close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

NTEC 19. kapitola - Málem 2.časť

15. června 2009 v 14:45 | ewikk |  Neznám tě,Edwarde Cullene by Dara
"Já si dám tatarský biftek a brambory''řekla Alice a podala číšníkovi menu, ze kterého si vybrala jídlo. Číšník na ní mohl oči nechat. Nakonec se otočil na mě.
"Ehm… Já si dám třeba špagety''řekla jsem a také mu podala menu. Číšník si to zapsal, přikývl a odešel od našeho stolu pryč. Byly jsme s Alicí v jedné menší restauraci poblíž centra a nedaleko toho hotelu, který mi teď už naháněl hrůzu. Když Alice nechala na recepci Markovi klíče a vyšli jsme ven, podívala jsem se ještě jednou nahoru a udělalo se mi "mírně" nevolno. Alice si o mě dělala obavy, takže jsem jí pořád musela ujišťovat, že je mi fajn. A teď už opravdu bylo…
"Jsi nějaká zamyšlená…''promluvila na mě Alice přes stůl a opřela se o lokty.
"Vážně?... Promiň…''omlouvala jsem se, ale Alice jen mávla rukou a usmála se. Potom se však ještě víc naklonila přes stůl.

"Myslíš na něj?''zeptala se přímo a já trochu ztuhla. Po chvíli jsem se však vzpamatovala a odpověděla.
"Ne, teď jsem nemyslela na něj. Myslela jsem na to, jak jsem ti vděčná''řekla jsem a ona se usmála. Úsměv jsem jí slabě oplatila.
"Zabírá odreagovací výlet aspoň trochu?''zeptala se s nadějí v hlase.
"No jasně. Vážně jsem skoro ani neměla čas na něj myslet…''odpověděla jsem a její úsměv se ještě víc rozáhl.
"To jsem ráda. Víš, včera jsme se dost ošklivě pohádali, a nejen my. Nechtěně se do toho zapojila celá rodina. Ale největší hádka proběhla mezi mnou a Edwardem… Víš, tohle je odreagovací výlet tak trochu i pro mě''řekla a zesmutněla.
"Oh, to je mi opravdu líto, Alice… Ale… Ono… To… Bylo… Byla ta hádka kvůli… mně?''nedalo mi to se nezeptat, i když mi chvilku trvalo vytvořit smysluplnou větu. Rozhodně jsem nechtěla, aby se kvůli mně někdo hádal. A už vůbec ne oni. Ani jsem si nedokázala představit, že by se v této tak ideální rodině mohli její členové pohádat.
"Nemá cenu lhát, Bello. Teď už ne… Ano, ze začátku to bylo o tobě, ale opravdu jen málo. To horší přišlo až z jiného důvodu… S tebou to nemělo nic společného''řekla a mírně se pousmála. Trochu jsem si oddychla, ale pořád mě to trápilo.
"Netrap se. Jsme přece na výletě, ne? Jsme jen my dvě, teď a tady! Nikdo a nic jiného, jen my! Nenecháme si to zkazit ničím, co by nás mohlo trápit, jasný?''zvolala a povzbudivě se na mě usmála.
"Jasné''odpověděla jsem a úsměv jí oplatila. Měla pravdu. Jen my dvě, teď a tady!...

Byla jsem stále na pochybách, když nám číšník donesl jídla, která jsme si objednaly. Postavil je před nás a zase odešel. Vzala jsem si příbor, ale naschvál to protahovala, aby Alice začala. Vymotala příbor z ubrousku a napíchla jednu bramboru na vidličku. Strčila jí do pusy a polkla. Poté si ukrojila kus masa a pokračovala v jídle. Přistihla jsem se, jak na ní nevěřícně zírám, ale včas jsem si toho stihla všimnout. Namotala jsem na vidličku pár těstovin a začala jíst.
"Hmm… Mají to moc dobré, že?''usoudila po chvíli Alice a já vzhlédla, zrovna když si do úst vkládala další kousek masa. Chvilku ho žvýkala a potom polkla a usmála se.
"Ehm… No… Ano, mají to dobré''řekla jsem, ale doteď jsem chuť jídla vážně nezkoumala. Priorita byla umlčet můj kručící žaludek, takže mi bylo jedno, co vlastně jím. Spíš jsem dumala o tom, jak je možné, že Alice jí… Připadala jsem si jako blbec. Všimněte si otázek! Jak je možné, že Alice jí? A proč by nejedla? Každý člověk potřebuje jíst! Nechápu, jak je možné, že se s tím stále víc a víc zaobírám. Když jsem jí doteď neviděla jíst, přece to neznamená, že nejí vůbec! Třeba když byla se mnou, tak zrovna neměla hlad! Konec, tečka! Už se s tím nebudu zaobírat!....... Ale jak je to možné?- Grrrrrrr!!!!…. Jak to tak vidím, letos nedostuduju. Na konci školního roku budu někde v chládku se svěrací kazajkou v odhlučněné místnosti skrčená v koutku, s hlavou těkající ze strany na stranu a budu si pokládat otázku, proč Alice jí! Úžasná budouctnost!
"Bello, vnímáš mě?''drcla mi do ruky, kterou jsem si podpírala hlavu, Alice a tím mě probrala z tranzu. Málem mi hlava spadla do omáčky na špagetách. Alice se začala smát, až se na nás pár lidí začalo otáčet.
"Chtěla jsi něco, Alice?''zeptala jsem se dotčeně. Chvíli trvalo, než se Alice zklidnila a začla kolem sebe házet omluvné úsměvy a natočila se ke mně.
"Ne, proč?"zeptala se, ale koutky úst jí stále sukaly.
"No myslela jsem, že mi něco chceš, když jsi mě vzala za ruku a moje hlava málem spadla do talíře''řekla jsem jí a ona se začala znovu tiše posmívat. Chvíli jsem čekala, až se zase zklidní.
"Ne… Já jen že jsi mi jenom zírala do talíře, skoro jsi ani nemrkla a pořád jsi točila vidličkou na svém talíři. Byla jsi vůbec duchem přítomná?''zeptala se.
"Ehm… Ne''přiznala jsem a usmála se.
"Na copak jsi myslela, hm?''vyzvídala a mně se na tváři objevil ruměnec.
"Nechci o tom mluvit''zakřenila jsem se na ní. Přece jen jsem kdyžtak chtěla jít do blázince dobrovolně, než abych dostala doporučení od Alice.
"Fajn''zachechtala se a položila si znovu lokty na stůl. Podívala jsem se na talíř před ní.
"Páni, ty už jsi dojedla?''divila jsem se, protože já měla na talíři ještě skoro všechno, co jsem dostala.
"No ano… Mně dvacet minut stačí na to, abych dojedla jídlo''ušklíbla se na mě.
"To jsem byla mimo dvacet minut?''vykulila jsem oči a ona přikývla.
"Páni…''zašeptala jsem spíš jenom sama pro sebe, ale Alice to zřejmě slyšela. Snažila jsem se co nejrychleji dojíst jídlo, aby Alice zbytečně dlouho nečekala. Za pět minut už jsem měla talíř prázdný a zamávala na číšníka, aby nám donesl účet. Byl u nás za pár minut. Alice už si vytahovala peněženku, ale já jí zarazila.
"NE! Tohle platím já! Dohodli jsme se!''řekla jsem jí a podala číšníkovi bankovku.
"Drobné si nechte''řekla jsem mu, když mi chtěl vracet těch pár centů. Obdařil mě nesmělým úsměvem, řekl něco, co mělo být asi "Děkuju'' a odešel pryč. S Alicí jsme se zvedly a vzaly si svoje věci. Společně jsme vyšli ven před restauraci. Ulice se pomalu začaly zaplňovat lidmi. Nedaleko od nás byla skupinka turistů, ale jinak všichni lidé pospíchali a chodili právě do restaurace, ze které jsme vycházely. Zřejmě měli polední pauzu na oběd. No super, obchody budou nejspíš zavřené… Alici to však nerozházelo a vyrazila na cestu do centra. Tiše jsem jí následovala a připravovala se na to, jak mě bude tahat po kabinkách, ze kterých nakonec nebudu mít šanci vyklouznout. Alice šla pořád stejně, ba dokonce i zrychlovala. Bylo jasné, že tuto část dnešního výletu si užije nejvíc…

"Bello, neodmlovej a natáhni si je na sebe!''rozčilovala se Alice a stále mi nutila do rukou modročerné šaty.
"Ne, Alice! K čemu by mi byly?''odmítala jsem si je vyzkoušet.
"K čemu? No jen pomysli na to, jak by dokonale padly tobě k Within!! A Edward by k tomu měl černý oblek! Dokonale byste k sobě ladili! Ještě víc, než k sobě ladíte teď!''přemluvala mě neustále. Tyhle šaty že by se hodily ke skladbě Pale od Within temptation, na kterou tančíme pomalý styl? Moc se mi k tomu nechce věřit…
"Pár připomínek… Edward a já už k sobě neladíme! Zapomněla jsi, proč jsme my dvě tady? Já a on jsme se rozešli! No… Ani se tomu tak nedá říct, protože oficiálně mezi námi tady nic nebylo, ale to je jedno! A ta soutěž určitě bude propadák!''argumentovala jsem.
"Nebude… Ale, počkej! Takže neoficiálně mezi váma něco bylo?''vytřeštila na mě oči. Sakra! Že já radši nemlčela! Z hrdla se mi vydral nějaký zvuk, co by se dal přirovnat k zavrčení, vytrhla jsem jí z ruky šaty a zalezla si do kabinky. Pořád lepší si zkoušet šaty, než vykládat o neoficiálních věcech mezi mnou a Edwardem.
"Hodná Bella''uslyšela jsem jen Alicin hlas za závěsem. Zhluboka jsem si odfrkla a nějakým způsobem se pokusila nasoukat do šatů. Zrovna teď jsme se nacházely v obchodě pro tanečníky, kam mě Alice dotáhla násilím. Říkala, že ty šaty ze školy jsou hrůza a že si musím vyzkoušet nějaké tady. Zbytečné… Ale musím uznat, že tyto šaty byly až moc pohodlné. Dlouhé rukávy tvořil jenom silon, který se upevnil šňůrkou na prostředníčku. Od dlaně až k loketní jamce byly černé a postupně přecházely v tmavě modrou. Na zádech byl jen průhledný silon, který sahal skoro až k pánvi. Vepředu na hrudi byly šaty modré a u okrajů přecházely do černé. Od pasu dolů se zašínaly rozšiřovat do sukně, která sahala až na zem. Dolní lem sukně byl černý a u lýtek začínal znovu přecházet do modré. Horní lem byl ozdoben drobnými perličkami. Odhrnula jsem závěs, aby si mě v šatech prohlédla i Alice. Jakmile se na mě podívala, klesla jí brada.
"Tak co?''ošila jsem se. Bylo mi nepříjemné, že na mě tak zírá.
"Dokonalé! Prostě dokonalé! Tyhle šaty si vezmeš, Bello, a bez připomínek!''rozkázala mi a stále mě skenovala pohledem.
"Vážně je to nutné?''zeptala jsem se. Ano, musím přiznat, že se mi ty šaty líbily a že byly hrozně pohodlné, ale přišlo mi zbytečné utrácet peníze za šaty, když už jedny mám půjčené ze školy.
"Ano!''zvolala a otočila mě směrem k zrcadlu. Abych byla upřímná, teď málem spadla brada mě. Ty šaty… mi vážně slušely!
"Jsou pro tebe jako dělané! No jen si představ!''řekla a vzala mi vlasy do jedné ruky, zamotala je a jako drdol mi je dala k hlavě a jendou rukou mi je držela.
"Uděláš si takovýhle účes a k tomu líčení! Budeš kouzelná! Edward bude zírat!''řekla nadšeně.
"O tom pochybuju''zamumlala jsem sklesle a stále se dívala do zrcadla.
"Já ne!''řekla mi a usmála se. Nezbylo mi nic jiného, než si povzdechnout.
"Dobře, vezmeme je…''souhlasila jsem nakonec.
"Ano!''vypískla Alice a bylo vidět, že má co dělat, aby tady nezačala skákat radostí.
"Bello, že mě vezmete sebou a budu tě moct připravit? Prosííííím!!!!''žadonila Alice a sepjala ruce v prosícím gestu. No, je pravda, že bych někoho takového potřebovala. Sama ze sebe asi krásku nevykouzlím…
"No… Dobře, Alice… Mě to vadit nebude…''řekla jsem jí a Alice se tentokrát vážně neudržela a začala jančit. Zasmála jsem se a vlezla si do kabinky, abych si šaty sundala. Jakmile jsem však chtěla odejít z kabinky ven, přiřítila se Alice znovu a v ruce držela něco rudočerného.
"Ne, Alice, k tomu už mě nedonutíš!''

Nakonec mě k tomu přece jen donutila. K autu jsme přišli asi kolem čtvrté, ověšeny spousty taškami. Alice lítala po obchodu a vždy mi nosila něco nového. Nakonec mi koupila další šaty ke každému druhu tance. K sambě mi koupila šaty z podobného materiálu jako ty první, ale byly kratší a místo modré barvy tam byla rudá. Nesahaly mi pomalu ani po kolena. K cha-che Alice zvolila podobné jako ty k sambě, ale bíločerné. Poté mi Alice koupila, i přes mé protesty, ke každému duhu šatů boty. Dále také troje kalhoty, dvě sukně, další boty a nespočet triček. Ke všemu jsem měla plno výhrad, že je to moc drahé, ale Alice na cenu nedbala. Potom také koupila Edwardovi kostým hodící se k mým šatům a boty. Ale ani na zbytek rodiny nezapomněla. Každému členu koupila minimálně pět věcí. Já jsem Charliemu koupila dvě košile a jeden svetr, který se mi líbil. U těchto věcí jsem ale Alici odmítala, aby je zaplatila. Po dlouhém přemlouvání se mi to podařilo a platila je za své. S Alicí jsme se také dohodly, že zpátky do Forks bude řídit ona, takže když jsme přicházeli k autu, s oslnivým úsměvem ke mně natáhla dlaň, abych jí dala klíče. Neobešlo se to bez menšího úšklebku z mé strany. To Alci popostrčilo k ještě většímu úsměvu. Tašky s nakoupenými věcmi jsme dali na zadní sedadla a nasedli dopředu. Alice strčila klíček do zapalování a zažehla motor. Moje auto potichu zapředlo a vyrazilo z místa. Alice mezitím na rádiu naladila nějakou stanici, kde hráli písně všeho druhu. Alice si s každou z nich nahlas zpívala, znala každé slovo. Já se přidala až tehdy, když mi píseň připadala aspoň trochu povědomá. Když jsme byli asi v půli cesty, Alice zavolala Jasperovi, aby jí za třicet minut vyzvedl u nás před domem a mě napadlo zavolat Charliemu. Nejdříve mi to nebral vůbec, takže jsem samo sebou o něj měla strach. Napodruhé mi to naštěstí už vzal.
"Ahoj, tati! Volám ti, abych ti řekla, že už jsme na cestě domů''spustila jsem hned.
"Ach, to je dobře, Bells. Snad jste si to užili… Já zrovna nejsem doma, ale doufám, že se stihnu vrátit dřív než ty''řekl. Zněl ztrhaně.
"Zase jsi u Polly?''zachechtala jsem se.
"Ne, nejsem u Polly. Máme tu nový případ''řekl a v tu chvíli Alice dala víc rádio.

"Série vražd pokračuje! Zdá se, že si vraždící gang, který sužuje Ameriku už přes rok, našel nové působiště. Tím působištěm je městečko Forks ve státě Washington. Před třemi týdny jsme vás informovali o vraždě, která se tu stala, ale dnes tamní policie našla další dvě mrtvoly! Zdá se, že se gang tentokrát zaměřil na policii. Dva ze tří zabitých totiž slouží na tamní policejní stanici. Poradí si s tímto gangem policie už konečně, nebo bude série vražd pokračovat? To vše ukáže čas, ale faktem je, že policie nemá vůbec žádný úkaz, kromě stop od bot a podobné příčiny smrti. Ale pryč od tohoto děsivého tématu…'' zněla zpráva a mě mobil vypadl z ruky. Jediné, co jsem byla schopná ještě vnímat bylo to, jak Alice ještě víc šlápla na plyn…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 johana johana | 15. června 2009 v 15:55 | Reagovat

ta tvoje povídka je VÁŽNĚ SUPER hrozně se mi líbí a moc se těšim na další díl pppa :-D  :-D

2 Angel Angel | 15. června 2009 v 16:57 | Reagovat

dalsie vrazdy ??? no ale rychlo dalsiu kapitolu, lebo ja to fakt nezvladam

3 MS. Cullen MS. Cullen | Web | 15. června 2009 v 18:49 | Reagovat

no to je dost, že jsem se dočkala další části xD myslela jsem, že umřu jak jsem se nemohla dočkat :)) jak já bych jela na nákupy k Alicí :) těším se na tu soutěž!! další vraždy?! policie? doufám, že to "neschytá" Charlie jako že pravděpodobně jo, ale to je jen moje teorie... a taky doufám, že s tím Edward nemá nic společnýho i když mě posledních pár dílů pořádně vytáčí ^^)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.