close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

It Hurts 8.kapitola

8. června 2009 v 16:12 | ewikk |  It Hurts od JoHarvelle
Opatrně jsem zaklepala, "Dále." Zněl mile jako vždycky, ale přesto jsem se strachy zhluboku nadechla a vešla.
"Ahoj, Bello." Jako vždycky se usmál.
"Zdravim."
"Tak se na to podíváme. Jak se cítíš nic tě nebolí, v pořádku?"
"Ano."

Prohlédl mě a pak si mě zkoumavě měřil.
"Děje se něco? Vůbec jsi nepromluvila, za celou prohlídku?" Díval se ustaraně, to mě přinutilo přiznat pravdu.
"Pořád čekám až něco řekneš, o .." Schválně jsem to nedopověděla, protože jsem si nebyla jistý jestli mu to Edward řekl.
"O tom proč je Edwardovo auto trošku poničené?" Kývla jsem mu na to. "S tím si nedělej starosti, Rosalie aspoň bude mít co spravovat."
Doslova jsem na něj zírala, bral to s klidem, to že za to že se Edwardovi mohlo něco stát jsem mohla já.
"Samozřejmě to bylo nezodpovědné nechat řízení Sam, ale už dlouho se Emmett tak nebavil jako když nám Edward říkal pravdu."
"Jsem ráda, že jsem ho pobavila. Ale už teď proti mně Edward něco má a ještě k tomu toto, no nevím .. Ale každopádně jsem se chtěla zeptat jestli bych mohla už dělat normální věci jako dřív, jako že bych třeba mohla chodit znovu na tělocvik a jezdit si zaplavat a tak."
"No myslím, že ano ale zatím nic nebezpečného a ze začátku se nepřepínej!"
"Jistě."
"Dobře už můžeš jet a na kotrolu tedy za dva týdny ano?"
"Jasně. Tak zatím a děkuju."
"Za nic, ahoj."

Než jsem vjela na plné parkoviště, stavila jsem se pro Sam, když jsem vjížděla na parkoviště málem jsem do někoho nabourala, moje stará nešikovnost se vrátila a teďka se k ní připojila i smůla, protože ten někdo nebyl nikdo jiný než Edward. Volvo vyměnil za Astona Martina, díkybohu jsem stihla zastavit než došlo ke srážce, ale věnoval mi hezky nepříjemný pohled. Radši jsem se rozjela a hledala volné místo, naštěstí jsem našla jedno daleko od něj.

První část školy proběhla "skvěle", dostala jsem dvě trojky a jednu čtyřku, což se mě absolutně nepodobá a jeho jsem potkala když jsem si o velké přestávce byla pro kafe ve školním bufetu, opět jsem do něj narazila, svoje učebnice jsem měla v tašce, takže jediná oběť bylo moje kafe, to už nebylo v kelímku, ale na jeho svetru.
"Díky." Neodpověděla jsem mu, i kdybych nebyla neschopná mu odpovědět, tak bych to nestihla, rychle vyrazil a už zmizel za rohem.

Nastala moje nejneoblíbenější hodina, biologie. Šla jsem na poslední chvíli, ale ještě jsem to stihla než přišel učitel. Ten zahájil hodinu a řekl, že dnes budeme pracovat ve dvojicích, to mě opravdu potěšilo, otočila jsem se na židli, směrem ke svému sousedovi, ten nepřítomně civěl z okna, i potom co nám učitel dal a lavici mikroskop a vzorky, které jsme měli uspořádat, sice bych radši pracovala sama, ale učitel mluvil jasně. "Hmm. Edwarde?"
"Chceš mi rozflákat další auto?" vůbec netušil co se dělo od začátku hodiny.
"Ne, ale máme pracovat ve dvojicích."
"To je báječný!"
"Neboj se, nejsi jediný komu je to proti srsti!"
"To jsi mě vážně potěšila, ikdyž ano potěšila, jsem rád, že taky o hodiných biologie trpíš!" Spolužáci okolo nás, nás pobaveně sledovali, asi jsme nemluvili až tak potichu.
"Můžeš mi vysvětlit proč ty trpíš? Já jsem na tebe nezačala být hnusná, pokud si pamatuju." Už jsem mluvila dost nahlas a celkem nakvašeně, učitel ovšem byl na druhé straně třídy takže nás neslyšel.
"Máš pravdu začal jsem já, ale už mě vážně nebaví být zdvořilí na někoho koho opravdu nemusím!"
"Dobře. Zdvořilost jde stranou! Můžeš mi vysvětlit, proč mě tak nenávidíš."
"To bys nepochopila."
"Takže tedka mě ještě nazýváš blbou?!"
"Tak jsem to nemyslel! Ikdyž možná jo."
"Jseš drzej fracek, měl by ses nad sebou vážně zamyslet! Jseš až moc namyšlený!"
"Namyšlený?"
"Ano. Ale toho si určitě všimli i ostatní."
"Ty jsi zase strašlivě otravná, nedivím se že tvá .." Tohle už nedokončil, protože věděl, že by to přehnal, ale učitel si všiml naší roztžky a seřval nás ať si to řěšíme jinde. Pustili jsme se do laborek, u mikroskopu jsme se střídali tedy spíše jsme se střídali v tom kdo se podívá první, pokaždé to po tom prvním ten druhý překontroloval. Když jsme už asi po páté přesouvali mikroskop, omylem jsme shodili jedno sklíčko.
"Nemůžeš dávat pozor?!" pomalu zařval s takovou nenávistí a záští, že bych se ho i bála.
"Já!" Zavčela jsem.
"A dost! Cullen, Swannová k ředitelovi, HNED!" učiteli došli nervy, celá třída pobaveně vyprskla, Cullen v ředitelně asi moc často nebyl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.