
22. kapitola- Dámská jízda
"Bells, měla jsi pravdu s tou Rosalií. Je opravdu hrozně v pohodě! Už v životě nebudu věřit školním klepům!''horovala Angela, když mě vezla domů. Byla strašně hodná. Celou cestu jsem viděla, jak se mě snažila přivést na jiné myšlenky a stále něco říkala. A musím uznat, že se jí to i chvílemi dařilo… Můj hněv už úplně odezněl. Po tom, co jsem si to přebrala v hlavě, jsem začala dávat Edwardovi za pravdu… Možná je opravdu lepší, když budeme sedět odděleně. Aspoň tak nebudeme muset stále myslet na toho druhého a bude snazší zapomenout… Hrozné slovo!! A co se týče smutku, ten ještě neodezněl. Jakmile mi Angela pomohla na nohy, zapřísáhla jsem se, že už pro Edwarda Cullena, kluka, který mi zničil život, ale zároveň mu dodal všechny barvy a štěstí, neuroním už ani jedinou slzičku! A opravdu se mi to docela dařilo. Navenek jsem se snažila vypadat normálně a vyrovnaně, ale můj vnitřek byl v troskách. Po kolikáté už? Angela natáhla ruku směrem k autorádiu a naladila nějakou stanici. Nebyli jsme ještě daleko od školy a Angela jezdila poměrně pomalu, takže jsem si opřela hlavu o okénko a zaposlouchala se do zvuků rádia. Bylo mi líp, když jsem se dokázala soustředit i na něco jiného…
"A teď, milí posluchači, tu máme jednu písničku na přání. Pokud právě jedete v autě, pohodlně se usaďte a zaposlouchejte se do písně Long Time Coming od Taylora Jamese…'' Připadala jsem si jako pětileté děcko, které sedí před televizí a okamžitě poslechne bůhví jakou hovadinu, kterou v televizi uslyší. Teď i já, jsem se snažila se pohodlně usadit na sedadle a zaposlouchat se do textu písně…
Everybody wants to be loved.
Every once in a while.
We all need someone to hold on to,
just like a helpless child. (yeah)
Can you whisper in my ear,
let me know it's all right.
Every once in a while.
We all need someone to hold on to,
just like a helpless child. (yeah)
Can you whisper in my ear,
let me know it's all right.
Každý chce být milován.
Aspoň jednou za čas.
Všichni potřebujeme někoho, aby nás držel,
tak jako bezmocné dítě. (yeah)
Můžeš mi šeptat do ucha,
dej mi vědět, že je vše v pořádku.
Aspoň jednou za čas.
Všichni potřebujeme někoho, aby nás držel,
tak jako bezmocné dítě. (yeah)
Můžeš mi šeptat do ucha,
dej mi vědět, že je vše v pořádku.
Tak tohle je teda pravda! Co by byl svět bez lásky, hm? Netušila jsem, že by na písničce mohlo být tolik pravdy… Ale ta písnička mi dávala i něco jiného. Prohlubovala ještě víc tu mou díru v hrudi. Já, toho, koho jsem potřebovala, aby mě držel jako bezmocné dítě, už navěky ztratila… On teď drží nad vodou někoho jiného, zatímco já se potápím…
It's been a long time coming down this road
and now I know what I've been waiting for.
Just like a lonely highway.
I'm trying to get home, oohooh.
Love's been a long time coming.
and now I know what I've been waiting for.
Just like a lonely highway.
I'm trying to get home, oohooh.
Love's been a long time coming.
Tato cesta byla dlouhá,
ale teď vím, na co jsem čekal.
Dlouhá jako dálnice.
Pokouším se dostat domů, oohooh.
Láska přichází pomalu.
ale teď vím, na co jsem čekal.
Dlouhá jako dálnice.
Pokouším se dostat domů, oohooh.
Láska přichází pomalu.
Zase pravda! Láska přichází pomalu, anebo nepřichází vůbec! Co to je vůbec za slovo, ta láska? Je to nějaký cit? No jasně, že je! Já ho dobře znám. Milovala jsem… Ale něco vám povím! Milovat, když nejste milováni, je to nejhorší, co můžete udělat…
You can love for a lifetime.
You could love for a day.
You can think you've got everything but
everything is nothing when you throw it away. (yeah)
Then you look in my eyes
and I have it all once again.
You could love for a day.
You can think you've got everything but
everything is nothing when you throw it away. (yeah)
Then you look in my eyes
and I have it all once again.
Můžeš milovat celý život.
Můžeš milovat jeden den.
Můžeš si myslet, že máš všechno, ale
všechno je nic když to zahodíš.
Potom se mi podíváš do očí
a mám všechno zpět.
Můžeš milovat jeden den.
Můžeš si myslet, že máš všechno, ale
všechno je nic když to zahodíš.
Potom se mi podíváš do očí
a mám všechno zpět.
Moje ruka vyletěla proti autorádiu jako blesk a hned ho vypla. Je možné, aby písnička člověku způsobila ještě větší bolest? Ta poslední sloka byla jako kyselina. Rozežrala moje nitro snad ještě víc, než už bylo. Angela se na mě rychle podívala, ale potom hned upřela zrak znovu na silnici.
"Ehm… Promiň, já… Klidně to znovu zapnu''omlouvala jsem se jí, ale ona mě přerušila.
"To je v pohodě, Bello. Těm slovům jsem taky porozuměla… Chápu tě. Jsi hrozně statečná, víš?''řekla mi a povzbudivě se na mě usmála.
"Tak tohle ty si myslíš?''divila jsem se.
"Samozřejmě… Kolikrát už tě Edward zranil? A ty jsi vydržela až doteď! A ještě s ním budeš dokonce tancovat na soutěži! Bello, ty jsi ten nejsilnější člověk, kterého znám…''ujistila mě.
"Díky''hlesla jsem jen. Po chvíli už Angela parkovala u nás před domem.
"Takže v pět tady, ano?''zeptala se, když jsem dala váhavě ruku na dveře.
"Jo… Vlastně… Ang, co kdybys přišla o něco dřív? Mohla bys mi pomoct to tady připravit… Třeba ve čtyři?''navrhla jsem.
"No jasně!''souhlasila hned nadšeně. Její nadšení u mě vyvolalo mírný úsměv.
"Tak fajn. Ještě jednou moc děkuju za odvoz, Ang. Zatím se měj!''rozloučila jsem se s ní a rychle vyběhla z auta. Naposledy mi zamávala a odjížděla pryč. Já šla dovnitř do domu a na kuchyňské lince jsem našla vzkaz od Charlieho.
Bell, dnes přijdu trošku déle. Práce místního velitele policie mě bude stát o něco víc času. Ale neboj, na tu vaši jízdu přijdu včas, ještě dokonce s předstihem. Všiml jsem si, že v lednici už není moc jídla, mohla bys dojet nakoupit, aby holky neměly hlad. A já taky :)… Táta
Musela jsem se zasmát nad tím jeho smajlíkem. Chvilku mi trvalo, než mi vůbec došlo, že je to smajlík. Byly to nějaké dvě skoro vodorovné tečky a vedle toho zaoblená čára. Nakonec jsem dala na jeho radu a šla zkontrolovat lednici. Co jsem tak viděla, v jeho dopise to hodně zveličoval. V lednici nebylo už žádné jídlo! Zkontrolovala jsem i spižírnu, ale tam mě čekal podobný výsledek. Takže jsem se nakonec stejně sbalila a jela do nákupního centra nakoupit…
Táta přijel asi kolem třetí. Čekala jsem, že přijede dýl, na to, co psal na lísteček, tu byl ještě docela brzy. Vlastně skoro stejně, jako obvykle… Oba jsme se najedli a povídali, jaký jsme měli den, než se ozval zvonek od dveří. Šla jsem otevřít. Za dveřmi stála Angela v jeansové sukni a volnějším fialkovém tričku.
"Ahoj''usmála jsem se na ní.
"Ahoj! Jsem… ehm… vhodně oblečená na dámskou jízdu? Bylo peklo vymyslet, co si na sebe vzít''řekla a obě jsme se zasmáli.
"Jsi víc než vhodně oblečená! Tak pojď!''řekla jsem a táhla jí za ruku dovnitř. Charlie stál v předsíni a usmíval se.
"Ehm… Dobrý den, pane Swane''řekla poněkud ostýchavě Angela, když ho spatřila.
"Ahoj, Angelo! Patříš k nejlepším kamarádkám mé dcery, takže pro tebe jsem odteď Charlie, jasné?''řekl zlehka a podal jí ruku. Byla jsem mu vděčná, že to takhle bere.
"Dobře, Charlie''usmála se Angela a potřásla si s ním rukou. Potom jsme se vydali ke mně do pokoje, kde jsme přestěhovali pár věcí a já se oblékla do podobného stylu jako Angie. Alice s Rose byly přesné jako švýcarské hodinky. Dorazily na minutu přesně. Šla jsem jim otevřít, zatímco Angela a Charlie stáli v chodbě.
"Bello!''zavýskly obě najednou a objaly mě.
"Ahoj, pojďte dál''vyzvala jsem je a udělala jim místo ve dveřích. Začínala jsem cítit, jak se mi dobrá nálada vrací a ta špatná odplouvá někam pryč.
"Charlie!!''zavýskla Alice a rychle běžela k němu. Skoro na něj skočila, jak ho objala. Dalo se to čekat, rok a půl se neviděli… Charlie se jen zasmál a řekl "Ahoj, Alice. Taky tě rád vidím'' a potom se k němu přihnala i Rose se stejným nadšením, jako předtím její sestra.
"Páni, holky, vy jste se vůbec nezměnili''řekl Charlie, když si je chvíli prohlížel. Alice s Rose si vyměnili zvláštní pohled, kterému jsem nerozuměla, a zasmály se.
"To ty taky ne, Charlie''utahovala si z něj Rose. Znovu se spolu zasmáli a Alice potom zvedla ruku, ve které měla několik tašek, které jsem dobře poznávala. Byly to tašky, ve kterých byly šaty na soutěž.
"Půjdeme?''navrhla Alice a široce se usmívala.
"Jsem jen vaše''rezignovala jsem a pousmála se.
"Jo!''zvolala Alice a už byla u mě a brala mě za paži. Tak rychle, že jsem jí skoro nestačila, mě dovedla ke mně do pokoje. Bylo mi to divné, že se u nás v domě tak lehce vyzná, když je tu poprvé… Ale v tuhle chvíli jsem se s tím nehodlala zabývat. Angela a Rose šli za námi v těsném závěsu. Alice rozrazila dveře mého pokoje a na chvíli mě pustila. Vzala mou židli a dala jí doprostřed pokoje.
"Tak kterými šaty začneme?''říkala si sama pro sebe a prohrabovala se v taškách.
"Alice, nech to nejlepší nakonec!''popichovala ji Rose a Alice rázně přikývla.
"Fajn, takže začneme cha-chou! Bells, natáhni si na sebe ty šaty!''rozkázala a hodila mi je. Co jsem mohla dělat jiného, než si je na sebe opravdu natáhnout? Svlékla jsem ze sebe oblečení a pokusila se nasoukat do černobílých šatů. Nesahaly mi ani po kolena. Vypadalo to, že jsou bez ramínek, ale ve skutečnosti nahoře pokračovaly jako silon a od loketních jamek jsem měla jakoby rukavičky s gumičkou, která se obmotala kolem prostředníčku. Angela s Rosalií si mě obdivně měřili, zatímco Alice se stále široce usmívala. Když ticho pokračovalo docela dlouhou chvíli, nejistě jsem se v těch šatech zavrtěla.
"Ehm… Co je?''zeptala jsem se roztřeseně.
"Ne nic, hrozně ti to sluší''prohodila Angela a já zakoulela očima.
"Edward bude zírat''přitakala Rose a já si bolestně povzdechla a podívala se jinam. Když si Alice a Rose všimli mé reakce, nejistě se na mě podívali.
"Bell, je ti něco?''zeptali se vylekaně.
"Ne nic, já jen… On…''nebyla jsem ani schopná zformulovat jedinou větu.
"Pojď, posaď se. S Rose si tě vezmeme do parády a ty nám to vysvětlíš''nadhodila Alice a posadila mě na židli. Zavřela jsem oči a po chvíli už jsem cítila lehké tahání za vlasy.
"Nechci o tom mluvit, ale měli byste to vědět… Ale… Ang, mohla bys?''zeptala jsem se Angely, ale neviděla jsem její reakci, díky zavřeným očím.
"Jasně, Bell…''odpověděla Angela a povzdechla si.
"No… Po obědě jsme šli na biologii. Bella si sedla do lavice a po chvíli přišel i Edward. Ale nešel si sednout na své místo. Místo toho poprosil Mika Newtona, aby si vyměnili místa. A Mike souhlasil… Takže Bella má teď nového spolusedícího…''řekla Angela a já ucítila, jak Rose a Alice ztuhli, protože se chvíli nic nedělo, ale po chvíli se znovu vrátili ke své práci.
"Promiň, Bell, ale to ostatní musíš říct ty… Já u toho nebyla…''uslyšela jsem po chvíli Angelu, jak ke mně mluví.
"Dobře…''povzdechla jsem si a připravovala se na případnou bolest, až to budu říkat…
"Díky tomu, že mi odpadl tělák, jsem měla jednu hodinu volnou. Ale Ang ne, takže jsem na ní tu hodinu musela počkat, aby mě odvezla. Když jsem šla k parkovišti, dohnal mě Edward a dal mi pro tebe, Alice, nějaká CDčka. Prý sis je u něj zapomněla… No a potom měl kupu otázek, ale já na něj byla naštvaná, nechtěla jsem s ním mluvit. Potom mě poprosil, abych na sebe dávala pozor, a když mi chtěl začít něco vysvětlovat, přijela pro něj Salome a odvedla ho pryč…''řekla jsem a snažila se své pocity udržet na uzdě. Najednou mi Rose silně zatáhla za vlasy, když jsem vyslovila jméno té krásky, co byla dnes před školou.
"AU!''zavýskla jsem a trhnutím otevřela oči. Spatřila jsem Alici, jak se dívá na Rose pohrdavým a naštvaným pohledem.
"Promiň, Bells… Nechtěla jsem…''omlouvala se ihned Rose, ale bylo vidět, že se soustředí jenom na Alici. Vypadalo to, jako kdyby spolu komunikovali v myšlenkách, ale věděla jsem, že žádný normální člověk není schopný telepatie…
"Jak si to ta káča dovoluje…!''zasyčela Alice směrem k Rose.
"Aspoň že Edward byl trochu při smyslech!''zasyčela Rose zpátky a Alice rázně přikývla. Takže on byl při smyslech?! Ptala jsem se sama sebe pohrdavě. Ony jsou na jeho straně?! Co znamená to, že byl při smyslech? Alice se na mě podívala a všimla si mého zmateného výrazu. Opřela se o opěrky židle tak, že její obličej byl jen pár centimetrů od mého a dívala se mi do očí.
"Bell, slíbila jsi mu to, že?''zeptala se napjatě Alice.
"Ano… Proč?''odpověděla jsem zmateně.
"Díky Bohu… Bells, je nesmírně nutné, aby ses ten jeho slib pokusila dodržet. Musíš na sebe dávat pozor! Edward tě nežádal jen tak náhodou, Bells. Něco se děje. Něco špatného se tady děje a je nesmírně nutné, abys byla v bezpečí… A nám jde o tvoje bezpečí… Prosímtě, dodrž slib, který jsi mu dala''řekla a vpíjela se mi do očí takovým způsobem, že i ta její slova mi naháněla strach. Dlouhou chvíli bylo ticho. Nikdo nic neříkal. Jediné, co tuto chvíli přerušovalo, bylo naše roztřesené dýchání. Potom se ozval další zvonek a my všechny jsme nadskočili leknutím.
"Ty ještě někoho čekáš?''zeptala se Angela a já si až po dlouhé chvíli uvědomila, že je tu taky. Zmateně jsem se na ní podívala.
"Ne… To bude Polly, dnes po matice jsem jí pozvala. Slíbila jsem to Charliemu…'' odpověděla jsem jí a ona se pousmála.
"Bell?''promluvila ke mně znovu Alice a já se znovu obrátila k ní.
"Nemysli na to… Teď zase zavři oči a já se pokusím ti dodělat make-up''řekla a usmála se. Po tom dřívějším napětí v jejím obličeji už nebylo ani vidu. Přikývla jsem a zavřela oči. Pak už jsem zase na sobě cítila, jak obě pokračují ve své práci.
"Bell, chceš něco vědět o Salome?''zeptala se po další chvíli Rosalie.
"Rose!''okřikla ji Alice hned.
"Má právo to vědět!''vrátila jí to. "Chceš, Bello?'' zeptala se znovu. Roztřeseně jsem přikývla, nevědíc, co mě čeká.
"Salome pochází z Denveru v Coloradu. Je to dcera velmi významného člověka---'''začala, než ji Alice přerušila svým výkřikem "Hotovo!'' Otevřela jsem oči a dívala se všude kolem. Přede mnou stála Alice s Angelou, zatímco si Rose stále hrála s mými vlasy.
"Paráda!''zajásala Angela s Alicí jednohlasně. Rosalie už po zbytek večera nedostala možnost, dopovědět mi to, co začala. Potom jsem byla donucená jít se s každými šaty dolů ukázat Charliemu a Polly, a oba dva mi je vždy chválili…
Až nakonec přišli na řadu poslední šaty. Ty na pomalý tanec. Ty nejhezčí, ty modročerné. Nejdřív jsem si je na sebe vzala a podstoupila odličovací procedúru, a až potom si se mnou Alice s Rose začali hrát. Dokonce i Angela se s radostí zapojovala a radila Alici, co by se k tomu hodilo. Líčení a česání k těmto šatům trvalo nejdéle a Alice s Rose měli vždy hromadu vtipných historek, které mě dokonale zabavily, a já byla schopná se soustředit jen na tuhle chvíli. Byla jsem dokonale uvolněná a užívala si pocit, být doma s nejlepšími kamarádkami.
Když Alice, a vzápětí po ní Rosalie, vyřkly svoje poslední "Hotovo'' a já otevřela oči, všechny tři na mě zíraly jako na spasení.
"No páni''řekly všechny tři unisono. Bylo mi jasné, co to znamená. Zhluboka jsem se nadechla a šla ke své šatní skříni, kde jsem měla zrcadlo. Ze zrcadla na mě hleděla překrásná dívka v modročerných šatech, s černou konturkou a tmavě modrými stíny protáhnutými skoro až ke spánkům a skoro bledým make-upem. Moje reakce byla ještě horší, než Alicina, Rosiina a Angelina. Vykulila jsem oči a otevřela pusu dokořán. Tohle jsem přece nemohla být já! Nevěřícně jsem zvedla pravou ruku a zrcadlo udělalo ten samý pohyb. Opravdu jsem to byla já! Zatočila jsem se v šatech dokola a vychutnávala si pocit klouzání silonu po mé kůži. Podívala jsem se na ty tři, které se už vzpamatovaly, a usmála se na mě.
"No páni''souhlasila jsem s nimi. Alice se na mě zářivě usmála.
"Teď už mi věříš?''zeptala se a já dobře věděla, na co naráží.
"Ano, věřím ti… Díky, Alice, Rose, Ang…''řekla jsem a rychle přešla k nim, abych je všechny objala. Po chvilce skotačení mě znovu poslaly dolů, abych se ukázala Charliemu a Polly. Oba dva měli přesně stejné reakce, jako my nahoře. Ohromně mi to pochválili a já mohla jít zase nahoru. Jakmile jsem vešla do pokoje, všechno už bylo uklizené a holky seděly v kroužku na zemi a uprostřed toho kroužku bylo občerstvení. Sundala jsem si šaty a převlékla se zpět do něčeho normálního. Alice, jako celý večer, neustále něco fotila. Říkala, že to hned zítra půjde vyvolat. Dokonce jsem od ní a Rose dostala malý dáreček. Rámečky. Po tom, co Alice viděla, jak jsem dokázala zdemolovat svůj pokoj, se rozhodla, že mi koupí rámečky nové a ihned do nich vrátila ty samé fotky. Samozřejmě, protestovat nemělo cenu. I když jsem nebyla bůhví jak nadšená z toho, že budu muset pořád koukat na ty šťastné fotky z Clevelandu, když už nic z toho, co bylo, není pravda. Už je to všechno pryč… Čí vinou? Spát jsme šli asi kolem třetí ráno. Všechny jsme si ustlali na zemi a po menší polštářové bitce konečně "zalehli''. Byla to ta nejvydařenější dámská jízda, jakou jsem kdy zažila… A znovu se osvědčilo, že do třetice všeho dobrého, to opravdu vždy dopadne dobře… Aspoň v mém případě…

%20%E2%80%93%20okraj.png)





oh to je bomba ... ja fakt nemozem z tejto poviedky - tusim sa stavam zavisla (esteze to je legalny druh zavislosti
) fakt uzasne ...