Z domu jsem šla přímo k autu, protože pršelo. Zastavila jsem až v autě. "Kdo vlastně všechno jede?" Zajímalo mě s kým budu trávit nedělní dopoledne.
"Jess, Mike, Angela, Christian, Eric, Tyler, Ben, Lauren, ty a já."
"Christian?" Tu jedinou jsem neznala.
"Jo, dvojče Angely."
"Dvojče?"
"Jo."
"Aha a kde je sraz?"
"U Mika, jezdíváme jeho autem je velký."
"Myslíš, že bude vadit, když pojedu svým?" Představa mě a Mika, byla jednoduše odpuzující.
"Ne určitě ne. Stejně jsme tam vždycky namáčknutí a tedka nás bude ještě o dva víc."
"O dva?"
"Jo, Christian byla na intru, teďka se vrátila."
"Aha." Nic víc jsem neřekla a vyjela. Na křižovatce mi došlo, že Angela asi bude chtít svést, tak jsem to vzala oklikou. A taky ano, po chvíli jsem před sebou viděla rychle jít dvojici, měli kapuci, ale v jedné jsem poznala Angelu, zastavila jsem trošku před nimi, aby si mě všimli.
Sam dala dolu okénko. "Chcete svést?"
"Záchrana!!" Zvolala Angela. Očividně měla dobrou náladu, stejně jako já.
"Hmm. Vy dvě se asi neznáte. Bells, tohle je moje sestra, dvojvaječné dvojče, takže si nejsme podobné a Christian tohle je moje nová kamarádka Bella."
"Těší mě." Podala jsem jí ruku, ona mi jí podala zpět, byla úplně jiná než Ang, byla vyšší, vlasy měla krátké a černé, oči modré a piercing v obočí. V očích takový lhostejný výraz. "Čau."
"Chris nastupuje zítra do školy. Do teďka byla na internátě za své chování." Vysvětlila Angie a při tom "za své chování" se uchechtla.
"Konečně někdo nový, konečně někdo jiný na koho budou moct zírat! Už mě otravovali ty jejich pohledy jako že já jsem ta novinka."
"Nemyslim si, že na mě budou zírat. Chodila jsem sem do minulého roku."
"Aha." Konečně jsem se rozjela, u Mika už byli všichni. Vystoupili jsme a šli za nimi do garáže, protože pořád lilo.
"Čau lidi!" Přivítali nás dost bouřlivě. Všichni až na Mika ten děla jako že nic, ostatní si toho všimli a rozesmáli se na celé kolo. Christian se tvářila zmateně, tak jí to Angela s radostí vysvětlila. "Mike si trochu dovoloval." Mrkla spiklenecky na mě, divila jsem se jak to může brát tak normálně, když jí zlomil srdce.
"Jedeme nebo co?" Mike byl netrpělivý, taky se mu asi nelíbil tenhle druh pozornosti. Všichni se opět rozesmáli. Když jsme se uklidnili, začali se lidi soukat do Mikova auta. Sam a já jsme postávali opodál. Pravděpodobně už nestála o Mikovu pozornost, vítězně jsem v duchu zavýskla. "Hele mi pojedem za vámi jo?"
"Můžu jet s vámi?" Angela se přidala a posléze i Ben, kterému se asi líbila Angela.
A tak jsme vyjeli, jela jsem za Mikem směrem k pobřeží, v našem autě panovala dobrá nálada. Dojeli jsme až na pláž a tam vystoupili, podívala jsem se na hodinky, cesta trvala pouze patnáct minut. Rozhlédla jsem se po pláži, byla prázdná.
Všichni zamířili na druhou stranu, šla jsem za nimi a stejně jako oni jsem si sedla na klády. Najednou se někdo vynořil z lesa, jenž lemoval pobřeží, byla to pětice kluků. Zatím jsem si jich všimla jen já, ale to byl asi jejich záměr, ten nejvyšší, někoho mi připomínal, ten se vplížil za Sam sedíc vedle mě a vylekal ji. Ostatní uvolnili místo, aby si i oni mohli sednout, takže tu s nimi trávili čas asi pokaždé.
"Čau, Bello!" Ten co vylekal Sam, mluvil přímo na mě, zmateně jsem se na něj podívala, jaktože znal mé jméno? Pořádně jsem si ho prohlédla, na tváři měl pobavený výraz, asi věděl že nevím kdo to je, jeho černé vlasy mu padaly na ramena, měl až černé oči a snědou pleť. Pak mi to došlo, s tímhle klukem jsem trávila většinu času v Forks, byl syn Billyho Blacka. Neviděla jsem ho už pár let, proto jsem ho nepoznala. Rychle jsem vyskočila a pomalu doběhla k němu, vždycky jsme si rozuměli a skvěle se bavili.
"Jaku!" Objala jsem ho.
"Tak sis vzpoměla na starého známého!"
"Promiň, strašně jsi se změnil! Jsi strašně vysoký." To byla pravda já jsem mu sahala pomalu k ramenům.
"Trošku jsem povyrostl, prcku!"
"Ha ha!"
"Tak jak se ti líbí v novém domově?"
"Skvěle!"
"A co auto? Slouží?"
Opět jsem se na něj zmateně podívala.
"Pomáhal jsem Charliemu ho vybrat."
"Já jsem si hned říkala, že Charlie by nějaké takové nevybral, díky!"
Trošku se usmál a pak jsme se otočili na ostatní, kteří naše setkání sledovali, usmívali se až na Sam, ta se trochu mračila. Jake asi byl její nový objev, pobaveně jsem na ní mrkla. Věnovala mi ten nejnasupěnější pohled, jaký jsem u ní kdy viděla.
Asi hodinu jsme se povídali, pak jsme se šli všichni projít, všimla jsem si že ta náklonost Sam a Jaka je oboustraná. Konečně.
Ta doba uběhla strašně rychle, než jsem se nadále už jsme se museli loučit. Pocítíla jsem strašnou chuť Jaka obejmout, nevěděla jsem proč asi proto že jsem vždycky, když jsem odjížděla domů z Forks brečela právě proto, že jsme musela opustit Jaka, se kterým jsme si byli opravdu blízcí.
Nastoupili jsme ve skoro stejné sestavě; až na to že bez Bena, do mé Mazdy a vyjeli. Cestou jsem drcla do Sam: "Jaka ti schvaluju!"
"Sklapni." Mírně se začervenala, ale usmála se.
"Ty jsi fakt zabouchlá!"
"Opakuju sklapni nebo ti něco udělám s autem!"
"Jo tak to radši už mlčim, ze soboty vím jak by to dopadlo!"
"Ach jo! Myslíš že se bude zlobit?"
"Nabourala jsi mu Volvo za půl milionu!"
"To já ne to ten sloup!"
"Tele!" Opakovala jsem, asi jí teď tak budu říkat pořád.
Angela to slyšela. "Kdo komu naboural Volvo? Nechceš říct že Edwardovi Cullenovi!"
"Tady Sam si hrála na borce a já na tupce. V Port Angeles v garážích jsem jí půjčila klíčky a no nebudu ti to popisovat do podrobna, ale Sam se tak lekla, že zastavila tak dobře, že Edward neměl kam uhnout než do sloupu!"
"Je v pořádku?"
"On jo! Ale jeho auto ne!"
"Páni! Vždyť už teď vedete válku, co bude teď?"
"Jo to bych taky chtěla vědět!"
Dojeli jsme k Mikovi, tam si k nám přesedla Christian a my mohli vyrazit domů. Vyhodila jsem, ne doslova, holky u nich doma a jela k nám. Charlie i Carol byli doma, oběd už na stole, chyběli jsme jen my.
"Promiňte, zdrželi jsme se v La Push."
"V pořádku. Byl tam Jake?"
"Jo. Nejprve jsem ho vůbec nepoznala."
"Jo za těch pár let se změnil už to není to dítě jako předtím."
"Všimla jsem si."
Dál oběd proběhl v tichu. Na zbytek dne jsem si naplánovala dělání slohu, vzala jsem si propisku a papír, šla jsem najít ten kámen jako včera, našla jsem ho hned, posadila se a v klidu napsala sloh, měla jsem sebou MP3, takže jsem nic neslyšela, ale celou dobu jsem měla pocit jako že mě něco sleduje, jednou jsem se ohlédla a nic, příště už jsem svůj pocit ignorovala a v lidu dodělala sloh. Položila jsem sešit vedle sebe a lehla si na kámen, zavřela oči a vzhledem k tomu, kolik jsem toho naspala, jsem usnula. Když jsem se probudila už padala tma, sedla jsem si, dívala jsem se přímo před sebe, kde jsem viděla něčí hlavu, teda jen zahlédla, protože byla hned pryč, možná to byla jen má představivost, ano, pravděpodobně ano, co by tady Edward dělal?

%20%E2%80%93%20okraj.png)





Woooow....supper-kdy bude další díl??