close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

It Hurts 5.kapitola

4. června 2009 v 16:21 | ewikk |  It Hurts od JoHarvelle
Jen ležérně jsem pohlédla na stůl v rohu. Edward se na mě naštěstí nedíval, měl sklopenou hlavu a nimral se v jídle, všichni u stolu sdíleli stejnou náladu nebo spíše, všichni se přizpůsobili Edwardově náladě. V tom momentu zvedla oči ta druhá nejkrásnější bytost na světě, ta blondýna, pohlédla na mě se záští, která se však změnila na zkoumavý pohled. Radši jsem uhla a mezi mě a jeho stůl spustila clonu svých hnědých vlasů. Angela už se zvedala, taky jsem měla dost.
"Počkej, jdu s tebou, Angie."Po včerejšku jsem pravděpodobně našla svou nejlepší kamarádku.
"Super." Usmála se na mne a já jí to opětovala.


Nastala nejhorší část dne. Biologie. Ve Phoenixu jsem jí měla ráda, ale tady jsem jí nerozumněla a navíc jsem seděla s nejkrásnějším a nejprotivnějším člověkem na Zemi. Ta osoba si právě připravovala učebnice, mě nevěnovala ani pohled, za což jsem byla ráda.
"Ahoj Bello." Přišl ke mně Mike.
"Ahoj Miku."
"Sam včera říkala, že ti vyhořelo doučování." Podíval se pohrdavě na Edwarda, ale tomu nestál za pozornost. "Tak kdybys chtěla můžu tě doučovat já."
"Hmm. Díky Miku asi bych to potřebovala, nechceš příjít dneska k nám?"
"Bezva budu tam v pět."
"Bezva. A díky." Navzájem jsme si vyměnili úsměvy, ale to už vešel učitel. Naprosto jsem zapoměla, že mám být zkoušená. Takže jsem dostala tři mínus. To se bude v mém výpisu nádherně vyjímat. Vyhlédla jsem z okna a okatě ignorovala mého spolužáka. Sněžilo, měla jsem náladu na sníh, takže moje nálada se i přes trojku zlepšila. V tu chvíli zazvonilo. Edward vyrazil jako první, my se teprve začali zvedat a on byl ve dveřích. Přišlo mi to divné, ale nechtěla jsem o něm přemýšlet.

Venku bylo napadaných pár centimetrů, ale ne dost na sněhovou rvačku, takže jsem si jen užívala, jak mi na obličej padají vločky. Sam už čekala u auta, na obličeji nachmuřený výraz, asi neměla ráda ani sníh.
Když už jsme byli v autě, pustila jsem topení. "Mám pro tebe překvapení!"
"Fakt? Jaký?" Zajímala se nedočkavě sestřička.
"Dneska přijde Mike. Budeme se učit, ale zkusim to urychlit, aby si s ním strávila i nějaký čas ty."
"V kolik?"
"V pět."
"Ne! Já musim jet s mámou do Seattlu, kvůli jedný soutěži, potřebuju kostým."
"Nešlo by to přesunout?"
"Ne." Tak to nevyšlo. Chtěla jsem Sam pomoct ohledně Mika a dopadne to tak, že tam budeme jen my dva.

"Čau Miku."
"Ahoj Bello. Tak se pustíme do učení?"
Zavedla jsem ho nahoru do svého pokoje. Pak jsme si rozložili učení a on začal s vysvětlováním, pochopila jsem to od něj to byl zázrak. A netrvalo to ani hodinu.
"Miku, ty jsi můj zachránce!"
"Nemáš zač!" Chvilku jsme si povídali a pak se začal přibližovat. Chtěla jsem ho odstrčit, ale on se nedal. V tu chvíli vešla Sam. "Nakonec jsme jeli jen do Port Ang ….." Najednou nás uviděla. Mike mě držel, takže to opravdu vypadalo jako by k něčemu došlo. Sam zase zabouchla dveře a utíkala do svého pokoje. Teď se ten bastard odtáhl, dala jsem mu facku a začala na něj řvát: "Vypadni!"
"Myslel jsem, že to taky chceš!"
"Vypadni!" Zařvala jsem výhružně.
Dolu došel sám, bylo slyšet, jak startuje auto.
"Sam!"
"Běž pryč, ty mrcho!"
"To jsem nebyla já! To on mě chytil, nemohla jsem se pohnout!"
"To víš, že jo!" Křičela ještě něco, ale přes vzlyky jsem jí nerozuměla.
"Sam! Miluju tě! Nikdy bych ti to neudělala!" Přestala řvát nesrozumitelná slova a už jen vzlykala. Po chvíli i odemkla dveře. Vešla jsem a viděla jí sedět vedle postele. Sedla jsem si k ní a objala jí.
"Proč chce každou? Jen mě ne?"
"Takhle si to neber! ON za to nestojí."
"Víš, že už chodil s každou z naší party? Teda až na Jessicu. S tou se vyspal, když chodil s Angelou, jí to ublížilo, byly spolu dva roky, klapalo to dokud ho Jessica nesvedla. Proto nemám ráda Angelu, je jediná s kterou to Mike myslel vážně." Pak už se opět poddala vzlykům. Vynechali jsme večeři a celou noc si povídali, usnuli jsme na podlaze. Probudil mě Samin budík, Sam samotná ještě spala, asi jsme toho moc nenaspali, když jí ten randál, Metallica, nevzbudil.
"Sam. Probuď se!" Zakňourala a převalila se, tak jsem zapadla do koupelny a když jsem vyšla už tam stála a čekala než vypadnu.
K snídani jsme si dali zbytek večeře, byly jsme vyhladovělé. Do školy jsme, ale jeli s plnými žaludky, ale taky jsme jeli pozdě. Nikdo už nebyl na parkovišti a ze školy se ozýval zvonek.
"Sakra!!"
Bohužel jsem první hodinu měla s tím deviantem. Vešla jsem do třídy a omluvila se, učitelka se na mě podívala, ale kupodivu se usmála. "Nic se neděje."
"Ahoj Bello." Zašeptal Mike. Dokonale jsem ho ignorovala. Ostatní hodiny proběhli v klidu. K obědu jsem si vzala pizzu a vodu, obrátila jsem se od pultu, ale to jsem neměla dělat. Srazila jsem se s Edwardem, teda spíš s jeho tácem, jeho obsah, pizza, teď hnízdila na mém tričku. V jídelně vládla hrobové ticho až na pár lidí, kteří se uchechtávali. Nenávistně jsem se na něj podívala, vzala pizzu a hodila mu jí na obličej, pak jsem se otočila, svoje jídlo hodila do koše a tác jsem položila na stůj pro ně vytvořený. Utíkala jsem do koupelny a snažila se to umýt, nepodařilo se to.
"Bello?" Přišla za mnou Angela na tváři trošku starostlivý výraz, ale jinak v očích ji hráli jiskřičky. "Jsi v pohodě? Bude zvonit."
"Jo akorát to nejde z trička."
"No bejt tebou tak doufám ať to jde z jeho obličeje. Nikdy jsem ho neviděla takového. Myslela jsem že vybouchne." Ang tu ale byla takže nevybuchl, což se nedá říci o nás, protože mi jsme se svíjeli na podlaze. Pak zazvonila a my utíkali do třídy. Ve třídě po mém vstupu panovala ticho, sedla jsem si do lavice a svému sousedovy nevěnovala ani jediný pohled. Přes tričko jsem si vzala svou mikinu a čekala na učitele. Ten vešel jen pět minut po mě. Hned mě zkoušel, naštěstí jsem to včera s Mikem pochopila, ale za jakou cenu. Každopádně jsem si opravila známku. Zapoměla jsem se zmínit, že dnes už se dalo koulovat, takže venku už se bojovalo. Dokonce i Cullenovi se koulovali, ale jen mezi sebou. Byla jsem už skoro u Sam, která byla jako obvykle u lavičky na druhé straně parkoviště, když mě zasáhla do hlavy koule, otočila jsem abych viděla komu se pomstít. Samozřejmě to byl ON, nevypadalo to že by to udělal schválně, ale já sebrala sníh ze střechy jednoho auta a trefila ho přímo do obličeje. Opět jsem se radši otočila a nesledovala jeho reakci. Došla jsem k Sam, která měla záchvat smíchu. "Co jste si proboha udělali?"
"To bych taky chtěla vědět." V tom mě trefila Jessica a tak jsem se pustila do koulovačky, Podařilo se mi trefit Jess, Angelu, Erica, Mika (hned několikrát), Sam a dokonce i Lauren, za což mi věnovala ne moc příjemný pohled. Když jsme se vyblbli, jeli jsme domu a se Sam pokračovali doma. Pomalu se stmívalo, takže jsme zalezli do domu, celé promrzlé a mokré. Bála jsem se, abych hned po mém uzdravení něco nechytla, ale nepostihlo to mě jen Sam. Ráno vypadala ještě hůře než normálně.
"Odvezu tě k doktorovi."
"Budu v pohodě."
"Neodmlouvej a běž k autu, já si jen vezmu tašku."
Sice neochotně, ale nastoupila do auta, vydali jsme se do nemocnice, kde jsme šli za Carlislem, doufala jsem že má službu. Taky měl, díkybohu.
"Bello. Jdeš nějak brzo ne? Říkal jsem týden. Nebo se ti tady tak líbí?"
"Nejsem tu kvůli sobě, ale kvůli Sam asi se nachladila." Teďka teprve zporoval Sam krčící se za mnou, byla celá zeleno-bílá.
"No nevypadá to dobře. Pojď se posadit Sam." Prohlédl ji a shledal naprosto neškodnou angínu.
"Je to jen angína, postačí když dneska nepůjdeš do školy a budeš doma ležet nic víc. Zítra už by ti mělo být lépe."
"Dobře, děkuju." Odešli jsme, já jsem jí ještě před školou hodila domů.
Na školním parkovišti pokračovala bitka, tentokrát jsem se radši nezúčastnila, nechtěla jsem skončit jako Sam, navíc mě už trošku škrábalo v krku. Radši jsem se rozhodla, poprvé využít školní bufet a dala jsem si horký čaj. Za pár minut zvonilo tak jsem ho do sebe rychle kopla, no trošku jsem si popálila hrdlo, ale co. Šla jsem ke své třídě, zrovna jsem zabočovala, když jsem do někoho vrazila a mé knížky co jsem si nesla už připravené na hodinu, skončili na podlaze. Ani jsem se nedívala do koho jsem to vrazila, jen jsem protočila panenky a schýbla se pro své knihy, a JEHO obloukem obešla, ikdyž jsem měla chuť ho praštit. Den proběhl jako každý druhý, Mike mě pozdravil, ale já jeho ne. Jessica mluvila a mluvila, ikdyž jsem jí nevnímala a na obědě jsem seděla uprostřed jídelny, biologii strávila na svém rohu lavice a Edward opět vystřelil z lavice jako šíp. Šla jsem pomalu a znuděně ke školnímu parkovišti, když mě zastavil Mike.
"Bello, chci si promluvit o tom, co se stalo u tebe."
"Ale já nechci!" Zavčela jsem zlostně, další pitomec.
"Hele promiň, ale já .. no .. promiň, ale mě se nelíbíš." To už bylo moc, on se nedokázal vypořádat s odmítnutím, tak to zahrál takto! Moje sebeovládání ovšem nebylo tak silné jako ráno, celou svou silou jsem mu dala facku, on se praštil o vedlejší auto, jak padal a mnul si tvář. Celé parkoviště propuklo v potlesk a smích, ignorovala jsem je a mířila k domovu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Angel Angel | 4. června 2009 v 18:39 | Reagovat

pekne :-)

2 Luci & Dani & Kiki Luci & Dani & Kiki | Web | 4. června 2009 v 19:53 | Reagovat

wow-já se tak těším na další díl...=D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.