s Rose si šli opět sednout ke svým drahým polovičkám a my seděli sami. Po obědě jsem šla, až podezřele klidná, na hodinu biologie a šla na své místo. Byla jsem klidná kvůli tomu, že sedím s Mikem? Když jsem si na to vzpomněla, trochu jsem posmutněla, ale potom jsem dávala pozor na to, co nám učitel říká. Pak už jsem jen přežila tělák, kde nás nutili hrát basketbal a mohla jsem jet domů. V šatnách jsem se rychle převlékla a šla k parkovišti. Už konečně přestalo pršet, takže jsem mohla jít bez bundy, ale přesto byla ve vzduchu cítit ta vlhkost… Asi v polovině cesty mi padl pohled na Edwarda, stojícího před nějakým mužem. Edward byl ke mně čelem, ale toho druhého muže jsem nepoznala. O něčem se spolu bavili a Edward se mračil. S povzdechem jsem prošla kolem nich, ale v tu chvíli na mě někdo zavolal.
"No ne, Bello!''uslyšela jsem mužský hlas. Rychle jsem se otočila a zjistila, že toho muže před Edwardem znám. Byl to Mark. Ten pěkný kluk z výtahu. I on se vyděšeně díval na můj řetízek a o krok odstoupil, ale Edward nejevil žádné známky toho, že by měl stejné reakce, jako Mark a jeho sourozenci. Od začátku se na ten křížek usmíval a potom pohlédl na mě. Co to mělo znamenat??
"Ehm… Ahoj, Marku… Co ty tady?''zeptala jsem se a o krok se vrátila k nim.
"Vy se znáte?''divil se Edward. Rychle jsem po něm střelila pohledem, ale moc dlouho jsem se na něj dívat nevydržela.
"Ano. Když byla s Alicí v Tacomě, jeli jsme spolu výtahem u nás v hotelu.''objasnil to Mark Edwardovi.
"Aha''řekl Edward naštvaně. Další věc, kterou jsem nechápala, ale pokusila jsem se to přehlížet.
"Jinak, byl jsem se tu podívat za Edwadem a jeho rodinou, ale řekl jsem si, že když tady bydlíš ty, taky bych tě mohl navštívit. Ale tvůj otec mi řekl, že ještě spíš, když jsem se u vás stavil…''odpověděl mi na mou předešlou otázku Mark. Tak to byl on, kdo se po mě sháněl? Nevěděla jsem, co na to říct. Znovu jsem pohledem rychle střelila k Edwardovi a všimla si, že má ruce zaťaté do pěstí. Mark co chvíli přeskakoval pohledem z mého obličeje na můj krk, kde se mi pohupoval křížek. Snažil se nedát najevo svou obezřetnost, ale já ji i přesto viděla. Co se to s nimi sakra děje? Proč tak reagují na nějaký kus kovu visící na mém krku?
"Aha''žádná inteligentnější odpověď mě nenapadla.
"A tak jsem si říkal… Nechtěla by sis někam vyjít? Třeba ve středu?''nadhodil a mě stálo hodně úsilí nevyvalit na něj oči a neotevřít pusu údivem.
"Ve středu nikam nejde! Máme soutěž!''vložil se do toho Edward s výhružným tónem a propaloval Marka nenávistným pohledem.
"To nevadí, tak po soutěži''nedal se Mark a podíval se na mě. Takže teď jsem na řadě s odpovědí já? Co mám říct? Mám s ním jít? I Edward se na mě podíval, ale v jeho pohledu bylo něco jiného. Sice tam byl strach, ale nějaký nerozluštitelný druh strachu. Bál se o mě? Ale já pocítila nutkání, všechno tohle mu oplatit. Oplatit mu tu záležitost se Salome, všechno to utrpení, co jsem si kvůli němu zažila. Prostě všechno! Zalila mě škodolibá nálada a já se na Marka mile usmála.
"Půjdu moc ráda!''řekla jsem a Mark mi úsměv oplatil. O Edwarda jsem se teď nestarala, i když jsem postřehla, že nemá daleko k výbuchu vzteku…
dobře mu tak