Probudila jsem se a uvědomila si, že dnes jdu na kontrolu. Vstala jsem, všichni již byli pryč; Sam ve škole, Carol a Charlie v práci. K snídani jsem si udělala cereálie s mlékem a samu sebe odvezla do nemocnice, vyjela jsem do Carlisleova patra a zaklepala. Klasickým "Dále" mne pozval dovnitř.
"Ahoj Bello." Jakmile mě uviděl, tvář se mu roztáhla do srdečného úsměvu.
"Zdravim."
"Jak ti je?"
"Vlastně skvěle. Hmm .. Pomalu jako před nehodou."
"Vidím, že opět mluvíš."
"Ano. Měl by jsi zkusit kariéru v oboru psychologie."
Zasmál se a jen odvětil: "Děkuju. Dobře tak se na to podíváme."Prohlédl mě a vypadal spokojený, "No myslím, že už můžeš jít do školy."
"Vážně? Super! Doma už jsem se začala nudit."
"Chvíli počkej napíšu ti omluvenku a pak můžeš jít."
"Děkuju a chci se ještě jednou omluvit za to jak jsem se chovala předtím. Bylo toho .."
"Na tebe moc," dokončil za mě větu. "Já vím. Netrap se tím, to je v pořádku."
"S tím souvisí ještě jedna věc. Myslíš, že bych mohla jít do školy už dneska?"
"Dneska? Mohla bys, ale proč tak brzo?"
"Chci všechno zařídit s mou nepřítomností a hlavně jsem chtěla co nejdříve poděkovat Edwardovi. Jak jsme slyšela bez něj to mohlo dopadnout hůře."
"Nemusíš chodit do školy jen kvůli němu, on udělal co musel, nemusíš mu děkovat."
"Stejně mu chci poděkovat a chci co nejdřív."
"Jak myslíš." dal na papír razítko a podpis a podali mi omluvenku. "Tady máš a chci tě tady vidět za týden opět na kontrole v plné síle!"
"Budu tady!"
Vyšla jsem z nemocnice a svým novým autem, které jsem si mohla konečně užít na plno, dojela zpět domu. Když jsem dorazila do svého pokoje bylo 10:30, chtěla jsem vyrazit v poledne, protože ředitel se ve dvanáct vracel z obědu a odpoledka mi začínala o půl jedné. Do oběda byla ještě spousta času, tak jsem se vrhla na učení, začala jsem s biologií, ale vážně jsem jí nerozumněla, přešla jsem na angličtinu ta byla snadnější a čas rychle ubíhal, než jsem si to uvědomila bylo půl jedenácté. K obědu jsem si ohřála včeřejší večeři a vyrazila. Školní parkoviště bylo skoro plné, ale pár se jich tam našlo, zaparkovala jsem co nejblíže škole. Pokud jsem věděla, ředitelova kancelář byla v druhém patře, měla jsem pravdu, nadechla jsem se než jsem zaklepala. "Dále." To byl signál a tak jsem otevřela dveře.
"Á slečna Swanová."
"Dobrý den já nesu omluvenku." A podala jsem mu ji.
"Jistě. Potřebuje ještě něco jiného?"
"Ne to je vše, nashledanou."
"Nashle." Nelíbilo se mi jak řekl nashle, takovým pohrdavým hlasem, ale možná se mi to jen zdálo.
Přestože byla polední pauza skoro u konce, většina studentů byla ještě v jídelně. Vydala jsem se tedy sama do učebny biologie. Po schodech jsem šla celkem svižně, už ne tak jako minule. Najednou se za mnou ozval překrásný medový hlas, sice jsem ho už slyšela, ale dřív jsem si ho tak nevšímala, teďka se mi zdál jako to nejkrásnější co jsem kdy slyšela. "Už jsem připravený, můžeš padat." Znělo to trošku pobaveně.
Mezitím mne Edward došel, pohlédla jsem na něj a můj plán v pořádku vyjít schody ztroskotal, začala jsem padat, ale on už mě chytal. Připadala jsem si jako naprostý pitomec, ale pohled na něj mě naprosto odrovnal. Měl krásné ostré rysy, bronzové rozcuchané vlasy a zlaté oči, nemohu opomenout jeho bledou pokožku. Chytil mne do náruče a vynesl až nahoru, tam mě opatrně položil, ale stále přidržoval. Uvědomila jsem si, jak má studené ruce, ale dál jsem to neřešila. "V pořádku?" řekl a usmál se, moje kolena to neudržela a podlomila se. Opět mě zachytil, už se nesmál díval se na mě vážně jako by se bál jestli jsem v pořádku.
"Ano."
"Neměla jsi chodit do školy tak brzy."
"Ne to je v pohodě. Navíc jsem ti chtěla vážně poděkovat za minule z čehož se vyklubalo ještě poděkování za dnešek."
"Nemáš zač." a opět se usmál tentokrát pokřiveným usměvem a kdyby mě stále nedržely jeho studené ruce asi bych se sesunula na zem.
Pokusila jsem ujít alespoň krok sama, povedlo se, nechtěla jsem riskovat, že se ztrapním ještě víc, takže jsem se na něj cestou do třídy už nepodívala. Opatrně jsem si sedla do lavice a slyšela jak si vedle mne připravuje pomůcky. Díkybohu se začali trousit studenti a já s ním nebyla sama, po chvíli dorazil i učitel a hodina začla. Dělali jsme nějaké laborky, ale samozřejmě jsem tomu vůbec nerozumněla, Edward si toho všiml a snažil se mi to vysvětlit, nezabralo.
"To je na dlouhé povídání. Nechtěla bys třeba doučovat? Nebo ne doučovat, prostě vysvětlit látku?"
"Snažila jsem se tomu porozumět už doma, ale vážně to nemůžu pochopit."
"Fajn co takhle se sejít po škole? Vysvětlil bych ti to."
"Páni. Mělo by to být obráceně ne? Já bych ti měla dělat služby a ne ty mě."
"Asi ano. Tak co říkáš?"
"Asi ano. Chci říct, bylo by to fakt skvělý, kdybys mi pomohl."
"Fajn, mám příjet já k tobě nebo ty ke mně?"
"Mě je to jedno. Ale u nás doma asi nebudeme mít klid."
"Fajn, popíšu ti cestu." Začal mi popisovat cestu, snažila jsem se soustředit, ale pochopila jsem ji až po třetí, jeho hlas byl tak omamující, ovšem ne více než jeho oči. "A kdyby se ti to hodilo? "
"No mě je to celkem jedno, to záleží na tobě."
"Fajn. Tak třeba zítra?"
"Dobře. Kdy mám přijet?"
"Řekněme v pět."
"Budu tam přesně v pět."
Konečně zazvonila, kdybych ho měla ještě déle poslouchat, musela bych omdlít, měl tak úžasný hlas. "Tak ahoj zítra ve škole."
"Ahoj." Rozloučila jsem se s ním a vstala. On už šel směrem ke dveřím, trošku pomaleji jsem ho napodobila. Pod schody jsem potkala překvapenou Sam. "Bello, co tady děláš?"
"Neboj mám to dovolené od doktora. Jseš připravená jet domu?"
"Jo jen se musím ještě na něčem domluvit s Jess."
"Fajn, pojďme ji najít."
Jessica stála s jejich partou u lavičky na druhé straně parkoviště, jak jsme s Jess procházeli, dívali se po nás zvědavé oči, nebo spíše po mě. Všimla jsem si Edwarda, který se bavil se svou rodinou, minule jsem si nevšimla jak si jsou strašně podobní i přesto, že jsem adoptovaní. Za pozornost určitě stála vysoká blondýnka, která preferovala neuvěřitelnou krásou, opírala se o svalnatého tmavovlasého kluka, druhá dívka byla taky překrásná, ale jiným způsobem vypadala spíš jako elf, byla strašlivě malá, měla černé rozčepířené vlasy a ta se opírala o blonďatého kluka, který na sobě měl trošku frustrovaný výraz, z kluků byl ale rozhodně nejkrásnější Edward. Neměla jsem víc času se na ně dívat, došli jsme k Jess a všichni se začali představovat jako by jsme se viděli poprvé. Sam očima ulpěla na Mikovi a bylo na ní vidět, jak ho doslova žere, teda ne až tak doslova, pak se obrátila k Jessice. "Hele Jess chtěla jsem se domluvit na zítřku, abych se mohla dneska domluvit s rodiči. Kdy pojedeme?"
"V půl páté?"
"Kam jedete?" zajímal se Mike, sem ihned zareagovala, kdyby to řekl kdokoliv jiný tak by se asi tak do odpovědi nehrnula, ta holka do něj byla naprosto zamilovaná, musela jsem se usmát.
"Jedeme do Port Angeles, nakupovat a Jess nevadilo by až v pět? Mám u Newtonových směnu." Ano, Sam do něj byla tak zamilovaná, že kvůli němu i začala pracovat u Newtonových. "Teď mě napadlo, nechceš jet s námi Bells?"
"No vlastně já mám zítra doučování."
"Doučování? Z čeho a s kým?"
"Naprosto nerozumím bilogii, tak se Edward nabídl, že mě bude doučovat."
"Edward?" Sam spadla pusa a zírala na mě, když jsem se rozhlédla po ostatních měli stejný výraz. "Edward Cullen?!"
"Jo. Proč?"
"Abys rozuměla Cullenovi se s nikým nebaví, natož aby někoho doučovali."
Na to jsem neuměla odpovědět tak jsem jen pokrčila rameny. Ikdyž mě to zarazilo, proč jsem byla jediná s kým se Edward bavil? Kvůli mé kráse to nebylo, žádná totiž neexistovala, možná z lítosti. Nad tím jsem se zamračila, nechtěla jsem aby mě někdo litoval, podívala jsem se na něj, tedy na místo, kde ještě před chvílí byl teď tam bylo prázdno. V tu chvíli se Sam už loučila, tak jsem ji napodobila a vydali jsme se k autu.
Uvnitř auta začala mluvit Sam: "Co chceš dneska dělat?"
"Já nevim. Možná oslavit svobodu, co ty na to?"
"Tak jo! Kam pojedem do Port Angeles?"
"Chce se ti do Port Angeles dva dny za sebou?"
"Jo proč ne?"
"Tak vzhůru do Port Angeles!"
Doma jsme se jenom zastavili, převlékli a napsali na ledničku vzkaz, kde jsme. V Port Angeles jsme si zašli do restaurace a přiťukli si na svobodu pomerančovým džusem. Ještě předtím jsme se stihli zastavit v nákupním centru, Sam si šetřila peníze na zítra, ale já si koupila nové džíny a tričko. Domů jsme dorazili v osm, dostali jsme přednášku, ale spíše takovou, kterou je rodič prostě povinen svým dětem říct. Než jsem šla spát podívala jsem se ještě na učení, všechno ostatní jsem pochobila jen ta bilogie mi vážně nedocvakávala. Do postele jsem ulehávala jako znovuzrozená, zítřka jsem se nemohla dočkat, ale taky jsem se ho trošku bála. Představila jsem si Edwarda a usnula s úsměvem na tváři

%20%E2%80%93%20okraj.png)





naozaj podarena poviedka ... rychlo dalsie