Zkouška Srdce - 1.kapitola

31. května 2009 v 21:03 | ewikk |  Zkouška Srdce/ by Adushka9
Cesta nám zabrala asi dvanáct a půl hodiny.. Babička, která nemá řidičák seděla na sedadle spolujezdce a já řídila.. Poslouchala jsme u toho její výklad o Forks.. Vše mi popsala tak, jak si to omatovala..Hodně detailně. "Babi..Já..Mám strach.." přerušila jsme její vyprávění, když jsme míjeli ceduli , která nám hlásila, že jsme za hranicí městečka Forks. "Z čeho máš strach, Adélko?" soustředila jsme se, abych nenabourala a spustla jsem "Ze všeho a zároveň z ničeho..Prostě..Bojím se spolužáků a okolí..Bojím se, že Tě zklamu..Co když zase budu ta, na kterou si budou všichni ukazovat jako na tu"filmovou princeznu"?Já už nechci být ta chudinka!" kdybych mohla, tak se rozpláču..

Po tolika probrečených nocích už nedokážu před někým dávat své emoce tolik najevo..Smích ano, u něj totiž vím, že jsou ostatní ráda,ale přenášt i svůj smutek dál?To po mně nemůžete chtít!Už to snad stačilo..Trpět si zasloužím jen a jen já!! Z mé úvahy mě vyrušila až babiččina odpověď. "Adélko, teď mě dobře poslouchej..Vím, že je pro Tebe težké nastupovat na novou školu, kde nikoho neznáš..Já Tě znám, já vím jaká jsi.." musela jsem ji přerušit "A jaká jsem?" to nevím ani já sama.. " Jsi milá,hodná,poctivá a krásná dívka..Jsi Adéla Wattesová. Krásná, inteligentní a hlavně- dívka se srdíčkem na správném místě!" to řekla hezky..Ale to nejsem JÁ!!Své pravé já musím najít.Doufám, že mi v tom Forks pomůže..
Odbočila jsme k domu, kde stála cedule ":prodáno". Ano, tohle bude můj nový domov.Velký bílý dům s prostornou zahradou..Tady ve Forks co jsme si všimla vypadá každý stejně a přitom je každý něčím ojedinělý..Babička chtěla bydlet v domě, ve kterém vyrostla,ale v tom bydlí někdo jiný..Někdy tam babičku vezmu..
Celý výkend jsme vybalovali nějaké věci..Jednou skříně,podruhé lednička..Kromě koupelny nebylo nic zařízeno..Zlatí stěhováci..Zítra mě čeká škola..Po škole ještě vyskládámě nějaké drobnosti a bude hotovo.
Než jsem zavřela víčka, přišla ke mně do pokoje babička..Ohlásila se zaklepáním "Můžu?" ptala se celkem zbytečně mezi dveřmi. "Jasně.Ty kdykoliv..Co potřebuješ babi?" "Mno..Víc věcí..Není to o tom, co potřebuji já, ale o tom, co potřebuješ ty Ady.Už dlouho ti něco chybí..Jsme si vědoma toho, ž já to nenahradím..Jsme jen stará bába, ale chci, abys věděla co pro mě znamenáš..Nechtěla jsme ti to připomínat, promiň." Byla na odchodu, ale já ji zarazila. "Babi..Ty pro mě znamenáš taky hodně!Jsi pto mě ten nejdůležitější člověk na světě!Nemohla by jsi tu ještě chvíli zůstat,bojím se, že neusnu." Já vím..Pořád říkám jen bojím se..Mám strach..Ale já to tak momentálně (mno popravdě už celkem dlouhou dobu..) cítím. "Adélko, boručku..Zavři očka a zítra z Tebe bude zase ta má kočka..Sladké sny..Říká se, že co se zdá první noc v novém domě, se splní..Tak ať je to něco pěkného.." dala mi pusu na čelo a odešla..Ty její moudra..Kupodivu jsem, ale dnes v noci nebrečela..Zdál se mi sen..
V něm jsme viděla svou bývalou a zároveň jedinou lásku- Nicka Hapera..Opět jsme viděla jeho dokonale krásné modré oči, které se na mě usmívaly..Jeho blonďaté vlasy
zářivě bílé zuby..Vždy mi hrozně připomínal Richieho z Us5..Taky takový sladký boy z plakátu..Chodila jsem s ním dva měsíce, pak jsem zjistila krutou pravdu..Bohužel, mě jen využil..Myslel si, že mu to dodá na popularitě..Tenkrát mě to opravdu moc bolelo..Ale v tom snu..Nebyl sám..Vedle něj byl, pro mě neznámý kluk..Byl ovšem fakt kus..Sněhově bílá pleť,kramelově modré oči..Hnědé vlasy, které si samy určovaly směr..Byl roztomilý, ale jeho pohled..Byl tak zvláštní..Nevysmíval se mi, jak bych čekala..Ale byl odtažitý..V tom se kolem mě rozlehla černočerná tma, uprostřed jen já..nikdo jiný..Rozhlédla jsem se kolem sebe..Najednou se objevila záře..Z ní vycházel ten krásný kluk, který mi podával ruku s kráným, zvláštním, pokřiveným úsměvem..naše ruce se skoro dotkly,ale já se probudila..
"Zatracenej budík!Doprdele!!Hej to není fér!!" celkem dos jsem zuřila..Po provedení ranní hygieny jsem se šla nasnídat..Ze spodu ke mně dopokoje voněly palačinky s nutelou..Babička mi je dělala pokaždé, když se mělo udít něco důležitého..mno jo..Dneska je můj první den na střední škole ve Forks..
Palačinky byly vynikající..Snědla jsme jich pět..Ano, chuť k jídlu mám pořád..Ale chuť do života mě nějak přecházá..Nemůžu tu ovšem babičku nechat samotnou!Tímto zaháním své myšlenky s ukončením mého života..Jsme prostě žijící troska.. "Adélko, už bys měla jít..Ať nepřijdeš první den pozdě.." vyrušila mě babička z mého bádání.. "Jo jasně..Už jdu..Bylo to výborný babi.." usmála jsme se na ni a šla si pro bundu..Vzala jsme si klíčky od auta a vyrazila..
Na školním parkovišti stály samé staršé auta…Moje Toyota mezi ně zrovna moc nezapadala..Co se dalo dělat, zase budu jediná..Nebudu, na parkovišti opodál jsme si všimla červeného BMW a stříbrného Volva..Aspoň někdo tu má vkus.. "Jau!" vykřikla jsme když, do mě narazil jakýsi kluk.. "Promiň nevšiml jsme si Tě!Ty jsi ta nová, že?" super, takže už o mně každý ví.. "Jo to je v pohodě..Já jsem Adéla,Adéla Wattesová.." "Zdravím..Já jsem Mike-Newton..Kdybys něco potřebovala tak řekni.." usmál se na mě..S přemáháním jsme mu úsměv vrátila..Zazvonilo, takže šel na hodinu, ještě předtím mě ovšem nasměroval do kanceláře..Nějaká postarší dáma, která působila a byla velmi milá mi dala jakýsi papír, který mi má každý vyučující podepsat..První hodina..Biologie…Mno skvělé!Ta mi zrovna…Nejde..To se skvěle předvedu..
Vešla jsem do třídy, kde byl učitel (nemám pamatováka na jména..) uprostřed výkladu.. "Á..Slečna Wattesová..Těší mě..Třído, je mezi námi nová studetka..Blíže se vám představí snad sama..Takže, co takhle, kdybyste nám něco o sobě řekla?" mno tos fakt uhodl! "Co..Co byste rád slyšel?" ze zadní lavice se ozvalo šeptání "Chudinka, je jí to nepříjemné…" nějaká káča.. "Mno slešno Wattesová, přišli jsme o 5 minut výuky..raději se posaďte.." řekl mi učitel..Děkuji, dík moc!!! Chtěla jse to vykřiknout, ale nejspíš by to bylo nevhodné..Někdo v prní lavici se uchcechtl..Byl to kluka někoho mi šíleně moc připomínal, jen nevím koho..Sakra jen si vzpomenout.. "posaďte se třeba vedle pana Cullena, tomu to zajisté problém dělat nebude.." "Ale pane profesore!S Edwardem sedí přece Bella!" vykřikla ta holka, co se vyžívá v nepříjemných situacích druhých.. "To je sice pravda, ale slečna Swanová zde není a rád bych na slečnu Wattesovou viděl..A učitel jdem tu JÁ, slečno Malloryová!"
odvětil jí učitel a ona sklapla..
Posadila jsme se vedle Edwarda, jak ho nazvala ta holka.. "Ehm..Ahoj.." řekla jsem mu..Na pozdrav mi pokynul hlavou..to byla celá naše debata..Něco mně na tom klukoi fascinovalo..Byl dokonalý, odtažitý , ale něco mi říkalo, že je milý..
Na oběd jsme nešla, neměla jsem na nic chuť ani náladu, raději jsem si sedla na lavičku, která byla hned u zdi školy..Vytáhla jsme svůj sešit a dala se do psaní..Píšu písničky, básničky a povídky..Ve svém osamělém světě, kde ze sebe udělám hlavní hrdinku nějakého příběhu, jsme jiná, ale přitom to jsem pořád já..Říká se tomu autobiagrafické dílo, mám takový dojem..Nikdy bych svůj sešitek nedala z ruky..Mám ho už dva roky..Pořád k němu slepuju další a další stránky..Je to něco jako můj deníček..Bez něj bych byla ztracená..Strach z toho, že si to někdo přečte..Mno hrůza!!
Po "obědě" jsme měli ještě další dvě hodiny..Druhou hodinou byl tělocvik..Tělocvikář nás rozděloval do dvojic, abychom si zapinkali s volejbalovým míčem..Zbyla na mě nějaká dívka, vypadala jako elfí víla z knížek..Její tmavě hnědé vlasy jí lemovaly bledý obličej, ze kterého se na mně dívaly oči, které už jsme dneska jednou viděla..Podobala se Edwardovi..
"Ahoj..Já jsem Alice Cullenová.." zářivě se na mě usmála..Měla krásně zbarvený hlas..Zněl jako zvonkohra.. "Ahoj, já jsem Adéla Wattesová..Říkala si Cullenová?" Alice bezeslova přikývla a pak řekla.. "Asi už znáš mého bratra-Edwarda, měli jste spolu biologii." Jo jsou to sourozenci..Asi bychom kecaly ještě déle, ale vyrušil nás tělocvikářům káravý hlas "Cullenová!Wattesová!Tady je tělocvik a né debatní kroužek!Hrajte!" s Alice jsme se na sebe pousmály a začali si pinkat..Bylo fajn, vědět ve škole o někom, s kým se dá mluvit..Bylo mi hned příjemněji..Ale i přesto už jsem chtěla jet domů..Taky se tak brzy stalo.Tělocvik uběhl hodně rychle..Na parkovišti jsem zahlédla Alice,Edwarda a ještě nějaké, jim podobné lidi..Jsou asi hodně velká rodina..Doma jsem o nich ještě dlouho přemýšlela…Napadlo mě, že bych je mohla nějak vmísit do příběhu o dívce, která se snaží změnit a najít si přátele..taky se tak stalo..Kolem půl dvanácté mi došlo, že jsem stihla napsat patnácti stránkovou kapitolu a ještě ji přepsat do notebooku..Úkoly jsme žádné neměly..Jsme zvědavá co mě čeká zítra..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Angel Angel | 31. května 2009 v 22:27 | Reagovat

hm, som zvedava ako sa to zapletie ... dufam, len ze Edward bude s Bellou ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.