close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

It Hurts 4.kapitola

3. června 2009 v 16:08 | ewikk |  It Hurts od JoHarvelle
Naštěstí mě probudila sluníčko, protože jinak bych do školy přišla pozdě, zapoměla jsem si totiž nastavit budíka. Chvilku jsem si užívala paprsku na mé tváři, poté se přišla přesvědčit k oknu, že se mi to nezdá. Nezdálo. Sluníčko hnízdilo na obzoru, na obloze ani mráček, nikdy co jsem tady byla jsem nezažila takové počací, ikdyž já jsem tady dohromady nestrávila ani měsíc od mých pěti měsíců, co se mnou matka utekla. Zalezla jsem do koupelny a dala se dohromady, pak jsem se oblékla, a přestože byl teprve duben, jsem si vzala modré tričko na ramínka, jeanovou sukni a bílou mikinu. Připravená jsem vyšla ze svého pokoje a zabouchla dveře, ty Saminy se zrovna otevírali, v nich ale byla Sam ještě před návštěvou koupelny. Musela jsem se jí smát, měla vrabčí hnízdo a oči přivřené únavou: "Ty máš pecku!" Ani se nevzmohla na odpověď, jen se zašklebila a zapadla do koupelny.

K snídani jsem udělala toasty, když dolu sešla Sam vypadala už k světu, nežasla jsem však nad tím déle, protože mi začala brát můj talíř. "A zato jak ses mi posmívala si vezmu tvoje toasty!"
"Tyhle jsou moje, svoje máš vedle ledničky!"
"Jak jsem mohla žít bez sestry?" Vzala si svou snídani a dala mi pusu do vlasů. I já jsem si říkala, jak jsem mohla žít bez setry.
Po chvíli promluvila. "A máš po doučování!"
"Cože?"
"Cullenovy nikdy nechodí do školy, když je hezky, jezdí se svými rodiči kempovat."
"Aha." Doufala jsem, že nebylo slyšet moje povzdechnutí.
Dosnídali jsme už v tichosti a vydali se k autu. "Nechceš mě nechat řídit?"
"Tos uhodla, nechci."
"Proč? Já už to umim, učila jsem se to o prázdninách."
"Vážně? Ví to Charlie?"
"Ne a ani o tom vědět nebude, protože mu to neřekneš."
"A ví Charlie, že má naprosto nezbednou dceru?"
"Ne ani to neví. A oprava: Nemá jednu, nybrž dvě nezbedné dcery. Ta druhá nechává svou mladší řídit." Zazubila se na mě tak, že i já jsem se musela zasmát.
"Možná nechává, ale určitě ne do školy."
"To znamená co? Že mě o víkendu vezmeš do Port Angeles, do několika patrových garáží a tam mi předáš klíčky?"
"Ano, například tohle, ale rozhodně ne na parkoviště, kde jsou další auta!"
"Neboj vždycky se tam najde nějaké patro, které je prázdné."
"Dobře."
Cestou do školy jsme si vykládali vtipy, takže na školní parkoviště jsme dojeli ve skvělé náladě. Vystoupili jsme a šli k Samině partě, ikdyž možná jsem už byla členem i já.
"Čau holky, jak se vám spinkalo?" Zeptal se Mike a já se ujistila o tom, že JSEM členem jejich party, no vlastně naší party.
"Skvěle." Odpověděla za nás obě Sam.
"Bude zvonit, měli by jsem jít. Bello půjdeš se mnou?" Mike se na mě zářivě usmál.
"Jo." Odpojili jsme se od ostatnch a šli jen my dva.
"Tak jak se ti líbí v Forks?"
"Bezva."
"Mě napadlo, jestli by sis třeba nechtěla někdy vyjít. Se mnou třeba?" Sakraaaaa! Tohle musim před Sam utajit.
"Promiň, ale nehledám kluka."
"Fajn." Pak už si mě nevšímal asi nebyl zvyklý na odmídnutí, trošku jsem ho litovala.
Ve třídě učitel díkybohu ještě nebyl, takže jsem v klidu došla k lavici a připravila si. Pak už vešel učitel a hodina začla. Byla jsem hned zkoušená, ale ze včerejška jsem to zvládla na jedničku, to samé mě čekalo v dalších čtyřech hodinách, vše jsem zmákla na jedničku. Když jsem vešla do jídelny upírali se na mě opět všechny oči, tentokrát jsem šla na jisto ke stolu uprostřed, byl jako královský stůl, kde byly jen vyvolení. Jedna polovina, holky, se na mě závistivě dívala a ta druhá, kluci, po mě se zájmem koukali, pravděpodobně je zajímalo nové maso. Rychle jsem se najedla a vypadla od tamtud. Do schodů jsem vyrazila s chutí a poprvé za tu dobu co jsem tady, jsem je vyšla až nahoru po svých, málem jsem nahlas zavískla, ale udržela jsem se. Pokračovala jsem dál, ve třídě nikdo nebyl tak jsem vytáhla biologii a opět jsem to zkoušela pochopit, trošku jsem pochodila, ale nijak zvlášť. Pak už přišli všichni spolužáci a já se zapojila do hovoru. Prý se o víkendu chystal výlet do La Push, na nějakou pláž, Sam určitě pojede, možná bych mohla jet taky. V tu chvíli vešel učitel a hodina začala. Byl na mě hodný a nezkoušel mě, ale slíbil mi to na zítra. Než jsem se nadála hodina byla u konce a já už čekala v autě na Sam, konečně vyběhla ze školy a zamířila k autu.
"Promiň. Zdržela jsem se ve třídě."
"To nic. Hele pár lidé se bavilo o nějakém výletu do La Push. Jedeš tam?
"Jo jsme tam skoro pořád. Chceš jet taky?"
"Ano. Pokud by vám to nevadilo."
"Nebude neboj. Co budeš dělat dneska, když ti tvůj původní plán vyhořel?"
"Nudit se."
"Nechceš jet teda se mnou a s Jess?"
"Dělám si srandu nebudu se nudit, budu si číst, a navíc na nákupy už mi nezbyli peníze.Jedem teda domu?" Chtěla jsem nastartovat už dávno, ale Sam měla pořád otevřené dveře.
"No vlastně ty jedeš, s mojí taškou. Já jedu s Mikem. Mám směnu." Sice jela do práce, ale na tváři měla blažený výraz.
"Dobře. Užij si to."
"Užiju." Zazubila se a zabouchla dveře. Pro sebe jsem se zasmála. Dojela jsem domu, najedla se a v klidu jsem si pustila film a učila se. Biologii jsem pochopila, ne úplně, ale aspoň trochu. Než jsem se už jsem usínala, tentokrát s trošku zklamaným výrazem, vzhledem k tomu, jak bych se tvářila, kdyby se mi den vydařil, jak jsem původně plánovala.

Zazvonil mi můj stoletý budík, který jsem si večer nařídila, vstala jsem a pohlédla z okna, naprostý obrat od včerejšku, pršelo a v dálce se dokonce zablýsklo. Smutně jsem klesla zpátky postel, ale radši jsem hned vstala, protože by mě od tamtud nikdo nedostal. Po návštěvě koupelny jsem se rozhodovala co si na sebe vzít, zvolila jsem nové jeany z Port Angeles, modré tričko s dlouhými rukávy, teplou hnědou mikinu a zelené ponožky. Sam už byla dole, na tváři stejný výraz jako já, zřejmě také nebyla zastánce deště, ikdyž já jsem byla zastánce deště, ale jen občas, podle nálady a chutě, zrovna teď jsem na déšť chuť neměla. K snídani jsme si dali cereálie a do školy vyrazili právě včas.
Na parkovišti nikdo nebyl, všichni se mačkali pod přístřeškem. V klidu jsem zaparkovala, co nejblíže budovám a chvilku ještě zůstala se Sam v autě.
Zhruba po pěti minutách Sam protrhla ticho: "Bude zvonit, měli by jsme jít."
"Já vim, tak jdeme."
Vystoupili jsme a šli přes parkoviště, i přes tu vlnu deště jsem viděla krásné Volvo. Jeho majitele jsem zahlédla vzápětí, také se mačkal pod přístřeškem, díval se na mě zrovna, když jsem se mu podívala do očí. Na tváři jsem bohudíky měla neutrální výraz, takže to nebylo tak trapné kdybych se usmívala, on se na mě díval nenávistně, zamračila jsem se, protože se mi to zase určitě zdálo, proč by se na mě měl zlobit? Já se na nikoho nevybodla. Dál jsem se tím nezabývala, dostali jsme se opět ke své partičce.
"Jak jste se vyspali, krásky?" Zdálo se, že už mu moje odmítnutí neleží v žaludku.
"Skvěle." Tentokrát jsem ho obdařila rozzářeným úsměvem já.
Sam se zamračila. "Měli by jsme jít."
"Jo tak čau lidi. Jdeme Bello?"
"Jo jasně."
Jako včera jsme se odpojila od ostatních. A šli na svou hodinu. Celý den proběhl v klidu, na obědě jsem opět seděla uprostřed u královského stolu, ke Cullenům jsem se ani nepodívala, cítila jsem tam odtud nepřátelství. Jakmile jsem dojedla vydala jsem se do třídy, tentokrát mě doprovázela
Angela, s touhle osobou jsem moc nemluvila, ale byla prostě sympatická.
"Chtěla jsem se někoho zeptat. Ty by jsi to mohla vědět. Kde je tady knihovna? Dochází mi knížky."
"Když tak ti můžu nějaké půjčit já, protože pokud se nechceš dozvědět, jak nejlépe a nerychleji nalákat ryby na udici, tak si tady moc nevybereš. Ale v Port Angeles je knihovna celkem dobrá, zrovna dnes jsem tam chtěla zajet. Nechceš se přidat?"
"To by bylo super!" Věděla jsem, že jí budu milovat.
"Tak teda v půl páté na autobusové zastávce?"
"Na autobusové zastávce? Vezmu auto!"
"No jo zapoměla jsem, že máš auto. Tak .."
"Tak mi řekni, kde bydlíš a já tě v pět vyzvednu jo?"
"Bezva." Popsala mi cestu a zjistila jsem že bydlí jen o dvě ulice dál než já. Pak už jsme byli ve třídě a vydali se každá na jiný roh třídy. Edward v naší lavici ještě nebyl, byla jsem ráda, ten pohled se mi nelíbil. Přišel asi o pět minut později, zrovna jsem se opět učila. Posadil se a nevlídným hlasem mi řekl: "Promiň, že to doučování včera padlo."
"V pohodě." Odpověděla jsem mu jeho tónem.
"Pokud máš ještě zájem .." Moc hezky to neřekl a vyznělo z něho, jakože by byl nejradši, kdybych už ten zájem neměla. Vzpoměla jsem si na mojí hypotézu, s litováním.
"Nepotřebuju litovat. Naučím se to sama."
"Proč bych tě měl litovat? Kvůli tvé matce?"
Během vteřiny se všechno seběhlo. Vzpoměla jsem si na mamku, na kterou jsem nemyslela dva týdny, podvědomí mi zakázalo na ni myslet, teď se to ve mně opět probudilo. Nahodila jsem ten výraz naprostého drsňáka, ale oči mě prozradili; zalily se slzami, které začaly stékat po tvářích. Rychle jsem sbalila věci a vypadla, zavřela se na toaletách a nechala volný průchod svým citům. Zůstala jsem tam po celou hodinu a asi deset minut po ní. Pak jsem si vzpoměla na Sam, pravděpodobně na mě už čeká. Podívala jsem se do zrcadla, moje oční linky byly rozteklé, ale ne moc viditelně, oči byli jen trošku narudlé, ale měla jsem to štěstí, že moje oči nenapuchávali. Vypadla jsem tam odtuď a spěchala ze školy. Sam se bavila s Mikem, s kým jiným, když mě zpozorovala začala se loučit, já jsem mezitím došla k autu, začala jsem odemykat, když v tom na mě promluvil ten krásný sametový hlas, který bych nejradši zabila.
"Promiň, neměl jsem to říkat."
"Dej mi pokoj!" Neměla jsem sílu normálně odpovědět tak jsem jen šeptala.
"Bylo to hrubé." Podívala jsem se na něj, konečně. Tvářil se provinile, ale v očích pořád vládla nenávist.
"Co se staráš?" Odsekla jsem podrážděně.
"Máš pravdu! Co se staram!" Odsekl stejně podrážděně a vyrazil k autu, pomalu jsem nastoupila a nastartovala, když Sam otevírala dveře. Všimla si mých červených očí a asi i Edwardova výstupu: "Stalo se něco?"
"Ne to je v poho. Jen se ozvaly nějaké staré vzpomínky."
"Aha. No co chceš dneska dělat?" Snažila se moje staré vzpomínky odehnat. Byla jsem jí vděčná.
"Vlastně jedu s Angelou do knihovny do Port Angeles."
"To se teda pobavíte! Do knihovny!" Usoudila jsem, že Angela asi není její oblíbená osoba a knihy asi také nemá v oblibě.
"Co budeš dělat ty?"
"Nerozumím matice, Mike se nabídl, že mě bude doučovat!" tu poslední část dodala tak jako že nic víc na světě nechce. "Co to tvoje doučování?"
"Padlo. Pravděpodobně jsem se Edwardovy znelíbila. Nebo se rozpoměl, že se s námi obyčejnými smrtelníky nebaví."
"Hmm. Ptala jsem se na La Push. A nikomu nebudeš vadit! Teda až na Lauren."
Ještě něco povídala, ale já už jsem jí nevnímala, přemýšlela jsem nad Lauren a pak nad Edwardem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 dadushka-SB dadushka-SB | Web | 3. června 2009 v 16:33 | Reagovat

to pises ty?

2 Angel Angel | 3. června 2009 v 17:47 | Reagovat

krasne :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.