close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

It Hurts 10.kapitola

9. června 2009 v 16:20 | ewikk |  It Hurts od JoHarvelle
Probudila jsem se, sice jsem věděla, že to byl pouze sen, ale usmívala jsem se. Pak jsem cítila sádru na své ruce. Nebyl to sen! Rozesmála jsem se nahlas, buď mi trošku hrabalo nebo mi naprosto hráblo. Vstala jsem z postele a přistoupila k oknu, venku bylo překrásně, pršelo. Další důvod mé šťastné nálady. Došla jsem ke dveřím a otevřela je. V koupelně jsem se trošku upravila, ale ne moc, nemusela jsem do školy. V pokoji jsem na podlaze sebrala stejné oblečení jako včera; plátěné kalhoty a béžové tričko. Ostatní už byli pryč, takže v kuchyni bylo naprosto prázdno, stejně tak v lednici. Na mrazáku byl rozpis prací, nikdy dřív jsem si ho nevšimla, Sam měla na starosti tento týden nakupování, to vysvětlovalo stav lednice.
Nevěděla jsem co dělat, tak jsem si ještě šla po snídani lehnout.

Chtěla jsem dělat něco kreativního, ale nakonec jsem skončila u Edwarda. Byla jsem do něj naprosto zamilovaná. Přesto všechno jsem do něj byla zamilovaná, nechápala jsem to. Nikdy se mi to nestalo a bylo to naprosto jiné než ve filmech, knížkách nebo vyprávěních od kamarádek.
A teď jsem si vzpoměla na Rachel, Michelle a Sydney. Mé nejlepší kamarádky z Phoenixu. Nemluvila jsem s nimi od té nehody, pocítila jsem vinu. Zapla jsem počítač a šla na ICQ, samozřejmě všechny byli ve škole, tak jsem jim napsala každé email. Nebyl sice moc dlouhý, ale odpoledne určitě budou na ICQ, tak to napravím. Přemýšlela jsem proč mi nenapsali. Pak mi došlo, že jsem svůj mobil měla ještě zabalený v jedné ze tří krabicí, které stáli v koutě a dosud nebyli rozbaleny.
Konečně mám co dělat! Na počítači jsem pustila hudbu, mojí zrovna nejoblíbenější skupinu Brand New a dala se do vybalování. V první krabice obsahovala ještě zbytek mých triček a kalhot, dokonce jednu mikinu, kterou jsem milovala. V druhé byli nějaké filmy a osobní věci, na dně i mobil, který jsem ihned zapla a našla tam třicet smsek a dvacet zmeškaných hovorů. Dvacet osm SMS bylo od holek, ty dvě poslední od babičky, ve které se omlouvala, že nedorazila na pohřeb, ale má nějaké zdravotní problémy, ta poslední byla od operátora. Zprávy od holek jsem četla asi pětkrát, až jsem si uvědomila jak moc mi chybí. Budu je muset jet navštívit, možná tenhle víkend. No ikdyž s rukou, radši počkám na prázdniny.
Třetí krabice byla nejbolestivější. Brečela jsem nad ní až do oběda. Byli v ní fotky, mě a mámy, mě a kamarádek, bolelo to. Vzpoměla jsem si na mámu a zbytek našich věcí z Phoenixu, hlavně na máminy věci. Charlie to určitě bude vědět.
"Ano?" Volala jsem na mobil, takže určitě neznal číslo, protože jsem vždycky volala z pevné.
"Ahoj tati, tady Bella."
"Ahoj. Stalo se něco? Bolí tě ruka? Mám přijet?" Vychrlil ze sebe otázky v rekordním čase, jeho hlas zněl ustaraně.
"Ne. Jsem v pohodě." To nebyla až tak pravda, dalo mi čas uklidnit se, ale nechtěla jsem před ním ukazovat, že to stále bolí. "Jen jsem se pustila do dalšího vybalování a zajímalo mě, kde jsou ostatní věci. Třeba mámino oblečení a tak."
"Všechno kromě tvých věcí zůstalo ve Phoenixu, zlato. Ikdyž myslím, že tam máš taky ještě některé věci ty. Musíme tam někdy zajet a taky se domluvit na prodeji domu."
"Aha. Tak si o tom promluvíme až přijedeš. Nebudeme to řešit přes telefon." Chtěla jsem hovor, co nejrychleji ukončit, chtělo se mi řvát, brečet, dostat to ze sebe.
"Jo jasně. Ahoj doma." Neměla jsem sílu ani říct 'ahoj', sesunula jsem se. Vzpomínka na Phoenix mě zraňovala stejně jako vzpomínka na mámu, na náš dům, na kamarádky, na všechno. Tak jsem tam ležela na podlaze a křičela. Přešlo mě to po dvou hodinách. Nebo mě spíš hlad donutil přestat. Sešla jsem dolů a našla špagety. Uvařila jsem je a dala si k nim ketčup. Skromný oběd, ale výborný. Sam se měla vrátit za hodinu, do té doby bych si měla dovybalit.
Třetí krabice ještě nebyla úplně prázná, bylo v ní mámino tričko z Disneylandu, kde jsem byla s ní a jejím přítelem Gregem na prázdninách. Grega, jsem neviděla asi dva roky, rozešli se s mámou kvůli jeho bassebalové kariéře. Hrál sice jen druhou třídu, ale byl celkem úspěšný. Chtěl, abychom se s ním stěhovali za prací, ale máma se s ním kvůli mně rozešla. Nikdy mi to nepředhazovala, ale věděla jsem že jí to mrzí. Byla do něj zamilovaná.
To tričko bylo modré, mámina nejoblíbenější barva. Přičichla jsem si k němu, čekala jsem vlnu smutku a slz. Ale nic se nedostavilo. Dál jsem vnímala její vůni, v tom tričku byla pořád živá. Anichž bych věděla co dělám sundala jsem si svoje tričko a vzala jsem si to modré. Podívala jsem se do zrcadla. Nejdříve mě odraz zmátl, viděla jsem mámu. Ta podoba byla neuvěřitelná, nikdy jsem si jí nevšimla. To modré tričko mi slušelo, máma mi pořád říkala ať nosím více modré, říkala že mi sluší. Měla pravdu.
Když jsem se donadívala, vyhodila jsem krabice a šla se vysprchovat, moje oči už byli unavené jako by byla noc a já je od rána nezavřela. Dopřála jsem si horkou sprchu, pomohla mi.Uslyšela jsem dveře. "Bello?"
Vypla jsem vodu a odpověděla Sam. "V koupelně!"
Rychle jsem se oblékla a šla rovnou do jejího pokoje. Seděla na zemi, obličej v dlaních. "Sam?"
"Mike!" Odpověděla mi a rozvlykala se.
"Co zas ten parchant udělal?"
"Začal si s Christian!"
"Ach jo. Myslela jsem, že už se o něj tak nezajímáš?"
"Ode dneška už ne!" řekla po chvilce odhodlaně. "Už nikdy nechci žádnýho kluka vidět!"
"Ne každý je jako on! Co Jake?"
"Jake je jenom kámoš!"
"Jseš si jistá? On tě nebere jen jako kamarádku, to jsem si jistá!" Snažila jsem se jí odlákat od Mika.
"Hmm. Stejně nechci žádnýho kluka ani vidět. Budu jako Angela. Ta si potom taky s žádným nic nezačala."
"Angela. Jak to bere?"
"Myslíš to, že kluk kterého milovala teďka chodí s její sestrou?" řekla to mírně hystericky. "Po pravdě normálně. To mě udivuje. Možná to je jenom maska."
"Zajedu za ní. Teda zajdu nemůžu řídit!"
"A to nás přivádí ke včerejšku. Můžeš mi vysvětlit, jak se stalo že po té tvojí malé soukromé válce s Edwardem Cullenem, se s ním muchluješ na naší verandě?"
"To nebylo muchlování!"
"Ne? Tak co to bylo? Jessica málem nabourala a Christian ti šla málem vydrábat oči."
"To bylo .. Počkej proč mi Christian málem šla vydrápat oči?"
"Za prvé: Protože ji rodiče poslali na jinou školu kvůli tomu, že byla skoro doslova posedlá Edwardem, a za druhé: Neodcházej od tématu, co to bylo?"
Ignorolala jsem jí. "Posedlá?"
"Když ti řeknu, co dělala, povíš mi co to bylo?" Neustále ryla.
"Fajn."
"No takže. Začínalo to jen tím, že za ním pořád chodila, přešlo to v to, že o něm neustále mluvila a všude říkala, že s ním chodí a došlo to až k tomu, že mu vlezla do auta, bez šatů! A teď povídej!"
"Wow." Viděla jsem její výraz. "Fajn. Nevím co to bylo! Šli jsme k řediteli, a když jsme šli od něj tak jsem si zlomila ruku, on mě dovezl do nemocnice. Povídali jsme si, hodně. Pak z nemocnice jsme šli do restaurace, kde jsi byla i ty. Prostě jsme přišli na to, že ten druhý není tak hrozný."
"Dobře, ale ještě jsi neodpověděla na tu nejdůležitější otázku!" Zmateně jsem na ní hleděla, ale jen jsem to hrála, protože jsem doufala že nemyslí, to co si myslím já, že chce vědět. Ale ano, chtěla vědět přesně tohle. Poraženecky jsem vzdychla. "Ano přesně tohle! Pouze jste se chystali to udělat a my vás vyrušili, nebo jste to už udělali?" Koukala se na mě naprosto … , jakoby čekala na Santa Clause a věděla, že příjde.
"To druhé!"
"Já to věděla." Začala křičet, objímala mě, vyskakovala do vzduchu. Bála jsem se o ni. "Jsi v pořádku!?"
"Ty to nechápeš!?"
"Co?"
"Moje sestra je první holka na světě, která zbalila Edwarda Cullena! Jsem na tebe tak pyšná!" Zase se rozkřičela. Musela jsem se smát, byla střeštěná. Po dvaceti minutách se uklidnila.
"Detaily!"
"S tím nepočítej!"
"Prosím!!!!"
"Ne!"
Vysvobodil mě telefon. Rychle jsem vstala a běžela dolu k telefonu.
"Prosím?"
"Hmm. Volám Sam Swannové je tam? Tady Jacob. Jacob Black."
"Ahoj Jaku, tady Bella, Sam je tady."
"Počkej! Já jsem se jenom bál, že jsem se dovolal k někomu jinému. Zmátl mě cizí hlas, ale rád tě slyším."
"Díky. Chceš teda Sam?"
"Ne. Vlastně. Dneska je v La Push táborák a mě napadlo, jestli nechcete přijet. Charlie si určitě má co říct s Billym a Carol se Sue Clearwater. A bude tu samozřejmě omladina, takže se Sam se nebudete nudit."
"Skvělí! Ikdyby nejeli Carol s Charliem tak my se Sam urči .. Sakra!"
"Co?"
"Nic jen, že jsem si zlomila ruku, takže pojedem jen pokud pojede Charlie nebo Carol."
"Jak je znám tak určitě pojedou. A pořád máš tu smůlu jako když jsi byla malá? Cos dělala?"
"Ano ta smůla mě nepřešla. Spadla jsem."
Na druhém konci měl Jake výbuch smíchu. Čekala jsem, ale nechtěl se utišit. "Hele promluvíme si doufám večer, ahoj."
"Čau." Už se trošku utišil, ale než jsem položila sluchátko tak opět začal. Ach ty děti! Pomyslela jsem si.
Vrátila jsem se do pokoje.
"Kdo to byl?"
"Jake. Prý je dneska v La Push táborák. Takže jestli pojedou staroušci, jedem taky."
"Bezva. To bývá vždycky sranda. Občas vypráví strašidelné historky." Začala mi vyprávět do podrobna, co se v La Push dá dělat. Když v tom bouchli dveře. Někdo byl doma. Obě jsme vyrazili, Sam byla první, seběhla bez problému po schodech, což u mě nebylo moc časté, seběhnout schody bez problému. Sejít schody možná bylo bez problému, ale seběhnout... Samozřejmě jsem spadla, na druhou ruku. Vzpoměla jsem si na Edwarda, jak říkal že si nemám zlomit druhou. Zasmála jsem se, ale radši zkontrolovala stav ruky. Nebyla zlomená, ale trošku bolela.
"Proboha Isabello! Jsi v pořádku?" Carol mi často říkala Isabello, nesnášela jsem to.
"Ano, jen to trošku bolí."
Sam nejdříve vypadala také ustaraně, ale když se ujistila, že jsem v pořádku rozesmála se.
"Nemehlo!"
"Ha ha! Hmm. Carol? Chtěli jsme se na něčem domluvit. Volal Jake a říkal, že dneska je u nich v La Push táborák, a osobně nás pozval, všechny." Snažila jsem se znít neutrálně, ale moc to nešlo. La Push mě strašlivě přitahovalo.
"Dneska? A zítra musíte do školy!"
"Mami! Táboráky začínají už v pět, to znamená že tak v jedenáct můžeme odjet." Poznamenala ledabyle Sam, matka na ní uvrhla přísný pohled, tak se opravila. "Říkala jsem v jedenáct? Myslela jsem v devět!"
"No jak myslíš. No táta zrovna přijel, tak se zeptejte jeho."
Charlie nám to dovolil, takže v pět jsem nachystaná v mámině triku a jeanách seděla v autě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Luci & Dani & Kiki Luci & Dani & Kiki | Web | 9. června 2009 v 19:46 | Reagovat

Jee..už se vážně těším na další dílek..=D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.